Prodloužení nouzového stavu – za jakou cenu?

Jitka Hořinová

Dne 12. března 2020 vyhlásila Vláda ČR pro území České republiky nouzový stav, který má trvat do 11. dubna 2020 do 14 hodin. Za jakých podmínek je možné nouzový stav případně prodloužit? A na jak dlouhou dobu?


Vláda je oprávněna vyhlásit nouzový stav při dodržení všech ostatních podmínek nejdéle na dobu 30 dnů. Toto omezení stanoví čl. 6 odst. 2 ústavního zákona o bezpečnosti ČR.[1] Maximální možnou dobu vláda plně využila, když vyhlásila na území České republiky nouzový stav z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru  usnesením ze dne 12. 3. 2020 č. 69/2020 Sb.

Doba, na kterou byl nouzový stav vyhlášen, uplyne dne 11. 4. 2020 v 14 hodin. S tím souvisí otázka, za jakých podmínek a na jak dlouhou dobu je možné nouzový stav případně prodloužit.

Prodloužení nouzového stavu pouze s předchozím souhlasem Poslanecké sněmovny

Ústavní zákon o bezpečnosti ČR umožňuje prodloužení nouzového stavu nad 30 dnů jedině pod podmínkou předchozího souhlasu Poslanecké sněmovny.[2] Doba, na kterou je možné nouzový stav takto prodloužit, není ústavním pořádkem ani zákonem výslovně stanovena. Ústavní zákon o bezpečnosti ČR vymezuje pouze základní dobu nouzového stavu 30 dnů, nikoli již dobu jeho případného prodloužení.

Prodloužení nouzového stavu je možné pouze na určitou dobu, nikoli na dobu neurčitou (do odvolání). Přesné časové vymezení doby trvání nouzového stavu je jednou ze základních náležitostí jeho vyhlášení,[3] a tedy i případného prodloužení.

Skutečnost, že ústavní zákon o bezpečnosti ČR výslovně nestanoví dobu, o kterou lze nouzový stav prodloužit, však zdaleka neznamená, že by prodloužení nepodléhalo žádným omezením nebo pravidlům. Případné prodloužení musí být vždy v souladu s ostatními hodnotami a podmínkami stanovenými Ústavou České republiky a Listinou základních práv a svobod.


Omezení základních práv a svobod jako krajní řešení

V době trvání nouzového stavu mohou být krizovými opatřeními vlády omezena základní práva a svobody výslovně uvedená v § 5 krizového zákona.[4] V souladu s příslušnými ustanoveními Listiny základních práv a svobod mohou být tato práva a svobody omezeny zákonem “jen je-li to v demokratické společnosti nezbytné pro ochranu života nebo zdraví osob, pro ochranu práv a svobod druhých anebo pro odvrácení závažného ohrožení veřejné bezpečnosti a pořádku“.[5]

Právě podmínka nezbytnosti je klíčová, a to jak pro prvotní vyhlášení nouzového stavu, tak pro rozhodování o jeho případném prodloužení. V této souvislosti je proto nutné zabývat se nejprve otázkou, jaké konkrétní kroky nebo úkony budou muset být v nadcházející době učiněny z důvodu mimořádných okolností a zda je možné tyto kroky uskutečnit pouze v režimu nouzového stavu. Takto přesně vymezené důvody je následně nutné velmi pečlivě poměřit se zásahy do práv a svobod, k nimž může za nouzového stavu dojít.

Podle § 6 odst. 1 ústavního zákona o bezpečnosti ČR musí vláda současně s vyhlášením nouzového stavu vymezit, která práva a v jakém rozsahu se v souladu s Listinou základních práv a svobod omezují a které povinnosti a v jakém rozsahu se ukládají. Přesné vymezení těchto otázek je nezbytnou náležitostí platně vyhlášeného nouzového stavu.

Po vyhlášení nouzového stavu usnesením vlády č. 69/2020 Sb. se mezi právnickou veřejností objevily úvahy, zda toto usnesení splňuje všechny požadované náležitosti, když výslovně neuvádí omezovaná práva a ukládané povinnosti. Případné pochyby však byly většinou odsunuty stranou s ohledem na požadavek rychlosti spojený s tím, že vládní usnesení odkazovalo na dílčí krizová opatření, která začala vláda vzápětí vydávat.

V případě prodloužení nouzového stavu však požadavek na rychlost již absentuje. Nebezpečí z prodlení nehrozí a není dán důvod, proč by nemělo být při prodloužení nouzového stavu jasně definované, jaká práva a svobody a v jakém rozsahu mohou být za prodlouženého nouzového stavu omezena a jaké povinnosti mohou být uloženy.


Bez přesného vymezení práv a povinností není ani možné zkoumat naplnění podmínky nezbytnosti, kterou ukládá Listina základních práv a svobod. Pokud není jednoznačné, jaká práva a v jakém rozsahu se budou omezovat, není možné dojít k závěru, jestli je skutečně omezení práv nezbytné, jak ukládá Listina, neboli zda jsou důvody omezení důležitější než práva, která jsou omezována.

Výše uvedené je neoddělitelně spojené též s otázkou doby prodloužení nouzového stavu. Bez určení doby, po kterou budou omezení trvat, není možné dojít k jednoznačnému závěru o nezbytnosti omezení.

Při posuzování otázky, zda a na jak dlouhou dobu by měl být nouzový stav případně prodloužen, je tedy nutné

  • vymezit konkrétní důvody pro případné prodloužení nouzového stavu,
  • jasně definovat, jaká práva a svobody a v jakém rozsahu budou omezována a jaké povinnosti ukládány, a následně
  • vzájemně porovnat, zda jsou důvody pro prodloužení nouzového stavu důležitější než omezovaná práva a svobody, a na základě tohoto porovnání případně stanovit nezbytně nutnou dobu, po kterou mohou omezení trvat a o kterou je tedy nezbytné nouzový stav prodloužit.

Poslanecká sněmovna není při udělení souhlasu s prodloužením nouzového stavu vázaná dobou, o kterou navrhne prodloužit nouzový stav vláda. Výše uvedené otázky by proto měly být zohledněny nejen vládou při rozhodování, zda bude Poslaneckou sněmovnu o souhlas žádat, ale i Poslaneckou sněmovnou při rozhodování o jeho případném udělení. V návaznosti na přijaté závěry může být Poslaneckou sněmovnou případně upravena doba, o kterou by byl nouzový stav s jejím souhlasem prodloužen.


JUDr. Jitka Hořinová, působí jako advokátka, TOMAN, DEVÁTÝ & PARTNEŘI advokátní kanceláři, s. r. o.

Foto: Pixabay


[1] Ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky.

[2] § 6 odst. 2 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky.

[3] § 6 odst. 1 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky.

[4] Zákon č. 240/200 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon).

[5] Čl. 12 odst. 3 nebo obdobně čl. 19 odst. 2 Usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součástí ústavního pořádku České republiky.

 

 

 

Go to TOP