Právní věty rozhodnutí, schválené na jednání občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu 14. dubna 2021.

 

Započtení pohledávky, Výklad právních jednání (o. z.) [ Právní jednání (o. z.) ], § 1987 o. z., § 97 odst. 1 o. s. ř., § 98 o. s. ř., § 556 odst. 1 o. z.

I. Nejistou nebo neurčitou ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. je zpravidla pohledávka, která je co do základu a (nebo) výše sporná (nejistá), a jejíž uplatnění vůči dlužníku formou námitky započtení vyvolá (namísto jednoznačného, tj. oběma dotčenými stranami akceptovaného zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí) spory o existenci či výši pohledávky užité k započtení.

II.  Likvidita pohledávky užité k započtení je hmotněprávním předpokladem započtení; není-li taková pohledávka „jistá a určitá“, odporuje započtení ustanovení § 1987 odst. 2 o. z. a je zpravidla (relativně) neplatné. Dovolá-li se věřitel pohledávky, proti které je započítáváno, vůči dlužníku relativní neplatnosti jeho právního jednání (jednostranného započtení), účinky započtení nenastanou (pohledávka, proti které je započítáváno, nezanikne).

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 09. 09. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020)

Exekuce, § 1147 o. z., § 348 odst. 1 o. s. ř., předpis č. 119/2001 Sb.

Zahájení a provedení exekuce prodejem nemovité věci po zrušení a vypořádání spoluvlastnictví nařízením jejího prodeje nebrání dříve zahájená exekuce prodejem spoluvlastnického podílu na této nemovité věci. Provedení exekuce prodejem nemovité věci má v takovém případě přednost; postup podle zákona č. 119/2001 Sb., kterým se stanoví pravidla pro případy souběžně probíhajících výkonů rozhodnutí, ve znění pozdějších předpisů, se neuplatní.

Prodejem věci ve veřejné dražbě ve smyslu ustanovení § 1147 o. z. se rozumí též postup podle § 348 o. s. ř.

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 07. 10. 2020, sp. zn. 20 Cdo 1961/2020)

Správa (správce) společné věci (o. z.), Zastoupení, Běžný účet, § 237 o. s. ř., § 241a o. s. ř., § 243c odst. 1 o. s. ř., § 243e odst. 1 o. s. ř., § 22 odst. 1 obč. zák. ve znění do 31. 12. 2013, § 139 odst. 2 obč. zák. ve znění do 31. 12. 2013, § 436 o. z., § 1135 o. z., § 1400 o. z., § 2435 o. z., § 2662 o. z.
Jedná-li správce společné věci jako nepřímý zástupce spoluvlastníků, svým jménem uzavírá ohledně správy společné věci smlouvy s třetími osobami a plnění z těchto smluv dále poskytuje spoluvlastníkům, je vůči jednotlivým spoluvlastníkům aktivně legitimován k vymáhání toho, co jsou povinni zaplatit za takto poskytnutá plnění (služby, dodávky vody, energií apod.).

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 09. 2020, sp. zn. 22 Cdo 994/2020)

Předběžné opatření, Náhrada škody, § 77a odst. 1 o. s. ř., § 109 odst. 1 písm. b) o. s. ř.

Jestliže soud vyhověl žalobě nebo jinému návrhu ve věci samé, nezakládá odpovědnost navrhovatele předběžného opatření za škodu nebo jinou újmu předběžným opatřením vzniklou jen to, že předběžné opatření předtím zaniklo právní mocí zamítavého rozhodnutí, které bylo posléze zrušeno (§ 77a odst. 1, § 77 odst. 1 písm. b/ o. s. ř.).

Pokračuje-li řízení ve věci samé po zrušení pravomocného rozhodnutí, kterým soud žalobu nebo jiný návrh ve věci samé zamítl, soud podle § 109 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. přeruší řízení o již podané žalobě o náhradu škody nebo jiné újmy vzniklé předběžným opatřením do pravomocného skončení řízení ve věci samé.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 07. 2020, sp. zn. 23 Cdo 1619/2019)

Nekalá soutěž, § 2976 odst. 1 o. z., § 2 odst. 1 písm. g) předpisu č. 110/1997 Sb., § 3 odst. 4 písm. a) předpisu č. 58/2018 Sb., čl. 3 Nařízení () č. 1924/2006, čl. 7 odst. 3 Nařízení () č. 1169/2011

Z pouhého zjištění, že výrobky, jež mají veřejnoprávní povahu doplňků stravy, jsou v hospodářském styku označovány informacemi o vlivu těchto výrobků na zdraví člověka, nelze učinit závěr, že uvádění takto označených výrobků na trh je ve smyslu § 2976 odst. 1 o. z. jednáním v rozporu s dobrými mravy soutěže způsobilým klamat zákazníky.

