Vladimír Jirousek: Dnes si připomínáme 30 let svobodné a nezávislé advokacie

Jen stěží lze zapomenout na hektická a emocemi nabitá jednání vedená v prvních měsících roku 1990, jež vyústila v přijetí zákona ČNR č. 128/1990 Sb., o advokacii. To zásadní se odehrálo v hotelu International v Praze – Dejvicích, mj. v návaznosti na tzv. „Olomouckou výzvu“ (iniciátorů JUDr. Petra Rittera a JUDr. Zdeňka Šťastného), a to pod taktovkou dvou budoucích předsedů ČAK JUDr. Karla Čermáka a JUDr. Martina Šolce. Právě tam se rozhodlo o absolutní privatizaci advokátního stavu, o zřízení nezávislé veřejné správy, o základních principech výkonu svobodné advokacie. Měl jsem to štěstí „být u zrodu“ a poprvé v životě jsem se nebránil přijetí funkce, konkrétně (v roce 1990) funkce člena kárné komise. Díky onomu vstupu do „víru dění“ a následnému letitému působení v orgánech Komory jsem měl (a dosud mám) možnost shlížet na advokacii a její vývoj z mnoha pozic a úhlů, vždy však (a zásadně!) v přímé relaci mezi vlastním výkonem advokacie na straně jedné a účastí na její veřejné správě na straně druhé. Už z uvedeného důvodu nemám problém s vymezením základních vývojových etap advokátního stavu v uplynulém 30letém období svobodné advokacie. A ohlédnutí za tímto obdobím tedy nyní překládám:

Čermákova etapa budování základních struktur

První vývojovou etapu bych s náležitou úctou nazval „Čermákovou“. Právě v této etapě se se vším všudy konstituoval ryze privátní advokátní stav a její nezávislá samospráva. (Že jde o veřejnou správu na úseku advokacie, jakožto tzv. zbytkovou státní správu, bylo a dosud je mnohými opomíjeno!). Významným počinem bylo v dané době řešení schizofrenické situace na poli právních služeb, kdy došlo ke splynutí advokacie a komerčních právníků (1996). Nelze též opomenout, že pro období 90. let minulého století je charakteristický též úspěšný vstup české advokacie do povědomí a následně do struktur advokacií vyspělých evropských demokracií.  Podotýkám, že to vše se dělo při respektování vnitřní komorové politiky nastolené jejím předsedou Karlem Čermákem ve smyslu: „Je třeba pracovat bez toho, aniž bychom museli být příliš vidět“.

Etapa začlenění do mezinárodních struktur po vstupu ČR do EU

Druhá etapa, která započala na přelomu let 2002 a 2003, reflektovala stále větší veřejnou transparentnost justičního dění a přirozeně podmínila odklon od zmíněné původní komorové politiky, což bylo umocněno, a svým způsobem završeno, vstupem České republiky do Evropské unie, a prakticky současným vznikem řádného členství české advokacie v řadě jak evropských, tak světových advokátních a právnických organizacích. V té souvislosti nelze mj. nepřipomenout, že reprezentanti české advokacie časem stanuli v čele těch nejvýznamnějších: JUDr. Antonín Mokrý ve funkci prezidenta CCBE, JUDr. Martin Šolc ve funkci prezidenta IBA. Pro tuto vývojovou etapu je však zvlášť charakteristické, že advokacie začala veřejně usilovat o odpovídající kredit, ať již prostřednictvím nové mediální politiky (viz nové webové stránky ČAK, nová podoba BA atd.), nebo prostřednictvím řady nových odborných či společenských akcí, jako je kupř. „Právník roku“, zejména však realizací nejrůznějších projektů při primárním zaměření na vzdělávací agendu. Pro ilustraci jistě stačí zmínit vybudování vlastních školicích center, ať již v Praze (Palác Dunaj) nebo v Brně (Kleinův palác).

Etapa ochrany tradičních hodnot advokacie

Třetí etapa, jež je stále v běhu, na tu předchozí kontinuálně navazuje, byť jsem si samozřejmě vědom, že za výrazně jiných podmínek, a často zcela nových (mnohdy bohužel) okolností, které je třeba buď respektovat a přiměřeně reflektovat, nebo na ně náležitě erudovaně a zároveň rázně reagovat. V této souvislosti při různých příležitostech opakovaně připomínám slova tajemníka Law Society, která zazněla v úvodu přivítání prezidentů advokátních komor u příležitosti Zahájení soudního roku v Londýně (2019): „Advokátní stav byl a je vnímán ze strany mnohých politiků jako riziková skupina a při nepochopení podstaty poslání advokacie a principů spravedlivého procesu se mnohdy stává i terčem nenávisti.“ V tomto kontextu pak vyzněl i úvod řeči prezidenta Law Society, který zdůraznil ten politiky často opomíjený princip právního státu, a totiž že: „Vláda práva je důležitější než momentální vláda politická.“

