Soudní dvůr EU zveřejnil dne 30. ledna 2024 svůj rozsudek ve věci C-560/20 | Landeshauptmann von Wien (Sloučení rodiny s nezletilým uprchlíkem), podle něhož platí, že nezletilý uprchlík bez doprovodu, který nabyl v průběhu řízení o žádosti o sloučení rodiny se svými rodiči zletilosti, má právo na toto sloučení. Žádost tedy nelze odmítnout z důvodu, že uprchlík již není ke dni vydání rozhodnutí o této žádosti nezletilý. Za výjimečných okolností musí být povolení ke vstupu a pobytu uděleno i plnoleté sestře tohoto uprchlíka, která z důvodu vážné nemoci potřebuje trvalou pomoc svých rodičů. V opačném případě by byl uprchlík fakticky zbaven práva na sloučení rodiny se svými rodiči.

Poté, co bylo nezletilému syrskému občanovi bez doprovodu přiznáno v Rakousku postavení uprchlíka, požádali jeho rodiče a zletilá sestra o povolení k pobytu v tomto státě, aby se k němu mohli přistěhovat. Rakouské orgány tyto žádosti, jakož i následné žádosti o sloučení rodiny zamítly z důvodu, že nezletilý syrský státní příslušník dosáhl po jejich podání plnoletosti.

Rodiče a sestra napadli posledně uvedené zamítavé rozhodnutí u správního soudu ve Vídni. Uvedený soud požádal Soudní dvůr o výklad směrnice o právu na sloučení rodiny¹. Uvádí zejména, že sestra je z důvodu mozkové obrny zcela a trvale závislá na pomoci svých rodičů, takže ti ji nemohou ponechat samotnou v Sýrii.

Soudní dvůr připomíná, že směrnice poskytuje uprchlíkům zvláštní ochranu. Nezletilé uprchlíky bez doprovodu zvýhodňuje specificky z důvodu jejich zvláštní zranitelnosti tím, že jim přiznává právo na sloučení rodiny s rodiči.

V první řadě Soudní dvůr EU konstatuje, že nezletilý uprchlík bez doprovodu, který nabyl v průběhu řízení o žádosti o sloučení rodiny se svými rodiči zletilosti, má právo na toto sloučení². Toto právo totiž nemůže záviset na tom, jak rychle bude žádost vyřízena. Žádost tedy nelze odmítnout z důvodu, že uprchlík již není ke dni vydání rozhodnutí o této žádosti nezletilý.

Ve druhé řadě Soudní dvůr uvádí, že kdyby nebylo sestře nezletilého uprchlíka bez doprovodu přiznáno z důvodu vážné nemoci právo na sloučení rodiny s tímto uprchlíkem současně s jejími rodiči, byl by uprchlík fakticky zbaven práva na sloučení rodiny se svými rodiči, jelikož ti se nemohou ke svému synovi přistěhovat bez své dcery. Takový výsledek by byl neslučitelný s bezpodmínečnou povahou tohoto práva a ohrozil by jeho užitečný účinek, což by bylo v rozporu jak s cílem směrnice o právu na sloučení rodiny, tak s požadavky vyplývajícími z Listiny základních práv Evropské unie, které se týkají respektování soukromého a rodinného života, jakož i práv nezletilých osob, jejichž dodržování musí uvedená směrnice zajišťovat.

Ve třetí řadě Soudní dvůr konstatuje, že po nezletilém uprchlíkovi ani jeho rodičích nelze požadovat, aby měli pro sebe a vážně nemocnou dceru dostatečně velké ubytování, zdravotní pojištění, jakož i dostatečné příjmy pro obživu. Je totiž prakticky nemožné, aby nezletilý uprchlík bez doprovodu tyto podmínky splňoval. Stejně tak je pro rodiče takové nezletilé osoby mimořádně obtížné splnit tyto podmínky ještě před tím, než se přistěhují ke svému dítěti. Pokud by tedy možnost sloučení rodiny nezletilých uprchlíků bez doprovodu s jejich rodiči závisela na dodržení uvedených podmínek, vedlo by to ve skutečnosti k tomu, že tyto nezletilé osoby budou zbaveny práva na takové sloučení.

Úplné znění rozsudku, a případně jeho shrnutí jsou zveřejněny na internetové stránce CURIA v den vyhlášení.

Obrazový záznam z vyhlášení rozsudku je dostupný na Europe by Satellite.

Zdroj: Soudní dvůr EU
Ilustrační foto: canva.com

¹ Směrnice Rady 2003/86/ES ze dne 22. září 2003 o právu na sloučení rodiny.

² V rozsudku ze dne 12. dubna 2018, A a S, C-550/16, již Soudní dvůr rozhodl, že nezletilá osoba bez doprovodu, která se stane zletilou v průběhu azylového řízení, si zachovává právo na sloučení rodiny. Taková žádost o sloučení rodiny však musí být podána v přiměřené lhůtě, tedy v zásadě tři měsíce ode dne, kdy bylo dotčené nezletilé osobě přiznáno postavení uprchlíka.