Úvaha nad nutností osvědčit rozhodnutí o rozdělení a převodu podílu ve společnosti notářským zápisem
Podle § 43 odst. 2 zák. č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (dále jako „z. o. k.“) lze podíl komanditisty a podíl společníka společnosti s ručením omezeným rozdělit pouze v souvislosti s jeho převodem nebo přechodem, ledaže společenská smlouva stanoví jinak. Dále ustanovení § 171 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 172 odst. 1 z. o. k. stanovuje, že je nutné osvědčit veřejnou listinou rozhodnutí valné hromady, jehož důsledkem se mění společenská smlouva. Otázkou je, zda mezi tato rozhodnutí patří i popsané rozhodnutí o rozdělení a převodu podílu ve společnosti, a jako takové je nutné je osvědčovat notářským zápisem. Praxe rejstříkových soudů není v této otázce jednotná a rovněž odborná veřejnost se v odpovědi na tuto otázku rozchází.
Touto otázkou se zabýval Vrchní soud v Olomouci u případu rozdělení a převodu podílu v jednočlenné společnosti s ručením omezeným, který ve svém rozhodnutí ze dne 5. 5. 2015, sp. zn. 8 Cmo 114/2015, dovodil, že o tomto rozhodnutí (tzn. rozhodnutí o rozdělení a převodu podílu ve společnosti) nemusí být pořizován zápis ve formě veřejné listiny. Vrchní soud uvádí, že již v předchozí právní úpravě bylo v ustanovení § 141 odst. 1 zák. č. 513/1991, Sb., obchodního zákoníku (dále jako „obch. zák.“) uvedeno, že takové rozhodování není rozhodnutím o změně společenské smlouvy, muselo však být učiněno ve formě notářského zápisu. Dle Vrchního soudu pak není žádný důvod ke změně názoru na charakter tohoto právního jednání, pro něž však již z. o. k. formu veřejné listiny nadále nepředepisuje.
Na toto rozhodnutí pak odkazuje Nejvyšší soud ve svém stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 13. ledna 2016 k některým otázkám zápisů obchodních korporací do obchodního rejstříku, sp. zn. Cpjn 204/2015. V tomto stanovisku Nejvyšší soud dovozuje, že Usnesení valné hromady o souhlasu s převodem podílu podle § 208 odst. 1 z. o. k. není rozhodnutím, v jehož důsledku dochází ke změně společenské smlouvy v osobách společníků ve smyslu § 171 odst. 1 písm. b) z. o. k. (ani jiným rozhodnutím vyjmenovaným v § 171 odst. 1 z. o. k.). Valná hromada toliko rozhoduje o tom, zda souhlasí s tím, aby k takové změně došlo na základě smlouvy o převodu podílu. Jinými slovy právním jednáním, v jehož důsledku se mění společenská smlouva v okruhu společníků, je smlouva o převodu podílu; usnesení valné hromady je pouze fakultativní podmínkou její účinnosti. Souhlas valné hromady není ani právní skutečností, jejíž účinek nastává až zápisem do obchodního rejstříku ve smyslu § 172 odst. 1 z. o. k..; do obchodního rejstříku se ostatně nezapisuje udělení souhlasu, ale (a to pouze s deklaratorními účinky) změna v osobě společníka. Z uvedeného plyne, že usnesení valné hromady podle § 208 odst. 1 z. o. k. není rozhodnutím, které se povinně osvědčuje veřejnou listinou podle § 172 odst. 1 z. o. k. V tomto sjednocujícím stanovisku se Nejvyšší soud zabýval pouze převodem podílu na třetí osobu, nikoliv jeho rozdělením a následným převodem nově vzniklého podílu. Nejvyšší soud však ve svém stanovisku výslovně odkazuje na shora citované rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, který se zabýval nejen převodem, ale i rozdělením podílu, a kde konstatoval, že se nejedná o rozhodnutí, kterým se mění společenská smlouva. Lze tedy dovodit, že pokud by s tímto závěrem Nejvyšší soud nesouhlasil, ve sjednocujícím stanovisku by toto zohlednil a konkrétně se k této záležitosti vyjádřil.