Jestliže jsem výše zmínil výraznou změnu podmínek a okolností, jež provází současné období, měl jsem na mysli jednak obrovský nárůst zájmu médií o justiční dění vůbec, potažmo pak o situaci v advokacii, jednak nutné, a co do šíře dříve stěží představitelné, zapojení do legislativních procesů (mj. při stálém vysvětlování a obhajobě základních principů a zákonných zásad výkonu advokacie). Konečně je pak nezbytné připomenout zajištění stálého kontaktu s děním v orgánech Evropské unie prostřednictvím Stálého zastoupení ČAK v Bruselu (toto rozhodnutí se časem ukázalo jako velmi prozíravé, s dnes zásadním přínosem právě v legislativní oblasti).

Na téma současné práce Komory bych samozřejmě mohl popsat stohy papírů. Pokud však zmiňuji vývoj komorové práce, je na místě připomenout aktuální výstupy, jež svým způsobem dokumentují, že advokacie je samosprávným a svobodným stavem, a je si vědoma odpovědnosti z toho vyplývající:

  • schopnost náležitě operativně a transparentně (vůči jak odborné, tak laické veřejnosti) reagovat na vše, co se týká justiční problematiky, zvláště pak dění dotýkající se advokacie, jsme zajistili spuštěním nového internetového média – Advokátního deníku a oficiálním twitterovým účtem; advokáty samotné pak představenstvo Komory informuje o své činnosti prostřednictvím Rychlých zpráv zasílaných do e-mailových schránek;
  • jak pro potřeby advokátního stavu, tak i pro potřeby rozumných a komunikativních poslanců, zpracovává odbor vnější a vnitřní legislativy ve spolupráci s představenstvem a nově rekonstruovanými sekcemi aktuální legislativní agendu, která je dnes téměř vždy podstatou práce orgánů ČAK;
  • snažíme se výrazně reagovat na aktuální události a společenské potřeby (při respektu k apolitickému charakteru veřejné správy): připomínám projekt Advokáti proti totalitě (od září 2020 pokračující výstavou v Brně), dále běžící a úspěšný projekt Advokáti do škol, nebo např. s NSZ organizované Konference pro zastupitele;
  • schválili jsme nový kreditní vzdělávací systém, zaměřený na celoživotní vzdělávání advokátů, a mj. v té souvislosti připravujeme novou podobu vzdělávacího centra advokacie v Praze po dokončení rekonstrukce paláce Dunaj;
  • úspěšně jsme se zhostili zajištění zákonem zakotvené bezplatné právní pomoci etc., etc., etc…

Vážení kolegové,

jsem si vědom, že se blíží další předěl ve vývoji advokacie (8. sněm v říjnu 2021), a je na vedení Komory zabývat se otázkami „co dál“ a prostřednictvím jakých institutů, strukturálních změn a modifikací, či úvah reflektujících obecně společenský a technologický vývoj dopadající na charakter a způsob poskytování služeb, mj. z našeho pohledu primárně služeb právních.

Proto jsme rozhodli o konání mimořádného „ideového“ představenstva ČAK, jež se nebude zabývat provozními otázkami, resp. aktuálními otázkami, jež se dotýkají vnitřního či vnějšího chodu advokacie. Pro jednání tohoto mimořádného představenstva (říjen 2020) jsme vymezili právě ta témata, jež s budoucností vývoje advokacie budou či by měla souviset. Těším se, že o výsledcích tohoto jednání vás budu obšírně informovat.

 

JUDr. Vladimír Jirousek, předseda ČAK

 

P.S. V návaznosti na stručnou rekapitulaci 30 let svobodné advokacie nemohu nevzpomenout na všechny členy orgánů ČAK, kteří se na vývoji a též obraně svobodného advokátního stavu podíleli, zejména pak na předsedy ČAK JUDr. Karla Čermáka, JUDr. Milana Skalníka, prof. JUDr. Luboše Tichého, CSc., JUDr. Martina Šolce, JUDr. PhDr. Stanislava Balíka, Ph.D., a JUDr. Martina Vychopně. Těm, kteří již nejsou s námi, věnujme naši tichou vděčnou vzpomínku…

 

Go to TOP