Sympozium Efektivnost systému trestů podpořilo mezioborové setkávání

Stálá konference českého práva uspořádala 21. června 2019 ve Vlasteneckém sále Karolina Univerzity Karlovy Sympozium Efektivnost systému trestů. Akce se účastnily osobnosti, které se profesně zabývají problematikou trestního práva a spojených oborů. Byli zde i představitelé Vězeňské služby ČR a zástupci neziskových organizací.

Konferenci vedl a moderoval zakladatel projektu Stálá konference českého práva JUDr. Karel Havlíček. V první části sympozia soudci a akademici přednášeli o podobě, struktuře a systému trestů. K zamyšlení byla přítomným předložena témata: Vyhovuje dnešní systém trestů moderním společenským podmínkám? Co je trest a jaká je jeho funkce? Jaké jsou aktuální problémy penitenciární a postpenitenciární péče.

 Efektivnost systému trestu

 „Úvahy o trestu a jeho smyslu jsou prastaré, ale zároveň se ukazuje, že se pohledy na tuto otázku posouvají,“ uvedl JUDr. Karel Havlíček. „Některé z těchto posunů jsou symbolické a podstata věci zůstává stejná, ale označujeme ji jinými slovy nežli dříve. Dříve mohlo být trestem vyhnání z tlupy, později exkomunikace, v současnosti se tak už někdy cítí určití jedinci, když jim zabavíte mobil či zamezíte přístup k telekomunikačním zařízením.“

Jako první byl k vystoupení vyzván místopředseda Ústavního soudu prof. JUDr. Jaroslav Fenyk, Ph.D., DSc., Univ. Priv. Prof. Zmínil papeže Františka, který považuje v současné společenské situaci trest smrti za zcela nepřijatelný, ačkoli připouští, že v minulosti za jiné společenské situace byl trest smrti oprávněný. „Přiznám se, že jsem až do nedávné doby druhu a výši trestních sankcí, respektive jedné z jejích kategorií, trestům, věnoval spíše pragmatický než globální pohled. V červnu 2016 jsem dostal ojedinělou možnost účastnit se kolegia mezinárodní konference pořádané Akademií společenských věd ve Vatikánu. Přiznám se, že do té doby jsem neměl ponětí, že taková akademie existuje. A ani ve snu mě nenapadlo, že se papež František zabývá tak světskou problematikou, jakou je trestní právo,“ řekl. „Byl jsem vyveden z omylu, protože více než sto let života v moderním otroctví, spočívající především v obchodování s lidmi nebo v podobě nucené práce, prostituce, obchodování s lidskými orgány nebo pašováním drog, a to z pohledu prevence i postihu těchto aktivit, vedlo svatého Otce k tomu, že přizval soudce, státní zástupce i policisty, aby jim umožnil diskutovat o tom, že dochází k určité přehlížené formě kriminality.“ Papež experty pozval, aby se zasadil o účinnější formy ochrany obětí trestných činů a postih pachatelů. Otec František osobně vystoupil na konferenci na toto téma. Pronesl projev plný zamyšlení a podobenství o příčinách trestné činnosti a o úloze soudců a státních zástupců. „Vyzdvihl nezastupitelnou roli orgánů v trestních řízeních a jejich roli a vyzval ke korektnímu a přísnému postihu prokázané trestné činnosti. Položil řečnickou otázku – jsou při trestání soudci a státní zástupci oproštěni od vnějších tlaků? A odpověděl si sám, že musí být nezávislí na soukromých institucích a na strukturách hříchu. Musí být nezávislí na organizovaném zločinu. A pokračoval – vím, že jste vystaveni tlaku, výhružkám a vím, že být soudcem nebo státním zástupcem znamená riskovat mnohé, často i život. Odvaha těch, kdo i nadále zastávají tato povolání v justici, proto zasluhuje uznání. Bez této nezávislosti se soudní moc zkazí,“ vzpomíná na slova papeže ústavní soudce, který měl štěstí a možnost papeže Františka po skončení konference osobně oslovit. „Zeptal jsem se ho na to, co on sám ohledně trestních sankcí považuje za nejvýznamnější. Odpověděl mi v tomto smyslu – spravedlnost neznamená ukládat pachateli samoúčelný exemplární trest, nýbrž poskytnout mu nápravu, výchovu a otevřít mu naději opětovného návratu do společnosti. Z tohoto pohledu odsuzuji trest smrti a doživotní trest bez možnost obviněného propustit, protože ty podle mého názoru odsouzenému naději neposkytují na rozdíl od opačného tvrzení mých poradců.“

Výše uvedené zmínil na úvod proto, že se při ukládání trestů vyžaduje, aby jejich uložení bylo v souladu s principy zákonnosti, subsidiarity, proporcionality a humanity.

