Poslední číslo BA v roce nutně musí mít alespoň v úvodníku bilanci advokátně významných událostí. Což zcela kompletně do úvodníku nejde vtěsnat, tak snad ty nejvýznačnější. I těch bylo hodně a troufnu si tvrdit, že ČAK v tom všem, s výjimkou jediného případu, za který ale nijak nemůže, obstála dobře.

Platí to především o úsilí prosadit tzv. velkou novelu zákona o advokacii. Ty dvě další lze označit za marginální, ale ta velká má ve dnech, kdy vyjde toto číslo BA, definitivně projít pracovními komisemi Legislativní rady vlády a pak postupovat do vlády. Nepředpokládám, že by tam návrh nějak zásadně narazil, takže pak již půjde o běžný legislativní postup, který by podle momentálního odhadu měl skončit tak, aby byla novela účinná k 1. 7. 2024. Zas až tak optimistický nejsem, ale v příštím roce by to prostě být mělo. Z mého pohledu je v návrhu nejdůležitější zvýšení ochrany důvěrnosti informací, které klient svěřuje advokátovi a s nimiž pak advokát dále ve prospěch klienta pracuje. Projednávání návrhu nebyl zrovna jednoduchý proces, původní verze narazila na dost zásadní připomínky, ale zatím to vypadá, že se vše podařilo vyřešit, byť kompromisem, ale kompromisem přijatelným. K tomu bych dodal, že šlo o zcela korektní dialog se všemi zainteresovanými.

Něco takového ale nemohu zcela říct na adresu jednání o další „důležitosti“, kterou je novela advokátního tarifu. Ta je údajně také na spadnutí, i když kdy to spadnutí bude, ještě zcela jisté není. Jisté je, že jsem se při čtení připomínek k návrhu úprav jednotlivých tarifních ustanovení dočetl poměrně dost zajímavé komentáře. Je asi jasné, že všechny úpravy směřovaly ke zvýšení mimosmluvních odměn, ovšem z některých komentářů, které jsou plodem resortního či meziresortního připomínkového řízení, by se dalo soudit, že návrh je přímým atakem na finanční stabilitu ČR. Nadto požadavkem někoho, kdo sice je znám jako amicus curiae, což ho ale, soudě podle některých komentářů, neopravňuje natahovat ruku po penězích, když může být rád, že do paláců justice nemusí chodit vchodem pro služebnictvo. Pochutnejte si se mnou na některých argumentačních lahůdkách. „Zcela nepřiléhavé až demagogické je odůvodnění návrhu růstem platu soudců, neboť výkon ústavní funkce a výkon podnikatelské činnosti spolu absolutně nesouvisí. Jestliže je advokát (třeba i se sídlem v menší obci) závislý na činnosti ex offo, je spíš otázkou, jestli je pro něho zrovna podnikání vhodným způsobem obživy.“ Profesi autora lze vytušit, otázkou je, jestli on tušil, co by se stalo, kdyby ti advokáti, i jen zčásti závislí na „činnostech ex offo“, si doopravdy našli jiný způsob obživy. A jak by v takovém případě realizoval spravedlivý proces. Anebo: „Výrazné zvýšení advokátního tarifu nepovažujeme za odpovídající vývoji inflace, růstu minimální mzdy, průměrné mzdě, výdajům na platy soudců a státních zástupců, jakož i míře odborné náročnosti a odpovědnosti advokáta.“

Takových „komentářů“ bylo v rámci „meziresortu“ víc. Z mého pohledu je zarážející nikoliv zjevná nepřejícnost, zvaná též sociální závist, ale to, že autoři, předpokládám, snad vysokoškolsky vzdělaní, vůbec nechápou podstatu odměny advokáta. Tedy fakt, že se o ni musí dělit s minimálně jednou asistentkou, pronajímatelem kanceláře a rozličnými dodavateli. Energií počínaje a konče počítačem, díky kterému se dostane do datové schránky, kam mu vrchnost zasílá reakce na jeho ponížené supliky. Možná mi to nebudete věřit, ale NIKDO se v té diskusi nezajímal o to, jaká je průměrná režie advokáta.

Přes uvedené většinově zůstala diskuse o návrzích ČAK v rovině korektních argumentů. Výsledek asi mnohé nepotěší, a i proto jsem upozornil na to, jak různé názory se proti úpravám mimosmluvních odměn ozývaly. Ty další nebyly tak brutální, ale bylo jich také hodně, takže výsledkem je opět kompromis, který málokdy málokoho nadchne, ale snad by mohl alespoň uspokojit.

K čemuž již zbývá pouze dodat hezké Vánoce 2023 a všechno nejlepší, co si budete přát v roce 2024. Případně i v těch dalších.

JUDr. TOMÁŠ SOKOL, člen představenstva ČAK

Ilustrační foto: canva.com