Klademe si otázku, jaká je advokacie, resp. stav advokátního stavu. Tuto otázku si klademe zejména při začátku praxe, někdy uprostřed, ale také u konce kariéry. Je faktem, že takto položená otázka je velmi zjednodušená, neboť pohled na advokacii může být různý. V každém případě advokacie a její stav jsou takové, jaký je stav společnosti. Pokud by v tomto pomyslném srovnání měla být advokacie hodnocena, myslím si, že byla na tom lépe, a to zejména z toho důvodu, že advokacie je přece jenom konzervativnější než vývoj ve společnosti, a ne nadarmo se říká, že konzervatismus je zárukou stability.

Advokacie nyní ještě oslavuje sto padesát let od začátku moderní advokacie. Z hlediska historického je zřejmé, že jak se měnila společnost, měnila se i advokacie. Zásadní změnou v postavení advokacie byl r. 1989, kdy došlo ke změně politických poměrů. Již to, že tehdy bylo na území České republiky zhruba 800 advokátů, nyní je jich 13 000, samo o sobě znamená velký rozdíl.

Advokacie v r. 1989 a v letech následujících navázala na tradice předválečné advokacie, úspěšně se zařadila mezi ostatní advokátní stavy v demokratických zemích a nyní zde má pevné místo.

Samospráva a nezávislost advokacie jsou základními pilíři postavení advokacie. To však neznamená, že by advokacie nečelila tlaku ze strany orgánů státní moci a správy, moci výkonné. V těchto tlacích advokacie obstála a samozřejmě obstojí, pokud bude vycházet z těchto základních pilířů, bude fungovat na základě vnitřní demokracie a zejména pak, pokud všichni advokáti budou dodržovat základní zásady výkonu advokacie s tím, že se budou držet etického kodexu, kde jsou stanovena pravidla pro výkon povolání. Toto byl pohled na advokacii jako na stav.

Z toho pramení, že jestliže je naše společnost demokratická, tak rovněž i advokacie je demokraticky řízena a postavena na demokratických zásadách společnosti.

V tomto směru se samozřejmě nabízí otázka, jaký je dnes advokát, neboť advokáti advokacii – advokátní stav – tvoří. Ne všechno ve společnosti je takové, jaké bychom si to představovali, a z hlediska odstraňování nadstavbových struktur dochází v čím dál větší míře k propagaci násilí a obecně řečeno ne zrovna vhodnému chování. Toto pramení jednoznačně z informací, které máme z hromadných sdělovacích prostředků, zejména televize, tedy brutalita, násilí, resp. vše, co známe z kriminálního světa, ovládlo filmová plátna a seriály. Posun nastal v tom, že pokud se v této škále informací objeví osoba nějakého advokáta, tak je zobrazována v negativním slova smyslu. A můžeme jen nostalgicky vzpomínat, kde jsou ty doby, kdy na filmových plátnech byl advokát zobrazován jako osoba, která ostatním pomáhá, je vzorem elegance a vzorem pro ostatní, jak to známe z filmů s Vlastou Burianem. Tak se změnil obraz advokáta.

Snad se ještě můžeme zamyslet nad tím, jaká advokacie bude a jaký bude advokát. Lze říci, že pokud společnost bude opouštět demokratické principy a bude „řízena jako firma“, mohlo by hrozit, že by mohla být i advokacie „řízena“ stejným způsobem. Pak i advokáti by se mohli více přiklánět k tomu, že to, co by ztratili z principu nezávislosti a samosprávy, by se o to více mohlo přibližovat něčemu, co by mohlo připomínat pracovní poměr.

To jsou pouze úvahy do budoucnosti a přejme si, aby advokacie zůstala tím, čím má být, a aby zůstala věrna svému poslání a postavení ve společnosti.

JUDr. PETR POLEDNÍK, místopředseda ČAK