S určitou formou sexualizovaného násilí se setkalo 58 % žen, každá pátá žena (20 %) se stala přímo obětí znásilnění. Více než tři čtvrtiny obětí znásilnění jsou poznamenány na psychickém nebo fyzickém zdraví, což má vliv na jejich vztahy, studium, práci, často se potýkají s nechutí do života, mají sebevražedné myšlenky. Na léčbu dopadů sexualizovaného násilí je z veřejného zdravotního pojištění vynaloženo ročně 2,3 mld. korun, vyplývá z výzkumu organizace proFem – centra pro oběti domácího a sexuálního násilí, o.p.s. a agentury MindBridge Consulting a.s.

 

Reprezentativní výzkum mezi 5042 ženami ve věku 18-65 let v České republice upozorňuje na závažnost sexualizovaného násilí. Ženy, které zažily znásilnění ve věku do 15 let, téměř všechny (93 %) uvedly, že to mělo negativní dopady na jejich život a s následky se potýkají dlouhodobě. „Tento unikátní výzkum zaplnil mezeru v dostupných datech o sexualizovaném násilí, získali jsme konkrétní vyčíslení nákladů na zdravotní péči a léčbu některých z dopadů tohoto násilí. Přestože utrpení a bolest obětí nelze vyčíslit, jde o důležitý ukazatel toho, o jak závažný a rozsáhlý problém jde“, říká Jitka Poláková, ředitelka proFem.

„Oběti čelí často dlouhodobě různým dopadům na psychické zdraví, vztahy, práci a studium. Specializované služby jako ty, které poskytujeme v proFem, hrají v podpoře obětí a řešení těchto dopadů nezastupitelnou roli. Obětem pomáháme v procesu uzdravování a vyrovnávání se s následky prožitého násilí. Tím předcházíme prohlubování psychických i fyzických dopadů a pomáháme tak snižovat náklady na další léčbu,” vysvětluje Jitka Poláková.

 

Zdravotní problémy, uzavřenost, dopady na vztahy i myšlenky na sebevraždu

Z výzkumu vyplynulo, že oběti čelí v různé míře mnoha dopadům na zdraví a kvalitu života, který je zážitkem násilí dlouhodobě a hluboce poznamenán. „Oběti se potýkají s psychickými potížemi, mají snížené sebevědomí, nízkou sebeúctu, pocity viny a pochybují o svých kvalitách. Některé oběti trpí fyzickým nebo psychickým chronickým onemocněním, jež přetrvává dlouhou dobu a vyžaduje opakovanou lékařskou péči nebo je omezuje v naprosto běžných denních činnostech. Chybí jim energie, ztrácí chuť do života, někdy nedokážou třeba ani ráno vstát z postele,“ popisuje důsledky traumatu Markéta Pekárková, vedoucí psychoterapeutických služeb proFem. „Oběti sexualizovaného násilí se často potýkají s depresí, posttraumatickou stresovou poruchou, trpí panickými ataky. Objevují se migrény, zažívací potíže, bolesti zad a podobně,“ dodává.

Oběti násilí čelí také sociálním dopadům, ať už jde třeba o ukončení nebo přerušení studia, pracovní neschopnost, ztrátu přátel. „Lidé se uzavírají, ztrácí vazbu na své přátele, straní se společnosti. O to důležitější je těmto lidem ve svém okolí, pokud zpozorujeme podobné změny, včas nabídnout pomoc, zeptat se, co je trápí, jak jim můžeme pomoci,“ vysvětluje Markéta Pekárková. Pozornost okolí, přátel a rodiny je velmi důležitá.

Oběti sexualizovaného násilí se mohou potýkat i s dopady na reprodukční zdraví, ať už jde o pohlavní choroby, infekce, či neplánované těhotenství. Život ohrožující dopady jsou pak sebevražedné myšlenky nebo rovnou pokus o sebevraždu.

V případě znásilnění uvedly respondentky v 62 % psychické a související následky, ve 44 % sociální následky, 39 % z nich trpí chronickým onemocněním, ve 30 % se objevují psychická chronická onemocnění a ve 23 % fyzická chronická onemocnění. 20 % respondentek uvádí dopady na reprodukční zdraví, 12 % pak následky ohrožující je na životě, jako jsou sebevražedné myšlenky či pokusy o sebevraždu.

