Plošné odmítání krátkodobých úvěrů seniorům je diskriminační

Při poskytování finančních služeb se senioři stále setkávají s omezeními. Stížnosti na diskriminaci z důvodu věku, které jsou adresovány Kanceláři Veřejného ochránce práv, proto nejsou ničím výjimečným. I jeden jediný případ tak může vést k odstranění špatné praxe, jak se to podařilo v případě seniora, kterému stavební spořitelna odmítla poskytnout úvěr k financování rekonstrukce.

Sedmdesátiletému seniorovi nabídla stavební spořitelna – v návaznosti na naspořenou částku v rámci stavebního spoření – úvěr k financování bydlení. Shodou okolností v té době zahájil rekonstrukci topení v domě a nabídku vyhodnotil jako výhodnou, rozhodl se ji proto využít. K žádosti o úvěr ve výši 58 000 korun dodal spořitelně veškeré potřebné doklady. Následně doplnil i vše další, co po něm spořitelna požadovala. Nakonec mu ale bylo sděleno, že je jeho žádost o úvěr byla zamítnuta, neboť je mu více než 70 let a v souladu s politikou spořitelny nejsou – kvůli omezení rizika případných finančních ztrát – poskytovány úvěry seniorům.

Muž s jednáním spořitelny nesouhlasil. Bránil se stížnostmi, ve kterých finanční ústav upozorňoval, že s manželkou doložili nadstandardní příjmy a vysokou finanční kredibilitu, což by mělo být klíčovým kritériem při rozhodování o poskytnutí úvěru. Odmítnutí z důvodu věku považoval za diskriminační. Stavební spořitelna seniora posléze informovala, že jeho žádost znovu posoudila a rozhodla se mu úvěr poskytnout. Muž však mezitím rekonstrukci dokončil a financování si zajistil z jiných zdrojů. Jednáním spořitelny se ale cítil dotčen, považoval ho za neetické, necitlivé a diskriminační. Obrátil se proto na ombudsmana, který diskriminační jednání stavební spořitelny potvrdil.

„Zavedení horní věkové hranice pro poskytnutí krátkodobého úvěru na bydlení představuje přímou diskriminaci z důvodu věku. Stavební spořitelna je bankou a musí postupovat obezřetně, což ale znamená posuzovat úvěruschopnost žadatele, tedy jeho schopnost splácet pravidelné splátky. Je přitom přijatelné, aby byl věk zohledněn a úvěruschopnost u starších lidí byla zkoumána přísněji, ale zcela tuto skupinu zájemců vyloučit jen kvůli věku není ani přiměřené, ani nezbytné. Tím, že stavební spořitelna mechanicky použila horní věkovou hranici pro neposkytnutí úvěru, dopustila se diskriminace z důvodu věku,“ shrnul případ ombudsman JUDr. Stanislav Křeček. Zohlednění věku je podle něj přiměřené a nezbytné pouze ve vztahu k některým finančním službám, typicky těm dlouhodobým jako je např. hypoteční úvěr. V případě krátkodobých úvěrů existují jiné způsoby, jak naplnit povinnost obezřetnosti, aniž by to vyřadilo starší klienty z možnosti využít k financování rekonstrukce úvěr ze stavebního spoření. Především je takovou „pojistkou“ zkoumání schopnosti žadatele úvěr splácet.

Ombudsman doporučil stěžovateli obrátit se na Českou národní banku, která vykonává dohled nad bankovními institucemi. Ta označila mechanickou aplikaci horní věkové hranice za systémový nedostatek, využila svých dohledových oprávnění nad stavební spořitelnou a dosáhla toho, že stavební spořitelna upravila své vnitřní předpisy tak, aby se již neopakovala situace, do které se stěžovatel dostal. Diskriminační praxe tedy byla odstraněna. Stavební spořitelna by už neměla starší klienty automaticky vylučovat z možnosti poskytnutí úvěru na bydlení.

V rámci metodické pomoci obětem diskriminace ombudsman poskytl stěžovateli hodnocení případu a vysvětlil mu, že pokud by se chtěl bránit proti újmě způsobené diskriminačním jednáním, mohl by podat antidiskriminační žalobu a domáhat se přiměřeného zadostiučinění (omluvy) a náhrady nemajetkové újmy v penězích.

Již v roce 2012 provedl JUDr. Stanislav Křeček (v té době jako zástupce ombudsmana) rozsáhlý výzkum dostupnosti finančních služeb seniorům. Jeho výsledky ukázaly, že v této oblasti dochází k nerovnému zacházení a některé produkty či služby jsou klientům-seniorům hůř dostupné. Zatímco v případě hypotečních úvěrů či životního pojištění je s ohledem na povahu těchto produktů stanovení přiměřeně vysoké věkové hranice obecně legitimní, u služeb krátkodobého charakteru, jako je poskytování kreditních karet, krátkodobých spotřebitelských úvěrů či cestovního pojištění, může omezení horní věkovou hranicí zakládat diskriminaci z důvodu věku.

Doporučení plynoucí z výzkumu a řada osvětových aktivit vedly v průběhu let k určitému zlepšení situace, přesto každý rok dostane ombudsman několik podnětů s námitkou diskriminace v přístupu k finančním službám.

 

Zdroj: Kancelář Veřejného ochránce práv
Foto: Pixabay

 

Go to TOP