Kdo chodí častěji do hospody, určitě tuhle pravdu musel slyšet: „Kecy jsou na nic, platí ukázaná.“ Takže máme jednak článek 82 odstavec 1 Ústavy, podle něhož: „Soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí. Jejich nestrannost nesmí nikdo ohrožovat.“ To jsou ty „kecy“. A pak ta „ukázaná“. Tou jsou vyhrocené reakce na zprávu, že o tom, že Krajský soud v Brně změnil obžalovanému nepodmíněný trest za to, že opakovaně a po dlouhou dobu znásilňovat svoji nezletilou dceru, na trest s podmíněným odkladem.

Ještě předtím, než soud stihl napsat rozsudek, a tedy k výroku dodat i odůvodnění, rozpoutali ti, co mají vždycky jasno, mediální furore. „Rozsudek je výsměch oběti znásilnění, ohrožuje další poškozené podobným trestným činem a vůbec je zcela nepřístojný.“

Jedna z poslankyň to doplnila tvrzením, že požádá o vysvětlení ministra spravedlnosti. Jsem zvědavý, jestli podle stejné logiky zmíněná poslankyně po čtrnáctidenních deštích bude pro změnu žádat o vysvětlení ministra životního prostředí. Pravděpodobně ano. Nejmenovaná senátorka to pak ještě vylepšila tvrzením, podle něhož vzhledem k množství útoků, jejich mimořádné brutalitě a dlouhodobému opakování, by agresor měl dostat nejpřísnější trest, jaký je možný. Takže žádná zákonná kritéria, žádné ustanovení § 39 trestního zákoníku, nebo ty následující „nesmysly“, prostě a jen naložit, co to dá.

Aby bylo jasno, nehájím uložený trest, ale také odmítám jeho kritiku, dokud si nebudeme moci přečíst, proč soud rozhodl, jak rozhodl. Pak možná bude zcela legitimní se třeba i rozčilovat. Ale se znalostí věci!!!

Co naopak hájit chci, je nezávislost justice. Konkrétně, aby její nezávislost nebyla ohrožována pokusy o mediální lynč soudců jen proto, JAK rozhodli, bez toho, že by bylo známo, PROČ tak rozhodli.

S úplnou znalostí věci lze soudce jistě i kritizovat a oni musí tuto kritiku unést. Ale o to tady nešlo. Soudci nezávisle rozhodli způsobem, o jehož správnosti jsou přesvědčeni. Tedy udělali přesně to, co se po nich principiálně chce. A o dalším můžeme mluvit až zkompletují celý rozsudek. V této chvíli, chceme-li opravdu respektovat nezávislost justice, je třeba presumovat, že soudci věděli, co činí. A pokud ne, i kdyby to byl většinový názor, platí či mělo by platit to samé. Justice je nezávislá a nikdo by se neměl pokoušet dělat z nezávislosti závislost.

Pojem nezávislá justice musí nutně zahrnovat i justici nezávisle chybující. Justice je výtvor lidí. Jak praví jiná sentence, pouze spravedlnost je boží. Proto by se resortní ministerstvo nemělo jmenovat ministerstvo spravedlnosti, ale ministerstvo justice.

Je skoro zákonité, že nejhlasitější kritici něčeho, o čem celkově nic nevěděli, se ve svých komentářích dopouštěli chyb a zjevně jim to nijak nevadilo. Tak třeba představa, že ministr spravedlnosti je schopen anebo snad dokonce povinen vysvětlovat komukoliv, poslance nevyjímaje, výroky soudního rozsudku, je doslova úchylná. Ani bolševik, který se nepochybně pokoušel všelijak soudní řízení manipulovat, by tohle nahlas nedeklaroval. Zcela jistě v tomto případě nejde o nedostatek v zákoně, ale pokud už, tak možná jeho nesprávnou interpretaci a aplikaci. Možná. S jistou praktickou zkušeností si troufám tvrdit, že rozsudků, které mi připadaly z nějakého důvodu jako buď zcela chybné, anebo alespoň hodně problematické, jsem zažil spousty. A ostatně praxe dovolacího soudu či Ústavního soudu, které občasně rozhodnutí nižších soudů ruší, to jednoznačně potvrzuje. A zaručeně vadou, kvůli které jsou rozhodnutí rušena, nejsou nepřiměřeně nízké tresty. Pokud se soudy nižších stupňů drží v zákonem daném rozpětí, tak to ani důvod k rušení být nemůže. To ostatně na margo některých plamenných úvah, co se asi tak dá v této věci ještě udělat.

A už jen dvě drobné poznámky.

Hovoří se o redefinici znásilnění, ozvaly se i požadavky na zpřísnění trestů za sexuální delikty. Venkoncem proč ne? Dost jsem o tom četl, ale nikde nebyla žádná zmínka o tom, jak to změní celkový obraz sexuálního násilí v ČR. Ubude znásilnění? Lze přísnějším trestem sexuálního agresora odstrašit? Je možné věřit či alespoň oprávněně doufat, že – než dojde ke znásilnění – si potenciální pachatel zjistí, jaký trest mu hrozí a chladně si řekne, tak za starou sazbu jo, ale s tou novou do toho nejdu?

Je též zajímavé, že dráždivě působí jen tresty, které se publiku jeví jako příliš mírné. Od roku 1990 jsem nezaznamenal jediný mediální povyk kvůli tomu, že obžalovanému byl uložen trest, nahlíženo z podobné dálky, jako v tomto případě, který by se obecně jevil jako nepřiměřeně přísný.

Pro ty, kdo se rozčilují nad mírnými tresty, je podstatné to, že trest nebyl tak přísný, jak by si oni představovali. Na otázku, co podle nich přísný trest vyřeší, a jaký může mít pro společnost význam, ale asi nikdo nedokáže rozumně odpovědět. S výjimkou toho, že pachatel bude déle za mřížemi a každý den nás jeho pobyt bude stát něco přes tisíc korun. Možná to někoho uspokojí, ale může to být jen uspokojení bez racionálního podkladu.

Otázku, co pro mne znamená, že jde někdo do vězení, čím se kvalita mého života změní k lepšímu, si zjevně příliš lidí neklade. Jedině snad tím, že od pachatele bude pár let pokoj. Nevím ovšem, jestli to není málo a jestli by diskuse o uvažovaných změnách trestního zákoníku neměla jít poněkud víc do hloubky. Což ale je už „vyšší dívčí“ ve vztahu k přehnaným reakcím z minulého týdne. Jisté toliko je, že justice minulý týden den nezávislosti určitě neměla.

JUDr. Tomáš Sokol, advokát
Foto: canva.com