Násilí, které ženy prožily před 15. rokem života, pak mívá na oběti a přeživší ještě hlubší a trvalejší dopady, jak vyplynulo z výzkumu. U takových znásilnění uvádí respondentky v 78 % psychické následky, v 62 % chronická onemocnění, v 58 % sociální následky. 33 % má dopady na reprodukční zdraví a 28 % dokonce uvedlo na životě ohrožující následky. Oproti rozšířené představě o fyzických zraněních, výzkum ukázal, že je mělo pouze 5 % respondentek, které zažily znásilnění v průběhu života a 8 % těch, které ho zažily ve věku do 15 let.

 

Léčba dopadů sexualizovaného násilí stojí víc než prevence a včasná pomoc

Výzkum byl realizován v rámci projektu Rozvoj Platformy pro pomoc obětem sexuálního násilí, který je podpořen z Fondů Norska 2014–2021. Zaměřen byl také na oblast léčby zdravotních dopadů sexualizovaného násilí, ať už jde o chronická onemocnění, dopady na reprodukční zdraví, zranění či psychické následky.

Ročně léčbu vyhledá asi 123 550 žen. Náklady z veřejného zdravotního pojištění na tuto léčbu činí 2,3 mld. korun. Částka ale nezahrnuje vlastní výdaje obětí jako je úhrada léčiv nebo péče nad rámec zdravotního pojištění. Největší část, přes 1,7 miliardy Kč, představují náklady na léčbu psychických následků. Z výzkumu také vyplynulo, že 32 % žen nevyhledalo lékařskou pomoc, i když ji v důsledku prožitého násilí potřebovaly.

„Analýza proFem ukázala, že náklady spojené se sexualizovaným násilím jsou enormní. Potvrzuje se, že investice do prevence tohoto násilí jsou nejen správné, ale také ekonomicky racionální. Proto považuji za důležité, aby vláda v souladu se svým akčním plánem prevence genderově podmíněného násilí zajistila dostatek finančních prostředků na prevenci a na zajištění dostupnosti specializovaných služeb pro oběti. Zásadní je také vzdělávat všechny profese, které přicházejí do kontaktu s oběťmi tak, aby se zabránilo jejich další traumatizaci a aby poskytovaná pomoc byla co nejvíce citlivá a profesionální,“ zdůrazňuje zmocněnkyně vlády pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková.

 

Je nutné snížit negativní dopady na životy obětí, zajistit podpůrné služby a pomoc

Výsledky výzkumu jsou alarmující a zdůrazňují naléhavou potřebu a nutnost vytvořit robustní systém podpory obětí a přeživších a minimalizovat tak tyto negativní dopady násilí na oběti. Součástí systému má být síť komplexních specializovaných služeb pro oběti a přeživší, které budou dodržovat standardy práce v oblasti genderově podmíněného násilí. „Dostupné musí být nejen v Praze, ale také v dalších regionech,“ zdůrazňuje Klára Šimáčková Laurenčíková.

Je potřeba zajistit systémové a předvídatelné finanční krytí takových služeb z veřejných prostředků, což je klíčové pro úspěšné fungování a v dlouhodobém horizontu to přinese úsporu nákladů na zdravotní péči. Podstatná je prevence, vzdělávání a podpora úzké spolupráce klíčových institucí a organizací jako jsou policie, zdravotníci a neziskové organizace, informování široké veřejnosti, služby zajišťující včasné odhalení a řešení násilí.

Právě v reakci na nedostatečnou péči o oběti sexualizovaného násilí otevřela organizace proFem v lednu 2024 komplexní centrum PORT, jehož cílem je zvýšit kvalitu péče o oběti, snížit riziko retraumatizace a poskytnout vhodnou podporu. Ke zlepšení společenského porozumění a k podpoře obětí násilí organizace přispívá i dalšími aktivitami, například kampaní Obyčejné předměty, neobyčejná bolest (včetně videí) nebo iniciací Platformy pro pomoc osobám se zkušeností se sexualizovaným násilím.

 

Redakce AD
Foto: Redakce AD