Ministryně spravedlnosti Mgr. Marie Benešová aktuálně sdělila, že novelu zákona o státním zastupitelství předloží už do konce tohoto měsíce. Advokátní deník požádal nejvyššího státního zástupce JUDr. Pavla Zemana o rozhovor právě proto, že soustavy státních zastupitelství a zastupitelů na všech úrovních se novela zákona prioritně týká.

Ministerstvo spravedlnosti má v podstatě připraven návrh, který by zavedl funkční období vedoucích státních zástupců a omezil možnost odvolání nejvyššího státního zástupce. Jak vnímáte tuto změnu?

V současné době koluje legislativním prostorem několik předloh změny zákona o státním zastupitelství, který se týká zavedení funkčních období. Musím říci, že souhlasím se zavedením funkčních období u vedoucích státních zástupců. Je to můj dlouhodobý názor, který vyplývá z toho, že funkční období aplikují i soudy. Beru-li státní zastupitelství jako součást širší justice, potom se domnívám, že bychom měli mít podmínky stejné, nebo minimálně srovnatelné.

Přivítal byste tedy nějaké další korektivy stran tohoto bodu návrhu?

S ohledem na srovnatelnost podmínek se soudy a soudci bych proto přivítal, aby jim tato funkční období odpovídala. Jinými slovy, aby funkční období pro nejvyššího státního zástupce, a zde prosím skutečně nelobbuji za svoji osobu, ale musím to říci z pozice představitele soustavy, bylo srovnatelné nebo stejné jako u předsedů nejvyšších soudů, kteří mají desetiletý mandát. U ostatních vedoucích státních zástupců bych se potom přimlouval za sedmileté období, stejně jako to mají předsedové vrchních, krajských a okresních soudů.

Ve vztahu k funkčnímu období předsedů soudů se také začíná hovořit o tom, zda by nebylo moudré umožnit jedno opakování mandátu…

Za soustavu státního zastupitelství mohu říct, že by to bylo nejenom moudré, ale i veskrze praktické. Státních zástupců je totiž v porovnání se soudci zhruba třetina a na některých, zejména menších okresních i krajských státních zastupitelstvích by bylo velice těžké najít dostatek lidí, kteří by byli ochotni i schopni zvládat funkci vedoucího funkcionáře. Musíme mít na paměti, že u nás nejsou výjimkou státní zastupitelství s pěti státními zástupci, máme dokonce i místa, kde jsou pouze dva státní zástupci. Je asi iluzorní si představit, že se budou každých sedm let střídat – jeden ve funkci šéfa a druhý ve funkci náměstka.

Vládní návrh předpokládá také dvouleté přechodné funkční období pro nejvyššího státního zástupce, tříleté pro vrchní státní zástupce a tříleté až sedmileté pro vedoucí nižších stupňů státních zastupitelství. Jak se díváte na tuto navrhovanou změnu?

Přechodná ustanovení řeší vlastně otázku, kdy mají „dosloužit“ stávající vedoucí státní zástupci, to je debata o jejich konci, o ničem jiném. Opět bych se tady přidržel přechodných ustanovení po vzoru úpravy pro soudce. Pokud si dobře pamatuji, tak přechodná období byla rozvrstvena tak, že se končilo v relativně  dlouhém časovém horizontu, přičemž předsedům nejvyšších soudů běželo nové desetileté funkční období. Je nutné přihlédnout i k tomu, že soustava státního zastupitelství se za posledních deset let do značné míry personálně obměnila. Z osmi krajských státních zástupců máme sedm nových, to znamená de facto každý rok a čtvrt se v průměru vyměnil jeden krajský státní zástupce. Máme jednu novou vrchní státní zástupkyni, jednoho staronového vrchního státního zástupce v Olomouci. A zhruba polovina okresních státních zástupců již byla také vyměněna. Přestáváme tedy mít případy, kdy okresní státní zástupce byl ve funkci dvacet, někdy i třicet let. Z tohoto důvodu považuji za vhodné rozplánovat obměnu zejména krajských, ale i vrchních státních zástupců tak, aby docházelo k pozvolné obměně, tedy aby se nevyměnili za jeden rok všichni.

