K trestnímu postihu šíření poplašné zprávy (nejen o koronaviru)

Jiří Jelínek

Aktuální obraz kriminality se mění. Týká se to i forem trestné činnosti u trestného činu šíření poplašné zprávy podle § 357 trestního zákoníku. Falešné zprávy o tom, že ve škole je umístěna bomba, která vybuchne, zmizely, protože školy jsou zavřené. Zato se ovšem objevují falešné zprávy o šíření koronaviru ve společnosti. Následující článek rozebírá znaky tohoto trestného činu a poukazuje na to, že šíření falešných zpráv vyvolávajících znepokojení obyvatel i trestní postih takových jednání jsou jevy historické. Nikoli každé šíření nepravdivé zprávy je ovšem trestným činem.

Probíhající pandemie koronaviru[1] (psáno v březnu 2020) má svůj odraz nejen v ekonomice, ale ve společnosti vůbec. Předvídat vývoj pandemie je složité ve všech státech, které koronavirus zasáhl.

Není pochyb o tom, že současná pandemie onemocnění Covid-19 mění svět. Důsledky pandemie budou zásadní a hluboké, což platí nejen pro zdravotní systém té které země, její ekonomiku, sociální otázky, školský systém, lidské zdraví, ale nepochybně také pro právní řád.

Zdaleka nejde jen o omezení svobody pohybu a pobytu, masivní uzavírání hranic, karanténu podezřelých případů, nepřítomnost otců u porodu. I kdyby se virus přes léto vytratil, což je nepravděpodobné, důsledky jeho působení nezmizí.

Pandemie koronaviru může ohrozit i rozvoj institutu společného evropského žalobce, který podle původních plánů měl začít fungovat již koncem roku 2020.

V souvislosti s pandemií se mění i obraz kriminality. Především sdělovací prostředky nás informují o růstu počtu trestního stíhání pro trestný čin šíření poplašné zprávy podle § 357 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, dále „tr. zákoník“.

Jen pro příklad: Policie v Litvínově obvinila 38letou ženu z šíření poplašné zprávy v souvislosti s koronavirem. Podezřelá podle kriminalistů šířila nepravdivou zprávu, že Litvínov bude v karanténě. Ženě hrozí v případě odsouzení až osm let vězení. Obviněná podle policie nahrála minulý týden na svém mobilním telefonu hlasovou zprávu, ve které tvrdila, že v jedné z restaurací v Litvínově byla policie a hygienici a že město bude muset pravděpodobně celé do karantény. Tuto hlasovou zprávu měla poslat přes messenger zatím neustanovené ženě a také kamarádce, která ji měla přeposlat dalším osobám. Tohoto jednání se měla dopustit v době nouzového stavu vyhlášeného vládou, upřesnila mluvčí policie.[2]

Ženě, která šířila na internetu informaci o plošném zákazu pohybu, hrozí podle premiéra Andreje Babiše až osm let vězení. Dopustila se podle něj trestného činu šíření poplašné zprávy. Policie je na dobré cestě ji vypátrat, řekl premiér v rozhovoru s Českou televizí. Nakonec se žena přihlásila policii sama.[3]

Stíhání čelí i třiatřicetiletý Ústečan, který podle zjištění policie napsal na Facebooku: „Mám Corona a největší zábava je chodit do supermarketů a jazykem lízat pečivo…“ Policisté minutý týden v úterý oznámili, že ve spolupráci s jihočeskými kolegy muže vypátrali a obvinili.[4]

Nejsou to jediné případy zpráv, které se v souvislosti s pandemií koronaviru objevily, zejména v nekonečném prostoru sociálních sítí, a které by za určitých okolností, za určitých podmínek mohly být považovány za trestně postižitelné poplašné zprávy.

