Špatné spaní z toho mít nemusí. Totéž platí i pro státní zastupitelství, ministerstva a další správní orgány, ani mezi advokáty nemáme docela jasno. Otázka je přitom jednoduchá: co se stane, když poslední den lhůty vložíte podání adresované soudu do poštovní schránky?

 

 

Podrobnosti níže.

 

První část

 

• Ústavní soud a uzavírání poštovních smluv

Podrobně se Ústavní soud k procesu uzavírání poštovní smlouvy vyjádřil v nálezu ze dne 1. 11. 2006, sp. zn. IV. ÚS 110/06. Třebaže poštovní schránky nebyly předmětem sporu v dané věci, Ústavní soud je ke své argumentaci využil.

Dříve je ale třeba důsledně rozlišit, co mnoho lidí má za stejné: 1) den podání (faktického), 2) den podání (dle domněnky) a 3) den uzavření poštovní smlouvy.

Jde o omyl omluvitelný, protože se v mnoha případech střetávají. Ne (například) u poštovních schránek.

Podle čl. 6 odst. 1 poštovních podmínek České pošty, s. p. (poštovní podmínky): „Smlouva o poskytnutí poštovní služby (dále jen ‚smlouva‘) je uzavřena poštovním podáním (dále jen ‚podání‘).“ Okamžik odevzdání poštovního podání může vyplývat např. z podacího lístku, nebo z potvrzení pošty v knize odeslané pošty apod.

Podle čl. 7 odst. 1 poštovních podmínek: „Poštovní zásilka může být vložena do poštovní schránky. V takovém případě se za den podání považuje den nejbližšího výběru poštovní schránky uvedeného na jejím informačním štítku; ke dni, v němž byla poštovní zásilka do poštovní schránky skutečně vložena, se nepřihlíží.“

Podle čl. 8 odst. 1 poštovních podmínek: „Za den podání se považuje den, v němž byl podnik o poštovní službu požádán. Jestliže však příslušná osoba v prostorách pošty nebo v blízkosti pověřeného pracovníka projevila vůli o poskytnutí poštovní služby požádat, z příčin na straně podniku však svou žádost mohla uplatnit až následující den, za den podání se považuje předchozí den.“

V případě, kdy k přepážce dojdete s poštovním podáním před půlnocí, ale z důvodu technického výpadku budou moci pracovníci zpracovat váš požadavek až po půlnoci, pak:

• faktický den podání ad 1) byl po půlnoci,
• den podání dle domněnky ad 2) byl před půlnocí,
• k uzavření poštovní smlouvy ad 3) došlo dnem podání dle domněnky 2) před půlnocí projevem vůle[1] (v prostorách pošty nebo v blízkosti pověřeného pracovníka) směřujícím k uzavření poštovní smlouvy ve faktický den podání ad 1), který z příčin na straně pošty nastal až následující den.

Analýzou mj. těchto článků poštovních podmínek došel Ústavní soud v nálezu níže citovaným závěrům. Prezentuje je však kostrbatě, popíši je proto nejdříve sám.

Čl. 6 odst. 1 poštovních podmínek přímočaře popisuje okamžik uzavření poštovní smlouvy jako ten, kdy je podána pošta (faktický stav). Čl. 8 odst. 1 poštovních podmínek sděluje, že za den podání se považuje den, v němž byl podnik o poštovní službu požádán[2] (domněnka), ale za splnění podmínek za něj může být považován den předchozí (domněnka).

Významný je čl. 7 odst. 1 poštovních podmínek ne kvůli domněnce o dni podání, ale díky informaci, že k faktickému dni vhození zásilky do poštovní schránky se nepřihlíží. Pokud se nepřihlíží k faktickému dni vhození, nemůže se přihlížet k faktickému vybrání schránky. Pokud bychom uzavřeli, že dovolatel zásilku s dovoláním vhodil do poštovní schránky v pátek 20:00, i když dle štítku faktický výběr poštovní schránky proběhl v pátek v 16:00, pak přihlížíme ke dni faktického vhození do schránky (což však poštovní podmínky vylučují).

