Zvláštní cenu sv. Yva za dlouhodobý a mimořádný přínos evropské advokátní profesi a za zásluhu o upevňování vztahů zejména s Českou advokátní komorou a dalšími advokaciemi středoevropského regionu obdržel Dr. Rupert Wolff, prezident Rakouské advokátní komory.

Doktor Rupert Wolff se jako prezident Rady evropských advokátních komor v roce 2001 významně zasloužil o přijetí České advokátní komory do organizace evropských advokacií. V pozdější době vždy při svých jednáních s evropskými úřady prosazoval oprávněné zájmy evropských advokátů, a i díky jemu se podařilo uhájit advokátní profesní mlčenlivost při implementacích daňových směrnic. Jako dlouholetý předseda Rakouské advokátní komory má největší podíl na pořádání každoroční Evropské prezidentské konference ve Vídni, kde na nejvyšší úrovni jednají zástupci evropské advokacie a justice.
 

 

„Z prezidentů sousedních zemí Dr. Wolff patří k těm, kdo nejvíce podporují spolupráci s ČAK a k Česku jako takovému má velmi blízký vztah. V mnoha tématech se vzájemně podporujeme při projednávání různých agend v CCBE. Do jisté míry bych srovnal naše vztahy s rakouskou komorou ke vztahům se slovenskou advokacií. Rakušané jsou nám ve všech směrech nejblíže, a to i díky Dr. Wolffovi,“ uvedl k ocenění exprezidenta CCBE další z bývalých prezidentů Rady evropských advokátních komor a současný náhradník představenstva ČAK JUDr. Antonín Mokrý (na snímku uprostřed).

 

Česká advokátní komora Vám udělila zvláštní cenu sv. Yva za přínos evropské a české advokacii. Co pro Vás toto ocenění znamená?

Jsem poctěn. Toto ocenění vnímám jako výraz přátelství mezi advokáty z našich dvou zemí, kteří sdílejí tutéž právní tradici a historii.

 

Ve svém projevu na 8. sněmu České advokátní komory v říjnu loňského roku, jehož jste se – navzdory covidu – osobně zúčastnil, jste se zmínil o svém výjimečném vztahu k České republice. Předpokládám, že jej ovlivnil fakt, že Váš dědeček Dr. Alfred Wolff, zakladatel Vaší rodinné advokátní kanceláře, studoval v Praze, nebo má i jiné kořeny…?

Ano, můj dědeček byl opravdovým dítětem Rakousko-uherské monarchie. Narodil se v roce 1887 v Petrovaradínu (dnešní Nový Sad), studoval v Praze a absolvoval přípravnou praxi na okresním soudu v Schlanders, dnešní Itálii. Důvodů je však samozřejmě vícero – například vaše vynikající pivo a tvarohové palačinky.

Již 35 let, od roku 1987, působíte jako advokát. Jak se za tu dobu rakouská advokacie proměnila a jak se změnil pohled veřejnosti na roli advokáta, resp. na Rakouskou advokátní komoru?

Předpokládám, že stejně jako ve vaší zemi. Jsme moderní poskytovatelé služeb, pod neustálým tlakem, kteří si vždy stěžují na a) notáře, b) daňové poradce c) soudy a někdy i na své klienty. Pohled veřejnosti je stále vcelku dobrý, jelikož jsme dokázali udržet vysokou úroveň advokátní přípravy a vzdělávání (máme pět let koncipientské praxe po studiu, poměrně náročnou advokátní zkoušku a povinnost dalšího vzdělávání). Advokáti jsou v očích veřejnosti drazí. Na to já vždy odpovídám: dobrá rada je k nezaplacení! Vzhledem k tomu, že jsme federace, máme devět regionálních komor a jednu komoru národní – což někdy organizaci advokátní profese ztěžuje.

V roce 2020 jste byl již počtvrté zvolen předsedou Rakouské advokátní komory, což je jistě úctyhodný úspěch. Čím si vysvětlujete fakt, že Vám Vaši kolegové důvěřují a opět jste získal jejich sympatie a hlasy?

Poprvé jsem byl zvolen v roce 2011 a pracujeme v týmu: já a tři místopředsedové. Podařilo se nám, aby se národní Rakouská advokátní komora stala klíčovým ochráncem právního státu a demokracie. Konkrétně v letech po 11. září 2001 docházelo k četným útokům na principy právního státu, pokusům o rozšíření sledování nevinných osob pomocí kamer na veřejných místech atd. Vlna teroristických útoků, která následovala, zesílila tlak na základní svobody a práva. Našemu týmu se však podařilo podobným pokusům čelit, což občanská společnost velmi podporovala.   

