Petr Toman: Výzva k vydání dat je v rozporu s povinností mlčenlivosti

Advokát nemá jinou možnost, než odmítnout požadavek policie na vydání klientových dat podle § 7b trestního řádu. Podle JUDr. Petra Tomana, LL.M., se sice vystavuje riziku pokuty nebo dokonce soudem nařízené prohlídky advokátní kanceláře, avšak § 85b tr. řádu na rozdíl od § 7b tr. řádu na dodržování důvěrnosti již pamatuje. Vyžaduje povinnou účast zástupce ČAK při takové prohlídce a poskytuje přesný popis dalšího postupu v takovém případě. „Advokátovi lze stěží uložit, aby klientovi nesdělil, že mu byl doručen příkaz podle § 7b tr. řádu. Podle stanoviska ČAK by to bylo v rozporu s čl. 37 odst. 2 Listiny upravujícím právo na právní pomoc,“ říká dále v rozhovoru pro Advokátní deník.

Od 1. února platí novela trestního řádu, týkající se povinnosti správce internetových dat, aby je po omezenou dobu v nezměněné podobě uchoval. Co dalšího toto ustanovení přináší?

Nové ustanovení § 7b tr. řádu, o kterém hovoříme, ukládá kromě povinnosti uchovat data v nezměněné podobě po dobu stanovenou v příkazu také souběžnou povinnost učinit potřebná opatření, aby nedošlo ke zpřístupnění informace o tom, že takové nařízení bylo vydáno. Jinými slovy povinnost uchovat v tajnosti v zásadě před kýmkoliv, že jsou data na základě příkazu uchovávána.

Uvedené ustanovení dále umožňuje nařídit správci dat, aby za určitých podmínek zcela znemožnil přístup jiných osob k takovým datům. To může být nařízeno v případě, že je zapotřebí zabránit někomu v pokračování v trestné činnosti nebo v jejím opakování.

I když zde mluvíme o správci dat, pak je důležité vědět, že trestní řád tento pojem nepoužívá. Uvedené povinnosti lze uložit v zásadě každému, kdo taková data drží nebo je má pod svojí kontrolou. Tedy nejen správci internetových dat, ale komukoliv, kdo má jakákoliv data na svém počítači, v cloudu, v mobilu, na flashce či v jakémkoliv jiném nosiči informací umístěném doma či v zahraničí.

Rozlišuje zákon veřejně přístupná data (webové stránky, profily na sociálních sítích) a soukromá, jako je e-mailová schránka či chaty? Platí pro obě dvě skupiny stejný režim?

Nerozlišuje. Vztahuje se na všechna data uložená v jakémkoliv počítačovém systému nebo na jakémkoliv nosiči informací. Bez ohledu na charakter dat, na jejich autora, na jejich původ či účel apod. Dokonce i bez ohledu na typ trestné činnosti, která má být případně odhalena, či její závažnost. Příkaz k uchování dat tak lze podle § 7b tr. řádu vydat v zásadě vždy, když orgán činný v trestním řízení dospěje k názoru, že je třeba zabránit ztrátě, zničení nebo pozměnění těchto dat.

Podle § 7b odst. 2 t. ř. lze nařídit osobě, která drží nebo má pod svojí kontrolou data, která jsou uložena v počítačovém systému nebo na nosiči informací, aby znemožnila přístup jiných osob k takovým datům. Znamená to, že uživatel či majitel těchto dat nemůže v průběhu blokace s těmito daty nijak nakládat, měnit je, či přeposílat?

Ano, správci dat může být uloženo, aby znemožnil přístup jiných osob k takovým datům. Takový příkaz může mít více forem: buď je správci nařízeno, aby znemožnil přístup k datům pouze tomu, kdo je vytvořil nebo jimi disponuje, nebo úplně všem. V případě webových stránek či jiných aplikací to znamená, že v prvém případě zůstanou v nezměněné podobě, a i nadále budou webové stránky veřejně přístupné, avšak jejich majitel je nebude moci upravovat či rušit, v druhém případě je možné správci dat nařídit, aby k takovým webových stránkám či aplikacím zcela znemožnil přístup úplně všem, tedy aby je „vypnul“.

Co když je předmětem blokovaných dat informace, kterou dotčená osoba potřebuje například ke své obhajobě v trestním řízení, či jako důkaz v nějakém civilním sporu?

