„Lex Covid“ a jeho dopad na výkon rozhodnutí a exekuční řízení

Martin Štika

Dne 20. 4. 2020 podepsal prezident České republiky Miloš Zeman zákon č. 191/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2 na osoby účastnící se soudního řízení, poškozené, oběti trestných činů a právnické osoby a o změně insolvenčního zákona a exekučního řádu, tzv. Lex Covid, který je výsledkem zkráceného legislativního procesu ve vyhlášeném stavu legislativní nouze. Zákon nabyl účinnosti dne 24. 4. 2020.

Přijatý zákon byl projednáván ve zkráceném jednání v době vyhlášeného stavu legislativní nouze. Ustanovení byla z velké části přijata v důsledku poslanecké iniciativy doslova na poslední chvílí před samotným projednáním zákona. V některých jeho částech je patrné snížení kvality výsledného textu z hlediska legislativnětechnického, což výklad a aplikaci takové normy ztěžuje.

Zákon se ve svém obecném souhrnu dotýká hned několika základních institutů napříč celým resortem justice. Oblast výkonu rozhodnutí a exekučního řízení doznala v souvislosti s přijetím tohoto zákona v zásadě tři změny. První prolamuje zásadu, že v řízení o výkon rozhodnutí a exekučním řízení nelze prominout zmeškání lhůty. Další oblastí jsou tzv. opatření dočasné povahy: omezení výkonu rozhodnutí (exekuce) prodejem movitých a nemovitých věcí po tzv. ochrannou dobu od účinnosti tohoto zákona do 30. 6. 2020 a zvýšení násobku životního minima při přikázání pohledávky z účtu u peněžního ústavu do 31. 12. 2020. Poslední změna je trvalou novelou občanského soudního řádu (výpočet srážek odstupného; zařazení daňového bonusu mezi pohledávky, které nelze postihnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí; zvýšení hranice při prodeji nemovité věci, ve které má povinný místo trvalého pobytu).

Prominutí zmeškání lhůt (§ 4)

Došlo-li ke zmeškání lhůty v souvislosti s opatřeními přijatými vládou nebo vybranými orgány veřejné moci za účelem ochrany veřejného zdraví občanů ČR, umožňuje Lex Covid, aby soud (exekutor) zmeškání procesních lhůt prominul. Lhůta pro podání žádosti o prominutí zmeškání lhůty je stanovena na sedm dnů od ukončení nebo zrušení mimořádného opatření při epidemii. Nepříliš povedeným způsobem je legislativně vyjádřen postup pro případ, kdy povinný zmeškal z důvodů souvisejících s nouzovým stavem třicetidenní lhůtu pro plnění na základě výzvy soudního exekutora v první fázi exekučního řízení.

Výkon rozhodnutí (exekuce) prodejem movitých a nemovitých věcí (§ 23, § 24, § 25, § 26)

Lex Covid zakládá tzv. ochrannou dobu od účinnosti tohoto zákona do 30. 6. 2020, po kterou soud neprovede výkon rozhodnutí (exekuce) prodejem movitých a nemovitých věcí (u nemovitosti v případě, že v ní má povinný trvalý pobyt). Po uplynutí ochranné doby přijatá omezení bez dalšího ex lege zaniknou. Uvedená ochranná doba se ovšem nijak nedotýká tzv. generálního a speciálního inhibitoria (zákaz nakládání s celým majetkem povinného). Přijaté omezení tak, jak je legislativně vyjádřené, dopadá pouze na provedení dražby movitých a nemovitých věcí toliko v ochranné době (nařízená dražební jednání by měla být odložena nejdříve na den následující po uplynutí ochranné doby).

Omezení nedopadá na úkony soudu (exekutora) předcházející provedení dražby, např. součinnostní dotazy na třetí osoby, vydávání usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí (exekuční příkaz), odhad ceny, oznámení dražebního roku vyhláškou za předpokladu, že datum a čas dražby je uveden nejdříve na den následující po uplynutí ochranné doby. Přechodná ustanovení dále upravují, že v ochranné době se nepoužijí § 23 a § 24, byl-li v řízeních o výkonu rozhodnutí a v exekučních řízeních zahájených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona udělen příklep. Postup po udělení příklepu již nemá na majetkovou sféru povinného významnější vliv, protože vlastnické právo již pozbyl. Navazující kroky soudu (exekutora) po udělení příklepu směřují toliko k realizaci důsledků přechodu vlastnického práva na vydražitele.