Po svém zvolení předsedou jste se zmínil, že Vašimi hlavními cíli budou ochrana základních práv a svobod, rozšiřování právního státu a další rozvoj rámcových podmínek advokacie – nezávislost advokátů a ochrana mlčenlivosti, ale také například žaloba k ústavnímu soudu ohledně paušálních odměn za právní pomoc. Jak se Vám daří tyto cíle naplňovat?

Podařilo se nám odvrátit pokus o zavedení „preventivní vazby“[1], zabránili jsme zavedení zjednodušeného řízení pro získání přístupu ke spisům advokáta a dat klienta a omezení svobody tisku v neuzavřených trestních vyšetřováních. Zřídili jsme advokátní pohotovostní linku zajišťující právní poradenství pro všechny zatčené osoby a zároveň jsme přesvědčili Ministerstvo spravedlnosti, aby ji financovalo. Mohlo by se nám podařit předejít zavedení paušální odměny za právní služby poskytované v občanském soudním řízení. Rovněž jsme dosáhli výrazného navýšení advokátního tarifu a odměn advokátů za poskytování bezplatné právní pomoci. Stále nám však zbývá dlouhý neúplný seznam zlepšení, která se snažíme prosadit. Patří mezi ně snížení soudních poplatků a povinnost poroty písemně odůvodňovat rozsudky v trestních řízeních.

Jedna z poboček Vaší společnosti sídlí v Miláně. Vy sám jste vystudoval právo ve Vídni i v Padově, jste členem Rakouské i Milánské advokátní komory. Pokud byste mohl porovnat aktivity Vaší kanceláře v obou státech, liší se nějak skladba a početní zastoupení kauz, které zde řešíte?

Své členství v Milánské advokátní komoře jsem ukončil před dvěma lety – nadále je v ní však zapsán můj synovec, partner v naší advokátní kanceláři. Těžiště naší činnosti je v Rakousku, kde poskytujeme poradenství a zastupujeme mnoho italských občanů a podniků. Velkým problémem advokátní profese v Itálii, kterému musela čelit v posledních desetiletích, je neustále rostoucí počet advokátů. V Itálii je 312 644 advokátů, což znamená, že zde na jednoho advokáta připadá 200 občanů. Zatímco v Rakousku, které má 6 800 advokátů, připadá na jednoho advokáta 1 323 občanů.

Byl jste jedním z členů výběrové komise laureátek projektu Justitia Awards 2021. Jaký je Váš pohled na ženy vykonávající právnické profese, konkrétně advokacii?

Jsem rád, že počet žen, které vykonávají advokacii v mé zemi, pomalu ale jistě roste. Když jsem se stal předsedou Rakouské advokátní komory poprvé, měli jsme pouze 18 % advokátek, nyní je to téměř 23 % a 50 % koncipientek. Rakouská advokátní komora se snaží dělat pro ženy v advokacii více a umožnit jim lepší sladění práce s rodinou. Zároveň vidíme přirozený trend směřující k větší rovnováze mezi pracovním a soukromým životem obecně. Mladí advokáti již nejsou ochotni pracovat 10 hodin denně šest dní v týdnu.

Mohl byste přiblížit aktivity, na kterých v současné době Rakouská advokátní komora s ČAK spolupracuje?

S Českou advokátní komorou úzce spolupracujeme v rámci Rady evropských advokátních komor (CCBE) a s vedením ČAK se snažíme koordinovat na ad hoc aktivitách. Naposledy jsme jednali o sjednocení našeho přístupu k ukrajinské advokátní profesi. Zřídili jsme – stejně jako vy – síť advokátů, kteří poskytují bezplatnou právní pomoc uprchlíkům z Ukrajiny.

 

 

Redakce AD
Foto: ČAK

[1] Pozn. redakce: „preventivní vazba“ pro osoby, u nichž skutečnosti odůvodňují předpoklad, že by mohly ohrozit veřejnou bezpečnost. Tato vazba měla být určena především pro potenciálně nebezpečné žadatele o azyl, což je ústavně „diskutabilní“. Kurz a Kogler představili program rakouské vlády. Je v něm klimatická neutralita i „preventivní vazba“ — ČT24 — Česká televize (ceskatelevize.cz)