Ministerstvo spravedlnosti předložilo vládě k projednání novelu trestního zákoníku a dalších souvisejících zákonů, která redefinuje trestný čin znásilnění tak, aby odpovídal modernímu pojetí, které opouští koncept znásilnění jako silou vynuceného pohlavního styku a nahrazuje jej konceptem nekonsensuálního pohlavního styku.

Navrhuje se zvolit koncept ne znamená ne. Čin je spáchán proti seznatelné vůli oběti doplněný o zneužití bezbrannosti. To zahrnuje případy, kdy oběť není schopna z určitého objektivního důvodu (nemoc, duševní porucha, spánek, silná opilost, zdravotní hendikep, silný ochromující stres, spoutání, nízký nebo vysoký věk aj.) utvářet svou vůli nebo ji projevit, případně je tato schopnost podstatně snížena. Vychází se z toho, že pokud je toho osoba schopna, má (jakkoli) projevit svůj nesouhlas se sexuálním aktem, tj. má se za to, že člověk standardně dokáže dát nesouhlas najevo, ať již verbálně nebo neverbálně (gestem, zaujetím obranné pozice, pláčem). Případy, kdy tak učinit nemůže pro určitou objektivní překážku, ať již fyzickou nebo psychickou, se pak navrhuje řešit zakotvením výslovné definice bezbrannosti v trestním zákoníku, přičemž výčet důvodů bezbrannosti je otevřený a lze tak pod tento pojem zařadit i další výslovně neuvedené obdobné důvody.

Tento koncept se z pohledu trestního práva jeví být přiléhavější, protože nezakotvuje trestní postih toho, kdo si aktivně nezjišťoval postoj oběti k sexuálnímu jednání.

„Návrhem dochází k redefinici trestného činu znásilnění tak, aby to odpovídalo modernímu pojetí. Model založený na absenci souhlasu (ano znamená ano) lze v oblasti trestního práva považovat za přísný – ano znamená ano má být primárně předmětem výchovy a osvěty, ale nejde o koncept vhodný pro oblast trestního práva, kde se uplatňuje zásada ultima ratio. Trestání v situaci, kdy není jasné, že druhá osoba se sexem nesouhlasí, lze považovat za přepínání trestní represe. Model ne znamená ne ostatně zvolilo z obdobných důvodů i Německo, což je stát, který je nám svou právní kulturou velmi blízký,“ uvedl náměstek ministra spravedlnosti Mgr. Antonín Stanislav, Ph.D.

Věková hranice, kdy je dítě vždy považováno za bezbranné, se stanovuje na 12 let

 Zároveň se stanoví věková hranice 12 let, do jejíhož dosažení je dítě vždy považováno za bezbranné pouze z důvodu nízkého věku a sexuální praktiky s ním budou vždy trestné jako znásilnění (v případě penetrace) nebo jako sexuální útok (v případě méně závažných sexuálních praktik typu tření nebo osahávání genitálií, prsou apod.) a nikoli jako mírněji trestné pohlavní zneužití. Jde tedy o stanovení věkové hranice, do jejíhož dosažení dítě obvykle za normální situace ještě není natolik vyzrálé, aby bylo schopno pochopit sexuální jednání pachatele a projevit nesouhlas.

Je zřejmé, že se jedná o velmi individuální otázku a že každé dítě je odlišně zralé, takže tato věková hranice je stanovena s přihlédnutím k procesu zrání centrální nervové soustavy do určité míry arbitrárně při zohlednění zahraničních úprav. Je třeba zdůraznit, že tato hranice se liší od věkové hranice 15 let, která je stanovena jako hranice, do jejíhož dosažení je chráněn nerušený mravní a sexuální vývoj dětí i v případě, že již jsou schopny jednání pachatele pochopit a souhlasit s ním.

Trestný čin znásilnění a nový trestný čin sexuální útok

Dále se jeví jako vhodné i po vzoru zahraničních úprav trestný čin znásilnění omezit pouze na soulož a jiný pohlavní styk provedený obdobným způsobem (na tzv. penetrační činy) a méně závažné sexuální praktiky (nepenetrační povahy) vyčlenit do samostatného nového trestného činu sexuálního útoku. Tím bude možné i vhodněji nastavit výši trestních sazeb.

Novela rovněž posiluje postavení oběti v trestním řízení „být slyšen“, a to zejména pokud je sjednávána dohoda o vině a trestu. Oběť musí být řádně poučena o svém právu, učinit při sjednávání dohody prohlášení o dopadech trestného činu na svůj život, aby státní zástupce a soudce mohli tyto dopady řádně zohlednit při úvahách o trestu.

„K tomuto prohlášení má být přihlíženo při úvahách o trestu. Pokud se poškozený vyjádří ke sjednané dohodě, zejména ve vztahu k náhradě škody či újmy, ale i k otázce viny a trestu, bude nově toto vyjádření obsaženo přímo ve sjednané dohodě. Pokud poškozený s dohodou souhlasit nebude, soudce o tom bude včas informován a bude to pro něj „varovný prst“, že v těchto případech by měl přezkoumat, zda je schválení dohody o vině a trestu na místě,“ vysvětluje náměstek Antonín Stanislav.

V návaznosti na uvedené změny se provádějí i další nezbytné návazné změny v trestním zákoníku a dalších zákonech odkazujících na vybrané trestné činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti.

Zahraniční úpravy se liší

Ke změně definice znásilnění směrem ke konceptu nekonsensuálního pohlavního styku v posledních letech přistoupila celá řada evropských států (aktuálně 16). Zvolený koncept se v jednotlivých státech liší. Koncept ano znamená ano (bez souhlasu) uplatňuje např. Malta, Chorvatsko, Kypr, Řecko, Španělsko nebo Slovinsko.

Koncept ne znamená ne (proti vůli, přes nesouhlas ve spojení s výčtem případů, kdy se má za to, že k jednání došlo bez souhlasu – u nás odpovídá pojmu bezbrannosti) uplatňuje např. Lotyšsko, Dánsko, Lucembursko, Belgie, Německo (proti rozeznatelné vůli osoby) nebo Švédsko (osoba se neúčastní dobrovolně).

Ostatní státy podle dosud získaných informací mají tradiční definici znásilnění založenou na násilí nebo pohrůžce (např. Francie nebo Rakousko).

Zdroj: Ministerstvo spravedlnosti
Ilustrační foto: canva.com