Ústavní soud ve svém nálezu ve věci I. ÚS 3693/19 ze dne 12. května 2020 zamítl ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu a rozsudku Krajského soudu v Praze, neboť neshledal, že by jimi byla porušena ústavně zaručená práva stěžovatele.

Právní věta: Samotné nařízení veřejného zasedání o odvolání a jeho odročení čistě za účelem předložení věci nadřízenému soudu k rozhodnutí o návrhu obhajoby na delegaci nepředstavuje úkon směřující k vyřízení věci ve smyslu § 42 odst. 4 zákona o soudech a soudcích (ve znění účinném do 31. 10. 2019), tudíž následné meritorní rozhodování o odvolání ve změněném složení senátu nepředstavuje porušení zákazu odnětí zákonnému soudci. Tento závěr je založen na specifických okolnostech případu, kdy před změnou složení senátu neprobíhalo ani nemělo probíhat dokazování či jiné úkony související s vlastním posouzením případu, tj. projednáním podaného odvolání. Úkony související výhradně s určením příslušnosti soudu mají z povahy věci charakter pouze určité přípravy takového meritorního posuzování věci.

Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3693/19 je dostupný zde.

Zdroj: Ústavní soud
Foto: Pixabay