Musíme tedy vyloučit úvahy o tom, jestli byla obálka do schránky vhozena před časem uvedeným na štítku poštovní schránky, nebo po něm – rozhodující je pouze den, nikoliv hodina.

Za takových okolností činí velký rozdíl, pokud obálku odevzdáte do poštovní schránky v pondělí (poslední den lhůty) 23:55, či v úterý 00:05, a to i když by se dle informačního štítku na schránce měla obálka dostat do rukou poštovního doručovatele až následující pátek.

V prvním případě tohoto příkladu bude platit:

• k faktickému podání ad 1) došlo před půlnocí,
• dle domněnky ad 2) došlo k podání v pátek,
• k uzavření poštovní smlouvy ad 3) došlo před půlnocí vhozením zásilky do poštovní schránky faktickým dnem podání ad 1).

Bez důkazu o faktickém stavu bude za den podání považován dle domněnky pátek v obou případech. Ovšem, pokud by nad poštovní schránkou byla kamera městské policie, k zachování lhůty dojde pouze při vhození zásilky do poštovní schránky před půlnocí,[3] neboť pouze v tomto případě lze dokázat uzavření poštovní smlouvy.

Slovy nálezu Ústavního soudu ze dne 1.  1. 2006, sp. zn. IV. ÚS 110/06:

„31 (…) Z uvedeného článku (čl. 7 pozn. aut.) tedy vyplývá, že jestliže odesílatel učiní jeden úkon – vhodí zásilku do schránky, dojde k uzavření poštovní smlouvy, vzniku povinnosti poštovního přepravce zásilku doručit, přičemž za den podání se považuje ten den, který byl označen jako den výběru poštovní schránky. Faktické převzetí doručované zásilky poštovním přepravcem zde nehraje roli (srov. a contrario rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2000, sp. zn. Jc 39/2001, 20 Cdo 1473/2000).“

„35. Uzavřením poštovní smlouvy vznikají provozovateli povinnosti stanovené zákonem o poštovních službách a poštovními podmínkami, popř. stanovené dalšími ujednáními mezi odesílatelem a provozovatelem. Mezi tyto povinnosti patří povinnost provozovatele dodat poštovní zásilku příjemci.“[4]

„40. Přílišným formalismem zakládajícím porušení základních práv a svobod stěžovatelky byl výklad slovního spojení ‚lhůta je zachována, je-li … podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit (§ 57 odst. 3 o. s. ř.ʻ), který se upnul ke skutečnosti, kdy se dostala poštovní zásilka do faktické dispozice zaměstnanců poštovního přepravce. Takovýto výklad ignoroval fakt uzavření poštovní smlouvy, jež předchází vlastnímu fyzickému předání poštovní zásilky a ze které vyplývá povinnost poštovního přepravce odevzdat zásilku příjemci…“

V souhrnu. Uzavření poštovní smlouvy se vždy musí shodovat buďto s faktickým dnem podání, či dnem podání dle domněnky. Nemusí se však shodovat s oběma dny zároveň. Ke kterému dni se soud přikloní, bude záviset na výsledcích dokazování. Pokud účastník řízení dokáže projev vůle směřující k odeslání zásilky dne, kdy bylo (resp. mělo být) uskutečněno faktické předání zásilky a uzavření poštovní smlouvy a překážku na straně pošty při odesílání, která zapříčinila opoždění, rozhodujícím bude den podání dle domněnky, v opačném případě den faktický. Pokud účastník řízení dokáže uzavření poštovní smlouvy vhozením do poštovní schránky poslední den lhůty, rozhodujícím bude faktický den podání.

