Milovníci dějin advokacie se sešli v České Lípě na své XVI. konferenci

V pátek 11. 10. 2019 se v České Lípě konala již XVI. konference o historii advokacie, kterou pořádala Česká advokátní komora ve spolupráci s Okresním soudem v České Lípě. Milovníci právních dějin se sešli již tradičně ve „federálním“, česko-slovenském obsazení, tentokrát v příjemném prostředí zrekonstruované, více než sto třicet let staré Villy Hrdlička. Moderátorem konference byl jako vždy právní historik, advokát a emeritní ústavní soudce JUDr. PhDr. Stanislav Balík, Ph.D.

Účastníky konference úvodem pozdravili senátor za Českolipsko Jiří Vosecký, předseda Okresního soudu v České Lípě Mgr. Milan Vencl, předseda pracovní komise pro historii advokacie Slovenské advokátní komory JUDr. Peter Kerecman, PhD., i dlouholetý předseda Výboru pro historii advokacie ČAK JUDr. Petr Poledník.

Předseda ČAK rozdělil úkoly

Předseda České advokátní komory JUDr. Vladimír Jirousek v obsáhlém vystoupení „zadal“ účastníkům konference hned dva velké úkoly – jednak dopsat dějiny české advokacie od roku 2004 do současnosti pro reedici Dějin advokacie v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (ty poprvé vyšly v roce 2009), a dále pro potřeby současné advokacie analyzovat právnické sjezdy, z nichž první se konal ještě za Rakouska Uherska, v roce 1904, a řada dalších pak za první Československé republiky.

Jak řekl předseda ČAK, advokacie, a to nejen česká, se dnes jen brání neustálé záplavě legislativních návrhů. V minulosti ale právě právnické sjezdy vytvářely jejich koncepce. „Měli bychom se vrátit ke kořenům, aby se vytvářela koncepce zákonů zespoda,“ zdůraznil doktor Jirousek.

Od České kroniky k viktoriánské Anglii

Odbornou část konference zahájil příspěvek prof. PhDr. Marie Bláhové, CSc., z Katedry pomocných věd historických a archivního studia Filozofické fakulty UK, věnovaný osudům rukopisů České kroniky Přibíka Pulkavy z Radenína, neboť právě rukopisů této kroniky, psané na objednávku císaře Karla IV., se ze všech rukopisů středověkých českých kronik dochovalo nejvíce.

Jako druhá vystoupila advokátka z jihoslovenského Lučence Mgr. Viktória Hellenbart, která již několik let postupně překládá z maďarštiny knihu advokáta Dr. Lajose Králika „Advokátní stav“, vydanou Budapešťskou advokátní komorou v roce 1903, a se svým překladem postupně seznamuje účastníky konferencí o historii advokacie. Její českolipské vystoupení se věnovalo „Zárobkovým možnostem advokátov“ a jistě stejně jako před více než sto lety platí, že tam, kde je „krajina chudobná“, jsou chudí i advokáti – i když výjimky se samozřejmě najdou.

Následující příspěvek Mgr. Lukáše Malého, který působí jako asistent soudce u Krajského soudu v Českých Budějovicích, se věnoval advokacii a justici ve viktoriánské Anglii; právě reformy tohoto období vytvořily anglický soudní systém i podobu fungování dvou advokátních profesí – barristrů a solicitorů, jak je známe v Anglii dodnes.

Vily slovenských advokátů a jedna česká soudní budova

Společné vystoupení docentky JUDr. et MgrMartiny Gajdošové, PhD., z Právnické fakulty Trnavské univerzity, a košického advokáta a právního historika JUDr. Petera Kerecmana, PhD., bylo věnováno vilám advokátů a jejich osudům – od neoklasicistické vily JUDr. Pavla Mudroně a jeho zetě JUDr. Andreje Halaši v Martině z roku 1882, která je dnes kulturní památkou, až po funkcionalistickou bratislavskou vilu advokáta českého původu JUDr. Jaroslava Dvořáka a jeho ženy, slovenské spisovatelky Zuzky Zgurišky, z roku 1933.

