Soudní dvůr EU zveřejnil 5. března rozsudek ve věci C-755/21 P | Kočner v. Europol, týkající se zpracování údajů: Europol a členský stát, v němž vznikla škoda v důsledku protiprávního zpracování údajů, ke kterému došlo v rámci spolupráce těchto subjektů, jsou za tuto škodu společně a nerozdílně odpovědní.

Kvůli vraždě slovenského novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové, k níž došlo na Slovensku dne 21. února 2018, prováděly slovenské orgány rozsáhlé vyšetřování. Agentura Evropské unie pro spolupráci v oblasti prosazování práva (Europol) provedla na žádost těchto orgánů extrakci údajů uložených ve dvou mobilních telefonech, které patřily Mariánu Kočnerovi. Europol uvedeným orgánům zaslal své forenzní zprávy a předal jim pevný disk obsahující extrahované šifrované údaje. V květnu 2019 slovenský tisk zveřejnil informace o M. Kočnerovi pocházející z jeho mobilních telefonů; mimo jiné se jednalo i o přepisy jeho intimní komunikace. V jedné ze svých zpráv kromě toho Europol uvedl, že M. Kočner je od roku 2018 ve vazbě pro podezření z finančního trestného činu a jeho jméno přímo souvisí mimo jiné s tzv. „mafiánskými seznamy“ a s „Panama Papers“.

M. Kočner podal k Tribunálu Evropské unie návrh, kterým se po Europolu domáhal náhrady nemajetkové újmy ve výši 100 000 eur, jež mu údajně vznikla v důsledku protiprávního zpracování jeho údajů. Tribunál rozsudkem ze dne 29. září 2021 žalobu zamítl. Dospěl k závěru, že M. Kočner neprokázal příčinnou souvislost mezi tvrzenou újmou a jednáním Europolu a nedoložil, že tzv. „mafiánské seznamy“ byly vypracovány a vedeny Europolem. M. Kočner podal u Soudního dvora kasační opravný prostředek.

Soudní dvůr rozsudkem rozhodl, že unijní právo zavádí režim společné a nerozdílné odpovědnosti Europolu a členského státu, v němž vznikla škoda v důsledku protiprávního zpracování údajů, ke kterému došlo v rámci spolupráce těchto subjektů. V první fázi se lze společné a nerozdílné odpovědnosti Europolu dovolávat u Soudního dvora Evropské unie a společné a nerozdílné odpovědnosti dotyčného členského státu se lze dovolávat u příslušného vnitrostátního soudu. Druhá fáze může případně proběhnout před správní radou Europolu a jejím cílem je určit „konečnou odpovědnost“ Europolu nebo dotyčného členského státu za náhradu škody vyplacenou poškozené fyzické osobě.

K tomu, aby byla v rámci první fáze založena tato společná a nerozdílná odpovědnost, musí dotyčná fyzická osoba prokázat pouze to, že v rámci spolupráce Europolu a dotyčného členského státu došlo k protiprávnímu zpracování údajů, které jí způsobilo škodu. Na rozdíl od toho, co konstatoval Tribunál, není vyžadováno, aby tato osoba prokázala i to, kterému z těchto dvou subjektů lze toto protiprávní zpracování přičíst. Soudní dvůr proto rozsudek Tribunálu v tomto ohledu zrušil. Soudní dvůr pak ve věci sám rozhodl – uvedl, že protiprávní zpracování údajů, k němuž došlo v důsledku zpřístupnění údajů týkajících se intimních rozhovorů M. Kočnera s jeho přítelkyní neoprávněným osobám, vedlo k tomu, že tyto údaje byly slovenským tiskem zpřístupněny veřejnosti. Soudní dvůr konstatoval, že v důsledku tohoto protiprávního zpracování bylo porušeno právo M. Kočnera na respektování jeho soukromého a rodinného života i jeho komunikace, bylo mu ublíženo na cti a zasaženo do jeho pověsti, což mu způsobilo nemajetkovou újmu. Soudní dvůr přiznal M. Kočnerovi náhradu této újmy ve výši 2 000 eur.

Úplné znění rozsudku, a případně jeho shrnutí jsou zveřejněny na internetové stránce CURIA v den vyhlášení.

Zdroj: SDEU
Foto: canva.com