 

• „Absurdní důsledky“

Pokud Krajský soud v Plzni v rozsudku ze dne 27. 6. 2017, sp. zn. 57 A 49/2017 píše: „Zásada, že podání je vůči správnímu orgánu učiněno okamžikem, kdy je držitel poštovní licence o službu požádán, nemůže platit jako univerzální princip mimo rámec podání zásilky na přepážce. Závěry nálezu IV. ÚS 110/06 totiž nelze vytrhávat z jejich skutkového kontextu. Absurdní důsledky opačného přístupu lze ilustrovat na případu vložení zásilky do poštovní schránky. V této situaci se ve smyslu čl. 7.1 poštovních podmínek považuje za den podání den nejbližšího výběru poštovní schránky uvedeného na jejím informačním štítku; ke dni, v němž byla poštovní zásilka do poštovní schránky skutečně vložena, se nepřihlíží (shodně viz nález IV. ÚS 110/06, bod 31),“ mýlí se.

Pokud Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 21. 12. 2023, sp. zn. 10 A 116/2023, píše: „Včasnost podání závisí až na podmínce, zda byla toho dne zásilka do poštovní schránky vložena před dobou výběru uvedenou na informačním štítku,“ mýlí se.

 

• Řešení „v souladu“ s ustálenou judikaturou

Zvláštní zmínku si ovšem zaslouží mýlka Nejvyššího soudu.

V usnesení ze dne 8. 2. 2023, sp. zn. 27 Cdo1930/2022, posuzoval Nejvyšší soud, zda bylo včasné odvolání, které mělo být učiněno poslední den lhůty ve večerních hodinách, kdy jej dovolatel vhodil do poštovní schránky.

Podle Nejvyššího soudu: „Vhodil-li dovolatel (…) zásilku obsahující odvolání do poštovní schránky v Děčíně dne 14. 9. 2018, tj. poslední den lhůty k podání odvolání, v 18.47 hod., a nebyla-li tato poštovní schránka (podle údaje na ní obsaženého) po 18.30 hod. vybírána, mohla být přeprava zásilky (objektivně) zahájena nejdříve až následující den, tedy po marném uplynutí lhůty k podání odvolání.“ Dovodil, že pro zachování lhůty k podání opravného prostředku nepostačuje vhození zásilky do poštovní schránky, jestliže již uplynula doba, ve které měl poštovní orgán schránku vybrat. Nemá v takovém případě ani povinnost podání doručit mimo dobu na schránce uvedenou mimo tuto dobu.

Co z tohoto rozhodnutí dělá kromobyčejně frustrující, je, že „…otázku včasnosti odvolání (…) vyřešil odvolací soud v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího i Ústavního soudu.“

Z judikatury k tomuto cituje nález Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2006, sp. zn. IV. ÚS 110/06, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2000, sp. zn. 20 Cdo 1473/2000.

Čtenáři článku však ví, že toto z uvedeného nálezu nevyplývá, a náruživí čtenáři nálezu[5] poznají i citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2000.

Jde o usnesení, na kterém Ústavní soud argumentem a contrario ilustruje, že faktické převzetí doručované zásilky poštovním přepravcem nehraje roli, neboť Nejvyšší soud v tomto usnesení píše: „V uvedeném případě nebyla tudíž procesní lhůta k podání dovolání dodržena, jelikož zkoumaná zásilka byla vhozena do poštovní schránky sice posledního dne lhůty, ale později než v době určené pro výběr do ní vhozených poštovních zásilek. Přeprava zásilky tedy mohla být (objektivně) zahájena teprve následujícího dne (v sobotu 22. 1. 2000) v 8.00 hodin ráno, to jest po uplynutí lhůty k podání dovolání.“ Faktické převzetí doručované zásilky, tj. doba kdy mohla být přeprava (objektivně) zahájena poštovním přepravcem, nehraje roli pro vznik povinnosti listinu doručit.

Nejvyšší soud dochází k opačnému závěru než Ústavní soud a prezentuje závěry vzájemně si výslovně odporujících rozhodnutí jako souladných, aby podpořil svůj argument.