Porušení právních předpisů o označování doplňků stravy informacemi o vlivu těchto výrobků na zdraví člověka je jednáním v nekalé soutěži, jde-li o jednání v hospodářském styku, jež představuje porušení dobrých mravů soutěže a současně je způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo zákazníkům. Způsobilost tohoto jednání přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo zákazníkům přitom nemusí být výlučně důsledkem klamání zákazníků

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 07. 2020, sp. zn. 23 Cdo 3500/2019)

Pozůstalost (o. z.), Zastavení řízení, Stát, § 154 předpisu č. 292/2013 Sb.

V situaci, kdy tomu, kdo se postaral o pohřeb zůstavitele, nelze majetek bez hodnoty nebo majetek nepatrné hodnoty pro jeho nesouhlas vydat a bylo by v zásadě na místě projednání pozůstalosti, lze uvážit, zda by náklady státu a náklady účastníků řízení vzniklé se zjišťováním dědiců a s vlastním projednáním pozůstalosti nebyly výrazně nepřiměřené hodnotě a charakteru zůstavitelem zanechaného majetku. Případný závěr o výrazném nepoměru mezi majetkem, který by měl být projednán, a finanční a časovou náročností dalšího řízení o pozůstalosti, může vést k aplikaci ustanovení § 154 z. ř. s., přičemž tím, komu bude majetek bez hodnoty nebo majetek nepatrné hodnoty vydán, může být i stát.

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 08. 2020, sp. zn. 24 Cdo 785/2020)

Náhrada škody, Smlouva o smlouvě budoucí, § 2913 o. z., § 1785 o. z., § 1787 o. z., § 2006 o. z.

Zanikla-li smlouva o smlouvě budoucí pro nemožnost plnění podle § 2006 o. z. z důvodu na straně budoucího prodávajícího, nemůže se budoucí kupující domáhat uzavření kupní smlouvy podle § 1787 o. z.; má však právo požadovat náhradu škody, která mu vznikla porušením smluvní povinnosti (§ 2913 o. z.).

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 08. 2020, sp. zn. 25 Cdo 3788/2019)

Náhrada škody, Škoda, Moderace náhrady škody soudem [ Moderační právo soudu ], § 2953 o. z.

Z důvodů zvláštního zřetele hodných může soud přiměřeně snížit náhradu škody podle § 2953 odst. 1 o. z. i tehdy, je-li škůdcem právnická osoba.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 08. 2020, sp. zn. 25 Cdo 4393/2018)

Reorganizace, Účetnictví, § 1d odst. 2 předpisu č. 563/1991 Sb., § 316 odst. 4 IZ.

Zvláštním právním předpisem ve smyslu ustanovení § 316 odst. 4 insolvenčního zákona se rozumí zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví. Jestliže poslední účetní období předcházející insolvenčnímu návrhu bylo u dlužníka delší 1 roku, postupuje insolvenční soud při zkoumání přípustnosti reorganizace pro účely určení celkového ročního úhrnu čistého obratu dlužníka podle ustanovení § 1d odst. 2 zákona o účetnictví.

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 09. 2020, sen. zn. 29 NSČR 100/2019)

Odpovědnost státu za škodu, úmluva 111/2009 Sb.m.s., § 8 předpisu č. 82/1998 Sb.

Česká republika odpovídá za újmu způsobenou porušením práva Evropské unie rozhodnutím Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, i když takové rozhodnutí nebylo pro nezákonnost zrušeno, jestliže: a) cílem porušeného unijního předpisu je přiznání práv jednotlivcům, b) porušení je dostatečně závažné, přičemž z důvodu zvláštní povahy funkce soudu je stát odpovědný jen ve výjimečném případě, kdy soudní rozhodnutí porušilo použitelné právo zjevným způsobem, a c) mezi porušením unijního předpisu a škodou existuje příčinná souvislost; tyto předpoklady musí být splněny kumulativně.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2018, sp. zn. 30 Cdo 2584/2016)

Předběžná otázka, čl. 267 bod 3 Nařízení (EU) č. 326/2012

Odpovědnost státu za škodu způsobenou jednotlivci porušením práva Evropské unie soudem, proti jehož rozhodnutí není přípustný opravný prostředek, může být založena výhradně rozhodnutím obecného soudu, nikoli rozhodnutím Ústavního soudu v řízení o ústavní stížnosti.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3378/2018)

Ochrana osobnosti, Odpovědnost státu za škodu, § 11 obč. zák., § 13 obč. zák., § 13 odst. 1 předpisu č. 82/1998 Sb.

Veřejný projev člena vlády učiněný v rámci jeho pravomoci, jímž byla porušena presumpce neviny, je nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., který zakládá povinnost státu odčinit nemajetkovou újmu dotčené osobě.

Presumpci neviny porušuje vyjádření veřejného činitele, že osoba obviněná z trestného činu (či jen podezřelá) je vinná, předtím než jí vina byla prokázána zákonným způsobem. Z tohoto pohledu je zásadní rozdíl mezi tvrzením, že někdo je pouze podezřelý ze spáchání trestného činu, a jasným prohlášením, že se dotyčná osoba dopustila daného činu, aniž by byla pravomocně odsouzena.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 06. 2020, sp. zn. 25 Cdo 1304/2019)

Zdroj: Nejvyšší soud
Foto: canva.com