Praktické otázky místní příslušnosti soudu a jejího přenášení v řízení ve věcech péče soudu o nezletilé

Pavel Kotrady
Petr Šťastný

Následující příspěvek si klade za cíl seznámit čtenáře s rozhodovací praxí v oblasti místní příslušnosti soudu a jejího přenášení v řízení ve věcech péče soudu o nezletilé. Ne vždy však lze z této praxe vyvodit jednoznačný závěr, což je ale vzhledem k druhu řízení pochopitelné. Každý případ nezletilého dítěte je individuální a nelze automaticky či mechanicky upřednostňovat obecné abstraktní principy před hledáním dostupného řešení, které nejlépe zohledňuje a reaguje na individuální situaci a zájmy konkrétního dítěte.[1] Přesto však je v praxi celá řada otázek z hlediska výkladu ustálena, a tento příspěvek tak má být jakýmsi návodem, jak se obvykle, s výhradou výše uvedeného, v justiční praxi postupuje.

Příspěvek díky mnoha kolegům a kolegyním vychází z povětšinou neveřejně publikovaných rozhodnutí odvolacích soudů z celé České republiky. Ukazuje tak rozhodovací praxi v celé její šíři, často i se zcela protichůdnými názory na konkrétní otázky, vztahující se k místní příslušnosti soudu a jejího přenášení v řízení ve věcech péče soudu o nezletilé.

Právní úprava místní příslušnosti

Jak je to s místní příslušností soudu v řízení ve věcech péče soudu o nezletilé? Odpověď na tuto otázku by snad neměla dělat nikomu obtíže, zvláště jde-li o osobu znalou práva. Ale ne vždy tomu tak je. A to i v případě advokátů. Přitom neznalost této otázky může znamenat pro účastníky řízení oddálení rozhodnutí v jejich věci. Mnohdy i o řadu týdnů. A to pak může být velký problém, zvláště jde-li v řízení o malé děti. Ostatně prioritu z hlediska časového vyřízení sporů ve věcech péče soudu o nezletilé stanoví přímo § 471 odst. 2 z. ř. s., podle něhož ve věcech péče soudu o nezletilé rozhoduje soud s největším urychlením, přičemž, nejsou-li dány důvody zvláštního zřetele hodné, vydá soud rozhodnutí ve věci samé zpravidla do šesti měsíců od zahájení řízení.[2]

V čem tkví v řízení ve věcech péče soudu o nezletilé odlišnost v otázce místní příslušnosti od civilního řízení sporného? Je dána tím, že opatrovnický spis je veden k dětem týchž rodičů zpravidla vždy jen jeden,[3] a to až do doby, kdy děti nabudou plné svéprávnosti.[4] Místní příslušnost obecného soudu dítěte, určená podle okolností, které tu byly v době prvního rozhodnutí soudu, tedy trvá po celou dobu řízení (rozuměj až do doby nabytí plné svéprávnosti nezletilým) a její změnu umožňuje toliko ust. § 5 z. ř. s.[5]

Podle § 467 odst. 1 z. ř. s. je pro řízení příslušný obecný soud nezletilého dítěte.[6] Obecným soudem nezletilého účastníka je v souladu s § 4 odst. 2 z. ř. s. soud, v jehož obvodu má nezletilý na základě dohody rodičů nebo rozhodnutí soudu, popřípadě jiných rozhodujících skutečností, své bydliště. Jen takový soud je místně příslušný k rozhodnutí ve věcech péče soudu o nezletilé.

Jinak v otázce místní příslušnosti platí i pro řízení ve věcech péče soudu o nezletilé ust. § 105 o. s. ř., ovšem s přihlédnutím k § 1 odst. 4 z. ř. s. s výjimkami, které nelze v řízení vedeném podle z. ř. s. aplikovat (např. se nevede přípravné jednání, nevydává se platební rozkaz). Pokud tedy vysloví soud, že není místně příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení místně příslušnému soudu. Jestliže soud, jemuž byla věc postoupena, s postoupením nesouhlasí, předloží ji k rozhodnutí, pokud otázka příslušnosti nebyla již rozhodnuta soudem odvolacím, svému nadřízenému soudu. Jeho rozhodnutím je vázán i soud, který věc postoupil. Namítne-li včas a důvodně nedostatek místní příslušnosti účastník řízení, postupuje soud obdobně.

Bydliště nezletilého

Pojem bydliště nezletilého by již v praxi neměl činit potíže. Podle ustáleného výkladu se jím obecně rozumí místo, ve kterém se účastník zdržuje s úmyslem zdržovat se tam trvale.[7]

Nově také definuje pojem bydliště i občanský zákoník, který v § 80 odst. 1 větě první uvádí, že „člověk má bydliště v místě, kde se zdržuje s úmyslem žít tam s výhradou změny okolností trvale; takový úmysl může vyplývat z jeho prohlášení nebo z okolností případu“. V případě nezletilého není zpravidla z důvodu jeho věku a dosažené rozumové vyspělosti rozhodující jeho vůle, ale spíše vůle rodičů, není-li bydliště popř. dáno rozhodnutím soudu nebo jinými rozhodujícími skutečnostmi. Vždy se však nezletilý má na takovém místě zdržovat trvale. Jeho bydlištěm proto nemůže být místo, na němž pobývá v důsledku opatření dočasného rázu. V praxi jde např. o umístění dítěte do ústavní výchovy[8] či zatímní úpravu poměrů dítěte provedenou formou předběžného opatření.[9] Byť v případě umístění dítěte do ústavní výchovy, ačkoliv nejde o změnu bydliště, nelze zcela výjimečně vyloučit okolnosti, které by svědčily pro přenesení příslušnosti.[10] Např. Krajský soud v Ostravě nebo Krajský soud v Plzni uvádí, že je nutné přihlížet k délce doby, po kterou ústavní výchova trvá, a také k postoji rodičů k výkonu jejich rodičovské odpovědnosti.[11] Podle Krajského soudu v Ostravě není znak trvalosti dán v případě ubytování, které je zajišťováno jako krizová pomoc v různých azylových domech.[12]

V případě pojmu bydliště se také lze odkázat na pojem „obvyklé bydliště“, který je užíván čl. 8 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000. Bydlištěm je dle něj místo, které vykazuje určitou integraci dítěte v rámci sociálního a rodinného prostředí. Za tímto účelem musí být přihlédnuto zejména k trvání, pravidelnosti, podmínkám a důvodům pobytu dítěte v daném místě.[13]

Trvalý pobyt nezletilého

Od bydliště je nutné odlišovat trvalý pobyt nezletilého.[14] Místem trvalého pobytu se rozumí adresa pobytu občana v České republice, která je vedena v základním registru obyvatel ve formě referenční vazby (kódu adresního místa) na referenční údaj o adrese v základním registru územní identifikace, adres a nemovitostí, kterou si občan zvolí zpravidla v místě, kde má rodinu, rodiče, byt nebo zaměstnání.[15] Aby to však nebylo úplně jednoduché, trvalý pobyt je přesto v řízení ve věcech péče soudu o nezletilé důležitý, a to pokud jde o jmenování opatrovníka nezletilému. Tímto je mu podle § 469 odst. 1 věty druhé z. ř. s. jmenován zpravidla orgán sociálně-právní ochrany dětí.[16] Podle § 61 odst. 1 zák. č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí (dále také jen „zákon o sociálně-právní ochraně dětí“), platí, že místní příslušnost obecního úřadu obce s rozšířenou působností (jehož je oddělení sociálně-právní ochrany dětí součástí) se řídí místem trvalého pobytu dítěte, není-li dále stanoveno jinak.[17] Problém spočívající v tom, že ne vždy bude opatrovník představovaný orgánem sociálně-právní ochrany dětí nezletilému nablízku, řeší ust. § 62 odst. 1 zákona o sociálně-právní ochraně dětí.

