Ministryně spravedlnosti Marie Benešová v pořadu Interwiew ČT24 vysílaném dne 5. května 2020 uvedla, že „spousta advokátů se už třásla na to vydělat dobré palmáre“. Výrokem mířila na advokáty, kteří od počátku nouzového stavu upozorňují na § 36 krizového zákona a v něm upravenou odpovědnost státu za škodu způsobenou v souvislosti s krizovými opatřeními.

Nedomnívám se, že se advokáti třesou na palmáre spojené se zastupováním v těchto řízeních. I advokáti jsou občané této republiky. Mají stejný strach o život a zdraví jako ostatní občané. Někteří jsou pandemií postiženi méně, pokud zastupují klienty, které nouzový stav nepostihl, někteří více, pokud zastupují klienty, kteří přišli o všechny své příjmy a nemají na nájemné, na platy zaměstnanců, tím méně na odměnu advokáta. Většina kolegů poskytuje i v tomto velmi složitém období své právní služby, jak nejlépe mohou. Mnozí z nich bezplatně či s výraznými slevami. Dokonce bych řekl, že se v tomto nejistém a právně složitém období advokáti stali více jak jindy strážci zákonnosti, ochránci práv a svobod občanů. Ať už jednotlivě, nebo prostřednictvím České advokátní komory, která vydala několik stanovisek upozorňujících na porušování ústavních principů v návrzích zákonů předkládaných vládou ke schválení v době nouzového stavu.

Jednou z oblastí, v nichž advokáti poskytují své služby, je pochopitelně i problematika náhrady škody vzniklé v souvislosti s krizovými opatřeními. Důvod je jediný: krizový zákon obsahuje § 36, který tento nárok legislativně upravuje, a klienti se na náhradu škody z pochopitelných důvodů ptají. Odpovídat jim patří k naší povinnosti.

S paní ministryní souhlasím v tom, že rozhodně nepůjde o právně jednoduchou věc. Takovou ostatně nebylo a není žádné soudní řízení o náhradu škody, ať již vznikla v souvislosti s dopravní nehodou, ekologickou havárií, poškozením zdraví či krizovým opatřením. Nepochybně nejsložitější bude prokázání příčinné souvislosti, tedy toho, že škoda vznikla právě následkem vydání krizových opatření vlády, a ne pandemií jako takovou, popř. krizovými opatřeními jiných států, za něž Česká republika neodpovídá. Nepůjde ani přehlédnout argument, že na úhradu tolika škod, i kdyby na ni nárok existoval, Česká republika prostě mít nebude.

Vše je otázkou společenské dohody. Všichni víme, že je zde celosvětová pandemie, kterou nikdo nečekal. Že její následky poneseme všichni, někdo více a někdo méně. Předpokládáme finanční ztráty, které nám nikdo nezaplatí. Situaci však nepomáhá, pokud se podnikatelům vyčítá, že se na pandemii nepřipravili a nevytvořili si „vatu na přežití“, když připravený nebyl ani stát, roušky pro lékaře a sestry nakupoval až dodatečně a my ostatní jsme si je museli šít doma. Situaci nepomáhá ani nečekaná a dosud nezdůvodněná změna postupu při vyhlašování krizových opatření v době nouzového stavu, kterou musel napravovat až soud. Situaci ani nepomáhá snaha vybavit ministra zdravotnictví pravomocemi, které náleží pouze parlamentu, a mohl bych pokračovat.

Pokud jde o náhradu škody, rozhodně nelze vyloučit její existenci ani bagatelizovat množství podaných žalob. Představy, že je pomohou řešit soudci z trestních úseků, mě děsí. Domnívám se, že by ke zklidnění atmosféry a obnovení společenského dialogu prospělo, pokud by stát přestal kličkovat a uznal existenci závazku k náhradě škody. Současně by přiznal, že na její náhradu v plné výši nemá, popř. jen za cenu drastického zvýšení daní. A následně by přijal speciální zákon o částečné náhradě škody způsobené pandemií a krizovými opatřeními vlády. V něm by určil jeden státní orgán, kam se mají postižení obracet, delší než dosavadní šestiměsíční lhůtu, do kdy tak musí učinit, a výši, kterou je stát připraven postiženým uhradit. Je pochopitelné, že veškerá již poskytnutá pomoc by se na tuto úhradu započítávala.

To by byl krok hodný státníků. Zvažovaný příspěvek státu na částečnou úhradu nájemného je krokem správným směrem. Teď jde o to, zda se jeden krok přemění v plynulou chůzi vyhýbající se soudním budovám a směřující do lepších časů.

Autor JUDr. Petr Toman, LL.M., působí jako advokát a náhradník představenstva ČAK.

Foto: Pixabay