Poškození majetkových zájmů EU po novele trestního zákoníku provedené zákonem č. 315/2019 Sb.

Jiří Jelínek

Následující článek rozebírá § 260 tr. zákoníku, který se týká poškození finančních zájmů Evropské unie. Dikce tohoto ustanovení byla změněna novelou trestního zákoníku provedenou zákonem č. 315/2019 Sb., účinným od 1. 12. 2019. Účelem zákona bylo adaptovat do českého právního řádu závazný právní nástroj Evropské unie, konkrétně nařízení Rady (EU) 2017/1939 ze dne 12. října 2017, kterým se provádí posílená spolupráce za účelem zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce. V této spojitosti byla rozšířena speciální skutková podstata v českém trestním zákoníku o trestněprávní ochraně finančních zájmů EU.

Dne 28. 11. 2019 vyšla 133. částka Sbírky zákonů České republiky 2019, ve které byl publikován zákon č. 315/2019 Sb., který mění zákon o státním zastupitelství,[1] trestní zákoník,[2] trestní řád[3] a několik dalších zákonů, např. zákon o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních,[4] zákon o Rej­stříku trestů[5] a některé další zákony.[6]

Účelem zákona vymezeným v jeho prvním novelizačním ustanovení bylo především adaptovat do českého právního řádu závazný právní nástroj Evropské unie, konkrétně nařízení Rady (EU) 2017/1939 ze dne 12. října 2017, kterým se provádí posílená spolupráce za účelem zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce. Druhým, vedlejším, nikoliv ovšem co do jeho významu, cílem přijaté novely trestního zákoníku bylo rozšířit ve vnitrostátním právu ochranu majetkových zájmů Evropské unie prostředky trestního práva. Základ této právní ochrany je obsažen ve směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1371 ze dne 5. 7. 2017 o boji vedeném trestněprávní cestou proti podvodům poškozujícím nebo ohrožujícím finanční zájmy Unie.

Nejprve jen několik poznámek k novému institutu evropského veřejného žalobce:

Působnost Úřadu evropského veřejného žalobce (dále jen „Úřad“) se nebude vztahovat plošně na všechny státy Evropské unie, ale nařízení bude závazné v celém rozsahu a přímo použitelné pouze ve dvaceti dvou členských státech, jež se dobrovolně rozhodly svou trestní justici s Úřadem koordinovat.

Ze čtyř států sousedících s Českou republikou se k projektu připojilo Německo, Rakousko, Slovensko, zatímco Polsko a zbylé státy Evropské unie (Irská republika, Maďarsko, Švédsko, Dánsko, Finsko) se ke spolupráci nezavázaly především kvůli obavám z rozšířených pravomocí tohoto Úřadu, které by mohly kolidovat s vnitrostátními zájmy členských států v oblasti trestní justice.[7]

Podstatu a smysl činnosti Úřadu vystihuje čtvrtý článek příslušného nařízení o zřízení Úřadu: „Úkoly. Úřad odpovídá za vyšetřování a trestní stíhání pachatelů a spolupachatelů trestných činů poškozujících nebo ohrožujících finanční zájmy Unie, jež jsou stanoveny ve směrnici (EU) 2017/1371 a vymezeny tímto nařízením, a jejich postavení před soud. Úřad v této souvislosti provádí úkony vyšetřování a trestního stíhání a vykonává před příslušnými soudy členských států úlohu žalobce, dokud není v daném případě vydáno pravomocné rozhodnutí.“

Jinak řečeno, hlavním cílem je trestní stíhání pachatelů trestných činů proti finančním zájmům Evropské unie podle směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1371, jakož i trestných činů s nimi neoddělitelně spjatých, a plnění úlohy veřejného žalobce před příslušnými vnitrostátními soudy, včetně řízení o mimořádných opravných prostředcích.

Zákon č. 315/2019 Sb., adaptující relevantní trestní právo EU, byl vyhlášen ve Sbírce zákonů dne 28. 11. 2019 a podle svého čl. XIII. nabyl účinnosti prvním dnem prvního kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vydání, tj. dnem 1. 12. 2019.