Z pokynu klienta jsme se v letošním roce zabývali otázkou rozdělení a převodu podílu ve vícečlenné společnosti s ručením omezeným, a můžeme tedy relativně aktuálně zhodnotit požadavky a postup rejstříkového soudu. Předmětný návrh na zápis změny údajů zapsaných v obchodním rejstříku byl doložen prostým zápisem z valné hromady společnosti, ve kterém bylo zachyceno rozhodnutí a rozdělení a převodu podílu, a smlouvou o převodu podílu opatřenou úředně ověřenými podpisy. Krajský soud v Brně, jakožto příslušný rejstříkový soud, si k zapsání příslušných změn v obchodním rejstříku usnesením vyžádal doložení rozhodnutí valné hromady společnosti ve formě notářského zápisu. Proti tomuto usnesení (resp. požadavku pro předložení rozhodnutí ve formě notářského zápisu) byly podány námitky v souladu s ust. § 9 odst. 2 zák. č. 121/2008 Sb., zákona o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství a o změně souvisejících zákonů, které byly následně rejstříkovým soudem odmítnuty. Proti tomuto rozhodnutí o odmítnutí námitek bylo následně z naší strany podáno odvolání k Vrchnímu soudu v Olomouci.
Kromě odkazů na výše popsané rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci a sjednocujícího stanoviska Nejvyššího soudu lze argumentaci obsaženou v odvolání shrnout následovně.
Současná pozitivní úprava v ustanovení § 43 odst. 2 z. o. k. stanovuje, že lze dělit pouze podíl komanditisty a podíl společníka společnosti s ručením omezeným pouze v souvislosti s jeho převodem nebo přechodem, ledaže společenská smlouva určí jinak. K rozdělení podílu je nutný souhlas nejvyššího orgánu obchodní korporace. Zákonná úprava nevznáší výslovný požadavek na osvědčení tohoto rozhodnutí nejvyššího orgánu veřejnou listinou. Stejně tak § 171 z. o. k. výslovně nespecifikuje, jaká konkrétní rozhodnutí jsou považována za rozhodnutí, jejichž důsledkem se mění společenská smlouva.
Zákon o obchodních korporacích navazuje na právní úpravu obch. zák. a je tedy na místě zvážit i kontinuitu právní úpravy. V § 141 odst. 1 obch. zák. bylo jednoznačně specifikováno, že rozhodnutí o rozdělení podílu dle § 117 obch. zák. není rozhodnutím o změně společenské smlouvy. Předchozí právní úprava obch. zák. výslovně požadovala, aby rozhodnutí valné hromady o rozdělení podílu bylo osvědčeno notářským zápisem. Toto ustanovení, jehož účelem a smyslem bylo zajištění vyššího stupně ochrany společníkům, však při tomto druhu rozhodování právní úprava z. o. k. nepřevzala. Z. o. k. konkrétně nespecifikuje, jaká rozhodnutí zapříčiňují změnu společenské smlouvy společnosti a zároveň výslovně nepožaduje formu notářského zápisu pro osvědčení rozhodnutí o rozdělení a převodu podílu ve smyslu § 43 odst. 3 z. o. k. To může být i s ohledem na předchozí právní úpravu interpretováno jako úmyslné opuštění od požadavku osvědčovat předmětné rozhodnutí notářským zápisem. Jinými slovy absence výslovného požadavku této formy v zákoně může navazovat na citovaná ustanovení obch. zák., kdy úmyslem zákonodárce bylo navázat na předchozí právní úpravu, a navíc formálně společnostem usnadnit rozhodování v těchto věcech.
Opačný výklad, kdy by rozdělení podílu a převod nově vzniklého podílu ve společnosti s ručením omezeným na třetí osobu bylo považováno za rozhodnutí, kterým se mění společenská smlouva, může být rovněž vnímáno jako založení zásadně nerovného postavení společníků před zákonem. V takovém případě by totiž byl dle § 171 odst. 1 z. o. k. vyžadován souhlas alespoň dvoutřetinové většiny hlasů všech společníků, byť by se rozhodovalo o rozdělení a převodu například pouhého jednoho procenta z původního podílu ve společnosti. Naopak v případech převodu celého podílu na třetí osobu (aniž by ovšem došlo k jeho rozdělení) by byl vyžadován souhlas pouhé prosté většiny hlasů všech přítomných společníků, ačkoliv se toto rozhodnutí jeví co do stupně závažnosti jako přinejmenším obdobně závažné.