Finance, lidské zdroje a systém trestů

Tématu Trest, nebo rozpočtové opatření se věnoval předseda Městského soudu v Praze a čestný prezident Soudcovské unie JUDr. Libor Vávra. Třicet let je trestním soudcem a zároveň řadu let zastává funkci předsedy soudu, který spravuje finance. Městský soud v Praze je podle jeho vyjádření největší rozpočtovou kapitolou Ministerstva spravedlnosti ČR, podstatně větší než ministerstvo samo. JUDr. Vávra proto nahlíží některé jevy a děje spravedlnosti rovněž z ekonomicko-manažerského pohledu. „I rozhodování soudců ovlivňují věci, které jsou mimoprávní. Nenajdeme je ani v ústavním právu, ani v právu prostém,“ uvedl.

V jaké situaci se Česká republika nachází z hlediska trestání a bezpečnosti? Česká republika je vnímána jako desátý nejbezpečnější region na světě, ze sousedních zemí na předních pozicích je sousední Rakousko. „Mě jako trestního soudce a předsedu Městského soudu v Praze trápí jiná věc. Neustále klesá trestná činnost mladistvých tak, jak ji tradičně známe. To je obrovský problém, protože to znamená měnit specializace soudců,“ uvedl. Když začínal v 90. letech minulého století kariéru v Praze 10, tak se specializoval na mladistvé. „Na Praze 10 tehdy jednoho soudce trestná činnost mládeže soudce vytížila. Pachatelů bylo vskutku hodně, například šlo o vykrádání telefonních budek… každý týden bylo několik žalob. Často se vykrádaly sklepy v panelových domech. Dnes když přijde trestní spis s trestnou činností mladistvých, tak se sbíhají asistenti z celého soudu, aby se podívali, jak takový spis vypadá a jak se postupuje podle speciálního zákona, protože v současné praxi je to vzácnost. Nadále zákon ukládá, aby tato specializace existovala, ale když se podíváte na rozvrhy práce, tak každý soudce, který je specialista pro mládež, tak devadesát procent své každodenní činnosti věnuje úplně jiné agendě, protože mladiství moc nepáchají.“ Závěrem ale podotkl, že psychologové tvrdí, že většinu těchto věcí si mladiství pudově vybijí na počítačových hrách. Nemají potřebu dobrodružství zažívat v ulicích. Přednost dávají spíše pohodlí svého křesla a případná kriminalita se přesouvá na internet. Přítomní v nadsázce žertovali, že pro řadu mladistvých by v současnosti bylo mnohdy trestem odnětí technologií.

Rozšíření alternativních trestů

JUDr. Libor Vávra také zhodnotil uplynulých třicet let od roku 1989 co se týče systému trestů a pružnosti právní úpravy. Zmínil, že máme 10 let nový trestní zákoník a poměrně rychle se v 90. letech minulého století rozšířily alternativní tresty. Z hlediska nástrojů, které má k dispozici policie, státní zastupitelství a trestní soudy, se prý nedá říci, že by Česká republika měla být upozaďována oproti jiným zemím. „Někdy alternativní tresty rozkolísaly rozhodovací činnost soudů, mnohdy až do absurdity. Udělovaly se tak často, až málem zlikvidovaly Probační a mediační službu. Později se praxe drobnou redukcí ustálila a situace, kdy s radostí slýchávám, že starostové dostávají méně odsouzených, protože obec vytvořila místa pro vykonávání obecně prospěšných prací. Jak klesá trestná činnost, tak se nedostává odsouzených, což je vlastně úspěch,“ podotkl. Obce dokázaly navázat spolupráci s Probační a mediační službou (PMS). Trest nadměrného nadužívání si našel vhodnou míru používání a podle soudce dobře funguje.