Lhůta mezi vydáním zákona ve Sbírce zákonů a jeho účinností trvala pouhé dva dny, z toho byl pouze jeden den pracovní. Odborná i jiná veřejnost tak měla na seznámení se s novou právní úpravou pouhé dva dny. Takový postup, jakkoliv se nevymyká z ustálené (a nesprávné, často a opakovaně kritizované) praxe, nesvědčí ani o úctě k právu, ani o elementární snaze dosáhnout toho, aby se veřejnost mohla s principy právní úpravy vůbec seznámit, natožpak seznámit se v dostatečném časovém předstihu. Výjimečně krátkou dobou legisvakance tento zákon překonal i legendárních devět dní, po které trvala legisvakance zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim.

Projekt evropského veřejného žalobce s jeho předpokládanou působností lze považovat za klíčový a průlomový v oblasti trestního práva Evropské unie. Zřízením Úřadu evropského veřejného žalobce se totiž v jistém smyslu završují snahy o vytvoření jednotného právního rámce postihu mezinárodní ekonomické kriminality, snahy o jednotný, resp. koordinovaný postup při vyšetřování trestných činů, ale i v následném trestním řízení a výkonu rozhodnutí. Je příkladem unifikace trestního práva EU. Jde o projev tendence odklonu od tradiční justiční spolupráce mezi státy EU směrem ke sjednocenému a centrálně řízenému vyšetřování v budoucnu snad na celém území EU, nyní na celém území dvaceti dvou spolupracujících států.

Institut Úřadu evropského veřejného žalobce není české odborné veřejnosti neznámý. Projekt byl několikrát představen v článcích či studiích publikovaných v odborném tisku, ve kterém byly zevrubně rozebrány důvody vzniku, úkoly a základní zásady činnosti Úřadu, stejně jako pravidla postupu při vyšetřování.[8]

Nové znění § 260 tr. zákoníku – poškození finančních zájmů Evropské unie 

Obraťme nyní svoji pozornost ke druhému cíli zákona č. 315/2019 Sb., tj. ke zvýšení vnitrostátní účinnosti trestněprávní ochrany majetkových zájmů Evropské unie.

Oproti dvaceti šesti změnám, které citovaný zákon č. 315/2019 Sb. přinesl do trestního řádu, trestní zákoník byl tímto zákonem novelizován pouze třikrát, z toho jedna změna má čistě legislativně technický charakter (doplnění odkazu na relevantní trestní právo EU). 

  • První změnou trestního zákoníku je vložení nového ust. § 127a do vykládacích ustanovení trestního zákoníku. 

Citované ustanovení zní: 

§ 127a

Státním zástupcem se rozumí i evropský pověřený žalobce, evropský žalobce a evropský nejvyšší žalobce v rozsahu jejich působnosti stanovené přímo použitelným předpisem Evropské unie upravujícím zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce.

Nově vložené ustanovení trestního zákoníku [mezi definici úřední osoby (§ 127) a definici insolvenčního správce a insolvenčního řízení (§ 128)] odkazuje na příčinu vzniku nového institutu, a tou je projekt Úřadu evropského veřejného žalobce, který byl zaveden závazným právním nástrojem Evropské unie, konkrétně nařízením Rady (EU) 2017/1939 ze dne 12. října 2017, kterým se provádí posílená spolupráce za účelem zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce. Nařízení je závazným právním nástrojem EU, má tedy přednost před vnitrostátní právní úpravou.

Jak již bylo uvedeno shora, působnost Úřadu nezahrnuje všechny státy Evropské unie, ale nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné pouze ve dvaceti dvou členských státech, jež se dobrovolně rozhodly svou trestní justici s Úřadem koordinovat.[9] Sousední Polsko a ostatní „nespolupracující“ státy Evropské unie (Maďarsko, Irská republika, Švédsko, Dánsko) se mohou podle vyjádření Evropského parlamentu z 5. října 2017 ke spolupráci kdykoliv připojit, pokud se tak rozhodnou.

