Insolvenční kongres 2019 poukázal na klady i zápory oddlužovací novely

Především „oddlužovací“ novela insolvenčního zákona provedená zákonem č. 31/2019 Sb., i když nejen ta, byla hlavním tématem velkého insolvenčního kongresu, který se konal pod záštitou České advokátní komory 25. dubna 2019 v Praze. Ve dvou sálech pražského kongresového hotelu Clarion se sešlo na čtyři sta účastníků, jejichž profesní život je spojen s insolvencí, tedy především insolvenční správci, advokáti a insolvenční soudci. A průběh kongresu potvrdil, že právě oddlužení je a bude tématem letošního roku.

Hlavní program

Hlavní program, právně a „justičně“ zaměřený, probíhal ve větším sále Meridian, a jeho moderátorem byl herec a dabér Zdeněk Mahdal. Kongres zahájil ministr spravedlnosti JUDr. Jan Kněžínek, Ph.D., a jak sám uvedl, jednalo se o jeho poslední veřejné vystoupení před odchodem z ministerské funkce. Kněžínek označil novelu insolvenčního zákona, která vstoupí v účinnost 1. června 2019, za nejdůležitější právní předpis letošního roku a pravděpodobně i celého volebního období, a insolvence za justiční téma letošního roku. Novela je podle jeho slov schopna změnit životy lidí, kteří jsou v tíživé životní situaci, v předlužení. Lidé v dluhové pasti jsou největším celospolečenským problémem, který Česká republika v současnosti řeší a který je schopen ohrozit samu podstatu právního státu.

Kněžínek proto kongres přivítal jako fórum pro debatu nad spornými otázkami. V této souvislosti výslovně zmínil stanovisko ČAK k odměně za sepis návrhu na povolení oddlužení, které podle jeho názoru jde proti smyslu, a dokonce přímo proti výslovnému textu právní úpravy. Ministerstvo spravedlnosti bude muset podle jeho slov monitorovat, jak začne novela v praxi fungovat, a pak případně přijmout další opatření. Nutné bude podle něho vyřešit elektronizaci justice v souvislosti se zavedením generátoru přidělování, přičemž cílem je zavedení e-justice a plně elektronického spisu.

První diskusní panel

Odbornou část kongresu v sále Meridian pak zahájil diskusní panel, moderovaný advokátem a insolvenčním správcem JUDr. Jaromírem Císařem, nazvaný „Oddlužení po novele – nové trendy, druhé šance“, jehož se účastnili jak ti, kteří se podíleli na legislativním procesu při tvorbě novely, tak zástupci těch, kteří se budou muset s novinkami, které novela přináší, vyrovnat ve své praxi. Náměstek ministra spravedlnosti JUDr. Jeroným Tejc shrnul téměř tříletou a obtížnou cestu novely legislativním procesem. Za nejdůležitější změny, kterých bylo dosaženou po velkých debatách, označil fakt, že lidé žádající o oddlužení již nemusí předkládat seznam všech svých závazků, dále prolomení hranice třiceti procent splacených dluhů jako podmínky pro vstup do oddlužení a to, že se nadlimitní výše příslušenství pohledávky stala pohledávkou podřízenou.

Podle názoru předsedy ústavněprávního výboru Poslanecké sněmovny Marka Bendy toto dlouhé a obtížné projednávání novely jde na vrub bývalého ministra spravedlnosti Roberta Pelikána „Bylo to Pelikánovo dítko, který si myslel, že díky ní spasí svět,“ uvedl. Poslanci se proto podle jeho slov dlouho snažili o nastolení rovnováhy mezi dlužníky a věřiteli, tedy, na jednu stranu zjednodušit podmínky pro vstup do oddlužení, a na druhou stranu jasně říci, že dluhy se splácejí. Benda také ve svém vystoupení nadhodil otázku, zda je správné stanovit odměnu insolvenčního správce při oddlužení fixní částkou, zda by nebylo lepší ji stanovit podílem na vymožené částce.