Podle něj, byl-li obecní úřad obce s rozšířenou působností ustanoven opatrovníkem dítěte pro řízení, které se koná u jiného soudu, než je soud příslušný podle místa trvalého pobytu dítěte, je tento obecní úřad oprávněn požádat obecní úřad obce s rozšířenou působností, v jehož obvodu je věc soudem projednávána, o zastoupení dítěte a postoupit mu spisovou dokumentaci dítěte spolu se svým stanoviskem. Dožádaný obecní úřad obce s rozšířenou působností je povinen dožádání vyhovět a je oprávněn dítě v řízení zastoupit. Nabízí se však otázka, nakolik je takové zastoupení v zájmu nezletilého dítěte, zvláště jde-li o dítě, jemuž je ze strany OSPOD věnována pozornost po delší dobu. Zásada přímosti je totiž při dožádání značně potlačena.[18]

Přenesení příslušnosti

Jak již bylo uvedeno výše, velmi významným je ust. § 5 z. ř. s. Podle Nejvyššího soudu[19] v teorii[20] ani v soudní praxi není pochyb o tom, že ust. § 5 z. ř. s. představuje výjimku ze zásady perpetuatio fori, podle níž místní příslušnost obecného soudu dítěte určená podle okolností, které tu byly v době prvního rozhodnutí soudu, trvá po celou dobu řízení.[21] Názor opačný, vyslovený v článku S. Corradiniové v Bulletinu advokacie č. 6/2010, je názorem zcela ojedinělým.[22] Podle § 5 z. ř. s. platí, že změní-li se v řízení ve věcech péče soudu o nezletilé okolnosti, podle nichž se posuzuje příslušnost, může příslušný soud přenést svoji příslušnost na jiný soud, je-li to v zájmu nezletilého.[23]

Jestliže soud, na nějž byla příslušnost přenesena, s přenesením nesouhlasí, předloží věc k rozhodnutí, pokud otázka přenesení příslušnosti nebyla již odvolacím soudem rozhodnuta, svému nadřízenému soudu. Jeho rozhodnutím je pak vázán i soud, který příslušnost přenesl. Je tedy dána možnost soudu přenést svoji příslušnost, pokud je to v zájmu nezletilého. Pouze jazykový výklad § 5 z. ř. s. může evokovat, že je snad na úvaze soudu, zda při naplnění zákonných podmínek k přenesení místní příslušnosti přistoupí. Je však třeba mít na zřeteli, že pokud jsou podmínky naplněny, měl by tak soud postupovat vždy. Jen tak totiž bude chráněn zájem nezletilého. Přenesením příslušnosti nedochází ke změně věcné příslušnosti, ale pouze místní příslušnosti, což znamená, že za významné jsou považovány změny těch okolností, které obecně zakládají místní příslušnost soudu.

Zájem nezletilého

Kdy je přenesení příslušnosti v zájmu nezletilého? Při posuzování zájmu dítěte musíme vycházet z Úmluvy o právech dítěte.[24] V procesním významu nejlepší zájem dítěte zahrnuje rozhodovací činnost soudu, která v konkurenci často protichůdných zájmů účastníků řízení zvažuje a přední význam přiznává zjištěnému zájmu dítěte s cílem dosáhnout pro dítě stabilního a dlouhodobého řešení.[25] Platí také, že nejlepší zájem dítěte je jako koncept flexibilní a vždy by měl být posuzován a definován individuálně s ohledem na konkrétní situa­ci, v níž se dotčené dítě nachází.[26]

Určení konkrétního soudu

Který soud má ale rozhodovací činnost provádět, aby to bylo v zájmu nezletilého? Bude to vždy soud, který je aktuál­ně nejblíže bydlišti nezletilého? Obecně platí, že je v zájmu nezletilého, aby v řízení, které se jej dotýká, rozhodoval soud, který je mu nejblíže a který o něm jako takový má (může mít) k dispozici co nejrychleji co nejúplnější a bezprostřední informace. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1510/2013, k tomu uvádí: „Zájem dítěte vyžaduje, aby jeho poměry byly v řízení ovládaném vyšetřovací zásadou upraveny nezletilému blízkým soudem, u něhož se předpokládá, že tak učiní s plnou znalostí věci, bezprostředně, hospodárně a v rozumné době. Zájem dítěte ponechává soudu určitou míru uvážení o přenesení příslušnosti, i když je u soudu, kam má být řízení přeneseno, naplněna podmínka blízkosti. Přenesení příslušnosti tak bude bránit např. pouhá snaha jednoho z rodičů o ‚legalizaci‘ pobytu dítěte v jiném místě (často značně vzdáleném), než je původní bydliště, vedená snahou o omezení či znemožnění styku dítěte s druhým z rodičů.

Podle Nejvyššího soudu je účelem § 5 z. ř. s. zajištění důsledné ochrany nezletilého dítěte, neboť by o něm měl vždy rozhodovat ten soud, který si může v rámci svého obvodu zjistit o dítěti co nejvíce informací, zejména za součinnosti s orgánem sociálně-právní ochrany dětí jako opatrovníkem dítěte.[27] V řízení ovládaném vyšetřovací zásadou by měl rozhodovat soud, u něhož se předpokládá plná znalost věci, bezprostřednost, hospodárnost a rozhodnutí v rozumné době. Jak v usnesení ze dne 2. 3. 2017, sp. zn. 21 Cdo 3468/2016, uvádí Nejvyšší soud, zájmu dítěte je, aby o věci rozhodl soud, který k tomu má nejlepší podmínky, přičemž toto kritérium nelze chápat tak, že tímto soudem musí být vždy soud geograficky nejbližší místu bydliště dítěte, ale k nalezení nejlepších podmínek pro rozhodnutí ve věci je soud povinen zkoumat také další okolnosti případu a vyvažovat zájmy všech účastníků řízení. Skutečnost, že ve většině případů soud přenese místní příslušnost na soud, do jehož obvodu se dítě přestěhovalo, neboť nad ostatními hledisky (která jsou významná pro zjištění nejlepšího zájmu dítěte) v konkrétní věci převáží hledisko blízkosti, však nemůže vést k tomu, že soud zcela rezignuje na zjišťování zájmu dítěte a přenese místní příslušnost pouze na základě zjištění, že dítě změnilo své bydliště.“ Ke shodnému závěru (že nelze přenášet příslušnost jen na základě pouhého zjištění nového bydliště dítěte) dochází v usnesení ze dne 8. 11. 2016, sp. zn. III. ÚS 3301/16, i Ústavní soud.[28] Městský soud v Praze v jednom ze svých rozhodnutí uvádí, že není v zájmu nezletilého přenášet příslušnost od jednoho z pražských obvodních soudů ke druhému v situaci, kdy spis má 600 stran, oba soudy k sobě mají geograficky blízko a pro pochopení celkového kontextu rodinné situace je třeba vzít do úvahy i zjištění získaná přímo procesním soudem.[29] Je tedy zřejmé, že samotná skutečnost, že dítě má nové bydliště v obvodu jiného soudu, bez toho, aby bylo zhodnoceno, zda je přenesení příslušnosti v jeho nejlepším zájmu (zkoumáním dalších hledisek), nemůže vést k přenesení příslušnosti. V praxi se však lze často setkat s tím, že prvostupňové opatrovnické soudy rozhodují o přenesení příslušnosti jen na základě změny bydliště nezletilého, aniž by zkoumaly další okolnosti, které mohou mít vliv na rozhodnutí o přenesení místní příslušnosti.

Rozhodná hlediska 

Co jsou ona hlediska významná pro zjištění nejlepšího zájmu dítěte? Soud by se měl vždy vypořádat s tím, do jaké míry je jako soud, který je dosud místně příslušným (neboť vede spis nezletilého dítěte), obeznámen s projednávanou věcí. Měl by přihlížet k tomu, zda je přenesení místní příslušnosti vhodné i s ohledem na ostatní členy rodiny nezletilého dítěte (např. sourozence),[30] případně zda nezletilé dítě má nadále pevné vazby v obvodu původního soudu (může se jednat o školu, lékaře, zájmovou činnost apod.).[31] Dosti významnou může být i otázka, v obvodu kterého soudu lze důvodně očekávat hospodárnější průběh řízení, což v sobě zahrnuje i posouzení náročnosti dojíždění ke stávajícímu soudu. K přenesení by se měl vyjádřit i opatrovník nezletilého dítěte. To vše musí být dle Nejvyššího soudu zkoumáno proto, že „k naplnění zásady nejlepšího zájmu dítěte se soud musí v každé konkrétní věci zabývat tím, zda nejsou dány okolnosti (zájmy), které by s ohledem na konkrétně vyjádřený (jedinečnými okolnostmi případu podmíněný) zájem dítěte odůvodňovaly závěr o nepřenesení místní příslušnosti na soud, do jehož obvodu se dítě přestěhovalo“.[32]

V rámci zkoumání výše nastíněných významných hledisek nepostačí rozhodnout o přenesení příslušnosti jen na základě telefonicky oznámených skutečností jedním z rodičů o odstěhování se na jinou adresu. Je nutné vždy provádět šetření skutečností, zda se pečující rodič hodlá na nové adrese zdržovat s úmyslem žít tam trvale, zda nepečující rodič souhlasil se změnou bydliště nezletilého apod., jak vyplývá z usnesení Krajského osudu v Ostravě ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. 13 Nc 9/2016.

Vyloučení aplikace § 5 z. ř. s.

