ÚS k náhradě škody způsobené státem v souvislosti s rozdělením obce

II. senát Ústavního soudu (soudkyně zpravodajka Kateřina Šimáčková) zamítl ústavní stížnost města Blanska proti rozsudku Nejvyššího soudu, neboť dospěl k závěru, že jím nebyla porušena základní práva ani svobody stěžovatele.

Město Blansko podalo v roce 1999 návrh, aby došlo k jeho rozdělení a vzniku nové obce Spešov. Ta měla podle návrhu zaplatit městu Blansku 804 316,50 Kč jako podíl na úvěrech a úrocích. Ministerstvo vnitra rozhodlo o rozdělení města Blanska k 1. lednu 2000.

Exekuční řízení, v němž město Blansko vymáhalo uvedenou částku na obci Spešov, však bylo zastaveno. Podle správních soudů totiž rozhodnutí Ministerstva vnitra v rozporu se zákonem nebylo dostatečně určité a nevyplývá z něj povinnost obce Spešov zaplatit uvedenou částku. Město Blansko ani v civilním řízení neuspělo s námitkou, že mu obec Spešov dluží uvedenou částku, případně že postupuje v rozporu s dobrými mravy.

Město Blansko dospělo k závěru, že nemůže částku 804 316,50 Kč vymoci od obce Spešov kvůli vadnému rozhodnutí Ministerstva vnitra. Proto po státu požadovalo zaplacení této částky jako náhrady škody. Nejvyšší soud napadeným rozsudkem potvrdil zamítnutí žaloby. Náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze dle Nejvyššího soudu přiznat pouze v případě, že je toto rozhodnutí zrušeno, avšak rozhodnutí Ministerstva vnitra o rozdělení obce nikdy zrušeno nebylo. Proti rozsudku Nejvyššího soudu podalo město Blansko ústavní stížnost.

Ústavní soud nejprve v obecné rovině konstatoval, že i obce mají právo na náhradu škody vůči státu podle čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, rozhoduje-li stát o jejich právech a povinnostech, jako tomu bylo i při rozhodování o rozdělení města Blanska. Obce se však mohou domáhat po státu náhrady škody kvůli vadám rozhodnutí o rozdělení obce až v případě, že není možné dosáhnout nápravy vůči druhé obci.

Město Blansko se tedy může domáhat náhrady škody po státu až tehdy, když vyčerpá všechny možnosti, jak dosáhnout zaplacení předmětné částky obcí Spešov. V této souvislosti město Blansko může požádat o to, aby správní orgány o této povinnosti rozhodly tzv. novým rozhodnutím nebo aby provedly řízení o určení právního vztahu. Bude v prvé řadě na správních orgánech, případně správních soudech, aby posoudily, zda lze tyto procesní cesty v projednávané věci využít, jejich rozhodnutí Ústavní soud nemůže předjímat. Do doby, než k tomu dojde, ovšem není jisté, zda obci Spešov nebude uložena povinnost zaplatit městu Blansku požadovanou částku. Prozatím proto ještě není možné uzavřít, že stát městu Blansku způsobil škodu. Zamítnutím žaloby na náhradu škody tak nebyla porušena základní práva ani svobody stěžovatele, i když se Ústavní soud neztotožnil s důvody, o které zamítnutí žaloby opírá Nejvyšší soud.

Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1534/18 je dostupný  zde.

Zdroj: ÚS, foto infocentrum Blansko

Go to TOP