Před několika dny, konkrétně 28. ledna, skončilo takzvané milostivé léto (ML). Po dobu tří měsíců měli dlužníci v exekuci možnost zbavit se svých dluhů vymáhaných ve prospěch veřejnoprávních institucí. Zaplacením jistiny a nákladů exekuce ve výši 908 korun došlo k osvobození od zbytku dluhu a k zastavení exekuce. Zástupci vládní koalice a Ministerstva spravedlnosti už oznámili i možnost opakování milostivého léta od září letošního roku. Při té příležitosti položil Advokátní deník pár otázek soudnímu exekutorovi JUDr. Ing. Martinu Štikovi.

Splnilo podle Vás milostivé léto původní záměr?

Vím, že to politici a neziskové organizace nebudou rádi slyšet, ale musím konstatovat, že nesplnilo. Za svůj úřad mohu tvrdit, že o něj projevili zájem především dvě kategorie dlužníků. V první řadě ti, kteří své dluhy řešili a exekuci by dříve nebo později zaplatili, protože měli dostatek majetku. Druhou skupinu tvoří dlužníci, kteří se systematicky snaží exekucím vyhýbat, např. drobní živnostníci, kteří se velmi dobře umí pohybovat v zóně šedé ekonomiky. Tito lidé mají z podnikání nemalé příjmy, které exekutor zjišťuje podle zastaralé právní úpravy velmi obtížně. Chráněné účty si nezřizují, protože mají veškeré finanční toky nastaveny přes peněžní účty třetích osob nebo inkasují v hotovosti. Osoby sociálně slabé, samoživitelky, osamělí důchodci, či osoby v dluhových pastích této možnosti až na výjimky moc nevyužili. Ale máte pravdu, jeden mediální příběh dokáže velmi výrazně náhled na milostivé léto oproti realitě poupravit.

Proto musím shrnout, že záměr naplněný nebyl. Navíc jsem zaznamenal i úvahy nad tím, že je snad lepší nevyužít milostivého léta a raději počkat a exekuci zdržovat, až bude muset exekutor řízení podle novely zákona zastavit. Za žádnou cenu nic neplatit, exekutorovi se cíleně vyhýbat a počkat až bude muset být exekuce zastavena a dluh se stane naturální obligací.

Asi Vás nepřekvapí, když zmíníme, že mediálně prosakovalo, jak se exekutoři snažili v celém procesu milostivého léta kličkovat nebo ho porušovat.

K tomu několik poznámek. Za prvé – byl zde určitý záměr, který se nepodařilo vtělit do samotného textu normy. Výsledkem je zcela nesrozumitelná norma s řadou chyb a širokou škálou výkladových nejasností. Za druhé – když na to zákonodárce a neziskové organizace přišli, začali torpédovat mediální prostor a protlačovali politický výklad, který v zákoně chyběl, byl popsán nejasně, či chybně. Ukázkovým příkladem je právní charakter penále u VZP, vynucování vyčíslování dluhu, či tlak na společnosti, které do režimu milostivého léta nespadaly.  Za třetí – zejména na sociální síti Twitter bylo bezhlavě útočeno na některé exekutory, aniž by si autor jakkoliv ověřil faktický stav věci. Co je s podivem, že na podobně „zaručené“ informace někdy velmi hystericky reagovali i zainteresovaní politici. Exekutor, přestože v drtivé většině případů po stupoval podle platného práva, neměl nikdy možnost adekvátní obrany proti podobnému nařčení. Za čtvrté – ani samotní autoři normy včetně tehdejších předkladatelů neví, co všechno norma obsahuje, resp. neobsahuje. Často se stávalo, že pokud exekutor „milostivému“ nevyhověl, kategoricky byl označen za toho, kdo kličkuje a porušuje zákon, přestože se choval zcela v souladu se zněním normy. A konečně za páté – objektivně připouštím, že v každé profesi jsou individuální selhání a exekutorský stav v tomto není výjimkou, přesto všechno jsem výrazné excesy nezaznamenal.

Jste pro pokračování milostivého léta na podzim letošního roku?

Obecně mám na amnestující instituty novely exekučního práva takový názor, že v podstatě motivují dlužníky, aby se splácení vyhýbali a počkali právě na nějakou tu dluhovou amnestii. Paradoxně se amnestie týkají pouze exekucí vedených exekutory s vysvětlením, že exekutoři mají ohromné odměny. Růstem inflace a ceny vstupu to zcela odmítám, naopak tvrdím, že právě díky výši naší odměny a nákladů jsme výrazně méně konkurenceschopní např. na trhu práce.

Pokud by byla připravovaná novela další amnestie, musí mířit na všechny exekuce vedené všemi exekučními orgány, tedy Finanční správou, celníky a VZP, i na správní exekuce. V každém případě je však dopředu ohlášená amnestie morální hazard, protože každý dlužník bude vyčkávat se splácením do doby přijetí zákona o dluhové amnestii. Když bude druhá amnestie, proč by nebyla třetí, čtvrtá amnestie atd. Přesto, pokud stát hodlá dluhy promíjet, je to jeho volba. Stát ovšem podle mého názoru nemůže se zpětnou účinností promíjet nebo snižovat zákonné nároky advokátů exekutorů. Za předpokladu legislativně kvalitní normy, která už nebude upírat zákonné nároky advokátů a exekutorů, si dovedu naposledy a na krátkou dobu milostivé léto představit, ale jen u těch exekučních orgánů, které amnestii dosud neprováděly. Exekutorům by se měly nahradit náklady s exekucemi zastavenými podle již skončené amnestie ML.

Redakce AD
Foto: canva.com a archiv AD