Dne 30. května 2024 zveřejnil Soudní dvůr Evropské unie (SD EU) stanovisko generální advokátky Juliane Kokott v řízení C-432/23 Ordre des avocats du Barreau de Luxembourg, které se týká ochrany profesní mlčenlivosti advokáta v kontextu přeshraniční výměny informací podle směrnice 2011/16/EU (DAC 6). Toto nezávazné, ale významné stanovisko, stojí za bližší analýzu, ať už jste advokáty v daňové oblasti nebo sledujete vývoj ochrany advokátní povinnosti mlčenlivosti. Rozsudek SD EU v této věci bude vydán pravděpodobně na podzim tohoto roku.

„Stanovisko generální advokátky nabízí Soudnímu dvoru zajímavou argumentaci a doplnění výkladu z rozsudku  C-694/20 Orde van Vlaamse Balies and Others z listopadu 2022[1]. Adekvátně totiž vyvažuje veřejný zájem na zachování profesní mlčenlivosti advokátů se zájmem na efektivní výběr daní členských států“ uvedl na dotaz redakce místopředseda ČAK a odborník na daňovou problematiku Ondřej Trubač.

Shrnutí skutkového stavu

Dne 28. června 2022 zaslal ředitel administration des contributions directes (správa přímých daní, Lucembursko) komanditní společnosti F (dále jen „žalobkyně“) rozhodnutí o uložení povinnosti poskytnout informace. Tato žádost byla založena na požadavku španělské daňové správy v souladu se směrnicí Rady 2011/16/EU. Španělská žádost se týkala právnické osoby, španělské společnosti K, a požadovala veškerou dostupnou dokumentaci za období od 1. ledna 2016 do 31. prosince 2019, týkající se nabytí podílů ve dvou různých společnostech.

Žalobkyně e-mailem ze dne 8. července 2022 a následně doporučeným dopisem ze dne 8. srpna 2022 sdělila správě přímých daní, že jednala jako advokátka skupiny, k níž náleží společnost K, a že je vázána profesní mlčenlivostí, která jí neumožňuje sdělit požadované informace. Správa přímých daní její odpověď odmítla jako neuspokojivou a dne 16. září 2022 uložila žalobkyni pokutu za nevyhovění rozhodnutí o uložení povinnosti. Žalobkyně podala proti tomuto rozhodnutí žalobu u lucemburských soudů, ke které se jako vedlejší účastnice připojila Lucemburská advokátní komora.

Rozsudkem ze dne 23. února 2023 Tribunal administratif (správní soud, Lucembursko) žalobu i návrh na vstup vedlejší účastnice do řízení zamítl. Žalobkyně a advokátní komora podaly odvolání ke Cour administrative (Nejvyšší správní soud, Lucembursko), který přerušil řízení a předložil Soudnímu dvoru předběžné otázky.

Předběžné otázky předložené SD EU

Cour administrative (Nejvyšší správní soud) předložil Soudnímu dvoru následující předběžné otázky podle článku 267 SFEU (volně přeloženo):

1. Vztahuje se na právní konzultace advokáta v oblasti práva obchodních společností zvýšená ochrana komunikace mezi advokáty a jejich klienty přiznaná článkem 7 Listiny základních práv EU?
2. Představuje rozhodnutí příslušného orgánu dožádaného členského státu, kterým je advokátovi uložena povinnost poskytnout veškerou dostupnou dokumentaci týkající se vztahů s jeho klientem, zásah do práva na respektování komunikace mezi advokáty a jejich klienty zaručeného článkem 7 Listiny?
3. Je směrnice 2011/16 v souladu s článkem 7 a čl. 52 odst. 1 Listiny, pokud kromě čl. 17 odst. 4 neobsahuje žádné ustanovení, které by výslovně umožňovalo zásah do důvěrnosti komunikace mezi advokáty a jejich klienty?
4. Může být režim povinnosti advokátů spolupracovat při výměně informací na žádost upraven vnitrostátními právními předpisy každého členského státu?
5. Musí takové vnitrostátní právní ustanovení obsahovat specifické podmínky zajišťující ochranu důvěrnosti komunikace mezi advokátem a jeho klientem a omezující povinnost advokátů spolupracovat v nezbytné míře?
6. Musí příslušný orgán dožádaného členského státu provést podrobné posouzení, zda dožadující členský stát vyčerpal obvyklé zdroje informací, marně využil možnosti obrátit se na jiné potenciální držitele informací, a zvážit v každém jednotlivém případě cíl veřejného zájmu s dotčenými právy?