Tak např. zpráva, že epidemie má údajně spojitost s potřebou elit na „přeformátování“ světa, spekulace o spojitosti epidemie COVID-19 s nekorektní migrací nebo spekulace o spojitosti COVID-19 se zaváděním 5G sítí, údajná zaručená zpráva o šíření COVID-19 vojáky USA při jejich přesunech v rámci vojenských cvičení Evropou, šíření zprávy, že armádní vojenské vrtulníky, které provádějí na Slovensku dezinfekční postřik proti šíření viru, používají pesticidy, které hubí kulturní plodiny na polích a způsobí budoucí hladomor, atd.

Tyto a jiné zprávy pak obracejí naši pozornost k otázkám možného trestního postihu za trestný čin šíření poplašné zprávy podle § 357 tr. zákoníku.

Šíření poplašných zpráv i jejich postih je historickým jevem 

Šíření nepravdivých, poplašných zpráv je jevem historickým a historickým jevem je i trestní postih takového šíření. Vzpomenou si na to především čtenáři literárního zpracování osudů Josefa Švejka za světové války. Jak říkal závodčí četnické stanice v Putimi Švejkovi, když ho eskortoval na četnické velitelství v Písku: „Panika se nesmí šířit. Panika je v těchhle dobách válečných zlá věc. Něco se řekne, a už to jde jako lavina po celém okolí.“ Moudrou a bezprostřední odpověď Josefa Švejka si laskavý čtenář jistě najde sám.[5]

V poslední době ovšem dochází ke vzrůstající frekvenci šíření nepravdivých zpráv, které mohou vyvolat strach, úlek, paniku, zmatek, nepředvídatelné nebo překotné jednání, nijak neodůvodněné a z hlediska veřejného pořádku nežádoucí obavy u části obyvatel určitého místa o život, zdraví, bezpečnost, majetek. Zvlášť citlivá je tato otázka při šíření nepravdivých poplašných zpráv prostřednictvím sociálních sítí nebo jiných moderních komunikačních prostředků. Z takových jednání mohou vzniknout také rozsáhlé hmotné i nehmotné škody.[6]

V době, kdy byl voják Josef Švejk za světové války eskortován z Putimi do Písku, platil pro oblast Čech, Moravy a Slezska rakouský trestní zákoník z roku 1852 (zák. č. 117/1852 Ř. z.). Rakouský trestní zákoník z roku 1852 obsahoval v původním znění, tj. účinném v roce 1914, ust. § 308 – trestný čin šíření falešných a znepokojujících fám a předpovědí, který zněl takto:

§ 308

Šíření falešných a znepokojujících fám a předpovědí 

Kdo veřejně hlásá (na tabulích, ve veřejných projevech, v přednáškách apod.) falešnou, obecnou bezpečnost ohrožující fámu, aniž by měl dostatečné důvody považovat ji za pravdivou, anebo šíří-li údajné předpovědi podobného rázu nebo je dále rozšiřuje, dopouští se přestupku a má být potrestán tuhým vězením od osmi dnů do tří měsíců. 

Rakouský trestní zákoník z roku 1852 se stal základem československého trestního práva hmotného. Pro potřeby nové Československé republiky byl několikrát novelizován. Jedním z takových vedlejších trestních zákonů vydaných v období první Československé republiky byl zákon č. 50/1923 Sb., o ochraně republiky. Tento zákon ust. § 308 rakouského trestního zákoníku zrušil a nahradil novým trestným činem obsaženým v § 18 zák. č. 50/1923 Sb. Ustanovení znělo „Šíření nepravdivých zpráv“, a obsahovalo dokonce dvě skutkové podstaty. Z přestupku (jako nejmírnějšího trestního deliktu) se stal o třídu závažnější přečin, za který mohl být pachatel potrestán tuhým vězením od osmi dnů do šesti měsíců.

Rakouský trestní zákoník z roku 1852 se změnami přežil nejen rakouskou monarchii, ale i první Československou republiku, tzv. druhou republiku, protektorát Čechy a Morava a byl zrušen teprve novým, již celostátním trestním zákonem z roku 1950 (zák. č. 86/1950 Sb.), který postihoval šíření poplašné zprávy jen jako vyhrožování, a to ještě vyhrožování způsobením obecného ohrožení (§ 185 tr. zákona z roku 1950).