I když podle § 477 z. ř. s. má být řízení ve věcech péče soudu o nezletilé dokončeno po nabytí plné svéprávnosti dítětem podle ustanovení dopadajících na řízení ve věcech péče soudu o nezletilé, nelze podle Krajského soudu v Ostravě po nabytí plné svéprávnosti dítětem aplikovat ve věci ust. § 5 z. ř. s.[33] Stejně tak by k aplikaci § 5 z. ř. s. nemělo docházet v případě řízení o osvojení,[34] popř. v řízení o popření otcovství.[35]

Participace nezletilého

A co zjištění názoru samotného nezletilého dítěte? Podle Nejvyššího soudu[36] nejsou soudy povinny zjišťovat názor nezletilých na přenesení místní příslušnosti jejich výslechem ve smyslu ust. § 100 odst. 3 o. s. ř. Zjištění názoru nezletilých, ať už přímo či nepřímo, výhradně k otázkám procesního postupu soudu, prostřednictvím soudu, není nezbytné k realizaci zásady nejlepšího zájmu dítěte. V procesní rovině je nejlepší zájem dítěte realizován již samotnými procesními pravidly, která (mají-li být souladná s čl. 12 Úmluvy o právech dítěte) tento základní princip respektují. Mohla by se nabízet otázka, do jaké míry tento názor obstojí vedle závěrů nálezu Ústavního soudu ze dne 8. 10. 2018, sp. zn. II. ÚS 725/18, který dosti podstatným způsobem „normuje“ otázku participačních práv dětí.[37] Odpověď nabízí Ústavní soud v usnesení ze dne 14. 2. 2017, sp. zn. I.  ÚS 222/17 (není bez významu, že pod tímto usnesením je podepsána stejná soudkyně zpravodajka), v němž uvádí, že „participační práva dítěte slouží primárně ke zjišťování názoru dítěte na meritum věci, a nikoliv na procesní postup zvolený soudem“. To podle Ústavního soudu plyne mj. i z dikce § 100 odst. 3 o. s. ř., podle nějž má být zjišťován názor dítěte „ve věci“. Ústavní soud se nedomnívá, že neprovedením důkazu výslechem dětí ohledně přenesení místní příslušnosti na jiný věcně příslušný soud by došlo k porušení práva na spravedlivý proces.

Zjištění názoru účastníků

Pokud jsme u zjišťování názoru dítěte a otázky vyjádření se jeho opatrovníka, pak se výslovně nabízí obecná otázka, zda je povinností soudu účastníky se záměrem přenést místní příslušnost seznámit a případně jim dát možnost vyjádřit se k takovému postupu. Vyjádření účastníků totiž nepochybně může být důležitým podkladem pro posouzení otázky, zda přenesení příslušnosti je v zájmu nezletilého. Nelze také vyloučit, že si soud bude muset zajistit i vyjádření od třetích osob, aby mohl o přenesení příslušnosti rozhodnout v souladu s cíli § 5 z. ř. s. Prostor pro vyjádření se účastníků řízení k záměru soudu přenést místní příslušnost však musí být z časového hlediska velmi limitován, neboť primární je rozhodnout s největším urychlením ve věci samé.

Opatrovník nezletilého

Z procesního hlediska by se také mohla nabízet otázka, zda je nutné pro rozhodnutí o přenesení místní příslušnosti jmenovat nezletilému opatrovníka. Naprosto většinově soudy rozhodují tak, že opatrovníka nezletilým jmenují. Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, zastává názor, že bez zastoupení nezletilých opatrovníkem není vůbec možné rozhodnout o přenesení příslušnosti.[38] Naproti tomu Krajský soud v Ostravě uvádí, že pro daný dílčí úsek řízení, tedy přenesení místní příslušnosti, není kolizního opatrovníka zapotřebí.[39] Nejlepší zájem dítěte je v řízení realizován již samotnými procesními pravidly, aniž by musel být soudem zjišťován názor nezletilého na otázku přenesení místní příslušnosti. Kdo tedy zajistí, že budou v tomto dílčím úseku řízení hájeny zájmy nezletilého? Rodiče, kteří budou mít často rozdílné názory na otázku přenesení příslušnosti? Zřejmě nikoliv. Proto se jeví jako naprosto nezbytné, aby byl nezletilému i pro tento dílčí úsek řízení jmenován kolizní opatrovník.

Vyloučení delegace vhodné

Ust. § 5 z. ř. s. je nutné chápat jako zvláštní pravidlo, jež umožňuje přenést místní příslušnost na jiný soud. Tato zvláštní úprava tak má přednost před využitím možnosti dané § 12 odst. 2 o. s. ř., upravující tzv. delegaci vhodnou, kterou tudíž, na rozdíl od delegace nutné, ve věcech péče soudu o nezletilé zásadně aplikovat nelze.[40] V praxi se však lze velmi ojediněle setkat i s jiným názorem. Podle něj může být vedení jednoho spisu všech dětí týchž rodičů zajištěno u dětí s více příslušnými soudy jen postupem podle § 12 odst. 2 o. s. ř. (delegací vhodnou).[41] Takový názor však nemůže s ohledem na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu[42] v soudní praxi obstát, a to i proto, že by časově neúměrně protahoval určení příslušného soudu.

Dohoda o bydlišti

Bydliště nezletilého může být určeno v první řadě dohodou rodičů. Za bydliště nezletilého tak nemůže být považováno místo, do nějž se jeden z rodičů s nezletilým odstěhoval bez výslovné dohody s druhým rodičem, případně bez alespoň konkludentního souhlasu druhého rodiče.[43] Pokud rodič akceptuje po delší dobu odlišné bydliště nezletilých, neprotestuje proti němu a stýká se s nimi, potom nemůže namítat, že s tímto bydlištěm nezletilých nesouhlasil.[44] Souhlas rodiče se změnou bydliště dítěte ale nelze dovozovat pouze z toho, že se takový rodič ve stanovené lhůtě na výzvu soudu nevyjádří, neboť aplikovat v tomto případě § 101 odst. 4 o. s. ř. možné není (nejde o postup a vedení řízení).[45] Námitku místní nepříslušnosti lze přitom uplatnit jen při prvním procesním úkonu adresovaném účastníkem soudu, přičemž ji nemůže uplatnit ten účastník, který podáním vlastního návrhu k určitému soudu vyjádřil sám svou volbu příslušného soudu.[46]

Rozhodnutí o bydlišti

Pokud jde o svěření nezletilého do výlučné péče jednoho z rodičů, potom je takovým rozhodnutím určeno i bydliště dítěte. Je to ovšem jen tehdy, jde-li o bydliště, které pečující rodič deklaroval již v samotném řízení předcházejícím vydání rozsudku o svěření nezletilého do jeho péče. Nemůže bez dalšího platit, že je právem pečujícího rodiče se s nezletilým stěhovat v rámci České republiky, kam uzná za vhodné, aniž by s tím souhlasil nepečující rodič.[47] Byť existují rozhodnutí vícero odvolacích soudů, že pečující rodič se může s nezletilým odstěhovat, kamkoliv v České republice chce,[48] neboť rozhodnutím soudu o svěření dítěte do péče takového rodiče je určeno i by­dliště dítěte, v právní praxi je s takovým výkladem často vyslovován velmi silný nesouhlas. Naposledy zazněl na sympoziu o tzv. vnitrostátních únosech dětí, které v říjnu 2018 pořádala v Kroměříži Justiční akademie.[49] Ostatně i Nejvyšší soud ve svých usneseních konstantně uvádí, že přenesení příslušnosti bude bránit např. pouhá snaha jednoho z rodičů o „legalizaci“ pobytu dítěte v jiném místě (často značně vzdáleném), než je původní bydliště, vedená snahou o omezení či znemožnění styku dítěte s druhým z rodičů.[50] Shodně také usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 3. 2017, sp. zn. I. ÚS 955/15, obsahuje závěr, že určení místa bydliště dítěte je součástí rodičovské odpovědnosti, která je sdílena oběma rodiči. Jeden z nich proto nemůže bydliště dítěte změnit proti vůli druhého.[51] Takové jednání by bylo ospravedlnitelné, pouze pokud by pro takový krok existovaly závažné důvody (např. domácí násilí). Občanský zákoník v ust. § 877 odst. 2 výslovně uvádí určení místa bydliště nezletilého dítěte jako záležitost, jež je pro něj významná. Přitom podle § 877 odst. 1 o. z. platí, že nedohodnou-li se rodiče v záležitosti, která je pro dítě významná zejména se zřetelem k jeho zájmu, rozhodne soud na návrh rodiče. Tím spíše to platí tehdy, vyloučil-li jeden rodič z rozhodování o významné záležitosti dítěte druhého rodiče. Praxe, kdy jeden z rodičů (zpravidla pečující rodič) změní bydliště nezletilého dítěte bez dohody s druhým (zpravidla nepečujícím) rodičem, za stávající právní úpravy nemůže obstát. Lze jen doufat, že tomu bude brzy odpovídat i většinová soudní praxe.