Letos chybějící vystoupení brněnského advokáta JUDr. Lubomíra Činky o soudních budovách v regionu úspěšně nahradila přednáška JUDr. Karolíny Truhlářové, která pracuje jako asistentka soudce zdejšího okresního soudu, věnovaná právě historii soudní budovy Okresního soudu v České Lípě. O vybudování nové soudní budovy pro tehdejší krajský soud rozhodlo českolipské zastupitelstvo v červnu roku 1891. Během pěti let se podařilo sehnat peníze, vykoupit pozemky, vypsat výběrové řízení, vybrat architekty, Karla a Moritze Hinträgerovy z Vídně, i stavební firmu Josefa Schneidra z nedaleké Mimoně. Dne 22. září 1896 byl slavnostně se vší parádou položen základní kámen a již za dva roky, 18. září 1898, byla nová soudní budova, jejíž součástí byla i nová věznice, slavnostně otevřena.

Na přednášku doktorky Truhlářové mohla hned vzápětí navázat prohlídka soudní budovy v její dnešní podobě, neboť ta se nachází přímo naproti Ville Hrdlička, kde se konference konala. Díky laskavosti předsedy soudu Mgr. Milana Vencla se mohli účastníci konference podívat i do právě rekonstruovaného porotního sálu, bohužel dosti poškozeného z dob, kdy budovu z velké části využíval Okresní národní výbor.

Českolipský proces s Jakubem Arbesem

Odpolední část konference zahájila doktorka Truhlářová svým druhým příspěvkem, který na právněhistorické konferenci konané v České Lípě nemohl chybět, a to přednáškou o českolipských procesech se spisovatelem Jakubem Arbesem (1840-1914). Ten se stal v roce 1868 odpovědným redaktorem Národních listů a za „rušení veřejného pokoje“ a další delikty byl souzen v pěti procesech, které byly všechny „vhodně“ delegovány do převážně německé České Lípy.

První proces proběhl v červnu 1872, další čtyři v lednu až v únoru 1873, v porotním sále tehdejšího hostince U vévody ze Zákup (ten dodnes existuje pod názvem restaurace Arbes). Arbes se procesů osobně neúčastnil, byl zastoupen advokátem. Ve dvou procesech byl viny zproštěn, ale v dalších třech procesech byl odsouzen dohromady ke dvanácti měsícům a třem týdnům vězení. Ty si Arbes odpykal od 24. 9. 1873 do 15. 10. 1874 v jedné z cel v budově tehdejšího českolipského krajského soudu, poté, co marně žádal o vvkonání trestu v Praze. Budova, kde byl Arbes vězněn, v dnešní Moskevské ulici, nyní slouží jako školní budova a od roku 1959 ji zdobí pamětní deska.

Sovětská advokacie – náš vzor

Následující vystoupení bratislavského advokáta JUDr. Michala Rampáška se věnovalo obhajobě před vojenskými soudy a vývoji její právní úpravy v Československu v letech 1918 až 1992.

Jeho kolega, košický advokát a právní historik JUDr. Rudolf Manik, PhD., MBA, MHA, věren svému pověstnému smyslu pro sarkasmus a ironii, zvolil v roce třicátého výročí Sametové revoluce téma „Sovietska advokácia – náš vzor“, a kromě vývoje sovětské právní úpravy zmínil i osudy některých právníků, včetně Nikolaje Krylenka (18885-1938), prvního velitele Rudé armády, ministra spravedlnosti a generálního prokurátora SSSR, jehož život ukončila salva popravčí čety v době stalinského teroru.

Advokáti v pražském Karlíně a na Žižkově za 1. republiky

Poslední čtyři konferenční příspěvky se pak věnovaly regionálním osobnostem.

Mgr. Ing. Štěpán Hubička, advokát v pražské AK Žižlavský (na snímku), zmapoval ve svém příspěvku advokacii v pražském Karlíně a na Žižkově v době první republiky. Z žižkovských advokátů si jistě zaslouží podrobnější zmínku JUDr. František Čeřovský (1881-1962), známý také jako sběratel umění, který vystupoval jako obhájce homosexuálů v době, kdy byla homosexualita trestná, a mj. byl roce 1911 advokátem malíře Bohumila Kubišty ve sporu s krajinářem Josefem Ullmannem o tzv. „Oslí obraz“. Ke karlínským advokátům pak patřil JUDr. Karel Líbal, jehož syn Dobroslav (1911-2002) sice vystudoval nejdříve práva a stal se dokonce koncipientem v otcově kanceláři, po dalších studiích se ale stal významným historikem české architektury a urbanismu.