Rozhodnutí Nejvyššího soudu nadané výhodou své čerstvosti a presumpcí správnosti, bude pravděpodobně využíváno nižšími soudními instancemi (k čemuž ze zkušenosti autora již došlo), jež nebudou mít prostor zkoumat pozadí všech citovaných rozhodnutí a učiní chybu, že Nejvyššímu soudu uvěří… což se vytýká velmi zvláštně.

Je to zbytečná škoda. Řešení se neskrývalo v rakouské judikatuře, ani prvorepublikové literatuře (proto také o rozhodnutí neposloucháte v podcastu Judikatúra) – stačilo pouze přečíst nález Ústavního soudu v jeho celosti.[6]

 

Část druhá

 

• Všechno, co jste kdy chtěli vědět o poštovních schránkách (ale báli jste se zeptat)

Jak tedy správně zasílat prostřednictvím poštovní schránky?

Jediným relevantním údajem bude v takových případech tedy časový údaj na obálce (jenž se nemusí shodovat se dnem vhození do schránky), případně datum v hlavičce dopisu[7] (či účastnická výpověď).

Obojím lze dokazovat zachování lhůty. Obojí také podléhá zásadě volného hodnocení důkazů soudem a lze důvodně očekávat (budou-li k dispozici pouze tyto dva důkazy), že se v takovém případě soud spíše přikloní k údaji uvedeném na obálce, neboť datum v hlavičce listiny mohlo být spíše antedatováno. Tyto úvahy by však v případě rozporu měl výslovně uvést, není přípustné jedno z dat zcela pominout.

Významnosti tyto úvahy nabývají zejm. u podání zasílaných advokáty. V souladu s čl. 17 odst. 2 usnesení představenstva České advokátní komory č. 1/1997 Věstníku ze dne 31. 10. 1996, etického kodexu: „Advokát nesmí v řízení uvádět údaje, ani navrhovat důkazy, o nichž ví, že jsou nepravdivé nebo klamavé, a to ani na příkaz klienta.“ Antendatování listiny by tak mohlo být kárným proviněním,[8] pro jehož posouzení by odůvodnění soudu mohlo mít nezanedbatelný význam.

Takto Ústavní soud posvětil provedené dokazování insolvenčních soudů v usnesení ze dne 27. 11. 2013, sp. zn. IV. ÚS 1559/13. V předmětné věci bylo na obálce s insolvenční přihláškou uvedeno datum 4. 3. 2010 (prekluzivní lhůta končila 10. 3. 2010), listina byla soudu doručena 14. 4. 2010. Avšak výsledek provedeného reklamačního řízení s poštovním přepravcem[9] a prodleva mezi odevzdáním listiny na poštu a doručením soudu insolvenční soud přesvědčily, že datum na obálce bylo účelově změněno, a přihláška byla odevzdána k poštovní přepravě až po uplynutí prekluzivní lhůty k podání. Tedy ani datum na obálce nemusí být směrodatné.

 

• Vzpomínky do alba

Je na místě důrazně odmítnout příležitostné úvahy soudů a správních orgánů, že je povinností advokátů zasílat listiny datovou schránkou.

Existuje více situací, při kterých není datová schránka optimálním nástrojem, např. v rámci procesní strategie, či pokud advokát nechce otevírat datovou schránku,[10] aby mu nebyly doručeny v ní obsažené zprávy (čímž by při nemoci mohl zapříčinit běh krátkých lhůt), nebo pokud nemá zrovna přístup k internetu.

Třeba však připustit, že se připravuje o pohodlí s datovou schránkou spojené.

Z procesní opatrnosti je pak třeba na místě zajistit důkazy k prokázání uzavření poštovní smlouvy při vhození do poštovní schránky. Nejjednodušší se jeví možnost svědecké výpovědi (buďto doprovázející osoby, či osoby, která byla zasláním pověřena, tzn. osoby odlišné od účastníka řízení), nebo fotografie/videa (resp. v nich obsažených metadatech, netřeba se fotit s novinami vedle poštovní schránky).