Přijatá omezení jsou prolomena v případě písemného oznámení povinného, že má být ve výkonu rozhodnutí (exekuci) pokračováno, a rovněž v případě vymáhání některých vybraných přednostních pohledávek (výživného, pohledávky náhrady újmy způsobené poškozenému ublížením na zdraví nebo pohledávky náhrady újmy způsobené úmyslnými trestnými činy).

Soupis a zjištění movitých věcí, tzv. jiný soupis (§ 23)

Soupis na místě samém se provede pouze tehdy, pokud je to pro vedení řízení nezbytné. Požadovaným záměrem omezení provedení soupisu je zřejmě zmírnění tlaku současné krizové situace ve prospěch sociálně nejslabší vrstvy obyvatelstva. Bude-li sledovaný záměr fakticky naplněn, je sporné, a to především z důvodu, že komentované normy nemají žádné účinky ve vztahu k působení inhibitorií. Sepsané věci soud nebo exekutor zajistí jenom v případě hodného zvláštního zřetele. Otázka zajištění sepsaných movitých věcí bude vždy výrazem vlastního uvážení soudního vykonatele (vykonavatele exekutora), plně závislého na jednotlivých rysech konkrétního případu a okolností vzniklých na místě samém. Naopak je výslovně uvedeno, že tzv. jiného soupisu se omezení nedotýká.

Omezení plynoucí z tohoto zákona nesměřují k omezení osobního kontaktu exekutora a povinného. Povinný i v ochranné době může v úředních hodinách v sídle exekutorského úřadu započít s řešením své exekuce nebo osobně doručit procesní prodání. A contario lze dovodit, že nevylučuje-li zákon osobní kontakt, může exekutor (resp. vykonavatel exekutora) učinit osobní návštěvu povinného za účelem uhrazení exekuce, ovšem s výrazným omezením, které mu Lex Covid ukládá.

Přikázání pohledávky z účtu u peněžního ústavu (§ 27, § 28)

Lex covid nově upravuje, že v tzv. ochranné době, tj. od jeho účinnosti do 31. 12. 2020, se zákazy podle § 304 odst. 1 a 3 o. s. ř. nevztahují na peněžní prostředky do výše čtyřnásobku životního minima jednotlivce podle zák. č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu. Jedná se tak o opatření dočasné povahy, jehož časové rozpětí ochranné doby nejenom dalece přesahuje dobu nouzového stavu, ale je také výrazně odlišné od ochranné doby vymezené § 23 a § 24 Lex covid.

Zákonodárce v důvodové zprávě uvádí, že právní úprava by měla zlepšit sociální postavení povinných, které se mohlo zhoršit zejména v souvislosti se současným nouzovým stavem a přijatými mimořádnými opatřeními, kdy řada povinných mohla ztratit zaměstnání, případně osoby samostatně výdělečně činné možnost výdělku, nebo mohl být jejich výdělek zásadně snížen. Tyto osoby tak budou žít tzv. „z úspor“. Je tedy potřeba, aby povinní měli přístup k vyšší částce z peněžních prostředků, které jsou na jejich účtech postiženy výkonem rozhodnutí. V důvodové zprávě ovšem absentují doprovodná statická data, ze kterých by pro odbornou a širokou veřejnost bylo zjistitelné, zdali je přijatá úprava adekvátní.

Odstupné, daňový bonus, zvýšení hranice při prodeji nemovité věci (§ 34, § 35)

Lex Covid zpřesňuje § 299 odst. 1 písm. g) o. s. ř. doplněním o odstupné, popřípadě obdobná plnění poskytnutá v souvislosti se skončením zaměstnání, služebního poměru nebo výkonu veřejné funkce. Podstatou novely je skutečnost, že nezabavitelná částka se od odstupného neodečte jen jednou, ale tolikrát, kolik násobků průměrného výdělku odstupné poskytnuté zaměstnanci představuje. Bude tak zřejmě zohledněn smysl odstupného při propuštění z pracovního poměru jako částky, která nahrazuje několik měsíčních výdělků. Nově se z odstupného nebo obdobných nároků budou srážky vypočítávat zvlášť z každého násobku průměrného výdělku (měsíčního platu, služebního příjmu, odměny atd.), ze kterého byla odvozena minimální výše odstupného nebo obdobných nároků (srov. NS 21 Cdo 853/2016). Zjednodušeně řečeno, na výši odstupného nebo výši jiných obdobných nároků se pohlíží jako na několik mezd a soud by tedy měl podle § 298 odst. 1 o. s. ř. určit, jakou část nezabavitelné částky nemá nový zaměstnavatel povinného srážet.