Trestní zákon z roku 1950 byl zrušen trestním zákonem z roku 1961, účinným dlouhých čtyřicet pět let (zákon č. 140/1961 Sb., dále „tr. zákon“, účinný do 31. 12. 2009). Trestní kodex z roku 1961 v původní dikci znal dokonce dvě skutkové podstaty trestného činu, který změnil název ze šíření „nepravdivé zprávy“ na šíření „poplašné zprávy“. Za trestný čin podle § 199 tr. zákona bylo možné pachatele potrestat odnětím svobody až na šest měsíců nebo peněžitým trestem. Pokud by se jednalo o šíření poplašné zprávy za branné pohotovosti státu a pachatel způsobil, byť i z nedbalosti, nebezpečí vážného znepokojení, malomyslnosti nebo poraženecké nálady alespoň u části obyvatelstva nějakého místa tím, že rozšiřoval poplašnou zprávu, byl by potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta (§ 200 tr. zákona).

Novela trestního zákona z roku 1990 (zák. č. 175/1990 Sb.) pozměnila znění § 199 a 200 tr. zákona tak, aby bylo možné adekvátně reagovat na zvýšenou frekvenci takových jednání, která se rozmáhala zejména v podobě falešných oznámení, že je na určitém místě, v určitém objektu apod. uložena časovaná nálož, která v oznámené době vybuchne, ačkoli oznamovatel věděl, že jde o nepravdivou zprávu. Novela ponechala dvě ustanovení, a to § 199 tr. zákona, ve kterém k dosavadní skutkové podstatě přistoupila druhá základní skutková podstata § 199 odst. 2, a ponechala samostatnou skutkovou podstatu v § 200 tr. zákona. Nejpřísnější varianta šíření poplašné zprávy mohla být sankcionována odnětím svobody na jeden rok až pět let (§ 199 odst. 3 tr. zákona).

Současný trestněprávní postih šíření poplašné zprávy v České republice 

Trestný čin šíření poplašné zprávy podle § 357 tr. zákoníku je zařazen v desáté hlavě zvláštní části trestního zákoníku[7] („Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných“), a to v jejím šestém dílu nazvaném „Jiná rušení veřejného pořádku“. Zákonodárce v podstatě převzal dikci trestného činu šíření poplašné zprávy z předchozí právní úpravy podle trestního zákona z roku 1961. Dvě základní skutkové podstaty tohoto trestného činu znějí:

§ 357

Šíření poplašné zprávy 

(1) Kdo úmyslně způsobí nebezpečí vážného znepokojení alespoň části obyvatelstva nějakého místa tím, že rozšiřuje poplašnou zprávu, která je nepravdivá, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti.

(2) Kdo zprávu uvedenou v odstavci 1 nebo jinou nepravdivou zprávu, která je způsobilá vyvolat opatření vedoucí k nebezpečí vážného znepokojení alespoň časti obyvatelstva nějakého místa anebo bezdůvodnou záchrannou práci integrovaného záchranného systému, sdělí soudu, orgánu Policie České republiky, orgánu statní správy, územní samosprávy nebo jinému orgánu veřejné moci, právnické osobě, fyzické osobě, která je podnikatelem, anebo hromadnému informačnímu prostředku, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až na tři léta nebo zákazem činnosti. 

Počty pravomocně odsouzených osob podle § 357 tr. zákoníku za posledních pět let jsou relativně stabilní, jak ukazuje tabulka:

Dá se očekávat, že počty odsouzených osob v budoucnu porostou nejen kvůli zjitřené společenské atmosféře v souvislosti s pandemií koronaviru, ale také proto, že od novely zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim provedené zák. č. 186/2016 Sb. se tohoto trestného činu může s účinností od 1. 12. 2016 dopustit také právnická osoba.

V ust. § 357 odst. 1 a 2 tr. zákoníku nejde o vztah základní skutkové podstaty a kvalifikované skutkové podstaty, ale o dvě samostatné základní skutkové podstaty, podobně jako je tomu u některých dalších ustanovení trestního zákoníku, např. neposkytnutí pomoci (§ 150 odst. 1, 2) nebo zanedbání povinné výživy (§ 196 odst. 1, 2).