Úřad evropského veřejného žalobce odpovídá za vyšetřování a trestní stíhání pachatelů a spolupachatelů trestných činů poškozujících nebo ohrožujících finanční zájmy Unie, jež jsou stanoveny ve směrnici (EU) 2017/1371 a vymezeny tímto nařízením, a jejich postavení před soud. Úřad v této souvislosti provádí úkony vyšetřování a trestního stíhání a vykonává před příslušnými soudy členských států úlohu žalobce, dokud není v daném případě vydáno pravomocné rozhodnutí.

Jedná se o výlučnou působnost Úřadu k vyšetřování a stíhání trestných činů proti finančním zájmům EU. Samotné nařízení 2017/1939 o vzniku Úřadu ale tyto trestné činy nedefinuje a odkazuje na směrnici 2017/1371 o boji vedeném trestněprávní cestou proti podvodům poškozujícím nebo ohrožujícím finanční zájmy Unie.

Úřad má svoji vnitřní strukturu: evropský nejvyšší žalobce a evropský žalobce představují centrální úroveň soustavy, evropský pověřený žalobce reprezentuje úřad v každé jednotlivé zemi. V podrobnostech odkazuji na již citovanou literaturu v poznámce pod čarou č. 8 k obecným otázkám projektu evropského veřejného žalobce.

  • Druhou a podstatnější změnou trestního zákoníku, kterou přinesl zák. č. 315/2019 Sb., je úprava dikce ust. § 260 tr. zákoníku o trestném činu poškození finan­čních zájmů Evropské unie. Tento speciální trestný čin je v české literatuře dostatečně popsán, jak pokud jde o jeho doktrinální výklad,[10] tak pokud se jedná o jeho praktickou aplikaci.[11]

Po novele z roku 2019 zní citované ustanovení takto:

§ 260

Poškození finančních zájmů Evropské unie 

(1) Kdo vyhotoví, použije nebo předloží nepravdivé, nesprávné nebo neúplné doklady nebo uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje anebo zatají doklady nebo podstatné údaje, a tím umožní neoprávněné použití nebo zadržování finančních prostředků pocházejících z rozpočtu Evropské unie nebo rozpočtů spravovaných Evropskou unií nebo jejím jménem anebo zmenšení zdrojů některého takového rozpočtu nebo umožní neoprávněné použití nebo zadržování majetku pořízeného z rozpočtu Evropské unie nebo rozpočtů spravovaných Evropskou unií nebo jejím jménem, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci.

(2) Stejně bude potrestán, kdo neoprávněně použije finanční prostředky pocházející z rozpočtu Evropské unie nebo rozpočtů spravovaných Evropskou unií nebo jejím jménem, majetek pořízený z rozpočtu Evropské unie nebo rozpočtů spravovaných Evropskou unií nebo jejím jménem anebo zmenší zdroje některého takového rozpočtu.

(3) Odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 větší škodu.

(4) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán,

a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 jako člen organizované skupiny,

b) spáchá-li takový čin jako osoba, která má zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy Evropské unie, nebo

c) způsobí-li takovým činem značnou škodu.

(5) Odnětím svobody na pět až deset let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 škodu velkého rozsahu. 

Ust. § 260 tr. zákoníku o poškození finančních zájmů EU se řadí k několika trestným činům v českém trestním zákoníku, které nechrání čistě vnitrozemské zájmy (vztahy, hodnoty, soubory vztahů), ale výlučně zájmy Evropské unie, konkrétně zájmy majetkové, tedy i finanční.

Objektem tohoto trestného činu (zařazeným v systematice zvláštní části trestního zákoníku do šesté hlavy zvláštní části, dílu druhého mezi trestné činy daňové, poplatkové a devizové) neboli chráněným právním statkem jsou po novele trestního zákoníku nejen finanční prostředky EU procházející jejími rozpočty (tj. zjednodušeně příjmy a výdaje), jako tomu bylo před citovanou novelou trestního zákoníku, ale obecně zájem na ochraně majetku EU. Citovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1371 totiž vyžaduje širší ochranu než pouze ochranu finančních zájmů, ale také ochranu toho, co můžeme zjednodušeně souhrnně označit jako majetek (nemovitosti, pozemky, stroje, patenty a obchodní značky aj.).