V praxi se vyskytují rozdílné názory na to, zda, pokud bylo bydliště dítěte založeno rozhodnutím soudu, může být následně takové bydliště změněno dohodou rodičů. Podle Krajského soudu v Ostravě může být změna bydliště v tomto případě založena jedině dalším rozhodnutím soudu.[52] Krajský soud v Hradci Králové však v případě sedmnáctileté nezletilé dovodil, že pokud se s jejím souhlasem rodiče dohodli, ač byla předtím svěřena do péče matky rozhodnutím soudu, o jejím přechodu do péče otce, dochází tím ke změně bydliště, a to bez nutnosti rozhodnutí soudu.[53] Vzhledem k již zmiňovanému znění § 877 odst. 1, 2 o. z. se přikláníme k názoru Krajského soudu v Hradci Králové. Soud je totiž výslovně zmocněn určit bydliště dítěte jen v tom případě, nedohodnou-li se na něm rodiče. Jsou-li dohodnuti, nelze dovodit zákonné zmocnění soudu v této otázce rozhodnout.

Pěstounská péče a místní příslušnost

Jak je to se založením místní příslušnosti rozhodnutím soudu v případě pěstounské péče? Soudní praxe je v tomto případě v otázce místní příslušnosti rozpolcena. Krajský soud v Ostravě v usnesení ze dne 6. 6. 2018, sp. zn. 14 Nc 12/2018, obecně uvádí, že pěstounská péče nemá být trvalým řešením situace dítěte, ale řešením přechodným. V usnesení ze dne 18. 12. 2018, sp. zn. 13 Nc 38/2018, ovšem stejný soud uvádí, že svěření do pěstounské péče babičky je okolnost, která si nepochybně přenesení příslušnosti vyžaduje, bez ohledu na to, kde se nachází bydliště rodičů, neboť pěstounská péče je dle něj institutem vskutku relativně trvalým. Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně v usnesení ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 58 Nc 322/2017, uvádí, že pokud je pobyt nezletilých u pěstounů dlouhodobý (v konkrétním případě šlo o pěstounskou péči trvající rok a čtvrt), je v zájmu nezletilých, aby v řízení, jež budou v budoucnu zahájena, rozhodoval soud, který k nim má nejblíže a může mít o nich k dispozici co nejrychleji a nejúplněji bezprostřední informace.

Podle zvláštní části důvodové zprávy k občanskému zákoníku platí, že „soud může pěstounskou péči vymezit na dobu určitou (např. po dobu pobytu rodiče dítěte v léčebně). Nelze opomíjet, že do pěstounské péče bývají svěřovány děti, které své rodiče znají. Soud také může určit, že se dítě svěřuje do pěstounské péče, aniž vymezí její trvání. Pak se bude jednat o pěstounskou péči na dobu neurčitou, s výhradou podstatné změny poměrů. Pěstounská péče tak v konečném důsledku může mít podobu péče dlouhodobější.“

V případě pěstounské péče tak nebude možné vyvodit obecný závěr, zda je s rozhodnutím o svěření nezletilého do pěstounské péče spojena i změna místní příslušnosti soudu. Postupovat bude nutné vždy podle konkrétních okolností daného případu. Posoudit otázku přenesení místní příslušnosti však bude většinou možné až s odstupem času, byť nelze vyloučit i jiná kritéria, která by svědčila o dlouhodobosti pěstounské péče.

Jasno by však v právní praxi mělo být v případě pěstounské péče na přechodnou dobu. Ze samotného názvu tohoto institutu se podává, že je opatřením jednoznačně dočasné povahy, přičemž, pokud jde o jeho delší trvání, půjde o zcela ojedinělé výjimky, jak to ostatně vyplývá i z nálezu Ústavního soudu ze dne 31. 12. 2018, sp. zn. II. ÚS 2344/18. I Krajský soud v Praze v usnesení ze dne 7. 8. 2018, sp. zn. 31 Nc 1322/2018, uvádí, že pobyt nezletilého dítěte u pěstouna na přechodnou dobu nezakládá změnu bydliště, neboť pěstounská péče na přechodnou dobu má dočasnou povahu. Avšak i zde lze nalézt výjimky. Krajský soud v Praze ve věci sp. zn. 31 Nc 1379/2018 uzavřel, že místně příslušným soudem je soud dle bydliště dítěte u pěstounů na přechodnou dobu, jimž bylo dítě svěřeno rovnou z porodnice. V praxi půjde většinou o případy, kdy matka nejeví bezprostředně po narození o dítě zájem a otec v rodném listě uveden není.

Jiná skutečnost zákládající místní příslušnost

O jinou skutečnost, na jejímž základě je určeno bydliště nezletilého, půjde např. tehdy, je-li jeden z rodičů spolu s nezletilým „vyhozen“ druhým rodičem z domu, a je proto nucen najít si jiné bydliště.[54] Neopustí tedy společné bydliště bez vědomí druhého rodiče, ale na jeho přímý nátlak. Podle Krajského soudu v Praze může jít také o případ nezletilého, u kterého otec není znám, matka dala po jeho narození souhlas s jeho osvojením bez vztahu ke konkrétním osvojitelům, a který již pobývá na základě rozhodnutí u budoucích osvojitelů.[55] Krajský soud v Ostravě uvádí, že pokud je dítě opuštěno ze strany osob, jimž bylo svěřeno do péče a které rezignovaly na rozhodování o záležitostech dítěte (šlo o pěstouny, kteří dítě opustili a pobývali neznámo kde, přičemž dítě bylo na základě rozhodnutí o předběžném opatření předáno do péče matky), může jít o jinou skutečnost, na základě níž je určeno bydliště nezletilého.[56]

Okamžik přenesení místní příslušnosti

Z procesně časového hlediska by nemělo docházet k přenášení příslušnosti po provedení podstatné části dokazování.[57] Takové přenesení příslušnosti obecně nemůže být v zájmu nezletilého.[58] Spíše může svědčit pro závěr, že soudce se dané věci chce jednoduchým způsobem „zbavit“. Vzhledem k zásadě přímosti totiž lze očekávat, že soud, na který by byla příslušnost takto přenesena, se bude bránit, pokud tak ne­učiní přímo účastníci řízení. A za takové situace nelze očekávat, že věc sama bude rozhodnuta v přiměřené době. Byť lze přenášet místní příslušnost i v průběhu již zahájeného řízení ve věci samé,[59] jako nejvhodnější okamžik pro přenesení místní příslušnosti se jeví období, kdy ve spise není aktuálně projednáván žádný návrh, neběží žádné konkrétní řízení ve věci samé.[60] Potom, i kdyby snad soud, na který byla příslušnost přenesena, s tímto postupem nesouhlasil a došlo ke kompetenčnímu sporu, nedojde z časového hlediska k žádnému zásahu do práva účastníků na rychlé rozhodnutí jejich věci.[61]

Předběžná opatření a místní příslušnost

Lze se setkat s názorem, že je krajně nevhodné vyslovovat místní nepříslušnost či přenášet příslušnost ve chvíli, kdy je podán návrh na předběžné opatření, a to vzhledem ke lhůtě, která je k rozhodnutí o něm stanovena.

Jak je to tedy v případě návrhů na vydání předběžného opatření ve věcech péče soudu o nezletilé? Platí i pro tyto případy ust. § 5 z. ř. s.? Je třeba rozlišovat, zda jde o předběžné opatření vydávané podle § 452 z. ř. s. (dále jen „rychlé předběžné opatření“) nebo podle § 74 a násl. o. s. ř. (dále jen „pomalé předběžné opatření“).

Úprava rychlého předběžného opatření výslovně stanoví, že k rozhodnutí o návrhu na předběžné opatření je příslušný obecný soud navrhovatele (tím je orgán sociálně-právní ochrany dětí). Je-li předběžné opatření nařízeno, soud předá po provedení jeho výkonu věc neprodleně soudu příslušnému podle § 467 z. ř. s. Má-li soud, kterému byla věc předána, za to, že není soudem uvedeným podle § 467 z. ř. s., předloží věc k rozhodnutí o příslušnosti svému nadřízenému soudu; tímto rozhodnutím je soud, jehož příslušnost byla určena, vázán.

Pokud jde o pomalé předběžné opatření, nenalezneme v našem právním řádu žádnou výslovnou speciální úpravu, která by tuto otázku řešila odlišně od obecné úpravy místní příslušnosti. Mělo by tedy platit, že i v případě pomalého předběžného opatření lze vyslovit místní nepříslušnost, případně místní příslušnost v souladu s § 5 z. ř. s. přenést? Potom by ale nemohlo být dodrženo ust. § 75c odst. 2 o. s. ř., podle kterého návrhu na předběžné opatření rozhodne předseda senátu bezodkladně; není-li tu nebezpečí z prodlení, může o něm rozhodnout až do uplynutí 7 dnů poté, co byl podán“.