Dále je rozšířen taxativní výčet pohledávek, které nelze s ohledem na jejich povahu či účel výplaty postihnout výkonem rozhodnutí, o daňový bonus, jakkoliv je pro futuro vyloučen i jeho postih prostřednictvím výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy, protože není součástí výčtu § 299 o. s. ř.

Podstatným zásahem je zesílení ochrany povinného v případě postižení nemovité věci (obvykle se jedná o bytovou jednotku nebo rodinný dům), ve které má povinný místo trvalého pobytu, zvýšením hranice (výše jistiny vymáhaných pohledávek) z dosavadních 30 000 Kč na současných 100 000 Kč. Z důvodové zprávy se podává, že změna je prováděna především za tím účelem, aby bylo i v souvislosti s nouzovým stavem zabráněno prodeji nemovitých věcí ve výkonu rozhodnutí ve větším rozsahu, než je tomu dosud, a více domácnostem tak zůstalo zachováno jejich bydlení. I v tomto případě se negativní dopady nouzového stavu a přijatých mimořádných opatření projeví až v delším časovém horizontu, a navíc toto opatření má přidanou hodnotu i mimo kontext této mimořádné situace, proto se navrhuje je zavést jako opatření trvalé.

Ústavní konformita krizové legislativy

V souvislosti s přijetím novely občanského soudního řádu prostřednictvím Lex Covid je sporné, zdali jsou pro její přijetí splněny všechny zákonné parametry krizové legislativy. Z uvedených změn je minimálně patrné, že jejich časová působnost trvale přesahuje dobu nouzového stavu. Z ryze odborného hlediska je s podivem, že změny nebyly provedeny v důsledku adekvátní socio-ekonomické studie, s jejímiž výsledky by byla seznámena odborná obec i širší veřejnost.

Výše uvedený pohled lze demonstrovat na případu zvýšení minimální hranice při prodeji nemovité věci, ve které má povinný místo trvalého pobytu. Lze jen velmi těžko hledat objektivní skutečnosti, které podmiňují uvedenou změnu zákonem stanovené minimální hranice. Navíc si nelze nevšimnout, že nová úprava je na úrovni více jak trojnásobku úpravy dosavadní. Dodržování zákonem stanovené minimální hranice není z hlediska výkonu dohledové činnosti problematické, naopak. Razantní zvýšení (více než trojnásobek) je v důvodové zprávě nedostatečně a nepřesvědčivě odůvodněno. Chybí jakákoliv ekonomická analýza současného stavu a predikce budoucnosti. Není vůbec jasné, z jakých ekonomických atributů zákonodárný sbor vycházel při zvýšení hranice (v našem právním řádě obdobná analogie chybí). V této souvislosti patrně bude na Ústavním soudu, aby posoudil, zdali zvolený legislativní postup trvalých změn občanského soudního řádu v době krizové legislativy je souladný s Ústavou (srov. Pl. ÚS 55/10).

Svým legislativním zpracováním Lex Covid nekoresponduje s právní úpravou okolních států. Slovenská republika zákonem č. 62/2020 Z. z., o niektorých mimoriadnych opatreniach v súvislosti so šírením nebezpečnej nákazlivej ľudskej choroby COVID-19 a v justícii a ktorým sa menia a dopĺňajú niektoré zákony, zaujala k problematice sice paušální princip, ovšem omezení jsou časově vymezena toliko do 30. 4. 2020.

 

JUDr. Ing. Martin Štika je soudním exekutorem v Hradci Králové, členem Právní a legislativní komise Exekutorské komory ČR a doktorandem na Katedře občanského práva Fakulty právnické ZČU v Plzni.

Foto: Pixabay

Go to TOP