Zátěž na soudy při vymáhání peněžitých trestů

Nyní jsme svědky „otáčení kormidla“ zejména u peněžitých trestů. V praxi začalo docházet k tomu, že výkon peněžitého trestu hodně přetěžuje asistenty soudu, vyšší soudní úředníky a kanceláře. „Najednou soud zjistil, že nefunguje v jiné oblasti, protože jsme nepřijali nové lidi, ale naopak. Proto soudci zareagovali racionálně a upustili od neustálého ukládání tohoto trestu. Pak nastal nový extrém, kdy se tento trest neukládal vůbec, respektive tam, kde to bylo vhodné. Například jsem dal peněžitý trest tehdy, když šlo například o propuštění člověka na kauci a peníze jsou složené a víme, že nebude potíž s jejich vymožením. Když se tyto dobré myšlenky přijímaly v parlamentu, tak se nikdo neptal racionálně na to, jak to bude fungovat v praxi, nemyslím při rozhodování soudce, ale při vykonávání,“ dodal.

Trest a náprava musí přijít ve správný čas

 JUDr. Vávra vyzdvihl dobré fungování PMS, a to hlavně ve věcech zkráceného řízení, kdy jde o rychlost. „Zde vidím obrovský prostor pro PMS, jak vstoupit do děje krátce po spáchání trestného činu. Když jsou lidé chyceni rychle, většinou spolupracují, protože před sebou vidí rychlý konec. Nejsou dlouho v nejistotě, co se s nimi bude dál. Velmi tomuto systému fandím, samozřejmě pokud v něm neuvízne někdo, kdo neví, co se děje a neumí se bránit,“ řekl a dodal, že trestná činnost se v současnosti týká hlavně majetkové a hospodářské kriminality lidí, kteří tak navyšují index vězeňské populace. Přesto podle něho stát z hlediska výkonu trestní spravedlnosti a trestání funguje dobře.

Pohled akademiků na efektivnost systému trestů

O zakotvení systému trestu v konstitucionálním rámci posléze hovořil prof. JUDr. Aleš Gerloch, CSc., prorektor Univerzity Karlovy. Rozebíral obecně právní teorii, ze které plynule přešel k zamyšlení a glosám k aktuálním otázkám trestání v České republice. Využil název sympozia Efektivnost systému trestů a zabýval se pojmy trest, systém a efektivnost, a to v jejich vzájemné vazbě.

Tématu Úsilí o snížení vězeňské populace se ujala JUDr. Marie Vanduchová, CSc., z Právnické fakulty UK. Zaměřila se na otázky právní úpravy peněžitého trestu, domácího vězení a nepodmíněného propuštění. Tedy instituty, které jsou velmi aktuální. Na jedné straně je zájem na snížení zátěže vězeňského systému, na druhé straně je zde potřeba ochrany společnosti a občanů. Byla přijata škála alternativních trestů (například i trest zákazu vstupu na sportovní nebo kulturní akce). „Zákonodárce předpokládal, že se podaří snížit krátkodobé tresty, ale očekávání s reformními kroky se nenaplnila. Došlo k nárůstu krátkodobých nepodmíněných trestů,“ uvedla. Dále připomněla, že index vězeňské populace je vysoký, což vede k dalším legislativním úpravám, přestože valná část změn byla přijata v roce 2011 a 2012.

Index vězeňské populace

 Index vězeňské populace v současnosti přesahuje 200 vězňů na 100 tisíc obyvatel, více už mají jen státy bývalého Sovětského svazu a Turecko. Ve většině západoevropských zemích je index kolem stovky. Mezi uvězněnými osobami podle JUDr. Vanduchové, CSc., převládají osoby se střednědobými tresty v délce jednoho roku až pět let. Příčina vysokého indexu je rovněž i v přílišné délce výkonu trestů. Nedostatečně se využívá institut podmíněného propuštění. Peněžitý trest je v západní Evropě považován za jeden z nejosvědčenějších trestů. Příčiny sporadického využívání v Česku jsou v konzervativních postojích aplikační praxe a v nedostatcích právní úpravy.

Problémem je i určitá nedůvěra soudců k institutu denních sazeb, který byl přijat u peněžitého trestu. Soudci nemají k dispozici metodiku, která by jim pomohla určit, jak při vyměřování denních sazeb za konkrétní trestný čin postupovat. „V posledních dvou letech se dosáhlo určitého pozitivního postupu, ale nejde hovořit o posunu, abychom se přiblížili třeba Německu nebo Finsku,“ dodala.