Dva obdivuhodné osudy

O vlivu dramatického dvacátého století na lidský osud vyprávěl příspěvek „Advokátní koncipient rabínem“ JUDr. Viléma Knolla, Ph.D., odborného asistenta na Katedře právních dějin Fakulty právnické Západočeské univerzity a jejího proděkana pro vědu a výzkum. Jednalo se o osud JUDr. Hanuše Rezka (1902-1948), původním jménem Rebenwurzela, jehož poklidnou kariéru vsetínského advokáta a lokálního politika přervala druhá světová válka. I s rodinou se mu podařilo opustit protektorát a odjet do Palestiny, kde vstoupil do čs. exilové armády. Okolnosti ho přinutily, aby se právě on stal vojenským duchovním; nejprve sloužil na Blízkém východě, od září 1943 v Anglii, kde byl jmenován polním rabínem čs. vojska v exilu. Účastnil se bojů u Tobruku i vylodění v Normandii. Po osvobození se stal zástupcem pražského vrchního rabína. Zahynul 21. prosince 1948 při cestě do Izraele, během které se jejich letadlo zřítilo v Řecku.

Soudní úřednice Obvodního soudu v Prachaticích Mgr. Marie Šrámková se následně věnovala příběhu svého vzdáleného příbuzného, netolického advokáta JUDr. Otakara Kudrny (1853-1940), který se jako typický advokát své doby věnoval nejen své advokátní praxi, a to neuvěřitelných 52 let, ale byl po dobu téměř třiceti let starostou svých rodných Netolic, poslancem českého zemského sněmu, zakladatelem muzea, které dodnes nese jeho jméno, přítelem umělců, jako byl Julius Zeyer či básník a notář Otakar Mokrý z nedalekých Vodňan, či autorem bohužel dodnes nevydaných obsáhlých dějin Netolic a okolí.

Krušný týden českolipského notáře

Konferenci uzavřelo vystoupení jejího moderátora doktora Stanislava Balíka, který svým osobitým způsobem popsal kriminální kauzu z listopadu 1935, do které byl nešťastně zapleten českolipský notář Heinrich Gierth, neboť ze sejfu v jeho notářské kanceláři zmizelo 72 tisíc korun československých a 54 stavebních losů, které patřily jeho klientům. O případu celý týden referovaly tehdejší Národní listy a způsob jejich práce, především práce s titulky, je i vhodným příkladem práce tehdejší (a možná nejen tehdejší) žurnalistiky: Záhadné vloupání do notářské kanceláře – Notáři poslali kontrolu – Českolipská aféra – Notář si vyloupil pokladnu – Senzační obrat v aféře – nová zatčení – notář neměl ve věci účasti! – Vyjasnění českolipské aféry.

Jak se ukázalo, sejf, který zůstal omylem nezamčený, vybrala dlouholetá notářova hospodyně Berta Fiedlerová a její syn pak vše zahrabal na sousední zahradě. Oba již 21. 12. 1935 stanuli před soudem, hospodyně byla odsouzena na dva roky žaláře nepodmíněně, její syn dostal rok vězení s podmínkou. Českolipský notář Heinrich Gierth se vrátil ke své praxi a žil ve městě až do roku 1945, kdy byl ve věku jednasedmdesáti let odsunut.

A po posledním příspěvku letošní konference se její účastníci již pomalu mohli začít těšit na další setkání. Moderátor konference ve svém závěrečném slově sice navrhl jako místo konání XVII. ročníku konference o historii advokacie Lipník nad Bečvou, ale poté, co byl doktor Balík jen o pár dní později zvolen novým děkanem Právnické fakulty Západočeské univerzity v Plzni, se nelze divit, pokud se konference v roce 2020 bude konat právě na půdě „jeho“ fakulty.

 

PhDr. Ivana Cihlářová

Foto redakce a JUDr. Jan Syka

Go to TOP