Plošným zkrácením doby oddlužení z pěti let na tři roky, jak zamýšlí navrhovaná novela insolvenčního zákona, hrozí, že dluhy zdravých a práceschopných neplatičů zaplatí všichni občané České republiky. Proti tříletému oddlužení a zmírňování podmínek pro osvobození od dluhů se tak staví většina odborné právní i podnikatelské veřejnosti, a současně také většina starostů i občanů. Shodli se na tom účastníci odborné diskuse pořádané InsolCentrem a Českou advokátní komorou dne 16. května 2023 v prostorách Galerie Louvre.

Diskuse se týkala aktuální vládní novely insolvenčního zákona, která v současnosti prochází legislativním procesem. Účastníci debaty se zamýšleli nad tím, zda je správné přijmout právní normu, která by plošně umožnila všem dlužníkům zbavit se dluhů během tří let při zaplacení minimální částky. Nebudou lidé, kteří se snadno a bez velkého přičinění zbaví svých dluhů, ve svém neodpovědném chování pokračovat? Nestane se neplacení dluhů běžnou normou jednání občanů?

Podle dostupných dat je zřejmé, že největší část lidí v exekucích, a tedy potenciálních adeptů na oddlužení, tvoří lidé v produktivním věku bez zdravotních hendikepů, přičemž drtivá většina z nich jsou muži. Proti vládní novele oddlužení se doposud postavila většina odborných profesí, včetně advokátů, správců a soudců, věřitelská a podnikatelská veřejnost či expertní skupina pro insolvenční právo zřízená Ministerstvem spravedlnosti. Kromě odborné veřejnosti nesouhlasí se zmírněním podmínek dlužníkům dle ankety také většina starostů a podle průzkumu veřejného mínění i většina občanů.

„Plošné zkrácení doby oddlužení bude jednoznačně unáhleným krokem politiků. V době, kdy vláda rozhoduje o škrtech a zvýšení nákladů občanů, připraví jednou novelou státní rozpočet o 15 miliard korun. O dalších 75 miliard korun přijdou soukromí věřitelé, tedy i živnostníci, kterým třeba nezaplatil dodavatel. Tyto peníze by mohli uhradit zadlužení lidé v produktivním věku, a navíc by jim to pomohlo v návratu do odpovědného života bez dluhů. Až si veřejnost uvědomí tuto realitu v plném rozsahu, ještě to zesílí její nedůvěru ve smysluplnost vládních opatření,“ varuje JUDr. Jarmila Veselá z InsolCentra.

„Stát vysílá signál, že své závazky není potřeba platit. Nová pravidla představují morální hazard. Zkrácení doby oddlužení totiž rovná se většímu odpuštění dluhu, což podle mne představuje takový autoritativní zásah státu do práv věřitelů, že by bylo možné jej označit jako prolomení čl. 11 odst. 2 Listiny,“ uvedl JUDr. Robert Němec, LL.M., předseda České advokátní komory.

„Jedná se o několikáté legislativní opatření, které postupně snižuje míru uspokojení věřitelů, a to bez jakékoli kompenzace. Navrhované navíc neřeší stávající sociální problém zadlužených občanů s mnohačetnými exekucemi, kteří na podmínky oddlužení nedosáhnou. Navrhovaná úprava tak pouze vysílá do budoucnosti signál věřitelům, že jejich pohledávky nebudou uspokojeny, čímž sníží dostupnost úvěrových prostředků,“ dodal předseda ČAK.

Účastníci debaty považují přijetí vládní novely oddlužení za kritický krok, který zasáhne nejenom veřejné rozpočty, ale negativně ovlivní i společenskou atmosféru v zemi. Znovu vyzývají vládu ke zvážení přístupu k novele oddlužení a k zachování pětiletého oddlužení pro fyzické nepodnikající osoby.

„Prosím rozlišujme dluh z podnikání a dluh ze spotřeby,“ apeloval předseda Rady expertů Asociace insolvenčních správců, advokát a člen představenstva ČAK JUDr.  Michal Žižlavský.

„Institut oddlužení funguje dobře, je ale potřeba lidem říkat, aby vzali odpovědnost do svých rukou. Jestli klesá počet zájemců o oddlužení, protože se jim vyplatí setrvat v šedé zóně nebo v exekucích, nevypovídá nic o tom, zda oddlužení funguje. Data ukazují, že u těch, co oddlužení využijí, funguje. Problém je motivace pro vstup těch, kdo nechtějí. Tady je potřeba, aby směrem k povinným dlužníkům promlouval stát, neziskové organizace a advokáti, kteří podávají návrhy na oddlužení,“ pokračoval doktor Žižlavský a závěrem dodal: „Zdravý člověk v produktivním věku si dnes může rozložit splácení dluhů do 3 let, a ještě se mu 40 % odpustí. Když to nezvládne, může zaplatit ještě méně, jen musí poctivě pracovat a splácet své dluhy 5 let. Je to skutečně málo? Tuto otázku ať si položí každý sám, protože to, co nezaplatí dlužník, platíme my ostatní.“

„Nezbytná je spravedlnost a rovnováha mezi věřitelem a dlužníkem. Kontrola spravedlnosti dluhu má zajistit férové zacházení. Dluh ale zůstává závazkem, který by měl být plněn. V opačném případě jde o signál, že dluhy se nemusí platit, a v konečném důsledku to může znamenat i pád celého soukromého práva,“ varoval doc. JUDr. Bohumil Havel, člen Legislativní rady vlády.

„Změnou parametrů oddlužení vzniknou dodatečné náklady, které se promítnou do cen produkce a dalších podmínek, jako jsou třeba úroky úvěrů. Jedná se o ekonomicky neodůvodněný plošný benefit pro všechny dlužníky na úkor věřitelů. Je potřeba zdůraznit, že se při nesplácení dluhů jedná vždy o selhání dlužníka, nikoliv věřitele,“ doplnil Ing. Michal Kuděj z Centra restrukturalizace a insolvence Harryho Pollaka z Fakulty podnikohospodářské na Vysoké škole ekonomické v Praze.

Redakce AD
Foto: redakce AD