Modernizace vězeňství a nové formy péče

Osobou znající důvěrně oblast vězeňství je briggen. Mgr. Simon Michailidis, MBA., náměstek Vězeňské služby ČR. Pro sympozium si připravil téma Efektivnost současného vězeňského systému v České republice. Expert na tuto problematiku sdělil, že „Vězeňská služba ČR je často kritizována za to, že není příliš efektivní, tedy že za peníze vynakládané z veřejných zdrojů nepřináší její činnost efektivní výsledek, zejména snížení recidivy nebo změnu chování pachatelů propuštěných z vězení a jejich úspěšné začlenění do společnosti.“ K 17. červnu 2019 bylo umístěno ve věznicích 21 632 osob. Podrobná data viz https://www.vscr.cz/informacni-servis/rychla-fakta/

Brigádní generál připomněl přelomové okamžiky v historii vězeňství. Už před 150 lety v Rakousku-Uhersku proběhla první rozsáhlá reforma vězeňského systému. Šlo o snahu, aby trestanci po propuštění nepáchali znovu trestnou činnost. Vězeňství zažívalo progres. Byly vybudované nové věznice Plzeň, Bory, Praha – Pankrác, Olomouc, Pardubice, Opava, Liberec a další. Pouze plzeňská věznice byla jako jediná vybudovaná bez úsporných zásahů do stavby, které by měly cíl uspořit finanční prostředky. „Spolu s budováním moderních prostor pro vězeňství byla rozvíjena i oblast zacházení s vězni. Už tenkrát byly stanoveny nové povinnosti vězňů v oblasti vzdělávání i zaměstnávání. V minulosti byl kladen důraz na praktikování náboženství. V současnosti je vězeňská služby ohledně etického zacházení zaměřena šířeji. Nicméně i toto téma ve vězeňství zůstává a jsem přesvědčen, že oprávněně,“ dodal.

Už tenkrát byli vězni diferencováni do různých skupin. V domácím řádu Kartouzské věznice, což jsou dnešní Valdice, byly novinky přijímány na základě zahraničních modelů, zejména z USA a Anglie. Briggen. Mgr. Simon Michailidis, MBA, tvrdí, že šlo o dosud nepřekonanou reformu, která byla postupně utlumována. To se týkalo i výstavby věznic.

Mnohé z tehdejších úvah o historii vězeňství se lze dočíst z korespondence Františka Josefa Řezáče (reformátor vězeňství a katolický kněz) a Karla Havlíčka Borovského. Reformátor zanechal odkaz českému vězeňství v práci z roku l852 s názvem „Vězeňství v posávadních spůsobech svých s návrhem o zdárnějším trestání a polepšování zločinců“. V ní Řezáč píše, že „surovostí nelze dojít k žádné nápravě. Naopak důsledný a přísný přístup k trestancům se nijak nevylučuje s laskavým, trpělivým a vlídným chováním“. K tomu briggen. Mgr. Simon Michailidis, MBA připojil: „I dnes hovoříme o potřebě konstruktivních vztahů mezi personálem a vězněnými osobami. Mluvíme o potřebě resocializace a bezpečného propuštění a eliminace rizik.“

Práce, které byly zmíněny, se staly významným zdrojem poučení a inspirace při zpracovávání nové koncepce českého vězeňství v roce l992, kdy byla snaha o překonání totalitní minulosti a návratu k domácím i evropským humanistickým tradicím ve vězeňství.

V 90. letech minulého století došlo k liberalizaci vězeňství, pak přišla různě dlouhá období s důrazem na bezpečí a ochranu. Přesto má české vězeňství 70procentní recidivu, což je ale dáno i metodikou jejího měření v ČR. Každý, kdo se vrátí do vězení, je v českém systému označen jako recidivista. Pokud bychom používali metodiku jako v zahraničí, dostali bychom se na 48procentní recidivu. „Efektivita vězeňského systému je mnohém závislá na vnějších proměnných,“ podotkl.

Vězeňská služba disponuje 11 500 tabulkovými místy. Stará se o 21 632 vězněných osob. Většina zaměstnanců jsou příslušníky Vězeňské služby ČR, jde o 7 500 příslušníků, kteří vykonávají činnosti, které vždy nesouvisí s vězeňstvím jako takovým. Vězeňská služba zajišťuje repatriaci cizinců nebo naopak českých občanů z ciziny, eskorty mimo vězeňská zařízení. Tisícovka příslušníků pomáhá i jako justiční stráž na soudech a státních zastupitelstvích, ale i na ministerstvu spravedlnosti.

