John Dalli neprokázal existenci protiprávního jednání OLAF nebo Komise ani existenci dostatečně přímé příčinné souvislosti mezi vytýkanými jednáními a tvrzenou újmou, jakož ani existenci tvrzené újmy. 

Rozsudkem ze dne 12. května 2015[1] Tribunál Evropské unie zamítl žalobu J. Dalliho, bývalého evropského komisaře, na neplatnost „ústního rozhodnutí ze dne 16. října 2012 o ukončení [jeho] funkce […] s okamžitou účinností, které vydal předseda Komise“, a na náhradu škody v symbolické výši 1 eura z důvodu morální újmy a na předběžnou náhradu škody ve výši 1 913 396 eur z důvodu majetkové újmy. Usnesením ze dne 14. dubna 2016[2] zamítl Soudní dvůr kasační opravný prostředek J. Dalliho proti tomuto rozsudku.

John Dalli opětovně podal žalobu k Tribunálu na náhradu zejména morální újmy, kterou mu způsobilo především údajné protiprávní jednání Komise, včetně OLAF, při skončení výkonu jeho funkce člena Komise s okamžitou účinností od 16. října 2012.

Tribunál ve svém rozsudku nejprve posoudil námitku nepřípustnosti vznesenou Komisí z důvodu, že rozsudek ze dne 12. května 2015 zakládá překážku věci rozsouzené, a konstatoval, že z tohoto rozsudku nevyplývá, že o právních a skutkových otázkách týkajících se protiprávních jednání OLAF tvrzených v první žalobě bylo skutečně nebo nutně rozhodnuto, a proto v tomto ohledu uvedený rozsudek nezakládá překážku věci rozsouzené.

Pokud jde o věc samou, Tribunál na úvod připomíná, že vznik mimosmluvní odpovědnosti Unie a uplatnění práva na náhradu způsobené újmy závisejí na splnění souboru podmínek, a sice protiprávnosti jednání vytýkaného orgánům, skutečné existence škody a existence příčinné souvislosti mezi tímto jednáním a uplatňovanou újmou.

Tribunál zkoumal výtky týkající se protiprávního jednání orgánů a zároveň připomněl, že k tomu, aby mohlo být uznáno splnění podmínky protiprávního jednání vytýkaného orgánům, judikatura vyžaduje prokázání dostatečně závažného porušení právního pravidla, jehož předmětem je přiznání práv jednotlivcům.

V této souvislosti Tribunál odmítl všech sedm výtek předložených J. Dallim týkajících se protiprávnosti jednání OLAF. Tyto výtky vycházely mimo jiné z protiprávnosti rozhodnutí zahájit šetření, vad při popisu šetření a jeho protiprávního rozšíření, porušení zásad provádění důkazů a zkreslení a falšování důkazů, porušení práva na obhajobu, porušení zásady presumpce neviny a práva na ochranu osobních údajů. Tribunál dále odmítl dvě výtky předložené J. Dallim týkající se protiprávnosti jednání Komise. Tyto výtky vycházely jednak z porušení zásady řádné správy a povinnosti jednat loajálně, nestranně a objektivně při dodržení zásady nezávislosti a jednak z porušení nezávislosti OLAF.

Tribunál dospěl k závěru, že J. Dalli neprokázal existenci protiprávního jednání OLAF nebo Komise. V rámci svého podpůrného posouzení Tribunál dospěl k závěru, že J. Dalli neprokázal existenci dostatečně přímé příčinné souvislosti mezi vytýkanými jednáními a tvrzenou újmou, a dokonce ani existenci této tvrzené újmy. Žaloba J. Dalliho byla tedy zamítnuta.

Zdroj: Tribunál EU
Foto: SD EU

[1] Rozsudek Tribunálu Evropské unie ze dne 12. května 2015, Dalli v. Komise (T-562/12, viz tisková zpráva č. 51/15)

[2] Usnesení Soudního dvora ze dne 14. dubna 2016, Dalli v. Komise (C-394/15 P, viz tisková zpráva č. 40/16)