Koncem března předložil ministr spravedlnosti do meziresortního připomínkového řízení návrh novely advokátního tarifu, aby pak koncem dubna vypluly na povrch připomínky, které uplatnily některé státní instituce. V připomínkách se můžeme dočíst ledacos. Ministerstvo financí tak označilo navýšení tarifu za značně nepřiměřené, Ministerstvo vnitra pak přichází s obavou, která se jako červená nit táhne i některými ostatními připomínkami, a to, že by zvýšení tarifu mohlo – nedej Bože – vést ke zvýšení zisku advokátů…

Ohledně advokátního tarifu, který se naposledy zvyšoval možná ještě v době, kdy jsem byl na vysoké škole, je dobré připomenout, že v praxi plní dvě zásadní úlohy. Jednak určení odměny advokáta tam, kde ji platí stát, a tou druhou je pak stanovení náhrady nákladů za právní zastoupení v soudních řízeních, která přísluší procesně úspěšnému účastníkovi řízení. Každý z nás pravděpodobně zažil, resp. zažívá ve svém oboru situace, kdy nad výší tarifní odměny nevěřícně kroutí hlavou. Já osobně vždy, když za vítězství ve věci v rámci správního soudnictví, kdy se spor týkal nezákonně doměřené daně ve výši několika milionů korun, obdrží klient jako náhradu nákladů řízení něco kolem 10 000 Kč, protože jeden úkon je „ohodnocen“ 3 100 Kč. V této souvislosti pak „zaujme“ i názor Ministerstva financí, které se ohradilo proti odůvodnění Ministerstva spravedlnosti, že k vyplacení náhrady nákladů řízení by logicky došlo jen tehdy, pokud by soudy dospěly k závěru, že postup správců daně byl nezákonný. Ministerstvo financí je totiž toho názoru, že nejde o nezákonný postup, ale pouze o jiný právní názor správce daně, který je odlišný od názoru Nejvyššího správního soudu. Obdobné zkušenosti s „odměnou“ mají například obhájci ex offo nebo zástupci poškozených. Přitom hrubý nepoměr mezi přiznanými náklady řízení a hodnotou sporu kritizoval i Ústavní soud.

Každopádně, jak se říká, není čas ztrácet čas a je třeba pokračovat v přesvědčování o nutnosti zvýšení tarifu nejen u „připomínkových míst“ v rámci legislativního procesu, ale zejména veřejnosti. Zvýšení tarifu neslouží k tomu, jak si bohužel někteří mimo advokacii myslí, aby si advokáti tak říkajíc namastili kapsu, ale k tomu, aby bylo zajištěno řádné fungování a poskytování právní pomoci. Advokacie čelí aktuálně mnoha výzvám, a prosazení novely advokátního tarifu je jednou z nich. Ta se navíc týká prakticky všech z nás. Nenechme se tak otrávit tím, že v rámci aktuálních politických témat není advokátní tarif mimo náš advokátní „rybník“ prioritou číslo jedna.

Rád bych na tomto místě poděkoval všem kolegyním a kolegům, kteří neváhali a zapojili se do různých veřejných i soukromých diskusí a na svých konkrétních případech z praxe ukazují nesmyslnost výše některých odměn.

A zároveň bych rád požádal i ostatní, pokud je to jen trochu v jejich silách, aby se do těchto diskusí zapojili, protože věřím, že tímto způsobem nakonec společnými silami zvýšení advokátního tarifu dosáhneme.

JUDr. ONDŘEJ TRUBAČ, Ph.D., LL.M., místopředseda ČAK