Vězeňská služba ČR dále disponuje 3 000 odbornými zaměstnanci a zbytek lidí zajišťuje administrativu, logistiku a zdravotní péči, což není ve světě úplně běžné. K efektivní práci a snaze o individuální péči je třeba dalších 600 odborných zaměstnanců. Nyní je v České republice těžké naplnit i zákonnou potřebu, aby 20 odsouzených připadalo na jednoho vychovatele. Toto číslo je mezní, ne optimální. Skutečný stav v českém vězeňství se blíží třiceti vězňům na jednoho vychovatele.

Na účinnost a efektivitu trestů má vliv i stav ubytovacích kapacit. Vězeňská služba není dobře sanována a chybí jí kolem 800 až 900 míst, aby každý vězeň měl garantovány 4 metry čtvereční (evropský minimální standard). „Dodnes převažuje ložnicový typ ubytování, kde jsou ubytovány větší skupiny osob, až 16 lidí na pokoji a z toho pramení nižší efektivita tzv. druhého života odsouzených a také nižší dopad odborného zacházení na jednotlivce,“ uvedl.

Přípravu vězňů na běžný život usnadňuje i možnost zaměstnání ve výkonu trestu. Aktuální počty pracujících vězňů a další specifikace naleznete ZDE. Vězni začali být častěji pouštěni za prací mimo zdi věznice. Pokud selžou, čelí hrozbě dalšího uvěznění. Vězeňská služba podporuje i podmíněné propouštění, vítá aktivity MPS a dalších neziskových organizací.

Spolupráce s neziskovým sektorem

Své místo při péči o propuštěné vězně mají i mnohé neziskové organizace například při sdílení informací. Nutná je i příprava odsouzeného na dobu po propuštění z věznice. Výzkumy ukazují, že výše sankcí nemají téměř vliv na recidivu. Rozhoduje spíše způsob výkonu trestu. „Česká vězeňská služba stále rozvíjí postpenitenciární péči, která je v českém prostředí ale stále na začátku,“ vysvětlil briggen. Mgr. Simon Michailidis, MBA. Velká část vězňů by si na svobodě také bez asistence neporadila.

Oblast podmíněného propuštění a dluhová problematika

Osobám ve výkonu trestu pomáhá například Spolek Lighthouse. Na sympoziu jej zastupoval předseda a ředitel spolku Petr Schneedörfler. Spolek byl založen v roce 2010 a má za cíl pomáhat osobám ve výkonu trestu a při návratu do běžného života. Řeší i oblast podmíněného propuštění a dluhovou problematiku. Ta zahrnuje kromě přípravy na projednání žádosti především přípravu na další život bez střetu se zákony.

Petr Schneedörfler řekl, že je v současnosti je moderní pojem restorativní justice. 

Je to moderní způsob trestání, kdy se pracuje nejenom s pachatelem, ale i s obětí trestného činu. „V tomto směru vzniká mnoho programů a myslím si, že mají své místo,“ uvedl. Tyto programy by měly doplňovat retributivní justici. Určitě by neměly být uplatňovány samostatně, ale mělo by dojít k symbióze. Každý trestný čin je konfliktem mezi jedincem a většinovou společností.

Různými fázemi program Spolku Lighthous prošlo více než 500 klientů. Zadluženost, kterou u odsouzených zjistili, je veliká. Průměrně mají osoby ve věznicích 12 exekucí a dluhy ve výši 900 tisíc korun. Tato čísla obsahují ale extrémy mnohačetných exekucí. Pokud využijeme mediánu, jedná se o 10 exekucí na osobu a částku okolo 700 tisíc korun. U žen, které se programu účastní ve věznicích ve Světlé nad Sázavou a v Řepích, jsou dluhy nižší. Mediánová částka se pohybuje okolo 320 tisíc korun.

