JUDr. Róbert Madej: Slovenská i česká advokacie „žije“ stejnými tématy

Parlamentní volby na Slovensku se uskuteční v sobotu 29. února 2020, ale jméno poslance JUDr. Róberta Madeje, PhD., tentokrát bude na kandidátní listině chybět. V politice po 18 letech končí s rozhodnutím, že se bude věnovat výlučně advokacii a rodině.

Jednou z jeho posledních zahraničních cest v roli předsedy Ústavněprávního výboru Národní rady SR byla návštěva Prahy. V jejím rámci s delegací NR SR navštívil také Českou avokátní komoru a při této příležitosti poskytl rozhovor Advokátnímu deníku.

 


Působil jste 8 let jako předseda Ústavněprávního výboru Národní rady SR, jak hodnotíte své působení v parlamentu?

Předně musím říct, že pro mě bylo velkou ctí dvě volební období ústavněprávnímu výboru předsedat. Do parlamentu jsem nastoupil v roce 2002 a už tehdy jsem poprvé zasedl do lavice tohoto výboru a s výjimkou jednoho volebního období jsem byl během svého 18letého parlamentního působení téměř soustavně jeho členem. Jen díky tomu, že jsem na funkci předsedy výboru nastupoval v té době již s 10letou parlamentní praxí, mě náročnost tohoto výboru nepřekvapila. Ústavněprávní výbor je totiž jedním z nejzatíženějších, protože přes něj prochází veškerá legislativa a jeho úkolem je dohlížet na čistotu legislativy a také dbát o soulad návrhů zákonů s ústavou. Někteří poslanci nechtějí o členství v něm ani slyšet, protože vědí, že jednáme nejvíce a nejdéle. Jiní se zase o členství v něm velmi stojí, protože jim dává široký rozhled v oblasti aktuální legislativy.

Jak těžké bylo z Vašeho pohledu uvádět novely zákonů nebo zcela nové zákony do života?

Zákony jsou vždy výsledkem určitého kompromisu. Z vlády přicházejí návrhy v poměrně dobré kvalitě právě proto, že jsou výsledkem kompromisů a meziresortního připomínkového řízení. Existují však určité výjimky, a v tom případě jsme pak svědky velké celospolečenské diskuse. Myslím zejména ty zákony, jejichž obsah názorově rozděluje společnost.
 

Vzpomenete si, u kterého zákona to bylo nejtěžší?

Nelze říct jeden konkrétní, obecně je z mého pohledu vždy nejobtížnější krotit poslanecké ambice, jejichž cílem je novelizovat všechno a pro cokoliv. Kromě vlády totiž navrhují zákony také poslanci a výbory a k těmto návrhům se stavím mnohem konzervativněji. Častokrát totiž jde o snahu se sebeprezentovat, což v politice nemůžeme poslancům odpírat. Osobně se ale více přikláním ke stabilitě legislativy, uznávám pravidlo, že méně je někdy více. Mnohokrát se stalo, že páni poslanci objevili individuální právní problém a dostali geniální nápad, jak jej návrhem zákona vyřešit. Zákonem by však vytvořily desetkrát více problémů. Pak jsme jim jejich návrh museli, a někdy dokonce až ve druhém čtení, vymlouvat.


Na jakou novou legislativu, která prošla pod Vaším předsednictvím výboru, jste nejvíc pyšný a proč?

Jsem velmi hrdý, že se nám v květnu 2015 s účinností od 1. července 2016 podařilo schválit tři zákony kodexového typu, které se považují za přepracování civilního práva procesního. Jde o civilní soudní řád, civilní mimosoudní řád a správní soudní řád. Náš výbor aktivně komunikoval s rekodifikační komisí během celého legislativního procesu. Na Slovensku, na rozdíl od České republiky, se nám ještě nepodařilo dotáhnout přepracování civilního práva hmotného. Z ostatní legislativy náš výbor aktivně připomínkoval všechny návrhy zákonů. Asi bych ani nemohl vyjmenovat aktivní práci svých kolegů během ostatních funkčních období. Z mé vlastní dílny jsem rád, že se mi spolu s kolegy podařilo zpřísnit legislativu v oblasti ochrany spotřebitele tak, že lichva a poskytování půjček s nepřiměřeně vysokými úroky se na Slovensku výrazně omezilo.




V určitých legislativních krocích je Česká republika pozadu, ale snaží se slovenské iniciativy následovat…

Byl bych velmi rád, kdyby se to podařilo, třeba v případě na Slovensku velmi rozšířeného institutu náhradního výživného, které je poskytováno pro dítě, pokud povinný rodič neplatí výživné. Byl jsem autorem a jediným předkladatelem prvního funkčního zákona č. 452/2004 Z. z., o náhradním výživném, který jsem prosadil před 16 lety ještě jako opoziční poslanec. Od té doby je náhradní výživné stabilní součástí slovenského právního řádu a pomáhá mnohým rodičům při nelehké situaci v zajišťování potřeb dítěte.


Kdyby bylo pouze na Vás a mohl jste prosadit nějaký zákon, který by to byl a proč?

Po legislativní smršti, jakou jsem v nedávném období zažil, bych raději s návrhy svými i s návrhy kolegů přibrzdil. Myslím, že je třeba tvořit legislativu rozvážněji.

 

Během Vašeho funkčního období se také změnil systém výběru kandidáta na soudce Ústavního soudu, jsou tato nová pravidla volby podle Vás vhodnější?