Jisté řešení by bylo možné nalézt v ust. § 467 odst. 2 z. ř. s., podle nějž platí, že není-li příslušný soud znám nebo nemůže-li včas zakročit, zakročí soud, v jehož obvodu se nezletilý zdržuje. Jakmile je to však možné, postoupí věc soudu příslušnému. Podle komentářové literatury[62] se zde projevuje požadavek, aby se ve věcech péče soudu o nezletilé rozhodovalo s největším urychlením. Dává se tak přednost včasnému zákroku soudu před průběhem procedury řešení místní příslušnosti soudu. Nezbytný zákrok tak může spočívat např. v prozatímní úpravě poměrů předběžným opatřením. Krajský soud v Ostravě v jednom ze svých usnesení odkazuje na § 467 odst. 2 z. ř. s., když uvádí, že soudu prvního stupně nic nebránilo rozhodnout o návrhu na vydání předběžného opatření, pokud se nezletilé dítě v době podání tohoto návrhu zdržovalo v obvodu tohoto soudu. Až po věcném rozhodnutí by mohl soud postoupit spis soudu příslušnému.[63] 

Dva případy pomalého předběžného opatření

V případech pomalého předběžného opatření, je-li již veden spis nezletilého, by zřejmě měly být rozlišovány dvě základní situace.

Tou první je podání návrhu na vydání pomalého předběžného opatření u soudu, který zatím není místně příslušným soudem nezletilého, tj. nevede spis nezletilého, ač má nyní nezletilý v jeho obvodu své bydliště. Může takový soud být obecně soudem, který by měl ve věci návrhu na vydání pomalého předběžného opatření rozhodnout, pokud nevede spis, a nemá tedy o nezletilém a rodině žádné další informace než jen ty z návrhu? Obecně se spíše přikláníme k tomu, aby takový soud vyslovil svoji místní nepříslušnost a postoupil spis soudu místně příslušnému, který by měl ve věci rozhodnout a neměl by uvažovat o možnosti přenést místní příslušnost.[64] Lze si ale jistě představit i případ, kdy by se tak dít nemělo, zejména pokud bude návrh zjevně důvodný a bude tu nebezpečí z prodlení. Pak se ale nabízí otázka, zda nebudou splněny podmínky pro vydání rychlého předběžného opatření k návrhu OSPOD, u nějž je místní příslušnost řešena speciálním ustanovením.

Druhý okruh situací představuje podání návrhu na vydání pomalého předběžného opatření u soudu, který zatím je místně příslušným soudem nezletilého, tj. vede spis nezletilého, ale nezletilý již v jeho obvodu nemá své bydliště. Zde bude zřejmě obecně vhodné, aby takový soud nepřenášel místní příslušnost, ale o návrhu rozhodl, a to právě proto, že má k dispozici spis nezletilého. Jistě se může stát, že i v tomto případě mohou nastat okolnosti, které vybočí z výše uvedeného závěru, ale cílem článku je postihnout většinové situace.

Ke shora nastíněným otázkám se v usnesení ze dne 19. 6. 2018, sp. zn. III. ÚS 1807/18, vyjádřil i Ústavní soud. V jím projednávané věci okresní soud dospěl po zvážení všech rozhodujících skutečností k závěru, že jsou dány důvody pro přenesení místní příslušnosti na jiný okresní soud, a to jak k řízení o návrhu stěžovatele na změnu výchovy, tak v jeho rámci i k řízení o návrhu na nařízení pomalého předběžného opatření, jímž se stěžovatel domáhal stejné úpravy jako ve věci samé, tedy změny výchovy ze střídavé asymetrické péče k nezletilému na střídavou symetrickou péči. Aplikace § 5 z. ř. s. byla podle Ústavního soudu v tomto konkrétním případě zcela namístě. Stěžovatel se přitom domáhal toho, aby o předběžném opatření bylo rozhodnuto s ohledem na naléhavé vyřešení stávající situace. Za tohoto stavu věci je podle Ústavního soudu v nejlepším zájmu nezletilého, aby jak o návrhu ve věci samé, tak o navrhovaném předběžném opatření rozhodoval jeden soud, a to soud, na nějž byla již přenesena místní příslušnost ve věci samé.[65] Jak je patrné, byť jde o usnesení Ústavního soudu, jehož závěry na rozdíl od nálezu nejsou obecně závazné, v dané konkrétní věci měl Ústavní soud za vhodné, aby i o návrhu na vydání předběžného opatření rozhodl soud, na který byla přenesena místní příslušnost. Tedy upozadil význam časového hlediska předběžného opatření.

Více místně příslušných soudů

Nelze vyloučit existenci více místně příslušných soudů. Ostatně zákon s takovou možností výslovně počítá. Nezletilí mohou mít dle dohody rodičů více rovnocenných bydlišť. V takových případech se na věc uplatní § 11 odst. 2 o. s. ř. Ten soud, u nějž se bude první řízení ve věci nezletilého s více bydlišti konat, se stane i pro budoucí řízení u nezletilého soudem místně příslušným. Jako příklad dítěte se dvěma bydlišti lze uvést dítě svěřené do střídavé péče rodičů.[66] Jde-li o více nezletilých, v zásadě platí, že ohledně všech dětí týchž rodičů má být vedeno jedno řízení a jeden spis u jednoho soudu.[67] K rozdělení příslušnosti od počátku nebo následně v řízení samotném by mělo dojít jen ve výjimečných případech.[68] Soud příslušný pro jednoho nezletilého je tak zpravidla příslušný i pro jeho sourozence. Lze se přitom setkat s názorem, že by spis měl být veden u soudu, v jehož obvodu působnosti má bydliště nejmladší z dětí, neboť lze důvodně předpokládat, že ve vztahu k tomuto dítěti bude spis veden nejdéle.[69] Pouze tehdy, když např. rozdělením sourozenců mezi rodiče dojde k tomu, že jedno dítě je svěřeno otci a druhé matce, přičemž každý rodič bydlí jinde, by mohlo dojít k přenesení příslušnosti jen ohledně jednoho dítěte, ovšem za současného pořízení opisů rozhodnutí, která se týkají obou. Vždy je však třeba zvážit, zda takové rozdělení příslušnosti (a spisů) je v zájmu nezletilých. To proto, že se obvykle jeden soud neobejde bez znalosti spisu druhého soudu, takže při současném rozhodování o téže otázce (např. nová úprava výživného) dochází k nepřiměřeným obtížím.[70] Proto by k dělení spisů spíše docházet nemělo.[71]

Příklad z praxe

Účastníkům řízení nelze než doporučit, aby změnu bydliště nezletilého hlásili soudu místně příslušnému ihned, jakmile k ní dojde. Pokud tak učiní až ve chvíli, kdy bude vedeno řízení ve věci samé, dojde ke zbytečným časovým prodlevám. Pokud totiž rodič podá návrh u soudu v novém bydlišti nezletilého, ten vysloví svoji místní nepříslušnost a věc postoupí soudu dosud místně příslušnému dle předchozího bydliště nezletilého. A ten může následně, zjistí-li, že jsou splněny podmínky, přenést svoji příslušnost na soud, u něhož byl návrh původně podán. Vzhledem k tomu, že v obou případech rozhoduje soud usnesením, proti kterému je odvolání přípustné, jistě si lze snadno představit, o jak dlouhou dobu se řízení časově prodlouží. Obzvláště, pokud jeden z rodičů nebude tzv. kontaktní a bude nutné mu doručovat za užití fikce doručení, případně bude-li návrh podán u těch soudů, jež se potýkají s vyšším nápadem ve věcech péče soudu o nezletilé.[72] A to už vůbec není uvažováno o tom, že bude podáno odvolání proti usnesení, kterým soud, jenž nevede spis nezletilého, vysloví svoji místní nepříslušnost a rozhodne o postoupení spisu soudu místně příslušnému.[73]

Ostatně, nejlepší bude zmínit reálný případ z praxe. Rodiče nezletilého, kteří nebyli manželé, se rozešli a soud u nezletilého upravil poměry tak, že jej svěřil do péče matky, která již v době rozhodování soudu v této věci deklarovala, že se z Valašského Meziříčí možná hodlá odstěhovat do Olomouce, aniž by proti tomu otec cokoliv namítal. Ve věci bylo rozhodnuto, ovšem matka to, že se po roce od rozhodnutí skutečně do Olomouce odstěhovala, soudu nesdělila. Okresní soud ve Vsetíně, pobočka ve Valašském Meziříčí, tedy neměl důvod přenášet svoji příslušnost na jiný soud. Po třech letech matka podala prostřednictvím advokáta návrh na zvýšení výživného pro nezletilého. Advokát matky tento návrh podal u Okresního soudu v Olomouci. Ten s odstupem tří týdnů rozhodl o tom, že vyslovuje svoji místní nepříslušnost. Advokát matky však, zřejmě proto, že mu tato problematika byla cizí, podal proti tomuto usnesení odvolání. Rozhodnuto o něm bylo s odstupem šesti týdnů tak, že odvolání se zamítá. Až toto usnesení odvolacího soudu nabylo právní moci, byl návrh na zvýšení výživného postoupen Okresnímu soudu ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí jako soudu místně příslušnému. Ten po prostudování spisu zjistil, že jsou zde dány důvody pro přenesení místní příslušnosti, a usnesením, s odstupem dvou týdnů, přenesl svoji příslušnost na Okresní soud v Olomouci. Otec se proti tomuto usnesení neodvolal,[74] a konečně tak mohlo být započato s věcným projednáním návrhu. Přitom by k uvedenému procesnímu „martýriu“ nedošlo, pokud by si advokát ještě předtím, než podal návrh na zvýšení výživného, zjistil, který soud je doposud ve věci místně příslušný, tj. který soud vede spis nezletilého.