Základní skutkové podstaty šíření poplašné zprávy jsou v poměru speciality, ust. § 357 odst. 2 tr. zákoníku je speciál­ní k ust. § 357 odst. 1 tr. zákoníku a jde o přísněji trestnou variantu zakázaného jednání.

K základním skutkovým podstatám se připínají dvě kvalifikované skutkové podstaty, které přísněji postihují spáchání tohoto trestného činu opětovně, členem organizované skupiny, způsobením značné škody, způsobením vážné poruchy v činnosti orgánu státní správy, územní samosprávy, soudu nebo jiného orgánu veřejné moci, případně šíření poplašné zprávy za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, nebo způsobí-li pachatel takovým činem škodu velkého rozsahu (§ 357 odst. 3, 4 tr. zákoníku).

Podmínky trestní odpovědnosti

V obou základních skutkových podstatách trestného činu šíření poplašné zprávy podle § 357 tr. zákoníku se jedná o rozšiřování zprávy objektivně nepravdivé, v případě ust. § 357 odst. 1 se vyžaduje, aby rozšiřovaná nepravdivá zpráva byla poplašná, v případě ust. § 357 odst. 2 tr. zákoníku může jít o poplašnou, ale i jinou zprávu, která nemusí být poplašná, avšak vždy taková zpráva (na rozdíl od § 357 odst. 1 tr. zákoníku) musí být způsobilá vyvolat opatření vedoucí k nebezpečí vážného znepokojení alespoň části obyvatelstva nějakého místa anebo bezdůvodnou záchrannou práci integrovaného záchranného systému, byť k nim ve skutečnosti nemusí dojít.

první skutkové podstatě, tj. § 357 odst. 1 tr. zákoníku, musí pachatel poplašnou zprávu rozšiřovat, tj. zajistit, aby se o nepravdivé zprávě dozvěděla část obyvatel České republiky, což může učinit jakýmkoli způsobem, a to i prostřednictvím veřejné počítačové sítě, osobně na tiskové konferenci, rozesíláním SMS zpráv většímu počtu osob, na demonstracích či shromážděních občanů, prostřednictvím sdělovacích prostředků i jinak. Poplašná zpráva musí být zprávou nepravdivou.

Pokud by pachatel rozšiřoval zprávu, která sice vyvolává znepokojení, ale je pravdivá, nejde o trestný čin šíření poplašné zprávy podle § 357 odst. 1 tr. zákoníku.

Pachatelem může být kterákoli trestně odpovědná fyzická osoba a po novele zákona o trestní odpovědnosti právnických osob provedené zák. č. 183/2016 Sb. i osoba právnická, protože trestný čin šíření poplašné zprávy není uveden ve výčtu trestných činů, kterých se právnická osoba dopustit nemůže (srov. § 7 zák. č. 418/2011 Sb.).

K trestní odpovědnosti podle § 357 odst. 1 tr. zákoníku ale nestačí, že někdo rozšiřuje nepravdivou zprávu, ale rozšiřovaná zpráva musí být poplašná a musí vzbudit nebezpečí vážného znepokojení alespoň části obyvatel nějakého místa.

Poplašnou zprávou se rozumí taková zpráva, která je způsobilá podle svého obsahu vyvolat obavy z ohrožení života, zdraví, majetku, základních práv a svobod, a to v důsledku nějakých událostí (minulých, současných, budoucích) a alespoň u části obyvatelstva. Poplašná zpráva je taková, která je schopná vyvolat strach, úzkost, paniku, vnitřní zmatek, neúčelné chování, unáhlené jednání, překotné jednání, anebo vyvolat malomyslnost, poraženeckou náladu.

