Skutečnost, že ve smyslu stavovských předpisů proběhly povinné volby vedení ČAK, že letité a úspěšné místopředsedy Petra Poledníka a Františka Smejkala nahradili noví (Monika Novotná a Radim Miketa), zaznamenala asi jen část advokátního stavu. Jednak ta, jež dávno pochopila význam samosprávnosti pro nezávislý výkon advokacie, dále pak ta (sestávající, jak doufám, toliko z několika mála jedinců), která Komoru vnímá jako osobního nepřítele. V kaž­dém případě platí, že volby funkcionářů ČAK, konající se co dva roky, nutně podmiňují pohled do zpětného zrcátka uplynulého dění.

Za sebe bych si sice mohl postěžovat např. na cca 800 hodin strávených za dva roky v pendolinu (dálnice „nejede“ a letadla na lince Ostrava – Praha zrušili) nebo bych mohl filozofovat na téma návratu do „stejné řeky“. Ale zásadní je zcela něco jiného. A totiž, že jsem pyšný, jak současné představenstvo s podporou zaměstnaneckého sboru Komory (v Praze i v Brně) pracuje, že si velmi vážím, že mi byla opět projevena důvěra, a že mě velmi rozčiluje částečná či mnohdy úplná neznalost poslání a chodu Komory, zajišťující advokátům takové regulatorní a jiné podmínky, že se přinejmenším nemáme za co stydět. A věřte, je to boj, bude to boj a obávám se, že čím dál ostřejší! Jinak řečeno, byť platilo a platit bude, že ne vše se podaří, význam Komory do budoucna nepochybně poroste a doufám, že drtivá většina advokátů přijme za své, že sounáležitost stavu je primární determinantou jeho síly.

Jako dávný člen představenstva (od r. 1996) a staronový předseda (poprvé 2003-2009) mohu mnohé srovnávat. A nezbývá mi než konstatovat, že ty tam jsou doby, kdy bylo lepší „nebýt viděn“, ty tam jsou doby, kdy jsme jen okrajově zajímali média, a dávno je tomu, co jsme legislativní procesy připomínkovali spíš jen výjimečně. Tím spíš musím poděkovat všem členům představenstva a v tomto volebním období též všem jejich náhradníkům (!) za to, kolik času a odbornosti vynakládají v rámci výkonu svých čestných (sic!) funkcí, a to bez jakéhokoliv nároku na fanfáry. Mohl bych dlouze hovořit o aktivní účasti v legislativních procesech (v tomto směru snad své odvedly nově zavedené „Rychlé zprávy“), o nelehkém zahájení provozu Advokátního deníku, odkázat na zformování nového vzdělávacího programu či na zvládnutí zákonem uloženého úkolu, spočívajícího v zavedení centrálního systému bezplatné právní pomoci etc., etc. Ale byl bych nespravedlivý, pokud bych nepoděkoval i za aktivity, které buď na práci představenstva přímo navazují (činnost regionálních zmocněnců a jejich spolupracovníků, činnost členů sekcí a výborů ČAK), nebo se váží k samostatným subjektům, jež se při principiální podpoře samosprávné činnosti Komory zaměřují na specifické oblasti výkonu advokacie (spolky obhájců, rodinných právníků, advokátů – rozhodců apod.). V té souvislosti si dovoluji zdůraznit, že s těmito spolky, jež plně respektují, že orgán veřejné správy má zákonem vymezené mantinely svého poslání a svých aktivit, bude Komora v rámci možného vždy ráda spolupracovat.

Na závěr mi dovolte, abych v souvislosti s blížícím se výročím významného data současných dějin (listopad 1989-2019) zmínil jeden často opomíjený charakteristický znak Komory. A totiž ten, že Komora je a musí být svou podstatou – až na výjimky – apolitická. Samozřejmě, že všichni funkcionáři ČAK citlivě vnímají současné dění, každý z nás díky zastupování přediva různých klientů dnes a denně vnímá polarizaci společnosti, navíc advokát je povětšinou osoba renesanční a politická, advokáti a advokátky v souhrnu pak ale různě renesanční a různě politicky orientovaní. Pokud jsem ale zmínil možnou výjimku, tak tou je nepochybně nyní realizovaný projekt ČAK „Advokáti proti totalitě“, který dle mého je či bude výsostně výmluvný. A jestli filozofové dodnes uznávají nepochybně relevantní Nietzscheho výrok, že „morálka je nástrojem moci“, my si připomínejme, že morálka advokáta vycházející z respektu k etickým pravidlům je nástrojem dobré služby klientům.

 JUDr. VLADIMÍR JIROUSEK, předseda ČAK

PS: Pokud jsem v Poděkování 2019 nikoho nejmenoval, tak samozřejmě záměrně, abych nikoho neopomněl.