Je přitom potřeba zopakovat, že i pokud rozhodnutí o přenesení příslušnosti odvoláním napadeno není, může soud nově příslušný vyslovit nesouhlas s přenesením místní příslušnosti a předložit věc svému nadřízenému soudu, čímž se opět prodlouží okamžik vydání rozhodnutí ve věci samé.

Mohou však nastat i situace, kdy se jedná pouze o krátkodobou změnu bydliště (rodiči s nezletilým se v novém působišti nelíbí zaměstnání, bydlení, sousedi, škola apod.), a v takovém případě může možnost odvolání proti usnesení o přenesení příslušnosti účastníkem, případně vyjádření nesouhlasu s přenesením soudem, vést k „nápravě“ vydaného usnesení o přenesení příslušnosti, a to s ohledem na změnu okolností, která v mezidobí nastala.[75]

Nezletilý bez bydliště

Nelze vyloučit ani případ, kdy nezletilý nemá bydliště na území České republiky, ač je jinak ve věci dána pravomoc českých soudů. Potom je dle § 11 odst. 3 o. s. ř. na Nejvyšším soudu, aby určil, který soud věc projedná a rozhodne. Ze samotné rozhodovací činnosti Nejvyššího soudu[76] lze uvést příklad nezletilé, která se narodila v září 2017, přičemž od narození pobývala s matkou v azylovém domě, následně neznámo kde, a posléze v krizovém centru. Od října 2017 pak byla v péči pěstounky na přechodnou dobu. V místě trvalého pobytu se nikdy nezletilá nezdržovala. V takovém případě nelze určit soud dítěte, neboť takové dítě nemá bydliště.[77] Jsou tak splněny předpoklady aplikace ust. § 11 odst. 3 o. s. ř. Nejvyšší soud určil jako místně příslušný soud, který rozhodl o svěření nezletilé do pěstounské péče na přechodnou dobu, ač následně předal věc jinému soudu. Rozhodl tak s přihlédnutím k zásadě hospodárnosti řízení, vyjádřené v § 6 o. s. ř.,[78] a zájmu na rychlém projednání a rozhodnutí věci, v níž jde o péči o nezletilou, neboť soud, který rozhodl o předběžném předání nezletilé do péče pěstounky na přechodnou dobu, byl již seznámen s poměry nezletilé.

 

Autoři  JUDr. Pavel Kotrady, je předsedou Okresního soudu ve Vsetíně a Mgr. Petr Šťastný je místopředsedou Okresního soudu v Uherském Hradišti.


[1] Nález Ústavního soudu ze dne 31. 12. 2018, sp. zn. II. ÚS 2344/18.

[2] Odstavec druhý pokračuje dále takto: „Vydá-li soud rozhodnutí po uplynutí této lhůty, uvede v odůvodnění rozhodnutí skutečnosti, pro které nebylo možné tuto lhůtu dodržet.“

[3] Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 1970, sp. zn. Ncd 127/70.

[4] Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2007, sp. zn. 25 Nd 228/2007.

[5] Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 3. 2017, sp. zn. 21 Cdo 3468/2016.

[6] Jistěže z tohoto pravidla existují i výjimky. Např. podle § 468a z. ř. s. platí, že nebylo-li zastaveno řízení o svéprávnosti rodiče nezletilého dítěte, soud zahájí řízení ve věcech rodičovské odpovědnosti a řízení spojí, přičemž pro řízení je pak příslušný soud, který vede řízení o svéprávnosti.

[7] Dle usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 18. 10. 2018, sp. zn. 58 Nc 322/2018, krátkodobá změna bydliště není důvodem pro přenesení příslušnosti, zvláště pokud již soud shromáždil podklady pro své rozhodnutí a s věcí je náležitě obeznámen.

[8] Krajský soud v Ostravě v usnesení ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. 13 Co 700/2015, obecně uvádí, že bydliště dítěte nemůže být určeno rozhodnutím soudu o nařízení ústavní výchovy. Stejně tak Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci v usnesení ze dne 14. 1. 2016, sp. zn. 70 Nc 640/2015, uvádí, že bydliště dětí se řídí bydlištěm jejich pečujícího rodiče, bez ohledu na to, kde se děti v současné době zdržují, a že umístění v ústavním zařízení má dočasný charakter, a proto nelze z tohoto důvodu dovozovat změnu okolností, podle nichž se posuzuje místní příslušnost. Shodně se vyjadřuje i Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně ve svém usnesení ze dne 17. 3. 2016, sp. zn. 58 Nc 305/2016, v němž šlo o dva nezletilé, jejichž rodiče bydleli v obvodu stávajícího soudu, kde měli nezletilí trvalý pobyt, a tedy opatrovníka (OSPOD). Každý z nich byl umístěn do ústavního zařízení v obvodu jiného soudu. Soud uzavřel, že ústavní výchova je dle jednotného názoru soudní praxe opatřením dočasné povahy a v případě dalších řízení bude soud zjišťovat stanovisko opatrovníka nezletilých (OSPOD v obvodu původního soudu) a poměry a výchovné schopnosti jejich rodičů, kteří bydlí v obvodu původního soudu.

[9] Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 6. 2003, sp. zn. 30 Co 352/2003. I podle usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 7. 2017, sp. zn. 1 Nc 816/2017, jednorázové opatření soudu péče o nezletilého (např. rozhodnutí podle § 452 z. ř. s.) nezakládá místní příslušnost daného soudu pro případná následná řízení. Na přechodnost úpravy dané usnesením o předběžném opatření poukazuje ve svém usnesení sp. zn. 1 Nc 2208/2015 i Městský soud v Praze. Stejně tak Krajský soud v Brně v usnesení ze dne 8. 3. 2011, sp. zn. 16 Nc 870/2011.

[10] Stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 1981, sp. zn. Cpj 228/81, případně usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 17. 3. 2016, sp. zn. 58 Nc 305/2016, v němž se uvádí, že umístění nezletilých dětí v ústavním zařízení nepředstavuje samo o sobě změnu jejich bydliště, ale podle okolností případu může být důvodem pro přenesení příslušnosti, pokud je to v zájmu nezletilých.

[11] Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 1. 2017, sp. zn. 14 Nc 38/2016; usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 20.  0. 2017, sp. zn. Nc 677/2017.

[12] Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 10. 2016, sp. zn. 14 Nc 27/2016, popř. ze dne 25. 6. 2018, sp. zn. 13 Nc 18/2018.

[13] Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2244/2011.

[14] Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 1. 2017, sp. zn. 14 Nc 38/2016.

[15] § 10 odst. 1 zák. č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel).

[16] Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2016, sp. zn. 21 Cdo 1288/2016, 21 Cdo 1295/2016, 21 Cdo 1296/2016, 21 Cdo 1297/2016 a 21 Cdo 1677/2016, je to ve skutečnosti obec, jejíhož obecního úřadu je oddělení sociálně-právní ochrany dětí součástí, neboť jen obec má procesní subjektivitu a způsobilost.

[17] Rozdílnost okolností určujících místní příslušnost soudu a OSPOD je delší dobu trvající záležitostí, o níž se opakovaně diskutuje na nejrůznějších seminářích a konferencích, jichž se autoři účastnili. Tato rozdílnost může v praxi také způsobovat prodlužování řízení, neboť jmenuje-li soud opatrovníkem nezletilého OSPOD nikoliv podle místa trvalého pobytu, podává takto jmenovaný OSPOD začasto proti svému jmenování odvolání, a to s odkazem na ust. § 61 odst. 1 zákona o sociálně-právní ochraně dětí.

[18] Na druhé straně však může jít v takových případech i o problematiku spadající do tzv. rodinného práva veřejného. Pak ovšem platí, např. podá-li OSPOD návrh na nařízení soudního dohledu nebo ústavní výchovy, že zákon (§ 469 odst. z. ř. s.) výslovně vylučuje ze zastupování nezletilého OSPOD, který podal návrh na zahájení řízení. Zákon tak výslovně připouští, že nezletilého nebude zastupovat OSPOD, který nejlépe zná jeho případ.

[19] Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 3. 2017, sp. zn. 21 Cdo 3468/2016.