Úzkost, strach, panika jsou emoční stavy, které jsou často doprovázeny i fyzickými příznaky (bušením srdce, studeným potem, zrychleným dýcháním, bolestí na hrudi, třesem rukou, bolestí hlavy, průjmem aj.). Mohou vést až k tzv. panické poruše.[8] Také v tom spočívá společenská závažnost (škodlivost) šíření poplašné zprávy. Může vyvolat nežádoucí panické jednání, ale i stimulovat závažná psychická onemocnění jednajícího.

Zda se určitá zpráva stane poplašnou, odvisí mj. od poměrů, místa a doby rozšiřování takové zprávy, věrohodnosti osoby, která ji rozšiřuje, apod.

Za takovou zprávu se považuje např. zpráva, že hrozí únik nebezpečných otravných látek do ovzduší, že dojde k výbuchu jaderného zařízení a zamoření území radioaktivitou, že se připravuje peněžní reforma, která má za účel odčerpat úspory občanů, že dojde k protržení hráze přehrady, která smete vesnici pod přehradou, že dojde k válečnému konfliktu, že zkrachuje velký podnik a zaměstnanci nedostanou žádné peníze, že ve velkém obchodním centru (škole, budově soudu, magistrátu, radnice, na hlavním nádraží, v dílně stavebního bytového družstva etc.) je uložená výbušnina, u které hrozí exploze, že banka, pojišťovna, družstevní záložna bude insolventní a nestačí vyplatit vklady střadatelům, že země bude zaplavena nelegálními imigranty, kteří zahltí zdravotní a sociální systém, že skupina „arabských“ uprchlíků drobnému zemědělci bezdůvodně podřezala veškerá hospodářská zvířata s výjimkou koně, který byl bezpečně zavřený ve stáji, že ve městě X. jsou tajně ubytováni uprchlíci ze Sýrie, kteří mají povolen volný pohyb po městě a okolí, a že znásilnili dvě holčičky, že televize vše natočila, ale nesmí to odvysílat a policie zakázala o všem mluvit, že na Šumavě hrozí „pandemie kůrovce“, a pokud se nezasáhne, do pěti let bude po Šumavě, že se masivně zvýší platby v léčebnách dlouhodobě nemocných ze současných 60 korun až na pět set korun, že došlo k nenadálému oteplení Antarktidy a aktuálně hrozí vylití moře z břehů, že výsledky voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR byly ovlivněny aktivitou zahraničních tajných služeb, resp. že výsledky prezidentských voleb budou ovlivněny cizími zahraničními službami, tj. nebudou výsledkem uplatnění všeobecného, aktivního, rovného, přímého volebního práva občanů a že nejsou a nebudou výsledkem tajného hlasování voličů, ale nějaké nezákonné manipulace, abych uvedl alespoň některé případy, které se vyskytly v České republice.

Do výše uvedené skupiny příkladů poplašné zprávy bychom mohli zařadit i zprávy související s postupující pandemií koronaviru, jak jsem je uvedl v úvodu tohoto článku. Ovšem pokud někdo po absolvování společného lyžařského zájezdu v zahraničí, setkání s absolventy školy nebo s rodáky anebo podobné akce rozešle SMS zprávu „mám koronavir“, neznamená to automaticky trestní postih takového jednajícího.

Jak již bylo řečeno, musí k trestní odpovědnosti za trestný čin podle § 357 odst. 1 tr. zákoníku nastat ještě následek, tedy že poplašná zpráva musí vzbudit nebezpečí vážného znepokojení alespoň části obyvatel nějakého místa. Samotné vážné znepokojení se musí nějakým způsobem materializovat, musí být prokazatelné, zjevné, očividné. Může to být snaha co nejrychleji opustit určité území, nebo naopak odmítání vycházet z domovů, může to být run na banku spojený s hromadným vybíráním vkladů, urychlený prodej cenných papírů pod cenou, nebo naopak nákup cenných papírů za přemrštěnou cenu, vybíjení dobytka, zbavování se majetku, hromadné ozbrojování, hromadné opatřování dokladů k vycestování ze země, odmítání rodičů posílat děti do škol, hromadné odmítání účastnit se voleb, může to být strach o bezpečnost domova, může to být strach vůbec chodit nakupovat do obchodů apod.

