Téměř třetina Čechů (31,8 %), kteří mají ve svém životě zkušenost s domácím násilím, ho zažila v dětství i v dospělosti, a to buď jako svědek, oběť či původce násilí. Vyplývá to z nejnovějšího výzkumu společnosti SocioFactor pro Asociaci pracovníků intervenčních center ČR, zaměřeného na přenos domácího násilí z generace na generaci. Na vině často bývá, vedle vrozeného přebírání vzorů od rodičů, zejména neschopnost ve vlastním dospělém životě rozeznat, kdy už je situace v soužití za hranou.

Lépe pochopit faktory vedoucí k domácímu násilí, které je přenášeno z generaci na generaci – to bylo cílem unikátního výzkumu. Jeho kvantitativní část odhalila, že více než třetina respondentů se zkušeností s domácím násilím (34,6 %) ho zažila jak v dětství, tak v dospělosti. Téměř tři čtvrtiny této skupiny respondentů (73,8 %) ho zažily v dětství, v dospělosti pak dvě třetiny (60,8 %) z nich. Více než polovina (58,4 %) pak mj. připustila, že jsou jejich děti domácímu násilí přítomné. Díky propojení dat aktuálního výzkumu s dřívějším*, mohou nyní autoři poskytnout statistiku, ze které vyplývá, že téměř třetina Čechů (31,8 %), kteří mají ve svém životě zkušenost s domácím násilím, ho zažila v obou životních etapách, tedy v dětství i v dospělosti, a to buď jako svědek, oběť či původce násilí.

„Zjistili jsme, že bez ohledu na to, zda jsou tito jedinci oběťmi nebo původci násilí, byli v průběhu svého dětství často vystaveni domácímu násilí,” uvádí Petra Šobáňová ze společnosti SocioFactor, jež vedla kvalitativní část výzkumu. Z rozhovorů s respondenty dále vyplynulo, že čím déle jsou děti vystaveny domácímu násilí, tím větší je riziko, že si přenesou naučené vzorce chování do vlastních vztahů v dospělosti. „Výzkum potvrdil, že děti často opomíjíme jako svědky násilného chování, zejména v případě násilí mezi partnery či manžely,” uvádí předsedkyně Asociace pracovníků intervenčních center ČR Martina Vojtíšková.

Čím déle jsou děti svědky násilí, tím více se zvyšuje riziko transgeneračního přenosu

Jako zásadní pro přenos násilí se v rámci výzkumu ukázaly rizikové faktory. Jsou jimi například izolace oběti, nefunkční komunikace v rodině nebo vnímání násilí jako něčeho, co je normální. „Pokud oběť setrvává v násilném vztahu, postupem času začnou zúčastnění vnímat toto chování jako normu, což vede k vyšší pravděpodobnosti přenosu násilí na další generace,” vysvětluje Vojtíšková. Podle psycholožky Ludmily Čírtkové, která se ve spolupráci s Asociací problematice mezigeneračního přenosu dlouhodobě věnuje, normalizace násilí snižuje schopnosti jedince rozpoznat násilí a projevy zneužívání v dospělosti. „Pro oběti může být obtížné si včas uvědomit, že to, co se jim děje, již překračuje hranice akceptovatelného soužití,” dodává expertka.

Výzkum zjišťoval také to, co vede k zastavení pomyslného kolotoče násilí a tedy přenosu násilí mezi generacemi. Jako důležitá se ukázala dostatečná nebo dostupná psychologická pomoc, ale také nebagatelizování problémů, zejména ze strany blízkých. „Naše stávající klientka si nevěděla se svým partnerem rady, proto šla za jeho matkou. A ta jí odpověděla, že to musí vydržet, jeho táta je taky takový a ona taky drží. To ji samozřejmě úplně odradilo situaci řešit dál,“ prozradila v rámci výzkumu jedna z pracovnic intervenčních center, se kterými výzkumníci rovněž hovořili. Přitom právě podpora rodiny nebo pomoc okolí vyplynuly jako klíčové protektivní faktory, tedy ty, které snižují riziko přenosu.

Výzkum zpracovala společnost SocioFactor pro Asociaci pracovníků intervenčních center ČR v rámci projektu Děti dětí bez násilí, jehož součástí je i komunikační kampaň Kolotoč násilí. Dotazování se zúčastnilo celkem 939 respondentů. Jejich výběr se primárně soustředil na vyhledávání osob se zkušeností s domácím násilím (69 %). Naprostou většinu představovaly osoby ve věku 15 až 39 let (72,7 %) a ženy (90,9 %). Sběr dat probíhal v roce 2023.

Zdroj: Asociace pracovníků intervenčních center ČR
Ilustrační foto: canva.com