Co je skutečný trest pro člověka

Dále se rozvinula diskuse na téma, zda je pro určitý typ odsouzených větším trestem vězení, nebo to, že musí čelit běžné zátěži v občanském životě. Trestem je už například to, že někdo nemůže realizovat všechny aktivity s rodinou. Větším trestem je každodenní starost a starání se o rodinu, kdy se řeší finance rodiny, výchova dětí apod. Ve věznici hrozí izolace a život bez větších povinností a ztráty osobní odpovědnosti. „U každého člověka jsou úplně jiné podmínky a u každého hraje roli něco jiného, co pro něj znamená trest. Samozřejmě se musí zvážit společenská nebezpečnost spáchaného trestného činu,“ dodal Petr Schneedörfler.

„Je také třeba vyprávět pozitivní příběhy,“ řekla PhDr. Andrea Matoušková, ředitelka Probační a mediační služby. „Těch pozitivních příkladů je sice méně, ale jsou důležité. Je třeba bojovat s předsudky, které se týkají klientů, ale i s velkou částí veřejností, která se na tuto problematiku dívá s předsudky a nevidí v práci s odsouzenými smysl.“

Tématu Jak měřit efektivnost trestů a jiných intervencí z hlediska recidivy se věnoval JUDr. Jakub Drápal, M. Phil. Šlo o diskusní příspěvek složený z mnoha otázek. Přešlo šlo osvěžující vstup, kdy mladý účastník pohlížel na problematiku uplatňovaní trestů hodně liberálně. „Když se podíváme na kvalitní zahraniční kriminologické výzkumy, tak zjišťujeme, že to, co si myslíme a co nám konvenuje, není odráženo v datech,“ uvedl. Pokud srovnáváme jeden trest s jiným trestem, tak pachatelé musí být srovnatelní také v jiných oblastech, což je obtížné. Stejně těžké je porovnávat pachatele v různých prostředích. Proto není jednoduché srovnávat recidivu. Efektivita jakékoli intervence se většinou zkoumá experimentem. Z výzkumů nezjistíme, jak jsou sankce a tresty účinné, proto JUDr. Jakub Drápal, M. Phil., navrhuje více experimentovat a jako vzor země, kde se toho nebojí, uvedl Švýcarsko. Tam se věhlasný kriminolog, profesor Martin Killias, zabývá efektivitou takových programů. Švýcarské trestní právo bylo kvůli úsporám nedávno novelizováno, aby se věznice nepřeplňovaly.

JUDr. Jakub Drápal předestřel nápad s náhodným přiřazováním trestů. Na první pohled odvážný nápad podepřel argumentací. Je známo, že i soudci v České republice rozhodují různě, což se týká i nepodmíněných trestů. V některých případech jde až o dvojnásobný rozdíl. JUDr. Drápal byl zastáncem odvážného hledání nových cest a většího experimentování.

Do diskuse se následně přihlásil Mgr. Pavel Pukovec, náměstek nejvyššího státního zástupce, který dříve působil jako žalobce v Kroměříži. Na sympoziu předával zkušenosti z konference Rady Evropy, která se konala v dubnu 2019 s názvem Odpovědi na přeplněnost věznic. Česko zastává šesté místo odzadu. Vyzdvihl zejména potřebu meziresortního setkávání v České republice.

Zmiňoval úspěšnost skandinávské cesty při snižování přeplněnosti věznic, kdy zároveň zajistili i potřebné bezpečí občanů. Začali v 70. letech minulého století. Vyhodnotili, kteří odsouzení nepatří do věznic. Druhá otázka byla – „kteří odsouzení jsou ve výkonu trestu příliš dlouho? Zvýšili PR alternativních trestů u veřejnosti, zavedli elektronický monitoring nebo peněžité tresty, obecně prospěšné práce a začali více zapojovat komunity. Více přemýšlejí už při přijímání zákonů,“ doplnil.

Podle všech přítomných odborníků je třeba hledat rovnováhu v tom, jaký trest použít. Trendem ve světě jsou krátkodobé tresty, 14 dnů, měsíc. Podle přítomných odborníků je také otázka k odborné diskusi, zda by také některé trestné činy neměly spadat do jiné kategorie. Nezastupitelnou roli při uplatňování efektivních trestů hrají nejen kvalitní soudci, žalobci, ale nutná je i podpora kvalitních sociálních kurátorů, což je podstatná složka postpenitenciární péče. Sympozium se stalo výbornou příležitostí ke sdílení zkušeností v této oblasti a další setkání se chystá na podzim 2019.

Text a foto: Mgr. Hana Kejhová, MPA

Go to TOP