Na tuto jeho poznámku reagoval člen představenstva ČAK a insolvenční správce JUDr. Michal Žižlavský, který tuto myšlenku označil za nepříliš šťastnou, neboť insolvenční správci jsou administrátoři insolvenčních procesů. „Od roku 2008, když insolvenční správci vznikli, jim velmi přibylo práce a kompetencí. Dnes je insolvenční řízení postaveno na aktivitě insolvenčních správců. Když neufinancují svoji činnost, systém nebude fungovat a soudy nebudou insolvenční řízení zvládat,“ uvedl.

Spravedlivou odměnu pro insolvenční správce podpořil ve svém vystoupení i prezident Exekutorské komory JUDr. Vladimír Plášil, LL.M. „Je to administrace jako každá jiná,“ konstatoval stručně a zároveň zdůraznil, že exekutoři a insolvenční správci nejsou konkurenty. „Exekutor je tu pro toho věřitele, který se stará o své pohledávky,“ řekl.

V debatě vystoupil i europoslanec JUDr. Stanislav Polčák, který stručně informoval o nové směrnici o preventivní restrukturalizaci a druhé šanci, která byla přijata letos v březnu a po jejímž projednání Radou budou mít členské státy EU dva roky na její transpozici, což bude znamenat i nutnost další novely insolvenčního zákona. Jak Polčák shrnul, směrnice zavádí i tzv. preventivní restrukturalizaci, která má předejít úpadku firmy, a také možnost oddlužení i pro poctivě podnikající fyzické osoby, a to ve lhůtě tří let. Směrnice dává státům možnost, nikoliv však povinnost, tuto tříletou lhůtu zavést i pro oddlužení nepodnikatelů, což podle jeho názoru jistě vyvolá velké politické diskuse.

Dohled ministerstva spravedlnosti

Po prvním diskusním panelu následovalo vystoupení náměstkyně sekce dohledu a justice Ministerstva spravedlnosti JUDr. Kláry Cetlové, která se věnovala vybraným problémům v insolvenční oblasti z hlediska dohledu Ministerstva spravedlnosti. Jak zdůraznila, povaha tohoto dohledu není primárně represivní, ale preventivní a metodická. Proto také ministerstvo vytvořilo novou webovou stránku www.insolvence.justice.cz, na které insolvenční správci najdou stanoviska, informace, pokyny atd., včetně např. stanoviska k otázce osobního výkonu činnosti insolvenčního správce. Ministerstvo chce podle Cetlové také zavést institut tzv. „kvalifikovaného dotazu“. Pokud by se pak insolvenční správce řídil postupem, který ve své odpovědi ministerstvo popsalo, měl by mít jistotu, že nemůže být z této strany nijak postižen. Cetlová dále stručně shrnula základní informační povinnosti insolvenčních správců vůči ministerstvu. Ti jsou povinni jej informovat především o všech skutečnostech, které mohou mít vliv na trvání jeho povolení (typicky jde trestní stíhání, a to i ve věcech zcela se netýkajících výkonu činnosti insolvenčního správce), dále o změnách údajů zapisovaného do seznamu (typicky změna příjmení) a také musí předložit doklady o trvání profesního pojištění za celý uplynulý rok.

Za nesprávnou označila Cetlová praxi, kdy na jedné adrese působí desítky insolvenčních správců, který se tam v jeden a ten samý okamžik dávají zastupovat jedinou osobou. Novela také zavádí pro insolvenční správce identifikační průkaz, jehož předběžný návrh Cetlová na kongresu poprvé představila veřejnosti a vyzvala přítomné k případným připomínkám. Ve svém vystoupení se dále také věnovala stanovisku ČAK k odměně za sepis návrhu na povolení oddlužení, které označila za „velmi cenné“, ale zdůraznila, že názor Ministerstva spravedlnosti na to, zda vyhledání a rozbor dluhů je zahrnuto v regulované odměně za sepsání návrhu na oddlužení, je od stanoviska ČAK odlišný. Ustanovení § 390a insolvenčního zákona čte ministerstvo podle jejích slov tak, že bez vyhledání a rozboru dluhů nelze návrh sepsat.

