Asi každý, kdo vstupuje do jakékoliv soudní budovy, pociťuje cosi zvláštního. Nejčastěji to bývá určitá stísněnost, ať už jste účastníkem nějakého soudního řízení, či nikoliv. I já jako advokát a později soudce jsem nikdy neprocházel soudními chodbami s výrazem lhostejnosti či bohorovnosti ve tváři. Vždy cítím pokoru k místu, kde se rozhoduje o porušení či dodržení pravidel života v lidské komunitě.

Soudní budovy jsou z hlediska stavebního různé, a proto mají svoji specifickou nejen vůni a melodii, ale i rozličně ukryté napětí dané nikoliv záměrem architekta, leč nekonečným množstvím tajemství, jak který životní příběh bude rozuzlen rozsudkem, rozhodnutím anebo tím nejlepším možným koncem, tedy smírem. Musím se přiznat, že budova Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku, poskládaná z betonu, skla a železa, mi z hlediska pracovního prostředí soudce příliš k srdci nepřirostla. Vzpomínal jsem často na chodby sto a více let staré, ve kterých – jako advokát – jsem v Čechách brouzdal a hledal spravedlnost pro své klienty. K budově soudu zkrátka kousek historie patří.

Lotrinský vévoda Leopold věnoval v roce 1711 vévodovi a vévodkyni z Beauvau-Craon rozsáhlý pozemek v Nancy, na němž se nacházely ruiny Salmovského paláce. A nejen to, poskytl jim i finanční prostředky na novou stavbu. Ke svému dvoru přibližně v téže době přivedl vynikajícího architekta z Nantes Germaina Boffranda. Slovo dalo slovo a po pouhých 18 měsících práce, v roce 1715, byla dokončena nádherná klasicistní budova přepychového paláce.

Maličko v historii pokročíme a na chvilku od této budovy odbočíme k událostem, jež se dotýkaly i Čech a Moravy, abychom se k oné stavbě zase vrátili.

Vévoda František Štěpán (na snímku vpravo) se ujal vlády v Lotrinsku v roce 1729. A habsburský císař Karel VI., otec pozdější císařovny Marie Terezie, v těchto letech uvažoval o sňatku své dcery právě s Františkem Štěpánem. Jenomže Francii bylo proti srsti, aby prostřednictvím Lotrinska sousedila s rakouským mocnářstvím. Navíc neuznávala tzv. „Pragmatickou sankci“, jíž Karel VI. řešil absenci mužských potomků možným vladařským nástupnictvím potomků ženského pohlaví. Po složitých jednáních se nakonec v roce 1736 „mladí“ – František Štěpán a Marie Terezie – vzali. Vévoda lotrinský se Lotrinska vzdal, náhradou se však stal od roku 1737 vévodou Toskánským. Francie byla spokojena, uznala ženské nástupnictví po Karlu VI. a zároveň se postarala, aby se vévodou lotrinským stal Polák Stanislav Leszczyński, jenž byl zároveň vévodou posledním, po jeho smrti v roce 1766 Lotrinsko definitivně připadlo Francii.

A teď zpátky k paláci dokončeném v roce 1715. Vévoda Stanislav vybudoval v Nancy nádherné, světoznámé náměstí v neoklasicistním stylu (dokončeno bylo v roce 1755), nyní na jeho památku zvané „Place Stanislas“ (na snímku dole). Budova architekta Germaina Boffranda sloužila jako architektonický model pro všechny domy postavené na tomto náměstí o čtyřicet let později. Příběh uzavřeme tím, že v předmětné budově dnes sídlí „La cour d´appell de Nancy“, tedy Odvolací soud v Nancy.

Zeměbranecká kasárna v Olomouci zdaleka tak bohatý historický příběh nemají. Za zmínku však stojí, že v této rovněž klasicistní budově absolvoval vojenské cvičení v roce 1886 vojenský lékař v záloze Sigmund Freud. V současné době zde už vojáci nepobývají, uniformy vystřídaly taláry a sídlí zde olomoucký Vrchní soud (viz hlavní foto).

Nancy a Olomouc, kromě toho, že jejich nejvýznamnější soudy sídlí v klasicistních budovách, mají ještě něco společného. Náměstí „Place Stanislas“ (byl jsem tam několikrát a toho zážitku se člověk jen tak nenabaží) bylo zařazeno do seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. I Olomouc má svůj zápis v tomto seznamu, a to pro sloup Nejsvětější Trojice, nejvyšší sousoší v České republice vůbec. A s Lotrinskem Olomouc pojí i to, že vysvěcení této kulturní památky se osobně zúčastnili Marie Terezie s manželem Františkem Štěpánem.

JUDr. Aleš Pejchal, emeritní advokát a soudce ESLP
Ilustrační foto: archiv ČAK, Emmanuel FAIVRE/Wikimedia (Stanislavovo náměstí, Nancy), Fext/Wikimedia (VS v Olomouci), Martin van Meytens (obraz vévody Františka Štěpána)