To trestní řád neřeší. Tyto situace však nejsou ani nyní neobvyklé, neboť k nim dochází i v případě použití jiných, již známých postupů policejních orgánů v trestním řízení. Například při provádění domovní prohlídky zákon neřeší, co s dětmi v domě či bytě, co s plánovanou schůzkou či svatbou, v případě odnětí mobilního telefonu nebo notebooku zákon neřeší, že počítač používá dítě, které se připravuje na maturitu či jinou zkoušku apod.

Není absurdní, že i v takových případech sice správce dat neumožní k nim přístup, ale zároveň nesmí sdělit důvod, proč tak činí?

Povinnost učinit potřebná opatření, aby nedošlo ke zpřístupnění informace o tom, že bylo nařízeno uchování dat, se vztahuje pouze na příkaz uchovat data v nezměněné podobě podle § 7b odst. 1 tr. řádu, nikoliv na příkaz znemožnit přístup k datům podle § 7b odst. 2 tr. řádu. To dává určitou logiku v případě poskytovatelů komunikačních služeb. Ti skutečně mohou data uchovávat v nezměněné podobě, aniž se o tom jejich autor dozví. Odlišná je situace u některých profesí, například advokátů. Advokátovi lze stěží uložit, aby klientovi nesdělil, že mu byl doručen příkaz podle § 7b tr. řádu. Podle stanoviska ČAK by to bylo v rozporu s čl. 37 odst. 2 Listiny upravujícím právo na právní pomoc.

Na koho tato povinnost dopadá? Týká se pouze velkých technologických firem, která data spravují, administrátorů a správců interních sítí právnických osob, anebo může být povinnou osobou jakýkoli občan, o němž se policie domnívá, že danými daty disponuje?

Na to jsem odpověděl již výše. Stručně mohu zopakovat, že povinnost dopadá na kohokoliv, kdo data drží nebo je má pod svojí kontrolou a komu je doručen příkaz podle § 7b tr. řádu. Není rozhodné, zda jde o velkou technologickou firmu nebo advokáta, daňového poradce či zedníka v malém městě. Není důležité, jaký druh trestné činnosti je vyšetřován, ani jaká trestní sazba pachateli případně hrozí. Obecně lze tedy říct, že příkazem může být zavázán jakýkoliv občan či jakákoliv firma nebo úřad.

Může být povinnou osobou také advokát, a lze mu nařídit, aby uchoval data výše uvedeným způsobem? Jak v takovém případě bude postupovat vůči klientovi, který ho o vydání těchto dat požádá?

Ano, i advokátovi může být podle § 7b tr. řádu přikázáno uchovat či zablokovat data jeho klientů. Zde však vznikají dva problémy, které zákon neřeší. V případě samostatně působících advokátů (a zde jsou ve stejném postavení jako mnoho dalších profesí, živnostníků apod.) lze předpokládat, že většina z nich neví, jak to má učinit. Musí tedy zavolat IT odborníka, avšak už tím porušuje zákaz zpřístupnit tuto informaci třetí osobě. Současně mu budou vznikat nemalé náklady, které mu ovšem nikdo neuhradí. Druhý problém je složitější: advokát poskytuje právní službu a stát mu nemůže uložit, aby svému klientovi cokoliv zamlčoval. Naopak, zákon o advokacii mu ukládá povinnost klienta o všem objektivně informovat. Novelizace trestního řádu tak zcela zapomněla na zákon o advokacii a tyto dva zákony se dostaly do kolize.

Jestliže klientovi k těmto informacím znemožní přístup, není to v rozporu s řádnou obhajobou?

Povinnost neinformovat klienta uložená § 7b odst. 1 tr. řádu je v rozporu se zákonem o advokacii v každém případě. Pokud se jedná navíc o data o klientovi, kterého advokát obhajuje, je to i v rozporu s dalšími ustanoveními trestního řádu týkajícími se obhajoby a důvěrnosti komunikace mezi obhájcem a obviněným. Novelizace bude zcela nezbytná. Do té doby bude potřeba uvážlivého přístupu orgánů činných v trestním řízení, aby pokud možno toto ustanovení nezneužívali a nepoužívali jej vůči advokátům a datům jejich klientů.