 

Část třetí – závěr

 

Otázka doručování je ve svém důsledku otázkou dokazování. Různé způsoby odesílání představují toliko různé způsoby dokazování.

Toto je obecně přijímáno, poštovní schránky ovšem představují intuitivní problém, že pro doručení nesejde na tom, zda je obálka vložena před, či po půlnoci. V poštovní schránce poté může tak či tak strávit několik dalších dní, než dojde k samotné přepravě. Pravděpodobně k překonání tohoto „rozporu“ soudy přikročily k využití argumentu o informacích na poštovních schránkách. Jde však o logiku vadnou, neboť upřednostňuje den doručení před dnem podání – shodnou logikou by šlo dojít k zjevně nesprávnému názoru, že podání odeslané datovou schránkou po půlnoci posledního dne lhůty, je včasné, neboť stejně by se dříve k němu dříve pracovník soudu nedostal.

V článku mj. rozebírané usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2023, sp. zn. 27 Cdo 1930/2022, slouží jako cenná připomínka toho, že obecné soudy (i správní orgány) stále mají tendenci vnímat lhůty nikoliv jako služebníka účastníka řízení, ale osvobození od povinnosti zabývat se věcí.

Je proto významné si znovu připomenout slova vyřčená v nálezu Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2006, sp. zn. IV. ÚS 110/06: „Účelem právní úpravy doručování není totiž kladení překážek osobám uplatňujícím práva, nýbrž stanovení formálního postupu pro jejich uplatňování. Tento princip pak vybízí obecné soudy, aby interpretovaly a aplikovaly právní normy související s doručováním s maximální dávkou racionality…“

 

Mgr. Pavel Vevera, advokátní koncipient v Praze

Ilustrační foto: redakce AD

 

---

[1] Z toho lze dovozovat, že pokud by pošta celou noc z technického důvodu nemohla přijímat zásilky, avšak odesílatel by přišel s listinou až po půlnoci, domněnka se neuplatní, neboť svou vůli projevil až po půlnoci.

[2] Žádání předchází podání.

[3] Dle usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 3. 2015, sp. zn. III. ÚS 269/15, ani minuty neomlouvají.

[4] Shodně např. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 29 NSČR 9/2011.

[5] Populace: autor článku.

[6] Anebo třeba i rozhodnutí jiného senátu totožného soudu. Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 230/2010: „Listina je podána jako poštovní zásilka ve lhůtě, jestliže je v této lhůtě vhozena do poštovní schránky, předána poštovnímu doručovateli k přepravě poštou, podána u přepážky pošty, ať již jako doporučená, nebo obyčejná zásilka. Datum podání na poště se zjišťuje podle data razítka na zásilce či na podacím lístku (u doporučené zásilky), nebo ve sporných případech dotazem u poštovního úřadu, kdy byla zásilka předána k přepravě (srov. P. Šámal a kol.: Trestní řád, Komentář, I. díl, 5. vydání, C. H. Beck, Praha 2005, str. 406-407). Judikatura Nejvyššího soudu zastává názor při posuzování včasnosti podání (odvolání, dovolání), že ve sporných případech je třeba posuzovat včasnost podání ve prospěch obviněného.“

[7] Autor zde vychází z toho, že soukromé osoby nerozlišují mezi dnem vyhotovení a dnem vypravení, ale upraví datum v hlavičce podle data, kdy mají v úmyslu podání odeslat.

[8] Nezapomínat, že advokát je kárně odpovědný i za zavinění pracovníka své advokátní kanceláře (viz KR 23/98).

[9] V tomto případě podle zprávy České pošty (provozního ředitele Regionu Praha) dne 10. 4. 2010 poštovní doručovatelka na žádost odesílatele přetočila razítko na 4. 3. 2010. I toto se může stát.

[10] Např. když nemá pověřené osoby nebo administrátory, kteří by mohli podání odeslat, a zároveň nezpůsobit doručení zpráv ve schránce.