Stanovisko generální advokátky Juliane Kokott

Příslušnost SDEU a ochrana profesní mlčenlivosti advokáta

Generální advokátka v úvodu odmítla tvrzení Rakouska o nepříslušnosti SD EU k rozhodnutí předmětné věci. K otázce, zda daný případ spadá pod ochranu čl. 7 Listiny základních práv EU (dále jen „Listina“), generální advokátka dospěla k závěru, že ano. Tento závěr podpořila judikaturou Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) k čl. 8 odst. 1 Evropské úmluvy o lidských právech (EÚLP).

Podle jejího názoru článek 7 Listiny chrání profesní mlčenlivost advokáta ve vztahu k jakýmkoli právním konzultacím, a to jak pokud jde o jejich obsah, tak i o jejich existenci, bez ohledu na oblast práva. Práva na respektování soukromého života chráněného článkem 7 Listiny se mohou dovolávat i právnické osoby.

Zásah do práva na respektování komunikace mezi advokátem a klientem

Generální advokátka uvedla, že rozhodnutí daňového orgánu o uložení povinnosti vydané v rámci výměny informací na žádost, které požaduje veškeré dokumenty týkající se právního poradenství poskytnutého klientovi, představuje zásah do práva na respektování komunikace mezi advokátem a klientem zaručeného článkem 7 Listiny.

Směrnice 2011/16 je podle ní slučitelná s článkem 7 a čl. 52 odst. 1 Listiny, i když neobsahuje žádné ustanovení kromě čl. 17 odst. 4, které by výslovně umožňovalo zásah do důvěrnosti komunikace mezi advokáty a jejich klienty v rámci právní úpravy výměny informací na žádost.

Podmínky a omezení povinnosti advokátů

Vnitrostátní právní předpisy každého členského státu musí upravit podmínky, rozsah a omezení povinnosti advokátů spolupracovat v rámci výměny informací na žádost podle směrnice 2011/16. Jakákoli povinnost advokáta sdělovat informace o vztahu s klientem vede k zásahu do práva na respektování komunikace mezi advokátem a klientem chráněného článkem 7 Listiny.

Zásada proporcionality

Podle čl. 52 odst. 1 Listiny musí být respektována zásada proporcionality a podstata základního práva. Omezení musí odpovídat cílům obecného zájmu, které uznává Unie, což je výměna informací na žádost za účelem zajištění správného vyměření daní a boje proti daňovým únikům a podvodům. Členské státy musí omezit jakýkoli zásah do práva na respektování komunikace mezi advokátem a klientem na nezbytnou míru.

Přeshraniční výměna informací

Úkony šetření v dožádaném státě jsou vždy druhořadé vůči úkonům v dožadujícím státě. Je tomu tak proto, že každá přeshraniční výměna informací vede k dalšímu zásahu do základních práv dotčených subjektů daňové a informační povinnosti. Lucemburská daňová správa jakožto dožádaný orgán se proto musí ujistit, že dožadující španělský orgán bez úspěchu vyčerpal své vlastní možnosti k šetření. I když dožádaný orgán není zpravidla schopen tuto skutečnost ověřit, musí před oslovením advokáta se žádostí získat alespoň potvrzení od dožadujícího orgánu, že byla vyčerpána všechna opatření k šetření v dožadujícím státě. Kromě toho nezbytnost podle čl. 52 odst. 1 druhé věty Listiny předpokládá, že v dožádaném státě neexistuje žádný stejně vhodný prostředek k dosažení cíle, který by byl pro dotčenou osobu, v tomto případě advokátní kancelář, méně omezující. To musí v každém jednotlivém případě posoudit předkládající soud.

Vyvážení zájmů a ochrana profesní mlčenlivosti

Zkoumání přiměřenosti zákona dle generální advokátky vyžaduje, aby byla určena závažnost zásahu do základních práv a aby bylo zkoumáno, zda cíl sledovaný zásahem, který slouží veřejnému zájmu, je přiměřený závažnosti zásahu. V této souvislosti musí dožádaný členský stát zohlednit zvláštní význam advokáta jako nezávislého orgánu výkonu spravedlnosti v právním státě. Skutečnost, že profesní mlčenlivost advokáta nechrání pouze individuální zájmy, ale také veřejný zájem, působí při nezbytném vyvažování zájmů ve prospěch profesní mlčenlivosti advokáta. Z toho vyplývá, že lucemburská daňová správa jako dožádaný orgán může od žalobkyně jako advokátní společnosti požadovat informace týkající se klientského vztahu pouze výjimečně, nikoliv automaticky a za každou cenu.

Ne všechny informace, které se advokát dozví jako osoba, však podléhají zvláštní ochraně profesní mlčenlivosti advokáta. Chráněny jsou spíše pouze informace v souvislosti s právním poradenstvím v rámci konkrétního pověření. Advokáti mohou být rovněž komerčně činní, např. v souvislosti s podnikatelským poradenstvím a informace získané v této souvislosti proto nevyžadují stejnou ochranu jako informace získané v rámci právního poradenství. Tyto zásady se navíc vztahují nejen na advokáty, ale i na daňové poradce a další profesní skupiny, pokud jsou podle příslušného vnitrostátního práva postaveny jakožto nezávislé justiční orgány na roveň advokátům jsou-li oprávněni poskytovat právní poradenství a zastupovat klienty před soudem.