Soudcovský blok

Následující „soudcovský blok“ zahájil svým vystoupením „Klíčové dopady novely do činnosti soudů“ místopředseda Krajského soudu v Ostravě Mgr. Rostislav Krhut. Ten zdůraznil, že náběh nové úpravy bude velmi pozvolný, protože se vztahuje až na insolvenční řízení zahájená po 1. červnu letošního roku, takže velmi dlouho bude právní úprava dvojkolejná. Podle jeho slov je možné očekávat první soudní rozhodnutí podle novely v letech 2024 až 20025, první rozhodnutí Nejvyššího soudu pak nejdříve v roce 2026. Novela podle něho zásadně zvýší povinnosti insolvenčních správců ohledně dohledu nad dlužníky i ohledně komunikace s insolvenčním soudem. „Je třeba začíst s dohledem nad dlužníkem od začátku, komunikovat s ním a případné problémy avizovat soudu. Když budete mlčet, soudce si řekne, že je vše v pořádku,“ uvedl Krhut. Klíčové podle něho je, aby se insolvenční správci snažili „tlačit“ na dlužníky, aby vyvinuli maximální úsilí na zaplacení svých dluhů. Krhut dále rozebral několik možných variant očekávaného nárůstu agendy oddlužení. Krajský soud v Ostravě jako největší insolvenční soud v České republice (řeší 17% insolvenční agendy v ČR) dostává dnes měsíčně 300 věcí. Nárůst na dvojnásobek by měly soudy zvládnout, nárůst o dalších 100 % je podle něho hraniční a zvládnutelný jen za podmínky, že Ministerstvo spravedlnosti splní svůj slib a okamžitě insolvenční soudy finančně a personálně posílí. Případný další nárůst agendy pak by již znamenal nutnost razantních řešení, hledání nových prostor a technologických řešení či dokonce nutnost vzniku samostatných insolvenčních soudů. Jak v této souvislosti Krhut poznamenal, insolvenční agenda je agendou perspektivní, která nakonec „pohltí a vstřebá všechno“, a dodal: Insolvenční agenda byla dlouho vnímána jako agenda obchodní, dnes je vnímána jako agenda civilní a do budoucna se z ní stane agenda opatrovnická. S dluhy má problém deset procent dospělé populace. Dlužníci potřebují opatrovatele, který by je vedl finančním životem.“ Otázkou do budoucnosti tak podle něho je, jak zacházet s lidmi, kteří prošli úspěšně oddlužením. „Bude možné jim poskytnout nový úvěr? A za jakých podmínek?“ ptá se.

Na Krhutovo vystoupení navázal místopředseda Krajského soudu v Českých Budějovicích JUDr. Ing. Zdeněk Strnad, Ph.D., MPA, který komentoval především dopady „akreditační“ a oddlužovací novely. Podle jeho slov akreditační novela zavedla obsáhlé formuláře, jejichž výsledkem jsou jen obsáhlé insolvenční spisy. Doufá proto, že nové formuláře budou jen „na jeden papír formátu A4“. Osobně ho pak mrzí, že na jeho soudě je i po novele stále 9 % podaných návrhů na oddlužení rovnou zhodnoceno jako neprojednatelné, a v 12 % případů soud vyzývá k odstranění vad, i když návrhy nyní „dělají profíci“.

Navazujícího diskusního panelu o dopadu novel v praxi krajských soudů se kromě dvou předchozích řečníků účastnili další tři insolvenční soudci a moderovala jej advokátka a insolvenční správkyně JUDr. Ing. Helena Horová, LL.M.

První část debaty se týkala obydlí dlužníka a jeho hodnoty. Podle místopředsedy Krajského soudu v Praze JUDr. Jiřího Grygara, Ph.D., novela řadu otázek vůbec neřeší, např. když dlužník bydlí v nemovitosti, kde je jen spoluvlastníkem, nebo když dokonce obývá větší část domu, než je jeho spoluvlastnický podíl. Soudce Krajského soudu v Ústí nad Labem Mgr. Jáchym Oswald zase upozornil na očekávatelný nárůst incidenčních sporů v souvislosti s tím, že novela dá dlužníkům právo popírat zajištěné pohledávky.