Trestný čin šíření poplašné zprávy podle § 357 odst. 1 tr. zákoníku je ohrožovacím trestným činem, ve kterém nebezpečí vážného znepokojení (alespoň části obyvatel určitého místa) musí hrozit bezprostředně.

Trestní odpovědnost fyzických (ale i právnických) osob je odpovědností subjektivní, je odpovědností za zavinění. Zavinění pachatele v tomto případě zahrnuje jednak vědomí, že jde o poplašnou zprávu, která je nepravdivá, a současně vědomí, že zpráva může vyvolat znepokojení alespoň části obyvatelstva nějakého místa (§ 357 odst. 1 tr. zákoníku), resp. že je taková zpráva schopna vyvolat opatření státních a jiných orgánů vedoucí k nebezpečí vážného znepokojení alespoň části obyvatelstva nějakého místa nebo že taková zpráva je schopna vyvolat bezdůvodnou činnost aparátu k prověření tohoto falešného oznámení. Postačí alespoň srozumění pachatele [§ 15 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku]. K závěru o zavinění bude větší roli než u jiných trestných činů hrát motivace jednajícího (žert, snaha stát se zajímavým, zviditelnit se, pomsta, osobní krize, potřeba ventilovat svoje nejistoty a stres aj.).

Právě při dokazování subjektivní stránky trestného činu, které bývá nejobtížnější, se může plně uplatnit kvalifikovaná činnost obhájce poskytujícího právní pomoc případnému obviněnému.

Pokud by pachatel při rozšiřování poplašné zprávy, která je nepravdivá, jednal v úmyslu způsobit vážné znepokojení alespoň části obyvatel určitého místa, ale přes jeho veškerou snahu se mu nepodařilo nebezpečí vážného znepokojení alespoň části obyvatelstva nějakého místa vyvolat, přichází v úvahu trestní postih pro pokus příslušného trestného činu, tedy pokus šíření poplašné zprávy podle § 21 odst. 1, § 357 odst. 1 tr. zákoníku, nehledě na přísnější právní posouzení podle kvalifikovaných skutkových podstat, což by záviselo na konkrétních okolnostech případu.

Podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku jednání, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu a jehož se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, je pokusem trestného činu, jestliže k dokonání trestného činu nedošlo. Pokus je obecnou formou trestného činu. Pachatel je za pokus odpovědný, i když nenaplnil všechny znaky skutkové podstaty trestného činu. Pokus je trestný podle stejné trestní sazby, jako je trestní sazba za dokonaný trestný čin.

Případný trestní postih by ovšem také závisel na uplatnění zásady subsidiarity trestní represe podle § 12 odst. 2 tr. zákoníku, podle něhož trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Posouzení společenské škodlivosti v tomto případě by bylo otázkou uplatnění konkrétních okolností případu podle kritérií demonstrativně uvedených v ust. § 39 odst. 2 tr. zákoníku.

Nepochybně existují okolnosti, které by společenskou závažnost jednání snižovaly (upřímná obava o osud demokratického právního státu, obava o život a zdraví jiných osob, nedostatečná informovanost o složitém problému, sociálně zanedbaná osoba pachatele), stejně jako existují okolnosti, které by závažnost posuzovaného jednání v konkrétním případě zvýšily (typicky opakované jednání, využití hromadných sdělovacích prostředků, spáchání za podmínek pokračování v trestném činu, osoba pachatele – např. vysokoškolsky vzdělaný člověk, který si umí uvědomit následky svého chování a jeho odrazu ve společnosti, přímý úmysl, nebo dokonce tzv. obmysl cíleně útočící na city člověka, zasílání zpráv s nekontrolovatelným zřetězením – uživatelé, kteří poplašné zprávě uvěří, ji mají rozeslat svým známým a ti zase dalším známým, jednání, ve kterém je zneužití počítačové sítě jen prostředkem ke spáchání dalších trestných činů, zneužití osobních dat, vylákání citlivých údajů, okradení o peněžní prostředky apod.). A právě posledně uvedený případ, tj. úmyslné šíření vědomě nepravdivých zpráv, které mají být přeposílány podle výzvy pachatele dalším osobám, by mohl být zvažován pro případné doplnění okolností podmiňujících po­užití vyšší trestní sazby u trestných činů šíření poplašné zprávy podle § 357 odst. 1 a 2 tr. zákoníku.