Oproti předchozí právní úpravě je nyní trestné neoprávněné použití majetku pořízeného z rozpočtů EU, resp. umožnění neoprávněného použití nebo zadržování majetku pořízeného z evropských rozpočtů. V tomto smyslu je objekt tohoto trestného činu po novele provedené zák. č. 315/2019 Sb. rozšířen.

Nové znění skutkové podstaty trestného činu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 tr. zákoníku nesouvisí ani tolik s adaptací nařízení o zřízení institutu evropského veřejného žalobce jako se směrnicí 2017/1371 o boji vedeném trestněprávní cestou proti podvodům poškozujícím nebo ohrožujícím finanční zájmy Unie. Harmonizace české hmotněprávní úpravy s evropskou legislativou postihující porušování majetkových zájmů EU nejen sjednocuje výklad v této oblasti, ale také usnadňuje praktickou spolupráci při vzájemném uznávání rozhodnutí v trestních věcech.

Původně byla trestněprávní ochrana v této oblasti orientována pouze na ochranu finančních zájmů EU, konkrétně rozpočtu Evropské unie. Bylo to logické. Rozpočtové prostředky Evropské unie jsou důležitým, ne-li nejdůležitějším nástrojem evropské politiky.[12] Slouží pro tvorbu a fungování politických záměrů rozvoje Evropské unie i jednotlivých států.[13] Jejich prostřednictvím jsou financovány její politiky v různých oblastech a rozvojové programy tvořící jejich integrální součást. V nich se zase odrážejí ty hodnoty, priority a zájmy, které profilují její vývoj a směřování. Jejich narušení může EU zásadně poškodit a současně ohrozit její řádné fungování. Efektivní ochraně rozpočtových prostředků, přesněji řečeno efektivní ochraně před jejich zneužitím, je naléhavě žádoucí věnovat potřebnou pozornost. Proto také hlavním cílem Úřadu evropského veřejného žalobce bude v obecné rovině jediné – stíhat zločiny poškozující finanční zájmy EU.

V českém právním prostředí postihuje trestněprávně jednání proti finančním zájmům Evropské unie především skutková podstata trestného činu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 tr. zákoníku. Tento trestný čin zahrnuje velice širokou škálu závažných protiprávních (škodlivých) jednání, různým způsobem se dotýkajících zájmů EU ve finanční oblasti. Jsou v něm kriminalizována veškerá protiprávní jednání, vedoucí ke snížení finan­čních prostředků tvořících příjmy rozpočtu EU a rozpočtů spravovaných EU nebo jejím jménem, veškeré případy neoprávněného využití finančních prostředků z těchto unijních rozpočtů, a nadto některá jednání, z nichž hrozí takový poruchový následek, a dále také určitá jednání spojená s neoprávněným nakládáním s dalšími majetkovými hodnotami EU. Rozsah kriminalizace jednání tohoto trestného činu je široký a zahrnuje jak to, co je charakteristické pro hospodářské delikty, tak to, co je typické pro majetkové delikty. Postihuje totiž jak určité případy porušení hospodářské disciplíny, tak aktivity ohrožující majetek EU, zejména pak takové aktivity, jež mají rysy podvodných jednání. Dopadá však i na činy zásadně vybočující z toho, co je tradičně zahrnováno pod jednání podvodné povahy.

Změna dikce dvou základních skutkových podstat trestného činu podle § 260 tr. zákoníku

Struktura tohoto trestného činu je následující: ust. § 260 tr. zákoníku se skládá ze dvou základních skutkových podstat, ke kterým se připínají tři kvalifikované skutkové podstaty. Zatímco kvalifikované skutkové podstaty (§ 260 odst. 3 až 5 tr. zákoníku) zůstaly novelou trestního zákoníku nedotčeny, dvě základní skutkové podstaty byly vyjádřeny v nové dikci.