Nejzásadnější debata se ale strhla o výklad toho, co lze po dlužníkovi „spravedlivě požadovat“? Konkrétně řečeno, bude povinností insolvenčního správce nutit dlužníka ke změně zaměstnání, například učitelku v mateřské škole, aby šla pracovat do skladu Amazonu? Místopředseda Krhut se domnívá, že ano, podle reakcí účastníků konference si to ale řada insolvenčních správců v praxi nedokáže představit.

Odpolední panel

Odpolední část konference zahájil soudce Ústavního soudu, dlouholetý advokát, bývalý insolvenční správce a místopředseda ČAK JUDr. David Uhlíř. Ve své přednášce nazvané „Insolvenční řízení v rozhodování Ústavního soudu“ představil několik nejdůležitějších judikátů ÚS s insolvenční tematikou (např. Pl. ÚS 14/2010, díky kterému získali věřitelé právo popírat pohledávky ostatních věřitelů, Pl. ÚS 23/2014, podle něhož v případě nečinnosti věřitelů se musí ujmout rozhodování soud, Pl. ÚS 17/2015, který řešil spor o fyzickou přítomnost insolvenčního správce na provozovně, či Pl. ÚS 33/2015, ve které stěžovatel-věřitel marně bojoval o získání aktivní legitimace k podání odpůrčí žaloby). Jak Uhlíř zdůraznil, stále se setkává s nepochopením způsobu, jak Ústavní soud pracuje a rozhoduje. „Řízením před Ústavním soudem nepokračuje dosavadní řízení. Ústavní soud dostane jen to, co stěžovatelé pošlou, a je tedy třeba vzbudit zájem, soudce-zpravodaje nebo jeho asistentů, aby věc hned nevyhodnotili jako zjevně neopodstatněnou,“ řekl. Poukázal také na fakt, že Ústavní soud nemá specializované senáty: „Nemůžete očekávat, že narazíte na specializovaný senát, který bude vědět více než vy. Nejlepší je vylíčit podstatu věci a v čem spatřujete porušení základního práva,“ poradil Uhlíř bývalým kolegům.

Tématu, o němž se zmínil i ministr spravedlnosti, se ve svém následujícím vystoupení „Odměny za sepis insolvenčního návrhu advokátem“ věnoval JUDr. Michal Žižlavský, člen představenstva ČAK a insolvenční správce, předseda Rady expertů Asociace insolvenčních správců. Jak zmínil úvodem, 70 procent návrhů na oddlužení podle statistiky sepisují advokáti, především ale rozebral zásadní rozdíl mezi advokáty a dalšími možnými sepisovateli návrhu na oddlužení, neboť advokát musí dodržovat § 16 zákona o advokacii a nesmí být tudíž nikdy jen pouhým „vyplňovatelem formuláře“ a vždy musí vyhodnotit celou situaci optikou svého klienta. Odměna podle § 390a odst. 3 insolvenčního zákona, stanovující limitovanou odměnu za návrh na oddlužení, se podle něho nevztahuje na další právní služby poté, co je rozhodnuto o úpadku.

Jako další vystoupil soudce Nejvyššího správního soudu JUDr. PhDr. Karel Šimka, LL.M., Ph.D., který se věnoval vztahu insolvenčního řízení a správního soudnictví. Ve svém příspěvku především obsáhle rozebral rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 10. 7. 2018, č. j. 4 As 149/2017-121, ve kterém Nejvyšší správní soud vyslovil zásadní závěr, že „skutečnost, že je vedeno insolvenční řízení, s účastníkem řízení ve věcech správního soudnictví jako dlužníkem, nemá vliv na soudní řízení ve správním soudnictví“, a přiblížil i rozsáhlou a složitou debatu, které soudci NSS o problému vedli. Rozsudek NSS podle Šimky v praxi znamená, že dlužník v úpadku je v řízeních před správními soudy plně procesně způsobilý, ovšem insolvenční správce má právo vystupovat jako osoba zúčastněná nařízení. Dosud otevřenou otázkou pak je, zda je insolvenční správce jako žalobce či stěžovatel ve správním soudnictví povinen platit soudní poplatek, či je od platby osvobozen.

