Masarykova univerzita, Brno 2019, 574 stran, 1 570 Kč.

Sto let od založení Masarykovy univerzity je skvělou příležitostí nejen k oslavám, ale jak už to tak u významných výročí bývá, také k bilancování uplynulých let. Nelehkého úkolu se zhostili autoři Dějin Právnické fakulty Masarykovy univerzity 1919–2019, kteří ve dvou svazcích zmapovali historii brněnských práv.

První díl této publikace mapuje dějiny fakulty od jejího vzniku do období normalizace, během kterých byla činnost fakulty dvakrát násilně přerušena nastupujícími totalitními režimy. A právě do jednotlivých období, kdy fakulta fungovala, je publikace po částech rozdělena.

První část se tak zabývá vznikem fakulty (potažmo nejprve samotné Masarykovy univerzity jako takové) a jejími „porodními“ bolestmi, spočívajícími zejména v nedostatečném zázemí univerzity, a to jak po stránce materiální, kdy se Právnická fakulta musela tísnit v propůjčených prostorách, tak po stránce personální, kdy zajištění výuky nesl na svých bedrech nepočetný sbor profesorů a dalších vyučujících. Zatímco problém s kapacitou využívaných prostor byl vyřešen (bohužel pouze dočasně) přesunem do současných prostor fakulty v ulici Veveří, problém s nepočetným profesorským sborem byl mnohdy vyvážen osobním nasazením jeho členů, mezi které patřily významné postavy českých právních dějin. Vedle „zakladatelů“ fakulty Františka Weyra a Karla Engliše lze zmínit např. Zdeňka Neu­bauera nebo Jaroslava Stránského.

Úvodní část publikace pak v závěru připomíná první přerušení fungování fakulty, a to za tragických okolností roku 1939, kdy došlo k uzavření českých vysokých škol. Do prostor Právnické fakulty se pak přesunulo gestapo. Autoři také připomínají členy profesorského sboru, kteří zemřeli během okupace, a obnoveného poválečného provozu fakulty se tak již nedočkali.

Právě poválečné obnově fakulty se věnuje druhá, nejkratší část publikace. Ne náhodou, neboť nástup nového totalitního režimu na sebe nenechal dlouho čekat a Právnická fakulta se velice rychle stala obětí komunistických představ o ubývajícím významu práva v komunistické společnosti, které nakonec vedly k rozhodnutí, že existence brněnské fakulty vedle pražské a bratislavské není již potřebná. Situaci nepochybně neprospěl ani fakt, že pro mnohé členy profesorského sboru a jejich dílo nebylo po únoru 1948 na fakultě místo. Nařízením vlády tak byla Právnická fakulta Masarykovy univerzity v roce 1950 zrušena, tentokrát na dlouhých devatenáct let.

Poslední, třetí část publikace, se pak zaměřuje na dvacetileté období obnovené fakulty mezi lety 1969 až 1989, v období, kdy brněnská univerzita namísto jména prvního československého prezidenta nesla jméno Univerzita Jana Evangelisty Purkyně. Dlouhé přerušení činnosti fakulty jí přineslo zákonitě stejné problémy, jakými si musela projít během prvních let své existence. Znovu se objevil jak problém personální, tak problém s nevyhovujícími prostory. Budova na Veveří sloužila vojákům, a nově zřízená fakulta tak musela hledat náhradní útočiště, které nakonec našla na dnešním Zelném trhu. Co se týče personálního obsazení, musela fakulta vyřešit otázku, co se členy původního profesorského sboru zrušené fakulty. Někteří z nich se pak skutečně členy nového profesorského sboru stali, aby byli následně během normalizace do pár let z fakulty z kádrových důvodů vypuzeni, jako tomu bylo např. v případě Vladimíra Kubeše.

Normalizace obnovenou fakultu samozřejmě ovlivňovala ve všech směrech až do událostí roku 1989, jak lze pozorovat téměř na každé stránce věnující se fungování znovu zřízené fakulty. Na fakultě se v tomto období také napříč obory objevuje významná část učitelů, kteří patřili mezi nejvýraznější postavy fakulty i po listopadu 1989 a dodnes na fakultě mnozí působí.

Jednotlivé části publikace jsou pak samy dále rozděleny na kapitoly a podkapitoly, v rámci kterých se autoři zaměřili na jednotlivé prvky, které dohromady fakultu jako takovou tvořily. Vzhledem ke specifičnosti situace třikrát „budované“ Právnické fakulty se úvodní kapitola vždy věnuje okolnostem vzniku či obnovení instituce. Významný prostor dostalo v publikaci logicky vedení fakulty, učitelé a jejich dílo. Můžeme se tak setkat s podrobnými výčty členů profesorského sboru, ale také s představením právně teoretických směrů, které se na fakultě objevily.[1] Pozornosti se dostalo i studentům fakulty, a to ať už z pohledu jejich učitelů (kteří nebyli vždy zcela spokojeni s nasazením a připraveností svých studentů), z pohledu jejich spolkové a vědecké činnosti, ale také řečí čísel, kdy na různých statistikách můžeme sledovat trendy nejen co do počtu studentů v jednotlivých obdobích, ale také třeba jejich úspěšnost u státnic nebo jejich „zápal“ pro organizaci v rámci komunistických institucí. Publikace dále detailně popisuje organizaci studia a její vývoj v jednotlivých obdobích a organizaci fakulty jako takové, rozdělení do kateder či ústavů, a uvádí, jakým způsobem byla fakulta v jednotlivých obdobích řízena. Obsahuje také mnoho dosud nepublikovaných snímků a je doprovázena i snímky souvisejících archiválií.

Za smutný spojující prvek všech tří částí bibliografie lze pak označit závěrečné kapitoly jednotlivých částí. První část končí zavřením vysokých škol a je následována epilogem věnujícím se období okupace, druhá část pak zrušením fakulty totalitním režimem v roce 1950. U třetí části se pak hned poslední tři kapitoly věnují vlivu komunistického režimu na fakultu, konkrétně politicko-výchovné práci a komunistické výchově, činnosti KSČ a na závěr pak působením komunistických (s výjimkou Československého červeného kříže) společenských organizací na fakultě.

Publikace tak skutečně velice důkladným a vyčerpávajícím způsobem popisuje dění týkající se fakulty v období let 1919 až 1989. Bibliografii lze beze zbytku označit za hodnou významnosti výročí, ke kterému byla publikována. Kromě toho pak jde o zcela ucelené, detailní a zároveň dobře srozumitelné informace o Právnické fakultě Masarykovy univerzity, které mohou posloužit všem, kdo chtějí nebo budou chtít nahlédnout do historie této instituce, ať už při vědeckém bádání, či z pouhé zvědavosti.

Mgr. JAN MACURA, Katedra dějin státu a práva Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně

[1] To se týká zejména první republiky, kdy je celá kapitola věnována novokantovské brněnské právní škole, představované zejména F. Weyrem, teleologické koncepci K. Engliše, právní filozofii J. Kallaba a jurilogii F. Roučka.