[20] L. Drápal, J. Bureš a kol.: Občanský soudní řád I, II, Komentář, 1. vydání, C. H. Beck, Praha 2009, str. 1333; K. Hamuláková: Místní příslušnost soudů ve věcech rodinněprávních se zaměřením na řízení ve věcech péče soudu o nezletilé, Právní fórum č. 9/2012, str. 407.

[21] Také Ústavní soud v usnesení ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 3363/12, uvádí, že řízení ve věci péče o nezletilé se posuzuje jako jeden celek a otázka místní příslušnosti se zkoumá jen na jeho počátku, nikoliv vždy znovu při zahájení jednotlivých dílčích řízení (např. právě o návrzích na vydání předběžného opatření). V dalším průběhu řízení, které zásadně trvá do nabytí zletilosti dítěte, již platí zásada perpetuatio fori.

[22] S. Corradiniová: Perpetuatio fori v řízeních péče soudu o nezletilé, Bulletin advokacie č. 6/2010, str. 36. V příspěvku autorka uvádí, že ust. § 177 odst. 2 o. s. ř. je možné aplikovat pouze v přímé návaznosti na ust. § 11 odst. 1 o. s. ř., tj. v řízení zahájeném, trvajícím a neskončeném. Žádné ustanovení o. s. ř. podle ní neurčuje místní příslušnost soudu pro řízení ve věcech nezletilých podle místa, kde se nachází opatrovnický spis, ani podle sídla soudu, který jako první rozhodl o své místní příslušnosti. Pokud by takovou místní příslušnost chtěl zákonodárce zavést, výslovně by tak podle ní v zákoně učinil, a zcela jistě by do § 88 písm. c) o. s. ř. neuváděl „v jehož obvodu má nezletilý na základě (…) rozhodnutí soudu své bydliště“.

[23] Ust. § 5 z. ř. s. obsahově zcela nahradilo dřívější ust. § 177 odst. 2 o. s. ř. Ani z důvodové zprávy se nepodává, že by zákonodárce usiloval o změnu obsahu předmětného ustanovení. Tento závěr sdílí i Nejvyšší soud – viz usnesení ze dne 6. 10. 2016, sp. zn. 21 Cdo 122/2015.

[24] Úmluva publikována ve Sbírce zákonů pod č. 104/1991 Sb. Komentář Výboru pro práva dítěte k této Úmluvě – viz https://www.mpsv.cz/files/clanky/29615/Umluva_o_pravech_ditete.pdf, str. 115.

[25] Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3430/2011.

[26] Nález Ústavního soudu ze dne 31. 12. 2018, sp. zn. II. ÚS 2344/18.

[27] Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 3. 2017, sp. zn. 21 Cdo 3468/2016.

[28] Šlo o případ, kdy odvolací soud rozhodl, že se příslušnost Okresního soudu v Hradci Králové nepřenáší na Okresní soud v Pardubicích v situaci, kdy s přenesením nesouhlasila matka, byť nově bydlela s nezletilým v obvodu Okresního soudu v Pardubicích, neboť nové bydliště bylo fakticky blíže Hradci Králové než Pardubicím a spis byl do té doby (po dobu čtyř let) veden u Okresního soudu v Hradci Králové.

[29] Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2017, sp. zn. 32 P 40/2015.

[30] Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 3. 2017, sp. zn. 21 Cdo 3468/2016.

[31] Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 13 Co 249/2018.

[32] Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 3. 2017, sp. zn. 21 Cdo 3468/2016.

[33] Unesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 1. 2016, sp. zn. 14 Co 10/2016.

[34] Řízením ve věci péče soudu o nezletilé není podle usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, řízení o osvojení, které je samostatně upraveno v hlavě V, oddílu 4 z. ř. s. Podle soudu řízení o osvojení tvoří, s výjimkou řízení o určení, zda je třeba souhlasu rodičů s osvojením (jež je z něj dle § 821 odst. 1 o. z. vyčleněno), jeden celek. Protože nejde o řízení ve věci péče soudu o nezletilé, nelze v něm aplikovat § 5 z. ř. s. Shodně rozhodl ve svém usnesení ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. 13 Nc 30/2016, i Krajský soud v Ostravě.

[35] Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 2. 2018, sp. zn. 52 Nc 4/2018.

[36] Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 3. 2017, sp. zn. 21 Cdo 3468/2016.

[37] Za povšimnutí v tomto nálezu jistě stojí i disentní stanovisko ústavního soudce Vojtěcha Šimíčka.

[38] Usnesení Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 8. 8. 2018, sp. zn. 58 Nc 316/2018.

[39] Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. 13 Co 700/2015.

[40] Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2013, sp. zn. 29 Nd 292/2013; ze dne 13. 9. 2007, sp. zn. 28 Nd 275/2007; ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 23 Nd 111/2015, nebo ze dne 4. 7. 2016, sp. zn. 28 Nd 73/2016.

[41] Tento názor vyslovil v usnesení ze dne 20. 3. 2017, sp. zn. 17 Co 47/2017, Krajský soud v Brně a následně jej aproboval usnesením ze dne 21. 11. 2017, sp. zn. Ncd 7/2017, Vrchní soud v Olomouci. Spis pro staršího sourozence (syn) byl veden u soudu A, u nějž bylo v roce 2012 rozhodnuto o úpravě poměrů pro dobu po rozvodu tak, že syn byl svěřen do péče otce. K rozvodu ale nedošlo a rodičům se v roce 2017 narodilo další dítě (dcera). Rodiče však spolu nežijí, a tak každé dítě žije u jednoho z rodičů v obvodech rozdílných soudů. Krajský soud v Brně vytkl prvostupňovému soudu B (v místě bydliště dcery), u nějž bylo v lednu 2017 zahájeno řízení o úpravě poměrů k dceři, že vyslovil svoji místní nepříslušnost, neboť z žádného zákonného ustanovení nevyplývá, že by soud, který je příslušný pro vedení opatrovnického řízení nezletilého dítěte, byl také automaticky soudem příslušným pro další sourozence tohoto nezletilého, kteří se v budoucnu narodí. Nicméně Krajský soud v Brně souhlasí s tím, že ohledně všech dětí jedněch rodičů by mělo být vedeno jedno řízení a jeden spis u jednoho soudu, přičemž dle něj tak ale může být dosaženo u více dětí s více příslušnými soudy jen postupem dle § 12 odst. 2 o. s. ř. Nutno podotknout, že tento postup vedl k tomu, že ve věci roční holčičky bylo o místní příslušnosti soudu rozhodnuto s odstupem až téměř 11 měsíců! Přitom postačilo, aby soud B (v jehož obvodu měla bydliště dcera) vyslovil svoji místní nepříslušnost, neboť spis pro dítě týchž rodičů (spis syna) již je veden u soudu A. Takto to odpovídá praxí i teorií široce přijímanému názoru.

[42] Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2013, sp. zn. 29 Nd 292/2013, bylo publikováno pod R 16/2014 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu.

[43] Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 3. 2017, č. j. 13 Co 135/2017-103.

[44] Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 1. 2018, sp. zn. 13 Co 32/2018, nebo ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. 13 Co 478/2017.

[45] Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. 13 Nc 46/2015.

[46] V usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 3. 2017, sp. zn. 13 Co 135/2017, jde o případ, kdy se matka odstěhovala i s nezletilou od otce z obvodu soudu A do obvodu soudu B, u nějž podala návrh na první úpravu poměrů u nezletilé. Otec na to reagoval podáním návrhu ve stejné věci u soudu B, a až následně vznesl námitku místní nepříslušnosti soudu B a dožadoval se, aby věc byla projednána soudem A, neboť u něj bylo poslední bydliště nezletilé, na němž se rodiče dohodli.

[47] Správně uvádí v usnesení ze dne 21. 6. 2018, sp. zn. 0 P 93/2018, Okresní soud v Trutnově, že ze samotného svěření dítěte do péče rodiče nelze dovozovat, že dítě má při přestěhování pečujícího rodiče bez souhlasu druhého rodiče bydliště pod adresou pečujícího rodiče.

[48] Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 28. 8. 2018, sp. zn. 1 Nc 3788/2018, nebo Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 13 Co 249/2018, popř. ze dne 23. 7. 2015, sp. zn. 13 Nc 22/2015.

[49] Závěry z tohoto svého druhu prvního sympozia jsou veřejně publikovány přímo Justiční akademií (viz https://www.jacz.cz/aktuality/974-1-rodinnepravni-sympozium-justicni-akademie). Nelze se zde však výslovně nezmínit o závěrečném stanovisku sympozia, podle nějž „rodič nesmí bez souhlasu druhého rodiče či soudu významně změnit bydliště nezletilého dítěte. Pokud by tak z ospravedlnitelných důvodů (např. ochrana fyzické integrity rodiče nebo dítěte v případě domácího násilí ze strany druhého rodiče) učinil, je povinen v přiměřené lhůtě požádat soud o dodatečný souhlas s takovou změnou. Rozhoduje-li soud o péči o nezletilé dítě nebo dohodnou-li se rodiče na péči o své nezletilé dítě, má se za to, že dítě bude sdílet bydliště rezidentního rodiče aktuální v době rozhodování soudu nebo vzniku dohody rodičů, popř. bydliště avizované v průběhu soudního řízení nebo uzavření dohody s druhým rodičem. Případná pozdější významná změna takového bydliště je věcí, na které se rodiče musí dohodnout.“

[50] Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1510/2013; ze dne 4. 11. 2015, sp. zn. 21 Cdo 3572/2015, nebo ze dne 24. 5. 2018, sp. zn. 21 Nd 141 2018.