Poslední blok

Poslední blok konference zahajoval soudce Vrchního soudu v Praze JUDr. Ladislav Derka s náročným tématem „Popírání pohledávek ze směnek v insolvenčním řízení“. Ve své přednášce se věnoval dvěma základním otázkám: zda je třeba předložit u vykonatelných pohledávek ze směnky v insolvenčním řízení její originál, a také problematikou tzv. „tunelujících směnek“. Co se týče první otázky, Derka opakovaně podtrhl zásadní rozdíl mezi směnkou a pohledávkou ze smlouvy. „Pokud není dlužníkovi vydán originál směnky, nemá nikdy povinnost platit, i když existuje platný exekuční titul,“ zdůraznil. To platí, i pokud není předložen originál směnky insolvenčnímu správci; ten je pak podle Derky vždy povinen pohledávku popřít. Co se týče druhého tématu, jako „tunelující směnky“ Derka označuje směnky, kterými se dlužník snaží vyvést majetek a skrýt jej před věřiteli. Insolvenční správce je v takovém případě při popírání pohledávky v obtížné situaci, neboť nemůže očekávat spolupráci dlužníka. S odkazem na § 6 a § 8 občanského zákoníku by podle jeho názoru mělo být v případě důvodného podezření na takové jednání na majiteli pohledávky, aby podezření na takové tunelující jednání vyvrátil.

Problémům kolem zavedení generátoru náhodného přidělování do insolvenční agendy se v následujícím příspěvku věnoval místopředseda Krajského soudu v Praze JUDr. Jiří Grygar, Ph.D. Příslušné ustanovení nabude účinnosti 1. 11. 2019, podle Grygara je ale bude možné aplikovat až v roce 2020. Jak vysvětlil, ze začátku se bude jednat o provizorní řešení pomocí dálkové aplikace, nijak nepropojené s rejstříkem soudu, do kterého tak bude administrativní pracovnice ručně zapisovat vygenerované číslo, aniž tu bude existovat kontrola, zda se tato pracovnice nějak nespletla.

Grygar zdůraznil, že smyslem této novinky má být zabránění v manipulaci s přidělováním insolvenčních věcí. Podle jeho slov ale toto riziko spíše vzroste, neboť bylo přesunuto z předsedy soudu na nižší administrativu.

Následovalo vystoupení JUDr. René Kurky z referátu nestandardních činností Sekce licenčních a sankčních řízení České národní banky, nazvané „Subjekty finančního trhu, specifika likvidace, insolvence a řešení krize“, které se věnovalo specifikům řešení úpadku u subjektů finančního trhu, kteří ke své činnosti potřebují licenci České národní banky, tedy především bank, družstevních záložen, pojišťoven a zajišťoven. Ty nemohou jít do „běžného“ insolvenčního řízení, ale pouze do likvidace, kterou může vykonávat pouze insolvenční správce se zvláštním povolením, a to pod dohledem ČNB.

Program v hlavním konferenčním sále uzavřelo vystoupení soudce Krajského soudu v Ústí nad Labem Mgr. Jáchyma Oswalda, nazvané „Přihlášky v insolvenčním řízení, odstraňování vad, přezkoumávání a popěrné úkony, postoupení pohledávky a reakce insolvenčního soudu“ jehož závěrečná slova „Jsme na jedné lodi, i když se to na první pohled nemusí zdát“, získala zasloužený závěrečný potlesk.

Paralelní program

Paralelně probíhající program v druhém, menším sále Kepler byl zaměřen spíše „ekonomicky“, zájemců ale přilákal více než dost.

Bankovní regulace a její dopady na firmy

 