Jaká by byla podle Vás cesta správným směrem, aby k tomu nedocházelo?

Podle mého mínění by se měl dodržet minimálně takový režim, že by se měl každý rok či spíše každé dva roky vyměnit jeden krajský státní zástupce. Přece jen krajští státní zástupci tvoří spolu s vrchními významnou součást systému. Je to podtrženo i tím, že se s nimi nejvyšší státní zástupce setkává častěji na poradách, a právě s nimi konzultuje další vývoj a směřování soustavy státního zastupitelství. Proto je vhodné zaručit určitou kontinuitu, aby se tento sbor nevyměnil naráz. Také si musíme uvědomit, že je to investice do budoucna. Nelze totiž předpokládat, že pokud vyměníte v jednom roce všechny krajské, případně vrchní státní zástupce, že se vám to potom „rozhází“ v průběhu času. Nerozhází, vidíme to i na Ústavním soudu, že jsou zachovány ony dekády a výměny ústavních soudců se v podstatě koncentrují do období dvou, maximálně tří let.

Jak nahlížíte na debaty týkající se změny systému soudů a státních zastupitelství?

Byl bych rád, abychom se od debat přenesli už k tomu, abychom začali skutečně přemýšlet. Aby případně vznikla nějaká pracovní skupina složená z odborníků, nejen soudců a státních zástupců, ale všech právnických profesí, obohacená případně o sociology a další odborníky, kteří mají co říct k dnešnímu způsobu života.

Souhlasíte s tvrzením, že čtyřstupňová soustava je pro Českou republiku poměrně velkým luxusem?

Souhlasím, myslím si, že třístupňová by byla naprosto dostačující. Ale musíme si položit otázku, jak mají vypadat soudní okresy? Těch možností je přehršel, třeba od jednoduchého rušení vrchních soudů. Tento názor jsem před lety zastával i já, ale v dnešní době jsem dospěl k tomu, že je potřeba postupovat trochu uvážlivěji a s rozmyslem, tedy uvažovat nad celou soudní mapou. Nad tím, jestli máme mít okresy se třemi, čtyřmi státními zástupci a totéž se paralelně týká soudů. Domnívám se, že současný systém je z personálního hlediska do jisté míry neefektivní. Kdybychom měli větší celky, dokázali bychom pracovat efektivněji a myslím si, že i termín specializace, zejména soudců, ale potažmo i státních zástupců, by nabyl pravého významu. U okresů se čtyřmi státními zástupci hovořit o specializaci, když těch specializací máte x, je v podstatě protimluv. Tohle všechno je nutné skutečně pečlivě zkoumat. Ale pečlivě neznamená dlouho. Domnívám, že tato debata by se měla odstartovat, a k tomu je potřeba i politická podpora ministra spravedlnosti, který by daný návrh chtěl prosadit.

Hodně se také diskutuje o otázkách kárného řízení se státními zástupci. Novelu zákona o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a exekutorů ostře kritizoval například Nejvyšší správní soud. Jak podle Vás řízení dnes fungují?

Otázka kárného řízení prochází velkým vývojem. Zažili jsme kárné řízení, které začínalo v prvním stupni na vrchních soudech, končilo na Nejvyšším soudě. Následně byl zvolen model, kdy jsme vlastně „smíchali“ nalézací a odvolací soud do jednoho, to znamená, že v současné době kárné senáty Nejvyššího správního soudu, které jsou vedle soudců obohacené o zástupce dalších právnických profesí, rozhodují jednoinstančně, což opakovaně potvrdil i Ústavní soud, že je to takto v pořádku.

Jste tedy se současným systémem kárných řízení spokojený?