[51] R. Rogalewiczová: Právo rodiče na určení místa bydliště dítěte, Právník č. 4/2015, str. 296.

[52] Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 7. 2016, sp. zn. 14 Nc 18/2016, nebo ze dne 30. 11. 2015, sp. zn. 14 Nc 23/2015.

[53] Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 8. 2018, sp. zn. 20 Co 248/2018. V tomto případě, kdy se jedná o nezletilou ve věku blízkém nabytí plné svéprávnosti, však mohla být úvaha soudu založena právě na této okolnosti, a to s ohledem na praktický odraz konceptu postupného nabývání svéprávnosti nezletilými.

[54] Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 8. 2011, sp. zn. 19 Co 387/2011.

[55] Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2011, sp. zn. 32 Nc 11/2011.

[56] Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 12. 2015, sp. zn. 14 Nc 30/2015.

[57] Viz např. usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 7. 2015, sp. zn. 13 Nc 22/2015. Šlo o případ, kdy k přenesení příslušnosti došlo v době před nařízením jednání. Soud byl seznámen se spisem a měl již shromážděn rozsáhlý listinný materiál. Dále také viz usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 14 Nc 28/2017. Šlo o případ, kdy ve věci již proběhla tři jednání ve věci samé a až následně došlo k přenesení příslušnosti na jiný soud, neboť se u nezletilé se souhlasem obou rodičů změnilo bydliště. Zarážející je případ uvedený v usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 12. 2018, sp. zn. 13 Nc 38/2018. K přenesení příslušnosti došlo poté, co odvolací soud zčásti zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně (šlo o případ pěstounské péče, kdy rozhodnutí o ní nabylo právní moci, ale rozhodnutí o výživném bylo zrušeno a věc vrácena soudu prvního stupně).

[58] Shodný závěr viz usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 2. 2017, sp. zn. I. ÚS 222/17.

[59] Výslovně takový postup aprobuje i Nejvyšší soud v usnesení ze dne 4. 11. 2015, sp. zn. 21 Cdo 3572/2015.

[60] Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 9. 2017, sp. zn. 13 Co 420/2017 (ke změně bydliště došlo v řízení před soudem prvního stupně, ale až poté, co bylo jeho rozhodnutí zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení se závazným právním názorem odvolacího soudu). Shodně také viz P. Charvát in J. Jirsa a kol.: Občanské soudní řízení (soudcovský komentář), Kniha III. Zvláštní řízení soudní, 2., doplněné a upravené vydání, Wolters Kluwer, Praha 2016, str. 35, který uvádí, že postup podle § 5 z. ř. s. v době, kdy není vedena žádná živá konkrétní otázka, lze jen doporučit, neboť proti rozhodnutí o přenesení místní příslušnosti se v takové době málokdo odvolá a soud, na nějž je příslušnost přenášena, většinou nemá důvod pro vyslovení nesouhlasu.

[61] Včasné přenesení příslušnosti může v budoucnu zabránit i případům, kdy rodiče podají ve stejné době návrh ve věci jejich nezletilého dítěte, každý však u jiného soudu, tak jako v případě uváděném v usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 2. 2016, sp. zn. 13 Co 91/2016. Ve věci došlo v roce 2013 k úpravě poměrů nezletilé, která byla svěřena do péče matky. V červnu 2016, kdy již matka bydlela i s nezletilou mimo obvod daného soudu, ten zamítl návrh otce na změnu péče. Spis však stále zůstával u tohoto soudu. Matka pak na začátku prosince 2016 podala u tohoto soudu návrh na zrušení styku otce s nezletilou. Otec podal v půlce prosince 2016 návrh na změnu péče již u soudu, v jehož obvodu nezletilá měla bydliště od roku 2013. Původní soud rozhodl o přenesení příslušnosti ve stejné době (s rozdílem několika dnů) jako nový soud o vyslovení své místní nepříslušnosti, protože spis byl stále veden u původního soudu. Tomuto se dalo včasným přenesením příslušnosti předejít.

[62] Svoboda, Tlášková, Vláčil, Levý, Hromada a kol.: Zákon o zvláštních řízeních soudních, Komentář, 1. vydání, C. H. Beck, Praha 2015, str. 937.

[63] Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 7. 2018, sp. zn. 14 Nc 17/2018.

[64] Pokud ovšem půjde o návrh na vydání pomalého předběžného opatření v případě, kdy zatím není veden spis nezletilého u žádného soudu, mělo by být postupováno naopak, neboť ani místně příslušný soud by o věci nevěděl více než místně nepříslušný soud, k němuž byl takový návrh podán.

[65] Ve výše uvedeném případě šlo o pomalé předběžné opatření, jehož vydání bylo navrhováno spolu s návrhem ve věci samé.

[66] Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 8. 2018, sp. zn. 13 Co 293/2018.

[67] Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 11. 2015, sp. zn. 14 Nc 23/2015.

[68] Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 1970, sp. zn. Ncd 127/1970.

[69] Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 5. 2017, sp. zn. 14 Nc 16/2017.

[70] Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 1970, sp. zn. Ncd 127/1970.

[71] Krajský soud v Ostravě v usnesení ze dne 6. 6. 2018, sp. zn. 14 Nc 12/2018, uvádí, že odchýlit se od vedení jednoho spisu u dětí týchž rodičů je možné pouze v naprosto výjimečných případech, opodstatněných závažnými důvody. Za takový důvod nelze podle něj považovat skutečnost, že jedno dítě je svěřeno do pěstounské péče, když nelze odhlédnout ani od toho, že pěstounská péče nemá být trvalým řešením situace dítěte, ale řešením přechodným. Shodně pak nepřipouští dělení spisů dětí týchž rodičů Městský soud v Praze v usnesení ze dne 23. 2. 2016, č. j. 1 Nc 2123/2016-223, v němž se odkazuje i na odbornou literaturu (srov. Svoboda, Tlášková, Vláčil, Levý, Hromada, a kol., op. cit. sub 62, str. 937).

[72] Někdy přitom bohužel může být procesní úprava místní příslušnosti v řízení ve věcech péče soudu o nezletilé zneužívána některým z rodičů za účelem prodlužování řízení ve věci samé. Naposledy se s takovým případem jeden z autorů setkal na konferenci Efektivní řešení rodičovských konfliktů, kterou pořádala ve dnech 7. až 9. 3. 2019 v Teplicích nad Bečvou Právnická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci. Jedna ze dvou hlavních pořadatelek JUDr. Renata Šínová, Ph.D., zde zmiňovala případ, v němž vystupovala jako advokátka a u nějž došlo k nařízení prvního jednání ve věci samé (právě s ohledem na otázky místní příslušnosti) až s odstupem 14 měsíců!

[73] Bohužel taková odvolání jsou podávána, někdy i advokáty, a mj. proto je psán tento příspěvek, který má za cíl materii místní příslušnosti v řízení ve věcech péče soudu o nezletilé přiblížit široké odborné veřejnosti.

[74] Jeho odvolání si lze v reálném životě vskutku představit. Bude muset jet k soudu do Olomouce, a navíc může být ze samotného návrhu (a nota bene ze všech těch usnesení, které si musel vyzvedávat na poště) rozladěn. Nelze ani vyloučit podání odvolání tzv. na truc matce.

[75] V usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 10. 2015, sp. zn. 13 Co 523/2015, šlo o případ, kdy po zahájení řízení o styku u soudu A matka tomuto soudu oznámila, že se stěhuje i s nezletilou do obvodu soudu B. Soud A tak přenesl příslušnost na soud B. Ovšem matka se záhy i s nezletilou vrátila zpět do obvodu soudu A. Otec podal odvolání proti usnesení o přenesení místní příslušnosti a odvolací soud jeho odvolání vyhověl a příslušnost na soud B nepřenesl.

[76] Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 4. 2018, sp. zn. 32 Nd 52/18.

[77] Možná by se mohlo nabízet i řešení dané § 80 odst. 2 větou první o. z., podle níž platí, že „nemá-li člověk bydliště, považuje se za ně místo, kde žije“.

[78] V řízení postupuje soud předvídatelně a v součinnosti s účastníky řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná a aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly podle míry jejich účasti spolehlivě zjištěny. Ustanovení tohoto zákona musí být vykládána a používána tak, aby nedocházelo k jejich zneužívání.

Go to TOP