Novela trestního zákoníku z roku 2019 změnila dikci dvou základních skutkových podstat trestného činu podle § 260 tr. zákoníku, a tím nově formulovala objektivní stránku trestného činu podle § 260 tr. zákoníku.

První skupinu změn tvoří změny terminologické, které sjednotily znění § 260 tr. zákoníku s jinými trestnými činy nebo s dikcí použitou v jiných právních předpisech [např. slovo „zkreslující“ (údaje) bylo nahrazeno termínem „zkreslené“ (údaje), slovo „nesprávné“ bylo nahrazeno termínem „neoprávněné“ apod.]. Nás ovšem zajímají změny obsahové, tvořící druhou skupinu.

V § 260 odst. 1 tr. zákoníku zákon rozlišuje mezi „doklady“ a „údaji“ a uvádí celkem tři možné alternativy jednání, které jsou uvedeny kazuisticky, s legislativní rozvláčností a se zjevnou snahou zachytit (podchytit) všechny myslitelné formy jednání.

  • V případě „dokladů“ zákon k trestnosti vyžaduje, aby byly nepravdivé, nesprávné nebo neúplné, což znamená, že jejich obsah buď neodpovídá skutečnosti, na jejímž základě má být poskytnut příspěvek z rozpočtu EU (doklad nepravdivý), nebo je stižen formálními či obsahovými vadami (doklad nesprávný), anebo postrádá některou ze svých formálních nebo obsahových náležitostí, resp. částí (doklad neúplný).

Do pojmu doklad (doklady) můžeme zařadit účetní doklady, daňové doklady, např. faktury, příjmové a pokladní doklady, dobropisy, bločky z registrační pokladny, stavební doklady, doklady o zdravotní způsobilosti a jiné doklady. Dokladem je tedy listina dosvědčující anebo dokumentující některou relevantní skutečnost, např. ve formě osvědčení, vysvědčení, průkazu, spisu, potvrzení apod.[14]

Mezi doklady způsobilé poškodit finanční zájmy Evropské unie na straně příjmů mohou patřit např. dodací listy, faktury a různé účetní doklady, na jejichž základě jsou vyměřována cla a poplatky tvořící příjem rozpočtu EU – na straně rozpočtových výdajů to mohou být např. přihlášky do veřejných soutěží a doklady o jejich vyhodnocení, žádosti o poskytnutí návratných finančních výpomocí a dotací, projekty financovatelné ze zdrojů evropských fondů a žádosti o platby, ale i takové dokumenty jako výpisy z bankovních účtů, čestná prohlášení o bezdlužnosti a výpisy z obchodního nebo trestního rejstříku, pokud jsou významné pro posouzení toho, zda jsou splněny podmínky pro platby z rozpočtových prostředků Evropské unie nebo pro čerpání prostředků z jí spravovaných fondů.[15]

Pojem doklad jako široký pojem zahrnuje i veřejnou listinu. Padělání veřejné listiny nebo podstatná změna jejího obsahu v úmyslu, aby jí bylo použito jako pravé, je trestným činem padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 tr. zákoníku a jednočinný souběh s tímto trestným činem a trestným činem poškození finančních zájmů Evropské unie je možný.

Pachatel první základní skutkové podstaty (§ 260 odst. 1) takové doklady (nepravdivé, nesprávné nebo neúplné) vyhotoví, použije nebo předloží (první alternativa jednání).

  • Druhou alternativou jednání pachatele je, že neoprávněně nakládá s „údaji“, tj. uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje, anebo (a to je třetí alternativa jednání) zatají doklady nebo podstatné údaje, atím vším (tedy jednou či více alternativami jednání) umožní neoprávněné použití nebo zadržování finančních prostředků pocházejících z rozpočtu EU nebo rozpočtů spravovaných EU nebo jejím jménem anebo zmenšení zdrojů některého takového rozpočtu nebo umožní neoprávněné použití nebo zadržování majetku pořízeného z rozpočtu EU nebo rozpočtů spravovaných EU nebo jejím jménem.

