Cílem mého článku je naznačit řešení typových situací, které nastávají při střetu insolvenčního řízení řešeného oddlužením s tajemným a nevyzpytatelným institutem společného jmění manželů (dále jen „SJM“). Zaměřím se jak na terén dosavadní úpravy oddlužení, tak na situaci po novele účinné od 1  6. 2019.

Připomeňme, že tato novela nestojí na principu nepravé retroaktivity, ale stanoví, že u věcí, kde bude úpadek zjištěn do 31. 5. 2019, se bude postupovat dle dosavadní právní úpravy. V budoucnu tedy budeme muset vždy důsledně začínat úvahou, zda aplikujeme úpravu oddlužení „přednovelní“ či „ponovelní“.

„Přednovelní“ oddlužení jednotlivce řešené zpeněžením majetkové podstaty

Obecně platí, že oddlužení zpeněžením vyvolává stejné účinky jako konkurs (§ 408 odst. 1 insolvenčního zákona, dále též „ins. zák.“). V tomto případě tedy zaniká SJM a je třeba jej vypořádat podle konkursních pravidel, velmi často bude v důsledku předlužení SJM součástí majetkové podstaty veškerý majetek v SJM na základě pravidla ust. § 274 ins. zák. Připomeňme též další základní pravidlo insolvenčního řízení, a to pravidlo obsažené v ust. § 205 odst. 3 ins. zák., podle kterého náleží do majetkové podstaty majetek i tehdy, je-li v SJM. Toto pravidlo aplikoval a vysvětlil Nejvyšší soud v rozhodnutí 29 ICdo 37/2016.

K ust. § 274 dodejme, že vychází z nezpochybnitelného principu, že primárně mají právo na uspokojení věřitelé, teprve pokud něco zbývá (tj. čistá hodnota SJM je kladná), je možné vypořádat SJM a aktiva mezi manžele rozdělit. Odlišná situace nastane ale tehdy, pokud oba manželé budou v úpadku. Pravidlo § 274 nelze aplikovat mechanicky v tom smyslu, že by majetek v SJM byl bez dalšího zahrnut do majetkové podstaty řízení dříve zahájeného – naopak, v tomto případě bude třeba majetek rozdělit mezi obě majetkové podstaty, a to zřejmě metodou naznačenou v novele pro „ponovelní“ situace, tedy přiměřeně podle pravidel pro vypořádání SJM. Konečně platí, že k majetku v SJM má dispoziční oprávnění insolvenční správce, a tedy on je stranou případné dohody či řízení o vypořádání SJM.

„Přednovelní“ společné oddlužení manželů řešené zpeněžením majetkové podstaty 

Na rozdíl od oddlužení zpeněžením jednotlivce, pro případ společného oddlužení manželů (dále jen „SOM“) ust. § 408 odst. 1 výslovně stanoví, že SJM nezaniká. Dále podle téhož ustanovení nastává fikce, že veškerý výlučný majetek každého z manželů se považuje za majetek v SJM. Největší komplikací, která může v průběhu této varianty oddlužení nastat, je situace, kdy jeden z manželů v průběhu oddlužení zemře. Pokud je mi známo, existují různé přístupy k řešení této situace. Osobně se domnívám, že úmrtí jednoho z manželů by nemělo změnit nic. Není důvod celé řízení zastavit, není důvod měnit okruh uspokojovaných věřitelů (a přestat uspokojovat ty věřitele, jimž obligačně dlužil jen zemřelý manžel) a rovněž není důvod vyjmout nějaký majetek z majetkové podstaty – majetková podstata nadále existuje tak, jak byla vymezena jejím soupisem. 

„Přednovelní“ oddlužení jednotlivce řešené splátkovým kalendářem 

V tomto případě SJM nezaniká. I v oddlužení splátkovým kalendářem však dochází ke zpeněžení některých věcí a tyto věci v některých případech nebudou ve výlučném vlastnictví dlužníka, ale v SJM. Typicky půjde o předmět zajištění, případně o věci vymezené v ust. § 412 odst. 1 písm. b) ins. zák., ze kterých připadají do úvahy věci neuvedené dlužníkem v seznamu majetku, dary pro oba manžele či výhry v loteriích, které kupodivu nejsou u dlužníků v oddlužení tak výjimečné. Na tyto situace budeme aplikovat výše zmíněné pravidlo ust. § 205 odst. 3 ins. zák. a i tyto věci v SJM budou spadat do majetkové podstaty a budou zpeněžovány.

Velkou pozornost je třeba věnovat situacím, kdy zajištěná pohledávka bude nižší než výtěžek zpeněžení zástavy. Hyperocha není určena k uspokojení věřitelů, ale je vydávána dlužníkovi. V případě, že zpeněžená zástava byla v SJM, bude hyperocha též spadat do SJM dlužníka a jeho manžela. Bylo by velkou chybou vydat hyperochu bez dalšího jen jednomu z manželů, typicky dlužníkovi. Zejména v případech, kdy nepůjde o nízkou částku (řekněme maximálně v řádu tisíců korun), půjde u využití hyperochy o úkon přesahující běžné hospodaření, který by tedy oba manželé měli učinit společně či se vzájemným souhlasem. Insolvenční správce by tedy s vydáním hyperochy měl důsledně vyčkat společného pokynu a dříve hyperochu nevydat. Extrémním řešením při absolutní neshodě manželů je potom složení do soudní úschovy. Při vydávání hyperochy či její části druhému z manželů může též nastat případ, kdy vůči druhému manželovi je vedena exekuce a vydávaná částka bude postižena exekucí přikázáním pohledávky.

