V polovině března dokončilo Ministerstvo spravedlnosti návrh zákona o hromadných žalobách a zaslalo jej do mezirezortního připomínkového řízení. To nedávno skončilo a zástupci Ministerstva spravedlnosti nyní jednotlivé připomínky vyhodnocují a v brzké době chtějí zahájit diskuze s jejich autory a hledat kompromisní řešení. Ministerstvo spravedlnosti také znovu vyvrací obavy, které se v souvislosti s návrhem zákona objevují.

Poměr pozitivních a negativních ohlasů na předložený návrh je přibližně vyrovnaný. Podporu návrhu vyjadřují spotřebitelské organizace, další neziskové subjekty a dále některé rezorty, připomínky dílčího či zásadního rázu pak uplatňují vybrané rezorty a dále zejména zástupci podnikatelské sféry, kteří vyjadřují obavy z případného zneužívání hromadných řízení v konkurenčním boji.

Ministerstvo spravedlnosti již od počátku příprav reflektuje vyjadřované obavy těchto subjektů a hodlá také při vypořádání připomínek celou řadu požadavků vyslyšet. Musí se však důrazně ohradit proti celé řadě zavádějících či nepravdivých tvrzení, které se na adresu předloženého návrhu objevují v médiích.

„Obavy podnikatelských sdružení jsme se snažili promítnout do celé řady ustanovení zákona, které mají zabránit případnému zneužití. Problematice zneužití se věnuje rozsáhlá pasáž důvodové zprávy a dále jednotlivá ustanovení návrhu zákona, která obsahují pojistky proti zneužití. V tomto ohledu musím odmítnout tvrzení, že zákon kopíruje americkou úpravu class actions. Naší snahou naopak bylo se z této úpravy poučit a odlišit se, a předejít tak všem negativům, které vytváří,“ uvedl ke kritice náměstek sekce legislativní Michal Franěk.

Návrh zákona obsahuje řadu pojistek před zneužitím:

• Řízení má dvě fáze. V první fázi, která není jakkoliv uveřejňovaná soudem, se zkoumá, zda jsou naplněny podmínky pro vedení hromadného řízení. Aby se skutečně hromadné řízení ve věci samé zahájilo a soud se sporem meritorně začal zabývat, je potřeba nejprve provést tento přezkum. Teprve následně bude probíhat druhá fáze hromadného řízení, v níž se soud bude zabývat již obsahem sporu. Tímto postupem se odfiltrují zjevně neopodstatněné či zneužívající návrhy.
• Žalobce musí na začátku řízení zaplatit vysoký soudní poplatek a u odhlašovacího hromadného řízení složit jistotu na náhradu nákladů řízení, která se počítá procentuálně z žalované částky (až 5 000 000 Kč).
• Žalobce nese plnou finanční odpovědnost za zahájení řízení a jeho průběh, proto musí také doložit dostatečné finanční prostředky. V případě, že jeho žaloba neuspěje, musí hradit veškeré náklady dosud vzniklé, včetně nákladů, které měl v řízení žalovaný a stát. Žalovaný může též navrhovat, aby soud uložil žalobci povinnost zaplatit jistotu.
• Žalobce je vůči poškozeným osobám i žalovanému odpovědný za případnou újmu, kterou jim způsobil.
• Správce skupiny, který jako jediný bude moci podat žalobu v odhlašovacím hromadném řízení, musí splňovat přísné podmínky, musí získat akreditaci, která se uděluje jen na omezenou dobu, a podléhá po celou dobu činnosti dozoru ministerstva.

„Tvrzení, že systém bude byznysem pro advokátní kanceláře, je zjednodušující a zavádějící. Správci skupiny budou velice úzkou skupinou osob, jejich seznam bude přístupný na webových stránkách, budou tudíž pod obrovským reputačním a mediálním tlakem z hlediska jejich činnosti v hromadných řízeních. To je bude nutit jednat poctivě. Správcem skupiny budou zejména také neziskové organizace, které se již dnes ochraně spotřebitele věnují a mají v této oblasti zkušenosti,“ doplnil Franěk.

Nepravdivá jsou také tvrzení, podle nichž není připravovaný zákon prospěšný pro spotřebitele. Spotřebitelé jsou asi nejdůležitější skupinou osob, kterou má návrh zákona do budoucna chránit a zlepšit její pozici v soudních řízeních. Spotřebitel například nenese jakoukoliv finanční odpovědnost. Tu nese pouze žalobce, který má rovněž v celém řízení ústřední povinnost hájit zájmy spotřebitelů. Jakmile povinnost jednat v zájmu spotřebitelů žalobce poruší, dojde k jeho odvolání. Šlo-li o správce skupiny, může jít také o důvod pro okamžité odebrání akreditace. Spotřebitelé pak mají i v hromadném řízení celou řadu práv. Mohou například navrhovat důkazy, účastnit se jednání, mají právo nahlížet do spisu a být informováni o průběhu řízení. Mohou též navrhovat odvolání žalobce, pokud porušuje své povinnosti, nebo podávat ve vybraných případech námitky. To všechno přitom v situaci, kdy neplatí soudní poplatek a nenesou riziko neúspěchu ve věci v podobě povinnosti nahradit náklady řízení žalovanému.

Ministerstvo spravedlnosti se rovněž ohrazuje proti tvrzením, že zákon neodpovídá a nerespektuje připravovanou evropskou směrnici. Zástupci ministerstva, kteří na novém zákoně pracují, se rovněž podílejí na přípravě uvedené směrnice za Českou republiku, jsou si tedy dobře vědomi jejího obsahu. Již při přípravě zákona na ni pamatovali a snažili se její jednotlivá ustanovení do zákona začlenit. Obecná část důvodové zprávy velmi podrobně rozebírá vztah připravovaného zákona k ustanovením návrhu směrnice a z této části je patrné, že zákon je se směrnicí v souladu. Tuto skutečnost ostatně potvrdil i Odbor kompatibility při Úřadu vlády ČR, jehož primárním úkolem je posuzovat soulad připravovaných předpisů s unijním právem. Tento odbor ve svém stanovisku k návrhu zákona neshledal v tomto ohledu jakékoliv problémy.

V médiích se objevuje také informace, že stát je ze zákona vyňat, čili že nebude možné proti státu zahájit hromadné řízení. I tato informace je nepravdivá, neboť zákon počítá s plnou uplatnitelností hromadných řízení i na stát, dopustil-li se stát porušení povinnosti v rámci soukromoprávních vztahů. Výjimku, o níž hovoří § 2 návrhu zákona, tvoří nároky podle zákona č. 82/1998 Sb., které však jsou vyloučeny již pro svůj veřejnoprávní charakter, jak ostatně uvádí i důvodová zpráva.

Ačkoliv se otázce hromadných řízení Ministerstvo věnuje intenzivně již čtvrtým rokem, projednávání návrhu zákona je na svém počátku. K vypořádání připomínek plánuje Ministerstvo přistoupit zodpovědně a je připraveno hledat kompromisy.

Zdroj: Ministerstvo spravedlnosti ČR