V případě zatajení „údajů“ se musí jednat o údaje „podstatné“, čímž se má zabránit formalistické aplikaci příslušného ustanovení. Ustanovení umožňuje postihnout také jednání spočívající v uvedení nepravdivých, nesprávných nebo hrubě zkreslujících údajů i v případě, že jsou předloženy v jinak pravdivých, správných nebo úplných dokladech, případně jsou-li uvedeny ústně.

Finančními prostředky EU se rozumí veškeré příjmy, výdaje a aktiva, které jsou pokryty (z těchto rozpočtů pocházejí nebo do nich mají být odvedeny) z rozpočtu Unie nebo orgánů, institucí a jiných subjektů Unie zřízených podle Smluv, nebo rozpočty, které jsou jimi přímo nebo nepřímo spravovány a kontrolovány, nebo z těchto rozpočtů pocházejí nebo do nich mají být odvedeny.

Důležitou okolností je, že tato základní skutková podstata nevyžaduje způsobení škody oproti kvalifikovaným skutkovým podstatám, a to ani škody nikoli nepatrné. Způsobení větší škody, značné škody nebo škody velkého rozsahu je znakem § 260 odst. 3, 4, 5 tr. zákoníku. Na tom se nezměnilo nic ani po přijetí citované novely trestního zákoníku.

Novela trestního zákoníku nezměnila tedy ani charakter trestného činu podle § 260 tr. zákoníku v tom smyslu, že se stále jedná o delikt ohrožovací. Nebezpečí vzniku škody je u tohoto trestného činu vzdálené, nikoliv bezprostřední, jako např. u obecného ohrožení. Trochu matoucí je proto název trestného činu „Poškození majetkových zájmů EU“.

Vzhledem k tomu, že již prosté vyhotovení nepravdivých, nesprávných, neúplných údajů je trestným činem, anebo že trestný čin spáchá i pachatel, který nečerpá žádné finanční prostředky z evropských zdrojů, nebo je sice čerpá např. jako formu návratné finanční výpomoci, ale potom je náležitě splácí, vyvstává otázka, zda rozsah kriminalizace jednání není neúměrný. Výše uvedené příklady si totiž budou vyžadovat posouzení, zda v konkrétním případě již půjde o „případ společensky škodlivý“ ve smyslu zásady subsidiarity trestní represe (§ 12 odst. 2 tr. zákoníku).

Druhá základní skutková podstata (§ 260 odst. 2 tr. zákoníku) ve znění po novele kriminalizuje toho, kdo neoprávněně použije finanční prostředky pocházející z rozpočtu Evropské unie nebo rozpočtů spravovaných Evropskou unií nebo jejím jménem, majetek pořízený z rozpočtu Evropské unie nebo rozpočtů spravovaných Evropskou unií nebo jejím jménem anebo zmenší zdroje některého takového rozpočtu.

Pachatelem obou skutkových podstat (§ 260 odst. 1, § 260 odst. 2 tr. zákoníku) může být kterákoliv trestně odpovědná fyzická osoba nebo osoba právnická (srov. § 7 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob). Jedná se o skutkové podstaty se všeobecným subjektem trestní odpovědnosti. Jak vyplývá z dikce obou skutkových podstat, pachatelem nemusí být pouze žadatel o finanční příspěvek nebo příjemce finančních prostředků z rozpočtu EU, ale kterákoliv jiná osoba participující na jednání popsaném v příslušné skutkové podstatě.

Speciální požadavky na subjekt trestného činu nalézáme v kvalifikované skutkové podstatě v § 260 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Pachatel je přísněji potrestán, pokud spáchá takový čin jako osoba, která má zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy Evropské unie.

Novela trestního zákoníku nezměnila ani požadavky na subjektivní stránku trestného činu. Obě základní skutkové podstaty jsou úmyslné (§ 15 tr. zákoníku). Možný je úmysl přímý i nepřímý. Český zákonodárce nepřistoupil ke kriminalizaci jednání popsaného v základních skutkových podstatách také jako jednání nedbalostního, jako je tomu např. v trestním právu nám historicky nejbližším, tj. trestním právu slovenském. Slovenský trestní zákon obsahuje ust. § 263, které kriminalizuje toho, kdo z nedbalosti poškodí finanční zájmy Evropské unie jednáním popsaným v úmyslné variantě tohoto trestného činu.