Aktuálně (po dobu nouzového stavu, resp. opatření proti pandemii koronaviru) by přicházela v úvahu aplikace dvou nejpřísnějších ustanovení. Předně jde o ust. § 357 odst. 3 písm. d), e) tr. zákoníku, tj. odnětím svobody na jeden rok až pět let může být pachatel potrestán, způsobí-li takovým činem vážnou poruchu v činnosti orgánu státní správy, územní samosprávy, soudu nebo jiného orgánu veřejné moci, nebo způsobí-li takovým činem vážnou poruchu v činnosti právnické nebo fyzické osoby, která je podnikatelem.

Dále by pak přicházela v úvahu aplikace nejpřísnějšího ust. § 357 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku, tedy že odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, nebo způsobí-li takovým činem škodu velkého rozsahu. 

Závěr 

Jak vyplývá z předchozího rozboru, rozšiřování nepravdivých, falešných zpráv, které mohou vyvolávat znepokojení alespoň části obyvatel určitého místa, je historicky považováno za jev škodlivý, závažný, nebezpečný, trestuhodný, a tedy i trestněprávně protiprávní. Liší se nikoli podstata takového jednání, ale jeho formy, prostředky a s ohledem na doslova zničující (v tomto ohledu) vliv moderních informačních technologií můžeme hovořit o jeho globální nebezpečnosti. Současný trestněprávní postih v českém trestním zákoníku odpovídá zásadě subsidiarity trestní represe a považuji jej za nutný. Společnost se bez něj obejít nemůže. Ovšem i trestní postih má své limity. Určit tyto limity je povinností orgánů činných v trestním řízení. Činnost obhájce k tomu může významně přispět.

 

Prof. JUDr. Jiří Jelínek, CSc., je vedoucím Katedry trestního práva na Právnické fakultě UK v Praze.


[1] Koronavirus je zjednodušené označení pro virus s názvem SARS-CoV-2, který způsobuje nemoc COVID-19. V prosinci 2019 způsobil sérii virových zápalů plic v čínském městě Wu-chan, odkud se postupně rozšířil do celého světa. Během několika týdnů v únoru a březnu 2020 koronavirus zasáhl prakticky všechny státy světa. Zvláště tragicky zasáhl do života v Itálii, Španělsku, USA.

[2] Viz https://www.novinky.cz/zahranicni/koronavirus/clanek/litvinov-pujde-do-karanteny-rozhlasila-zena-policie-ji-obvinila-z-poplasne-zpravy-40318005 [zobrazeno 25. 3. 2020].

[3] Viz https://www.novinky.cz/zahranicni/koronavirus/clanek/zene-sirici-po-webu-zpravu-o-karantene-hrozi-osm-let-40317573 [zobrazeno 25. 3. 2020].

[4] Viz https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/policie-poplasne-zpravy-koronavirus_2003280910_hag [zobrazeno 28. 3. 2020].

[5] J. Hašek: Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války, díl II., Na frontě, Československý spisovatel, Praha 1980, str. 335.

[6] Viz např. https://byznys.lidovky.cz/stacil-jeden-falesny-tweet-a-roboti-se-zbavili-akcii-za-ctyri-biliony-1jf-/firmy-trhy.aspx?c=A130424_111253_firmy-trhy_mev [zobrazeno 26. 12. 2017].

[7] Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, účinný od 1. 1. 2010.

[8] Viz J. Praško, K. Prašková, K. Vašková, J. Vyskočilová: Panická porucha a jak ji zvládnout, 2. vydání, Galén, Praha 2006. Na str. 10 citované publikace je velmi podrobný přehled typických příznaků úzkosti a strachu.

Go to TOP