Soudní dvůr EU rozhodl o kompenzaci pro pasažéry ČSA za zpoždění letu
V případě letů s mezipřistáním, které směřují z letiště v členském státě do třetího státu přes jiný třetí stát a na něž byla učiněna jediná rezervace,
V případě letů s mezipřistáním, které směřují z letiště v členském státě do třetího státu přes jiný třetí stát a na něž byla učiněna jediná rezervace, je letecký dopravce, který provozoval první úsek letu, povinen k náhradě újmy cestujícím, kteří v rámci druhého úseku letu provozovaného jiným leteckým dopravcem, než dopravcem Společenství utrpěli na příletu významné zpoždění. Vyplývá to z rozsudku ve věci C-502/18.
Jedenáct cestujících si u českého leteckého dopravce České aerolinie rezervovalo let z Prahy (Česká republika) do Bangkoku (Thajsko) přes Abú Dhabí (Spojené arabské emiráty) a každý tak učinil na základě jediné rezervace. V rámci tohoto letu s mezipřistáním zajistily České aerolinie jeho první úsek z Prahy do Abú Dhabí, který proběhl v souladu s letovým plánem a bez zpoždění na příletu v Abú Dhabí. Naproti tomu druhý úsek letu, zajištěný v rámci dohody o sdílení kódů společností Etihad Airways, která není leteckým dopravcem Společenství, a sice z Abú Dhabí do Bangkoku, byl na příletu opožděn o 488 minut. Za toto zpoždění, které je delší než tři hodiny, může cestujícím náležet náhrada na základě nařízení o právech cestujících v letecké dopravě[1].
Cestující uplatnili u českých soudů vůči Českým aeroliniím nárok na přiznání náhrady na základě nařízení. Opodstatněnost jejich nároků však České aerolinie před těmito soudy zpochybňují s poukazem na to, že nemohou nést odpovědnost za zpoždění letu z Abú Dhabí do Bangkoku vzhledem k tomu, že byl tento let uskutečněn jiným leteckým dopravcem. Městský soud v Praze (Česká republika), který o sporu rozhoduje v odvolacím řízení, se Soudního dvora táže, zda mají České aerolinie na základě nařízení povinnost zaplatit náhradu.
V dnešním rozsudku Soudní dvůr nejprve připomněl, že let s jedním nebo více navazujícími lety, které jsou předmětem jediné rezervace, představuje pro účely nároku cestujících na náhradu podle nařízení jeden celek[2]. Let s mezipřistáním, jehož první část se uskutečnila z letiště umístěného na území členského státu, v tomto případě z Prahy, tedy spadá do působnosti nařízení, i když druhou část tohoto letu, směřující z třetího státu nacházejícího se mimo Evropskou unii do jiného třetího státu, uskutečnil jiný dopravce než dopravce Společenství.
Pokud jde o otázku, zda mohou být České aerolinie jakožto letecký dopravce, který uskutečnil první úsek letu s mezipřistáním, povinné k náhradě z důvodu významného zpoždění vzniklého v rámci jeho druhého úseku uskutečněného společností Etihad Airways, Soudní dvůr konstatoval, že podle nařízení má povinnost k poskytnutí náhrady cestujícím výlučně provozující letecký dopravce daného letu. Soudní dvůr v tomto ohledu uvedl, že k tomu, aby mohl být letecký dopravce kvalifikován jako provozující letecký dopravce, musí být mimo jiné prokázáno, že tento dopravce daný let skutečně provedl. Vzhledem k tomu, že České aerolinie skutečně provedly let v rámci přepravní smlouvy uzavřené s dotyčnými cestujícími, lze je kvalifikovat jako provozujícího leteckého dopravce.
Soudní dvůr tedy uzavřel, že za okolností projednávané věci jsou České aerolinie v zásadě povinné k náhradě podle nařízení z důvodu významného zpoždění, k němuž došlo na příletu v rámci letu s mezipřistáním směřujícího do Bangkoku, přestože toto významné zpoždění nastalo na úseku mezi Abú Dhabí a Bangkokem a je přičitatelné společnosti Etihad Airways.
Soudní dvůr v tomto smyslu zejména zdůraznil, že v rámci letů s jedním nebo více navazujícími lety, na něž byla učiněna jediná rezervace, se provozující letecký dopravce, který provedl první let, nemůže bránit s odvoláním na špatné provedení pozdějšího letu provozovaného jiným leteckým dopravcem.
Soudní dvůr konečně připomněl, že nařízení vyhrazuje provozujícímu leteckému dopravci, který byl povinen zaplatit náhradu cestujícím z důvodu významného zpoždění letu s mezipřistáním, na nějž byla učiněna jediná rezervace a který byl zčásti proveden jiným dopravcem v rámci dohody o sdílení kódů, právo domoci se na tomto jiném dopravci náhrady za finanční výdaj, který mu tím vznikl.
Zdroj: Soudní dvůr EU
Foto: Pixabay
[1] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91 (Úř. věst. 2004, L 46, s. 1; Zvl. vyd. 07/08 s. 10).
[2] Rozsudek Soudního dvora ze dne 31. května 2018, Wegener (C-537/17), viz také TZ 77/18.