Závěr 

Novela trestního zákoníku, provedená zák. č. 315/2019 Sb. vyjádřila ustanovení o poškozování finančních zájmů Evropské unie v nové dikci. Obě základní skutkové podstaty byly rozšířeny, trestněprávní ochrana se rozšiřuje z ochrany finančních zájmů na ochranu majetku (majetkových zájmů) Evropské unie.

Obě základní skutkové podstaty trestného činu podle § 260 tr. zákoníku nejsou vázány na způsobení škody, což odpovídá předchozí právní úpravě. Nebyla změněna ohrožovací povaha tohoto trestného činu. I nadále tak přetrvává požadavek na bedlivé zkoumání, zda a nakolik je jednání pachatele, při kterém nevznikla škoda, pro společnost fakticky společensky závažné. Pro obhajobu z toho vyplývá věnovat soustavnou pozornost tomu, zda byly při trestním stíhání splněny požadavky zásady subsidiarity trestní represe (§ 12 odst. 2 tr. zákoníku).

 

prof. JUDr. Jiří Jelínek, CSc., je vedoucím Katedry trestního práva na Právnické fakultě UK v Praze.


[1] Zák. č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, v platném znění.

[2] Zák. č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, v platném znění, dále „tr. zákoník“ nebo „trestní zákoník“.

[3] Zák. č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), v platném znění.

[4] Zák. č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, v platném znění.

[5] Zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, v platném znění.

[6] Zákony č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, č. 201/1997 Sb., o platu a některých dalších náležitostech státních zástupců, č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, č. 7/2002 Sb., o řízeních ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, vždy v platném znění.

[7] Velká Británie, která se k uvedenému projektu v roce 2017 také nepřipojila, mezitím vystoupila v lednu 2020 z Evropské unie.

[8] Např. z poslední doby J. Jelínek: Evropský veřejný žalobce v evropském prostoru, Kriminalistika č. 1/2018, str. 59-74; Š. Kořínek: Evropský veřejný žalobce, AUC Iuridica č. 4/2019, str. 9-25; T. Gřivna: Projekt evropského veřejného žalobce, in J. Jelínek, T. Gřivna, S. Romža, J. Tlapák Navrátilová, A. Syková et al.: Trestní právo Evropské unie, 2. aktualizované a doplněné vydání, Leges, Praha 2019, str. 389-404.

[9] Jsou jimi Rakousko, Belgie, Bulharsko, Chorvatsko, Kypr, Česká republika, Estonsko, Německo, Řecko, Španělsko, Finsko, Francie, Itálie, Lotyšsko, Litva, Lucembursko, Portugalsko, Rumunsko, Slovinsko, Slovensko, Nizozemsko a Malta.

[10] J. Tlapák Navrátilová: Poškozování finančních zájmů Evropské unie, in J. Jelínek, T. Gřivna, S. Romža, J. Tlapák Navrátilová, A. Syková et al., op. cit. sub 8, str. 189-196.

[11] A. Draštík, R. Fremr, T. Durdík, M. Růžička, A. Sotolář a kol.: Trestní zákoník, Komentář, II. díl, Wolters Kluwer, Praha 2015, str. 1984-2000.

[12] Záměrně ponechávám stranou specifika rozpočtu EU, jeho vnitřní strukturu, principy jeho sestavování a další související otázky.

[13] Tím ovšem není řečeno, že finanční zájmy EU musí být totožné s finančními zájmy jednotlivých členských států.

[14] J. Šanta: Ochrana a poškodzovanie finančných záujmov Evrópskej únie, Akadémia Policajného zboru v Bratislavě, Bratislava 2018, str. 90.

[15] Op. cit. sub 11, str. 1988.

Go to TOP