Osobně jsem spokojený s tím, jak Nejvyšší správní soud v kárných senátech rozhoduje. Je vidět, že to je pro něj agenda, které se věnuje, a každé rozhodnutí kárného senátu NSS má nějaký judikatorní význam. Ne nadarmo jsme mnoho rozhodnutí NSS citovali právě v komentáři k našemu Etickému kodexu. Z tohoto hlediska NSS dělá výbornou práci, poněvadž máme velice obecně upravenou skutkovou podstatu kárného provinění a NSS nám ji specifikuje, takže se domnívám, že není třeba rozdělovat a dále vymýšlet nějaké další skutkové podstaty kárných provinění.

Existuje přece jen něco, co byste do současného modelu nově zavedl?

Je potřeba zavést do kárného řízení určité formy odklonů. V současné době musíte s každým kárným proviněním před soud a domnívám se, že jsou případy, kdy by se jak kárný žalobce, tak kárně obviněný raději dohodli.
Další je otázka zavedení dvoustupňového řízení, což je požadavek mezinárodních institucí, poslední z nich je GRECO. Nyní je tedy otázkou, jak ze současného fungujícího systému vytvořit dvouinstanční řízení, kdo bude první instancí. Jestli to má být některý vrchní soud, některý krajský soud nebo Nejvyšší soud. Shoda na tom nepanuje. Osobně se domnívám, že by to neměl být krajský soud, ale některý z vyšších soudů.

Státní zastupitelství se také dlouhodobě potýkají s nedostatkem kolegů specializovaných na hospodářskou trestnou činnost. Máte nějaký recept na tuto „personální“ situaci?

Obávám se, že s nedostatkem kolegů specializovaných na hospodářskou trestnou činnost se potýkáme úplně všude, napříč složkami justice a policie. Máme nedostatek takto specializovaných policistů i státních zástupců a soudců. Najít účinný lék není jednoduché. Přiznávám, že zatím hledám vhodné východisko v personální rovině. Je to dán i tím, že celý systém státního zastupitelství je ovládán do značné míry rovnostářským přístupem. Nemáme k dispozici finanční odměny. Stejně dlouho sloužící státní zástupce je za svoji práci stejně odměňován bez ohledu na to, jak je schopný, jak je pracovitý, jak dalece se věnuje práci, jak je efektivní, bez ohledu na to, jakou agendu dělá.

Není to také tím, že agenda hospodářské trestné činnosti je příliš složitá?

Asi není vhodné porovnávat, která agenda je důležitější, náročnější… Není ale sporu, že agenda hospodářské kriminality je velice složitá a vyžaduje nejenom trestněprávní přístup, ale i znalost obchodního práva. Zařadil jsem tuto problematiku také na pořad naší podzimní celorepublikové porady. Očekávám, že dostanu nápady ze soustavy, ať už například možnost, že by nově příchozí státní zástupci měli začínat na hospodářské kriminalitě. Ale spíše se domnívám, že by ta motivace měla být pozitivní. Ne že tam někoho dosadíme a bude to muset dělat a pak si bude moct odejít na nějaký jiný typ agendy. Raději bych motivoval lidi k tomu, že to budou chtít dělat a že je to bude bavit. V systému, který máte z pohledu odměňování velmi rovnostářsky nastavený, je to skutečně problém srovnatelný s rozpletením gordického uzlu.

A ještě k tomu řada státních zástupců odchází nebo se chystá odejít do důchodu…

Nejen u státních zástupců s touto specializací, ale obecně u všech bude během příštích pěti let docházet k významným odchodům státních zástupců do penze, a proto budu navrhovat Ministerstvu spravedlnosti, aby rozšířilo naše řady o dalších 16 tabulkových míst právních čekatelů. Přestože se nijak nezavíráme možnostem přijímat lidi zvenku, tak faktem zůstává, že pro státní zastupitelství je stále tou nejlepší přípravou pro výkon povolání čekatelská praxe.

Děkujeme za rozhovor!

PhDr. Dagmar Koutská, JUDr. Hana Rýdlová

Foto Redakce a NSZ