V prvním diskusním panelu s názvem „Ohrožené ekonomické sektory a názory věřitelů na možnosti řešení. Bankovní regulace a její dopady“ se panelisté, především ekonomové a bankéři, zamýšleli nad otázkou, jaké dopady bude mít regulace přístupu bank k nesplaceným úvěrům od Evropské centrální banky a směrnice EU o preventivní restrukturalizaci. V České republice nejde podle bankéřů v této oblasti o zásadní problém. Celkově se však evropský bankovní sektor dlouhodobě potýká s vysokým podílem nesplácených úvěrů, a protože české banky mají své centrály v zahraničí, jsou pro ně závazné jejich metodické pokyny. Ekonomové i bankéři shodně vítají institut preventivní restrukturalizace, důležitou věcí pro praxi ale je, jak se k této nové možnosti postaví krizoví manažeři. Výzkumy potvrzují, že firmy řeší špatnou ekonomickou situaci pozdě. Většina projektů je zoufalým pokusem oddálit „pád“ a neplnit věřitelům, odložit vstup do insolvence, aby si manažeři udrželi co nejdéle kontrolu nad společností. Jako příklad dobré praxe uvedli praxi v Anglii, kde plán restrukturalizace schvaluje soud pod dohledem věřitele. Systém je flexibilní: majitel se s věřitelem v součinnosti s dohlížející bankou domluví někdy i za pouhý týden. Čeští právníci a manažeři by si přáli, aby do novely insolvenčního zákona přibyl požadavek na to, aby i ČR museli soudci pracovat rychleji.

Banka jako věřitel v insolvenčním řízení

Makroekonomický pohled přinesl také panel s názvem „První ekonomický cyklus za účinnosti insolvenčního zákona a co dál. Banka jako věřitel v insolvenčním řízení“. Bankéři sice nepredikovali podrobně jednotlivá odvětví, která mohou být ohrožena, přesto hledali systémové znaky možné budoucí krize. Jako příklad uvedli studii KPMG viz https://gaes.kpmg.de/, která jako nejrizikovější uvádí automobilový průmysl, což má pro ČR negativní důsledky. Bankéři predikují systémový problém v této oblasti zejména kvůli drahé pracovní síle, poklesu zakázek, snížení prodeje automobilů a marže. Bankéři uvedli jako problém i špatné finanční řízení manažerů. Obávají se zejména přesunů některých provozů do Asie, což by mělo neblahý ekonomický dopad i subdodavatele. Vývoj počtu insolvenčních návrhů v roce 2017 kopíruje pozitivní vývoj ekonomiky. Současně se do jejich počtu bezpochyby odrazila i novela insolvenčního zákona, která vstoupila v účinnost k 1. 7. 2017. Pokud se zaměříme na hodnoty insolvenčních návrhů platné od účinnosti insolvenčního zákona, tedy od roku 2008, můžeme vidět poměrně strmé nárůsty – a to až do roku 2013, kdy byla zaznamenána historicky nejvyšší roční hodnota počtu insolvenčních návrhů. Pak už zaznamenáváme jen poklesy, které jsou však méně razantní, než byly růsty do roku 2013. V roce 2014 se počet insolvenčních návrhů snížil proti roku 2013 o 4,8 %. V roce 2015 činil pokles proti roku 2014 7,9 %. V roce 2016 proti roku 2015 dochází k dalšímu poklesu – o 8,8 % a v období 2017/2016 je pokles již 21,6 %. Za nejpřelomovější změnu panelisté označili zavedení transparentního insolvenčního rejstříku, který nám závidí i v zahraničí.

Akvizice insolventních podniků a insolvenční řízení

S příspěvkem nazvaným „Akvizice insolventních podniků“ si z vedlejšího sálu „odskočil“ JUDr. Michal Žižlavský. Jak zdůraznil, často až insolvenční řízení může přetrhnout emoční pouto majitele k firmě, který již nezvládá svou roli, a podnik projde potřebnou očistnou fází. Beneficienty mohou být buď velcí investoři (mají čas si počkat na odložený výnos) či sektoroví podnikatelé perfektně znající specifika trhu.

Specifiky oceňování podniku v insolvenci se ve svém vystoupení zabýval advokát a insolvenční správce se zvláštním povolením Mgr. Adam Sigmund. Jak řekl, znalci v posudku vycházejí z obvyklé ceny, ale prodej majetku v insolvenci není standardním tržním prodejem. „Je zbytečné si nalhávat, že prodejní ceny dosahované reálně na trhu při prodeji majetku v insolvenci jsou stejné jako v běžném obchodním styku. Praxe potvrzuje, že jsou zákonitě nižší, což je s přihlédnutím ke shora označeným stresovým faktorům logické,“ řekl. V rámci 615 případů z období od 1. ledna 2008 až do října 2012 se při zpeněžení majetku dosáhlo pouze asi 40 % odhadu ceny tohoto majetku.