Na doporučení Benátské komise jsme změnili legislativu tak, aby byl výběr transparentnější a aby prezident a parlament při volbě více spolupracovaly. Prezident je totiž povinen vybrat soudce z dvojnásobného počtu kandidátů navržených Národní radou. V minulém roce jsme tedy byli postaveni před obrovský úkol. V parlamentu bylo nutné najít konsensus na 18 kandidátech, protože u Ústavního soudu SR se uvolnilo 9 míst soudců. Materiály o uchazečích musely být zveřejněny 14 dní před schůzí výboru a online televizní přenos z veřejného slyšení s uchazeči, kterým byly během něho pokládány náročné otázky, přispěl k transparentnosti a zpřísnění celého procesu. Navíc schůzí výboru, na kterých byli kandidáti zpovídáni, tedy takzvaného grilování, se účastnili i zástupci prezidenta. V parlamentu se potřebný konsensus hledal celých 9 měsíců, než jsme zvolili posledního, osmnáctého kandidáta. Výbor a plénum během tohoto období absolvovali pět kol voleb, celkem devět hlasování. Byl to náročný proces a náš výbor, kolegové i zástupci kanceláře prezidenta, jsme ho dobře zvládli. Aktuální způsob výběru je tedy obrovským posunem vpřed k transparentnosti a férovosti výběru, ale zejména ke zvýšení kvality jmenovaných soudců.


Oznámil jste, že odcházíte z politiky, což bude už za pár dní, a máte v úmyslu se naplno věnovat advokacii. Těšíte se?

Advokacii jsem se věnoval i vedle svých povinností v parlamentu nepřetržitě od roku 2008. Ale teď přišla doba, kdy bude advokacie jedinou pracovní náplní mého každého pracovního dne. Neskutečně se na to těším.


Která oblast práva je Vám nejbližší?

Působit budu ve všech oblastech soukromého práva, zejména v obchodním právu, občanském právu, nemovitostním právu a dalších. Velmi ctím práci kolegů advokátů, kteří se specializují na trestní právo, ale čestně přiznávám, že to je jediné odvětví práva, ve kterém jsem se nikdy nenašel.


Jste sám advokátem, co říkáte na zkrácení povinné koncipientské praxe?

Respektoval jsem prvotní názor parlamentu a komory při prodloužení praxe na 5 let a stejně teď respektuji nedávné rozhodnutí parlamentu o jeho navrácení na délku v trvání 3 roky. Je potřeba se však zamyslet nad tím, co bylo příčinou těchto legislativních změn. V advokacii působím 12 let a už i za toto období je možné pozorovat velmi negativní změny v kvalitě vycházejících absolventů právnických fakult. Proto bych si přál, aby nedostatky v oblasti znalostí a motivace nadějných advokátů nemusela napravovat Slovenská advokátní komora a školitelé koncipientů.
 

Jaké aktuální problémy u vás řeší Slovenská advokátní komora a jsou podobné nebo odlišné od těch, kterými se zabývá česká advokacie?

Řekl bych, že jsou velmi podobné. I na Slovensku jsme svědky stejné diskuse o roli Komory jako veřejnoprávního subjektu, který se ex lexe účastní legislativního procesu, ale rozhodně jej není možné pasovat do postavení registrovaného lobbisty. Také ochrana povinnosti mlčenlivosti advokáta a ochrana před zásahy státu do disciplinárních řízení advokátů jsou věčnými tématy Komory, která vysvětluje, že jde v první řadě o základní ochranu práv klientů, tedy občanů v demokratické společnosti. Obě komory trápí otázka vinklaření, které se orgánům činným v trestním řízení a ani jiným orgánům nedaří efektivně potlačovat. Dokonce si myslím, že legislativu na Slovensku máme k potírání vinklaření relativně dostatečnou, jen se orgány činné v trestním řízení musí nějak dozvědět, že už dávno existuje trestný čin neoprávněného podnikání. Máme tedy mnohá společná témata, kde můžeme získávat zkušenosti z praxe navzájem, každý od svého nejlepšího souseda. A řekněme si na rovinu, nejlépe se přece učí z cizích chyb :-).


Závěrem rozhovoru advokát JUDr. Róbert Madej, PhD. zaslal prostřednictvím Advokátního deníku pozdrav všem kolegům advokátům v České republice a popřál mnoho pracovních úspěchů.
„Velmi si vážím této naší právnické profese a považuji ji za mimořádně důležitou pro zachování rovnováhy mezi mocí státu a ochranou práv občanů. Velkým vzorem jsou pro mě starší a zkušenější kolegové, kteří povolání advokáta vykonávají celý život s vysokou odborností a také s noblesou, která k tomuto povolání neodmyslitelně patří. Těším se na společná setkání a na odborné i přátelské diskuse při případných akcích našich komor,“ uvedl JUDr. Madej a připojil pozvání pro kolegy, české advokáty, „a pokud budou v Bratislavě a projeví zájem o setkání, moje dveře mají vždy otevřené.“

 


JUDr. Róbert Madej, PhD., se narodil 3. 1. 1981, vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Komenského v Bratislavě. Poslancem Národní rady Slovenské republiky se stal už jako student vysoké školy v roce 2002. Byl členem Ústavněprávního výboru NR SR a v roce 2012 se poprvé stal jeho předsedou. Působí jako advokát, je zapsaný v seznamu advokátů Slovenské advokátní komory od 1. 1. 2008.


PhDr. Dagmar Koutská
Foto: Andrea Kábelová a archiv JUDr. R. Madeje

 

 

 

 

Go to TOP