Ústavní soud publikoval nález sp. zn. Pl. ÚS 26/22, jímž vyhověl návrhu Ministerstva vnitra na zrušení čl. 5 odst. 2 obecně závazné vyhlášky obce Číměř č. 3/2021 o místním poplatku za obecní systém odpadového hospodářství, ve znění obecně závazné vyhlášky č. 1/2022. Ústavní soud shledal, že obec nerespektuje kogentně stanovenou podrobnou právní úpravu, a napadeným ustanovením modifikuje základní zákonem předpokládané parametry místního poplatku za obecní systém odpadového hospodářství v rozporu s § 10d odst. 2, § 10e a § 10f zákona o místních poplatcích, aniž pro to má věcné důvody opodstatněné zvláštnostmi svých místních poměrů a aniž takovou modifikaci provedla přiměřeným způsobem. Obec tak napadeným ustanovením sledovala účel, který není zákonem aprobován, čímž zneužila zákonem svěřenou pravomoc.

Obec Číměř zavedla s účinností od 1. 1. 2022 napadenou vyhláškou místní poplatek za obecní systém odpadového hospodářství, a to tak, že určila sazbu poplatku ve výši a) 500 Kč pro fyzickou osobu přihlášenou v obci a b) 700 Kč pro vlastníka nemovité věci zahrnující byt, rodinný dům, stavby pro rodinnou rekreaci, ve které není přihlášena žádná fyzická osoba.

Podle navrhovatele, Ministerstva vnitra, zneužila obec svou pravomoc nepřípustným rozlišováním mezi poplatníky poplatku za komunální odpad z titulu přihlášení k trvalému pobytu v obci a vlastnictví nemovité věci. Obchází tak konstrukci poplatku vymezenou v § 10e zákona o místních poplatcích. Ten sice rozlišuje dvě kategorie poplatníků, avšak s ohledem na vymezení předmětu poplatku je staví na stejnou úroveň a zachází s nimi zásadně stejnou měrou. Nejde přitom o dva různé poplatky, nýbrž jeden, k němuž poplatková povinnost vzniká ze dvou důvodů. Legitimní a racionální důvody pro stanovení odlišné sazby poplatku by mohly podle navrhovatele spočívat pouze ve specifických okolnostech, které nemohl zákonodárce v obecné úpravě zohlednit. Takové důvody pro rozdíl v sazbě právě ve výši 200 Kč obec neuvedla a v praxi si je lze obtížně představit.

Ústavní soud návrhu vyhověl a napadené ustanovení obecně závazné vyhlášky, zrušil podle § 70 odst. 1 zákona o Ústavním soudu pro rozpor s § 10d odst. 2, § 10e a § 10f zákona o místních poplatcích a čl. 104 odst. 1 a 3 Ústavy ve spojení s čl. 11 odst. 5 Listiny dnem vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů.

Právní věty:

Limity činnosti územní samosprávy podle čl. 104 odst. 1 a 3 Ústavy České republiky ve spojení s čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod představují mimo jiné kogentní ustanovení zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, upravující jednotlivé základní parametry místních poplatků.

Upraví-li obec obecně závaznou vyhláškou úlevu na místním poplatku za obecní systém odpadového hospodářství pro zde přihlášené osoby (s trvalým pobytem na jejím území), kterou narušuje základní parametry tohoto poplatku stanovené kogentními ustanoveními zákona o místních poplatcích, dochází k jejich porušení. Modifikuje-li obec výši poplatku podle kritéria trvalého pobytu, aniž tak činí z legitimního věcného důvodu a přiměřeně, nelze porušení těchto kogentních ustanovení zákona akceptovat jako ústavně chráněný projev práva na samosprávu a obec se ocitá mimo meze působnosti svěřené jejímu zastupitelstvu podle čl. 104 odst. 1 a 3 Ústavy ve spojení s čl. 11 odst. 5 Listiny.

Nález pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 26/22 je dostupný ZDE.

Zdroj: Ústavní soud
Ilustrační foto: