Sluší se zhodnotit, dnes s malým odstupem, jak advokacie obstála v této době tváří v tvář dlouhodobě bezprecedentnímu zásahu do zákonných práv občanů. I když je tento článek určen pro odborné periodikum, je vhodné připomenout, že nejvýznamnějším znakem letošního jara bylo omezení funkce parlamentu a platnosti právních norem, včetně lidských práv zaručených za období od invaze sovětských vojsk do ČR. Nakládání s nouzovým stavem se stalo lakmusovým papírkem toho, co si stát může dovolit a dovolí, když mu to dovolí společnost.

Chtěl bych na prvním místě vyzdvihnout představenstvo České advokátní komory a jeho předsedu JUDr. Vladimíra Jirouska za to, že byl, respektive byli, schopni se v nejzjitřenější době vyjádřit a současně zaujmout odborná stanoviska k respektování právního řádu i krátkodobých opatření vlády, za současné malé ostrakizace rebelů z řad advokátů.

Představenstvo, pokud si dal někdo tu práci podívat se zpět, též výborně reagovalo na předkládané návrhy zákonných úprav, které měly v budoucnu omezovat práva občanů a které byly přednášeny hysterickým státním aparátem, jenž místo respektování kritiky hledal cestu, jak občany ošálit, a když už to nešlo, tak do budoucna potlačit jejich práva.

Prosím vážené čtenáře, ať si přečtou též články JUDr. Tomáše Sokola z jarního období, ať už v Advokátním deníku – O nouzovém stavu a jeho účinnosti nebo Dobrý nápad, jak všem zkomplikovat život, v České justici či jinde. A ať to udělají ještě jednou třeba za půl roku, za rok, aby si připomněli jasnozřivé úvahy o dopadech, které konkrétní pokusy a znásilňování právního řádu měly, a porovnají je s nemastnými, neslanými vyjádřeními médii vynalezené kategorie „ústavní právník“ ze stejného období.

Na tomto místě bych rád zmínil manžele Záhumenské. Možná vypadají jako šílení kverulanti, ale i jejich snahu musím ocenit. Byli ochotni pranýřovat zákazy a stavět je před soud pod dozor soudní moci. Byli ochotni platit ze svého soudní poplatky a předložit i Ústavnímu soudu ke zkoumání ústavnost kroků vlády. Rozhodně nepovažuji snahu za neúspěšnou, ba naopak. Podařilo se jim poukázat nejen na nedostatky pravomocí zákonného systému soudní ochrany i Ústavního soudu, ale i na nepružnost ochrany práv. Zákazy se vyhlašovaly ze dne na den, ale obrana proti nim tak rychlá nebyla. Ostatně řada řízení o nich trvá dodnes.

Sám jsem byl přítomen rozhodování Městského soudu v Praze, který jednoznačně odhalil, že při vyhlašování svých opatření měla vláda k dispozici relativně značné množství informací, s nimiž ovšem veřejnost neseznámila, jen vydala další zákaz.

Advokacie je noblesní skupina lidí povolaných profesně mimo jiné k ochraně práv. To není prázdná fráze. Někdy se lidé musejí za svá práva brát i v situaci, kdy do nich rozvášněná veřejnost a vláda řežou a ryjí, omezují je a pošlapávají, třeba i pod dojmem strachu, ať už uměle vyvolaného či opravdového. A tady advokacie obstála.

JUDr. Václav Vlk, advokát, člen Výboru pro vnější vztahy České advokátní komory a člen prezídia Unie obhájců ČR
Foto: Pixabay