Policejní orgán může následně požádat se souhlasem soudu povinnou osobu o vydání již dříve zmražených dat. Jakým postupem se tento režim řídí?

To trestní řád neřeší a v praxi je v tom dost zmatek. Příkaz podle § 7b tr. řádu totiž upravuje pouze uchování dat, popř. jejich blokaci, avšak nikoliv jejich vydání orgánům činným v trestním řízení. K tomu je třeba použít jiného postupu podle trestního řádu. Žádný z nich se na to ale příliš nehodí. Nejčastěji jsem se setkal s postupem podle § 158d odst. 1, 3 tr. řádu upravujícím sledování osob a věcí. Podle mě to však není správný postup. Příkaz soudu podle tohoto ustanovení totiž musí být vydán předem a směřuje tak do budoucna, avšak policie žádá o vydání dat uchovaných v minulosti. Zcela jsou tak obcházena ustanovení o odposlechu podle § 88 a 88a tr. řádu. Setkal jsem se i s postupem podle § 158d odst. 1, 3 ve spojení s § 8, popř. § 88a tr. řádu.

Z praxe jsou známy případy, kdy soud nařídí vydání dotčených dat k určitému datu, nicméně policejní orgán žádá o vydání od chvíle, kdy požádal o jejich zmražení. Je tento postup v pořádku? Nevystavuje se povinná osoba případným problémům ze strany uživatelů, pokud tato data vydá?

To vyplývá z již uvedené rozpornosti právního řádu a celkové nepromyšlenosti novelizace zakotvující § 7b. Do problémů se může dostat správce dat, kolize právní úpravy se budou dovolávat obhájci a budou navrhovat vyřazení takto získaných důkazů z trestních spisů s tím, je byly pořízeny nezákonně. Pokud bylo přijato ustanovení § 7b tr. řádu, pak mělo být přijato i navazující ustanovení upravující podmínky následného vydání těchto dat orgánům činným v trestním řízení. Pochopitelně se zachováním důvěrnosti komunikace mezi advokátem a klientem, se zachováním proporcionality takového zásahu do práv občanů, s omezením umožňujícím takový postup pouze při vyšetřování počítačové kriminality podle čl. 16 a čl. 29 Úmluvy o počítačové kriminalitě z roku 2001 a s řešením, kdo bude hradit náklady soukromého subjektu spojené s takovým postupem nahrazujícím činnost státu apod.

A jakým způsobem postupuje v případě výzvy advokát, aby zároveň vyhověl povinnosti advokátní mlčenlivosti?

Představenstvo ČAK vydalo nedávno stanovisko, ve kterém poukázalo na mnoho z uvedených problémů. Pokud advokátovi přijde příkaz podle § 7b tr. řádu, měl by se okamžitě obrátit na komoru a svůj další postup s ní konzultovat. Problém je totiž v tom, že advokát je vázán mlčenlivosti a nesmí nikomu, a to ani orgánům činným v trestním řízení, o klientovi a jeho případu nic sdělit, ani předat jakýkoliv dokument v jakékoliv podobě. Výzva k vydání dat je tak v příkrém rozporu s jeho povinností mlčenlivosti. Advokát nemá jinou možnost, než požadavek na vydání klientových dat odmítnout. Vystavuje se sice riziku pokuty nebo dokonce soudem nařízené prohlídky advokátní kanceláře, avšak § 85b tr. řádu na rozdíl od § 7b tr. řádu na dodržování důvěrnosti již pamatuje. Vyžaduje povinnou účast zástupce ČAK při takové prohlídce a poskytuje přesný popis dalšího postupu v takovém případě.

Nemůže se oklikou ke stejným datům týkající se právní pomoci v rámci obhajoby policie dostat přes souběžnou žádost poskytovateli internetových služeb?

Může. Ale nakonec i jinými cestami: zabavením počítače, mobilního telefonu apod. Důvěrnost vztahu mezi advokátem a jeho klientem již stát nechrání tak důsledně, jako dříve. Technologie 21. století se vyvíjejí, ale trestní řád ustrnul v minulém století. Na to vše by měla pamatovat připravovaná rekodifikace trestního procesu. Snad se jí brzy dočkáme, i když asi ne tak brzy, abychom nemuseli novelizovat to, co dnes platí a nevyhovuje.

 

Pro Advokátní deník se ptal Dušan Šrámek

Foto: redakce

Go to TOP