Podle dnes zveřejněného nálezu Ústavního soudu vyžaduje ústavně konformní výklad § 2959 občanského zákoníku, upravující odčinění duševních útrap při usmrcení osoby blízké, aby obecné soudy aplikovaly kritéria vymezená judikaturou Nejvyššího soudu jen jako vodítko. Ústavní soud zasáhl ve prospěch provozovatele herny, který v roce 2017 neúmyslně usmrtil agresivního muže. Soud musí znovu stanovit odškodnění pro pozůstalé, původně nezvážil důkladně všechny okolnosti. Ústavní soud se zároveň obecněji vyslovil proti mechanickému výpočtu odškodnění nemajetkové újmy. Je nutné podle něj vždy zohlednit konkrétní okolnosti.

Stěžovatel byl v souvislosti s incidentem vinným ze spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti, za což byl pravomocně odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody. Byla mu rovněž uložena povinnost nahradit pozůstalým po zemřelém poškozeném; matce – nemajetkovou újmu ve výši 300 000 Kč a majetkovou škodu 30 195 Kč, a nemajetkovou újmu otci (240 000 Kč) a bratrovi (175 000 Kč), s ostatními nároky byli odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. Obecné soudy určily konkrétní výši nároku za použití judikatury: podle rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 4 Tdo 1402/2015-97 je ospravedlnitelná náhrada nemajetkové újmy pro rodiče v rozpětí od 240 000 Kč do 500 000 Kč, a 175 000 Kč pro sourozence. Nalézací soud uvedl, že vztahy rodinných příslušníků, vyjma vztahu matky, u které zemřelý poškozený bydlel, lze jen stěží označit za „intenzivní společenství“, neboť zohlednil, že poškozený byl nedlouho před svým usmrcením propuštěn po vykonání trestu odnětí svobody v trvání 6 let ve vězení v Peru.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti nezpochybňuje svoji vinnu ani trest, nesouhlasí ale s povinností odčinit imateriální újmu pozůstalým poškozeným a namítá, že obecné soudy v adhezním řízení nezohlednily všechny okolnosti a nezkoumaly naplnění jednotlivých předpokladů odpovědnosti za vzniklou újmu.

Ústavní soud zrekapituloval judikaturu zabývající se kritérii určení výše náhrady nemajetkové újmy pozůstalým, a to jak vlastní (nález sp. zn. I. ÚS 2844/14) tak i navazující Nejvyššího soudu (rozsudky č. j. 25 Cdo 894/2018-239, či č. j. 4 Tdo 1402/2015-97), a konstatoval, že obecné soudy v posuzované věci nahradily důkladné individuální posouzení věci odkazem na obvyklé rozmezí náhrady.

Pro sjednocení judikatury Nejvyšší soud zavádí metodiky pro výpočet odčinění nemajetkové újmy, ale tím podle Ústavního soudu „jde proti“ filozofii soukromoprávní úpravy účinné od 1. 1. 2014, tedy oprostit soudní rozhodování od předem daných algoritmů, tabulek, násobků či jiných výpočtů – tak, aby nezávislý soudce v konkrétní věci při rozhodování pečlivě a s citem pro věc zhodnotil její individuální okolnosti a provedené důkazy podle zásady volného hodnocení (§ 132 občanského soudního řádu) a „neopisoval metodiky“ či „nedoplňoval vzorce“; soudní rozhodování nesmí být mechanické, ale musí zůstat činností jedinečnou (viz i nejnověji nález sp. zn. IV. ÚS 2578/19 ze dne 31. března 2020). Opouští-li nové právní úprava paušalizaci náhrad, a rozhodování je zbaveno v odůvodněných případech horní hranice pro odčinění, nemůže zároveň obstát závěr o nepodkročitelnosti hranice dolní. Ústavně konformní výklad § 2959 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, upravujícího odčinění duševních útrap při usmrcení osoby blízké, vyžaduje, aby kritéria vymezená judikaturou Nejvyššího soudu byla jen vodítkem, nezbavujícím obecné soudy povinnosti zvážit (a náležitě vyložit) není-li důvod odchýlit se od judikovaných mezí, a to ať nahoru, či dolů; jinak se dopustí porušení čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

V projednávaném případě podle Ústavního soudu existují (mohou existovat) vážné důvody pro přiznání jiné relutární náhrady, než jakou přiznaly obecné soudy, a proto považuje pro takové posouzení za důležité ozřejmit konkrétní okolnosti prokazující skutečnou intenzitu vztahu zemřelého poškozeného a pozůstalých (například zjištěním, zda navštívili rodinní příslušníci poškozeného ve vězení, zúčastnili se jeho soudního řízení, jaký a jak intenzivní s ním udržovali kontakt v průběhu výkonu trestu i před smrtí apod.). Bude úkolem odvolacího soudu, aby sám nově rozhodl o výši nemajetkové újmy poté, co pečlivě posoudí intenzitu vztahu mezi poškozenými pozůstalými a zemřelým poškozeným, případně aby pozůstalé poškozené zcela odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních.

Nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2706/19 vyhlášený dne 27. dubna 2020 naleznete zde.

Zdroj: Ústavní soud

Foto: redakce AD