Částečné vyloučení státních příslušníků jiných členských států z účasti na německých mistrovstvích v lehké atletice pro amatérské sportovce v kategorii senior může být v rozporu s unijním právem.

V rozsudku z 13. června 2019 Soudní dvůr EU odpověděl tak, že unijní právo brání v takovém případě takovým předpisům, ledaže jsou odůvodněny objektivními hledisky, která jsou přiměřená legitimně sledovanému cíli, což musí ověřit Amtsgericht Darmstadt.

Účast na německých mistrovstvích v lehké atletice pro amatérské sportovce v kategorii senior byla původně povolena státním příslušníkům jiných členských států, jestliže měli alespoň po dobu jednoho roku startovní akreditaci za německý atletický oddíl či tréninkovou skupinu.

Německý svaz lehké atletiky, dále jen „DLV“) dne 17. června 2016 tuto možnost zrušil změnou Deutsche Leichtathletikordnung (německý soutěžní řád pro lehkou atletiku). Podle DLV však dotčení sportovci mohou v určitých případech a za určitých podmínek získat akreditaci k účasti bez hodnocení.

 DLV tuto změnu odůvodňuje tím, že mistrem Německa by měl být pouze sportovec německé státní příslušnosti, který se může účastnit mezinárodních mistrovství pod zkratkou „GER“, tedy Německo. Na základě této změny se Daniele Biffi, italský státní příslušník s bydlištěm v Německu, který se od roku 2012 účastnil německých mistrovství pro amatérské sportovce v kategorii senior, nemohl zúčastnit mistrovství v březnu 2017 a účast na mistrovství na přelomu června a července 2017 mu byla povolena pouze „bez hodnocení“ či „mimo soutěž“ a v případě, že soutěž zahrnovala kvalifikaci a finále, se finále účastnit nemohl.

Daniele Biffi a německý sportovní oddíl TopFit, jehož je členem, se obrátili na Amtsgericht Darmstadt (okresní soud v Darmstadt, Německo) a domáhali se toho, aby byla D. Biffimu povolena účast na budoucích mistrovstvích Německa v atletice v kategorii senior a aby měl možnost dosáhnout na těchto mistrovstvích hodnocení.

Tvrdí, že až na německou státní příslušnost splňuje všechny podmínky vymezené DLV, co se týče výkonu. Amtsgericht Darmstadt se táže Soudního dvora, zda taková podmínka státní příslušnosti představuje nezákonnou diskriminaci v rozporu s unijním právem. Amtsgericht si konkrétně přeje zjistit, zda unijní právo brání takovým předpisům národního atletického svazu, jako jsou předpisy dotčené ve věci v původním řízení, podle nichž se občan Unie, který je státním příslušníkem jednoho členského státu a po mnoho let má bydliště v jiném členském státě, kde má dotčený svaz sídlo a kde je amatérským běžcem v kategorii senior, nemůže účastnit národního mistrovství v této disciplíně stejným způsobem jako státní příslušníci nebo se jej může účastnit pouze „bez hodnocení“ či „mimo soutěž“ a nemůže se účastnit finále a získat titul národního mistra.

V rozsudku z 13. června 2019 Soudní dvůr EU odpověděl tak, že unijní právo brání v takovém případě takovým předpisům, ledaže jsou odůvodněny objektivními hledisky, která jsou přiměřená legitimně sledovanému cíli, což musí ověřit Amtsgericht Darmstadt.

Konkrétně článek 18 (zákaz diskriminace na základě státní příslušnosti), článek 21 (volný pohyb občanů Unie) a článek 165 (mimo jiné podpora evropských hledisek sportu) Smlouvy o FEU.

Soudní dvůr zdůrazňuje, že se jeví jako oprávněné udělovat titul národního mistra v určité sportovní disciplíně pouze státním příslušníkům, jelikož státní příslušnost lze považovat za charakteristický rys titulu národního mistra. Omezení, která pro občany Unie vyplývají ze sledování uvedeného cíle, však musí být v souladu se zásadou proporcionality. V tomto ohledu podle všeho není dvojí odůvodnění uváděné DLV založeno na objektivních hlediscích.

Pokud jde totiž o výběr národního mistra, který bude reprezentovat svou zemi na mezinárodních mistrovstvích, DLV nevybírá účastníky na mezinárodní mistrovství v kategorii senior sám a sportovci, kteří jsou členy klubu, jež je součástí DLV, a kteří splnili výkonnostní limity, se mohou bez ohledu na svou státní příslušnost účastnit těchto mistrovství, na která se sami hlásí.

Státní příslušník jiného členského státu, než je Německo, se tak může stát seniorským mistrem Evropy v běhu tak, že bude závodit za Německo. Pokud jde dále o údajnou nutnost mít stejná pravidla pro všechny věkové kategorie, toto odůvodnění není podloženo tvrzením DLV, podle něhož tento svaz vybírá nejlepší národní sportovce pro účast na mezinárodních mistrovstvích pouze v kategorii „vrcholových“ sportovců.

Je na Amtsgericht Darmstadt, aby ověřil, zda existují jiná odůvodnění pro pravidla o omezení účasti cizích státních příslušníků na národních mistrovstvích. Při tomto posouzení musí Amtsgericht zohlednit, že v Německu nebyla účast v kategorii seniorů po mnoho let omezena, a musí zohlednit cíl unijního práva spočívající ve větším otevření soutěží a význam integrace rezidentů, zejména pokud jde o dlouhodobé rezidenty v hostitelském členském státě jako v případě D. Biffiho.

Vzhledem k tomu, že existuje mechanismus pro účast cizích státních příslušníků na národním mistrovství – přinejmenším účast v kvalifikaci a účast bez hodnocení – jeví se být v každém případě nepřiměřené, aby takovému sportovci nebyla vůbec povolena účast na těchto mistrovstvích na základě státní příslušnosti.

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce umožňuje soudům členských států, aby v rámci sporu, který projednávají, položily Soudnímu dvoru otázky týkající se výkladu práva Unie nebo platnosti aktu Unie. Soudní dvůr nerozhoduje ve sporu před vnitrostátním soudem. Vnitrostátní soud musí věc rozhodnout v souladu s rozhodnutím Soudního dvora. Toto rozhodnutí je stejně tak závazné pro ostatní vnitrostátní soudy, které případně budou projednávat podobný problém.

Úplné znění rozsudku najdete ZDE.

Zdroj: Soudní dvůr EU, foto Pixabay