Další typovou situací řešenou v oddlužení jednotlivce ve vztahu k SJM je vypořádávání SJM v případě zániku manželství dlužníka rozvodem, ať již k tomuto zániku došlo před, či po schválení oddlužení. Osobně se domnívám, že jakékoli následné vypořádání nemůže mít vliv na to, že věci sepsané do majetkové podstaty budou v oddlužení zpeněženy.

Dále je zde nastolena obtížná otázka, a to, kdo se má vypořádávání SJM účastnit, dlužník, nebo insolvenční správce? Základní odpovědí je, že ten, kdo je osobou s dispozičním oprávněním. Ovšem určit osobu s dispozičním oprávněním v oddlužení splátkovým kalendářem vůbec není jednoduché. Ust. § 229 odst. 3 písm. e) ins. zák. stanoví, že od povolení oddlužení je osobou s dispozičním oprávněním dlužník. Ovšem jen, nestanoví-li zákon jinak. Ust. § 409 odst. 2 výslovně stanoví, že k předmětu zajištění nemá po schválení oddlužení dispoziční oprávnění dlužník. Je jasné, že ho tedy má insolvenční správce, nikdo jiný než dlužník nebo insolvenční správce osobou s dispozičním oprávněním být nemůže. Dále ust. § 412 odst. 1 písm. b) ins. zák. stanoví, že vyjmenované věci je dlužník povinen „vydat insolvenčnímu správci ke zpeněžení“. I tady musíme bez pochyb dovozovat, že k těmto věcem musí mít dispoziční oprávnění správce, aby je mohl zpeněžovat. Vidíme tedy, že nastává situace, kdy k části majetku v SJM má dispoziční oprávnění dlužník, k části správce, dochází tedy k rozštěpení dispozičního oprávnění mezi dlužníka a správce. Tomuto potom nejspíše musí odpovídat závěr, že i na vypořádání SJM se musí, vždy v příslušné části, účastnit jak správce, tak dlužník. Samozřejmě platí, že správce nezavazuje žádná dohoda ani žádné rozhodnutí, pokud není stranou příslušné dohody či účastníkem předmětného řízení.

„Přednovelní“ SOM formou splátkového kalendáře 

Zde by nějaké komplikace ve vztahu k SJM neměly nastávat, nechávám stranou velmi obtížně řešitelnou situaci, kdy jeden z manželů v průběhu oddlužení zemře.

„Ponovelní“ oddlužení zpeněžením majetkové podstaty jednotlivce 

V tomto případě k žádným změnám v oddlužení nedochází, dochází však ke změně v ust. § 274 ins. zák. Zde je jednak doplněn odst. 2, který řeší situaci, ve kterém z insolvenčních řízení manželů bude docházet ke zpeněžení majetku v SJM. Do odst. 1 je potom doplněno pravidlo, že po zpeněžení majetku v SJM (zahrnutého bez dalšího do majetkové podstaty, protože SJM je předluženo a vypořádání nelze provést) má dojít k vypořádání výtěžku zpeněžení přiměřeně podle pravidel pro vypořádání SJM. Je poněkud nejasné, co tímto ustanovením zákonodárce sleduje. Má-li jít, ve shodě s logikou druhého odstavce, o pravidlo, že výtěžek se má rozdělit mezi obě majetkové podstaty, je vše v pořádku, koneckonců ke stejnému závěru už dospěla stávající judikatura. Zásadně nepřijatelný by však byl výklad, že se snad má majetek oddělit od dluhů, které s tímto majetkem souvisejí, a část hodnoty SJM (obvykle polovinu) obdrží vždy druhý manžel, i když nebude v úpadku, a tato část majetku by tedy vůbec nebyla po­užita pro úhradu dluhů. Dovedu si maximálně představit úvahy o tom, že by výtěžek zpeněžení majetku v SJM byl použit k úhradě dluhů druhého manžela i jinak než prostřednictvím insolvenčního řízení.

„Ponovelní“ oddlužení jednotlivce plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty 

U splátkového kalendáře dochází k zásadní změně potud, že oddlužení jen splátkovým kalendářem nadále nebude možné, místo toho půjde vždy o kombinaci obou způsobů oddlužení. Rozdíl mezi oběma variantami bude nově spočívat v tom, že v oddlužení zpeněžením se bude zpeněžovat veškerý majetek, kdežto v oddlužení kombinací bude dlužníkovi zůstávat obydlí, a to za předpokladu, že bude nezajištěné a jeho hodnota nepřesáhne pomyslnou laťku stanovenou prováděcím předpisem. Dopady na SJM se tedy při kombinaci způsobů oddlužení též budou kombinovat. I v tomto případě bude tedy nastávat účinek oddlužení zpeněžením majetkové podstaty spočívající v zániku SJM. Nově tedy v případě oddlužení jednotlivce bude vždy zanikat SJM! Z mého pohledu jde o posun správným směrem, neboť institut SJM není vhodný pro nemajetná, zadlužená a často i předlužená manželství. 

„Ponovelní“ SJM 

Ať již půjde o SJM formou zpeněžení majetkové podstaty, nebo o kombinaci obou způsobů oddlužení, SJM nebude zanikat. Na druhé straně je otázkou, ve kterých případech bude mít využití institutu SJM smysl, když hlavní důvod jeho dosavadního využívání, redistribuce části vyššího příjmu jednoho z manželů na úhradu závazků druhého z manželů, a tím zajištění 30% uspokojení věřitelů, v podstatě odpadá. Bude otázkou, zda určitá úspora na odměně insolvenčního správce vyváží úskalí spojená se SJM, zejména v případě, kdy jeden z manželů přestane spolupracovat či zemře.

Autor Mgr. Rostislav Krhut je místopředsedou Krajského soudu v Ostravě.