Zastánci opačného názoru vychází při své argumentaci především z § 146 odst. 1 písm. e) z. o. k. Podle tohoto ustanovení společenská smlouva obsahuje také výši vkladu nebo vkladů připadajících na podíl nebo podíly. Z toho lze dovodit, že by se předmětné rozhodnutí valné hromady promítlo ve výši vkladů připadajících na podíly, a tak by došlo ke změně společenské smlouvy. Přestože se tento závěr jeví jako logický, je otázkou, zda tento výklad obstojí ve světle uvedených argumentů.
Je třeba především vyjít z dikce právní normy, a to z ustanovení samotného § 43 odst. 2 z. o. k., které stanoví, že podíl společníka společnosti s ručením omezeným lze rozdělit pouze v souvislosti s jeho převodem nebo přechodem, ledaže společenská smlouva stanoví jinak. Na toto ustanovení pak navazuje § 43 odst. 3 z. o. k., který stanoví, že k rozdělení podílu je nutný souhlas nejvyššího orgánu. Je tedy nutné vyložit, kdy a jakým rozhodnutím dochází ke změně společenské smlouvy, pokud má jít o rozhodnutí, jehož následkem je ve smyslu ustanovení § 171 odst. 1 písm. b) z. o. k. změna společenské smlouvy.
Je třeba zdůraznit, že k rozdělení podílu není třeba předchozího souhlasu nejvyššího orgánu, tedy je možné učinit ho i následně. Bez tohoto souhlasu nebude rozdělení podílu vůči korporaci účinné. Stejně jako u převodu podílu jde tedy o podmínku účinnosti rozdělení podílu, která je nadto úzce svázána s následnou dispozicí s částmi, které rozdělením vzniknou.
Aby mohl být podíl ve společnosti s ručením omezeným účinně rozdělen, musí být kumulativně splněny dvě podmínky – právní jednání vlastníka podílu směřující k rozdělení podílu a souhlas nejvyššího orgánu s dělením podílu. Samotné rozhodnutí o souhlasu nejvyššího orgánu totiž není rozhodnutím o rozdělení podílu, toto rozhodnutí činí vlastník podílu.
Rozhodnutí nejvyššího orgánu tak v tomto smyslu nemůže být ani rozhodnutím, jehož důsledkem by došlo ke změně společenské smlouvy, protože rozhodnutí nejvyššího orgánu je rozhodnutím buď o zamýšlené budoucí dispozici s podílem, nebo o dodatečném schválení provedené dispozice s podílem. Pokud nestanoví společenská smlouva jinak, podíl nelze dělit, aniž by současně došlo k dispozici s podílem ve formě jeho převodu nebo přechodu. Samotné rozhodnutí valné hromady o souhlasu s rozdělením podílu ještě neznamená, že k rozdělení podílu a tedy i ke změně společenské smlouvy dojde. Samotný souhlas valné hromady s rozdělením podílů bez následné vlastnické dispozice tak není způsobilý změnu společenské smlouvy založit a nemůže tedy být rozhodnutím, v jehož důsledku se společenská smlouva změní.
Vrchní soud v Olomouci na základě takto odůvodněného odvolání vydal dne 13. 6. 2019 usnesení, sp. zn. 5 Cmo 115/2019, kterým rozhodnutí Krajského soudu v Brně zrušil. Přestože se ve svém usnesení zabýval především nepřezkoumatelností napadeného rozhodnutí, v posledním odstavci usnesení poněkud lakonicky sděluje, že rozhodnutí valné hromady společnosti o udělení souhlasu s rozdělením podílu, respektive s převodem části podílu není rozhodnutím ve smyslu ust. § 171 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 172 odst. 1 z. o. k., a jako takové nemusí být osvědčeno veřejnou listinou.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti a především na citovaná rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci máme za to, že rozhodnutí o rozdělení a převodu podílu ve společnosti není rozhodnutím, v jehož důsledku se mění společenská smlouva, a z toho důvodu jej není nutné osvědčovat notářským zápisem. Máme za to, že tento závěr nejlépe odpovídá dikci právní normy a smyslu a účelu příslušných zákonných ustanovení.
Mgr. Jaroslav Juráš, advokát a zároveň společník v Juráš a partneři advokátní kancelář v. o. s.,
Mgr. Klára Slívová, advokátní koncipientka tamtéž.