Závěrečné posouzení a specifické podmínky

Lucemburská daňová správa jako dožádaný orgán musí mít rovněž možnost zohlednit závažnost zásahu ve svých jednotlivých rozhodnutích. Pokud je jako v projednávané věci požadována „veškerá dostupná dokumentace“, je sporné, zda je rozhodnutí přiměřené sledovanému účelu. Proto musí vnitrostátní právo stanovit podmínky, rozsah a meze povinnosti spolupráce advokátů jako držitelů informací. Vnitrostátní právní úprava, podle níž se na poradenství a zastupování advokátem v daňových věcech obecně nevztahuje – s výjimkou trestního práva v oblasti daní – ochrana profesní mlčenlivosti advokáta, a která tudíž neumožňuje zvažování zájmů v jednotlivých případech, je proto v rozporu s článkem 7 Listiny.

Význam a dopady stanoviska

Předmětné stanovisko představuje významné potvrzení judikatury SD EU v oblasti ochrany profesní mlčenlivosti advokátů. Je samozřejmě otázkou, nakolik se SD EU se stanoviskem generální advokátky ztotožní, jeho výsledky mohou mít dopad na právní praxi v členských státech EU, zejména v kontextu přeshraniční výměny informací podle směrnice 2011/16/EU, v některých státech však mohou ovlivnit i celkový přístup k ochraně povinnosti mlčenlivosti.

V Lucembursku například dodnes panuje dvojkolejnost, která vytváří v advokacii nejistotu, což generální advokátka ve svém stanovisku adresuje. Podle lucemburského vnitrostátního daňového práva panuje zvláštní režim, který chrání profesní tajemství advokátů a brání tak lucemburským daňovým orgánům požadovat od advokátů informace v souvislosti s daňovými kontrolami týkajícími se jejich klientů. Existuje však jedna důležitá výjimka, podle níž advokáti, kteří poskytují poradenství výhradně v daňových záležitostech, musí na žádosti úřadů o informace reagovat, pokud – a to je výjimka z výjimky – by v případě poskytnutí informací daňovým úřadům nevystavili své klienty trestnímu stíhání. Nedávný průlomový rozsudek lucemburského Nejvyššího správního soudu – vydaný v souvislosti s odhalením Panama Papers – objasnil, že je pouze na advokátovi, aby posoudil, zda skutečně existuje riziko, že klientovi hrozí trestní sankce, či nikoliv, a aby tedy na žádost úřadů o informace odpověděl – či nikoliv.

Závěry stanoviska jsou velmi podstatné i pro české právní prostředí, kde se advokátní mlčenlivost v posledních letech ocitá pod stále intenzivnější palbou. Nejen evropská legislativa v tomto směru představuje jakousi rozbušku, která spouští nebezpečné diskuze a snahy o narušení ústavně zaručené ochrany důvěrnosti, resp. mlčenlivosti mezi advokátem a jeho klientem. Právě mezinárodní dožádání v daňovém řízení je oblastí, která do advokátní mlčenlivosti citelně zasahuje a je potřeba v ní nastavit rozumné mantinely. Ani v oblasti daňového práva totiž není možné význam a nezbytnost advokátní mlčenlivosti přehlížet a jednostranně upřednostňovat fiskální zájmy státu.

Stanovisko generální advokátky v této věci je tak hlasem vyjadřujícím respekt k principům právního státu a ústavně zaručenému právu na právní pomoc. Doufejme tedy, že se úvahy obsažené v tomto stanovisku promítnou i do závěrů samotného SD EU, které budou formovat následnou praxi na úrovni jednotlivých členských států. Ukázalo se, že postup České advokátní komory, která při implementaci směrnice DAC 5 a směrnice DAC 6 důsledně hájila profesní mlčenlivost a zajistila, že advokáti nejsou povinni předávat finanční správě údaje o svých klientech a jejich transakcích, byl v plném souladu se Listinou základních práv EU.

Kompletní stanovisko generální advokátky naleznete ZDE.

 

Alžběta Dvořáková Recová, Monika Novotná, Ondřej Trubač, Karolína Koubková

 

 

 

[1] Rozsudek SDEU ve věci C-694/20 Orde van Vlaamse Balies and Others, ze dne 8. 11. 2022, dostupný na https://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=268430&pageIndex=0&doclang=CS&mode=lst&dir=&occ=first&part=1&cid=10016615