Zákaz veřejné hudební produkce v nočních hodinách nelze obcházet formálním založením klubového zařízení přístupného pouze členům. Jde o pouhou zástěrku, rozhodl Nejvyšší správní soud (NSS) v rozhodnutí, v němž řešil, co je, a co naopak není veřejná hudební produkce.

Soud konkrétně zamítl stížnost společnosti provozující Inferno Music Club v Kadani na Chomutovsku. Firma se bránila pokutě 35 tisíc korun za to, že ve třech případech pořádala veřejné hudební produkce ve vnitřních prostorách budovy po půlnoci, což městská vyhláška zakazovala.

Dovnitř se dostali jen lidé, kteří se stali členy Inferno Clubu. Soudci NSS dospěli k názoru, že založení klubu bylo zástěrkou veřejně přístupné akce. Provozovatel se tak snažil obejít pravidlo, že po půlnoci nelze v Kadani v určité dny provozovat diskotéku nebo hudební produkci.

 „Stát se členem klubu bylo zjevně velmi jednoduché, ryze formální. Běžnému hostovi diskotéky postačilo poskytnout provozovatelům klubu základní osobní údaje, nechat si vystavit členskou kartičku a podepsat souhlas s pravidly, a ocitl se tam, kde chtěl být – na diskotéce, která se po 24. hodině svou podstatou nelišila od sebe samé před touto hodinou. Lišila se pouze formálně, tedy způsobem přístupu na ni, jenž však běžnému hostovi nečinil přístup samotný podstatně obtížnějším. Již vůbec nelze hovořit o jakékoli „výběrovosti“ či uzavřenosti klubu nebo o tom, že by se povaha a podstata fungování prostor klubu po 24. hodině odlišovala od toho, jaká byla před touto hodinou. Nebyla žádná kritéria členství a nebyl ani patrný důvod rozlišování mezi členy a nečleny klubu (to tvrdí dokonce i stěžovatel v kasační stížnosti),“ uvádí se v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu.

Podle Nejvyššího správního soudu stěžovatel vytvořil „instrumentárium“, které jednotlivými vnějškovými znaky předstírá výběrovost klientely klubu, avšak ve skutečnosti žádnou výběrovost nemá v úmyslu zajistit a ani tak fakticky nečiní.

„Při posouzení, zda je určitá hudební produkce ve vnitřních prostorách budov pořádána veřejně, lze jen obtížně vytýčit abstraktní a za všech okolností platný katalog rysů či vlastností, které taková činnost musí mít, aby byla činností takto vyhláškou obce charakterizovanou. Vždy je nutno konkrétní případ posuzovat spolu s kontextem, v němž se odehrává, a zohlednit všechny pro něj podstatné a nezřídka velmi specifické rysy či jejich vzájemnou kombinaci,“ uvedl k rozhodnutí soudce Nejvyššího správního soudu Karel Šimka.

Celý text rozsudku je k dispozici zde.

Zdroj: NSS, foto Pixabay.