Stejnému tématu, jako ve větším sále Klára Cetlová, tedy dohledu Ministerstva spravedlnosti nad insolvenčními správci, se věnoval JUDr. Martin Richter, Mgr. Bc. Jan Mašek a jejich kolegyně Mgr. Ing. Klára Vítková. „Podnětů a stížností chodí desítky, ale valná většina je nedůvodná. Dlužníci si často stěžují, že jim chce insolvenční správce například sebrat střechu nad hlavou. Nebo se jim nelíbí hodnota oceněné nemovitosti. Stěžují si, že jim insolvenční správce pořádně věc nevysvětlil, protože si pletou insolvenčního správce s advokátem,“ uvedla Vítková. Jak dodala, ministerstvo dříve hodně řešilo problémy s pojištěním insolvenčních správců. Co se týká odebraných licencí, šlo jen o dva případy ročně a počty pochybení klesají.

Dopady prohlášení konkursu na SJM po oddlužovací novele se zabýval advokát a insolvenční správce JUDr. Oldřich Řeháček, Ph.D., který rozebral také postup podle dosavadní úpravy i rozdíly mezi postupem při oddlužení jen jednoho z manželů a celého manželského páru.

Daňové pohledávky a insolvenční řízení

S příspěvkem nazvaným „Právní důsledky přezkumu daňové pohledávky v insolvenčním řízení“ vystoupila advokátka a členka představenstva ČAK JUDr. Monika Novotná. Ta hovořila o zhodnocení procesních důsledků přezkumu nepravomocné daňové pohledávky v insolvenčním řízení ve smyslu § 243 odst. 2 daňového řádu. V praxi vznikla diskuse, zda v takovém případě ztrácí insolvenční správce právo prověřit zákonnost takové daňové pohledávky ve správním soudnictví či zda se jedná o standardní procesní postup při popření pohledávky, tedy v rámci incidenčního řízení.

Tématu „Daňové povinnosti IS pro rok 2019. Žaloby proti správci daně – § 203a“ se ujala JUDr. Ing. Helena Horová, LL.M., advokátka a specialistka na insolvenční a daňová řízení, dlouholetá členku odborného kolegia Komory daňových poradců. Ta nejdříve shrnula seznam daňových povinností pro insolvenční správce pro rok 2019 a následně představila možné varianty žaloby proti správci daně a popsala příklady toho, jak se insolvenční správce může bránit v případě účasti dlužníka na domnělém karuselovém podvodu. Podle Horové lze na finančních úřadech dohledat třeba zatajené vyplácené dividendy, výši DPH, položky, které dokládají reálnou situaci dlužníka, ale insolvenční správci této cesty zjišťování příliš nevyužívají.

Trestné činy v insolvenčním řízení

Předposlední přednáškou bylo vystoupení dvou advokátů se specializací na insolvenční a trestní právo, Mgr. Bc. Michala HoryMgr. et Mgr. Davida Průši, na téma „Praktické dopady trestných činů v insolvenčním řízení“, kteří rozebírali postup insolvenčního správce, který zjistí, že došlo k naplnění skutkové podstaty trestného činu, včetně nového trestného činu maření spravedlnosti.

Na závěr vystoupil odborný asistent na katedře obchodního práva PF UK JUDr. Petr Čech, Ph.D., LL.M. s příspěvkem nazvaným „Úskalí vázanosti podnikatele jednáními učiněnými za něj členy statutárního orgánu a dalšími osobami“. Jak zdůraznil, vždy musí být zřejmé, kdo jedná jménem společnosti, a pokud to zřejmé není, jedná dotyčná osoba vždy za sebe. Odkázal přitom na judikát Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3790/2008. Dotkl se i platnosti plných mocí z minulosti v souvislosti s insolvenčním řízením a toho, jak řešit zastupování mezi více jednateli společnosti či v situaci, kdy někteří jednatelé vystoupí z firmy.

Sborník z kongresu se všemi příspěvky by měl být publikován v říjnu 2019, na krátké video se můžete podívat už dnes.

PhDr. Ivana Cihlářová, Mgr. Hana Kejhová, MPA

Redaktorka Bulletinu advokacie. [ View all posts ]

Go to TOP