Je česká právní úprava v souladu s unijním požadavkem na zajištění efektivního soudního přezkumu v případech uzavírání smluv mezi zadavateli veřejných zakázek a vybranými dodavateli? Tuto otázku řeší SD EU. Zatím bylo vydáno stanovisko generálního advokáta, na finální rozsudek se čeká.

Ve vysoce sledovaném případě C303-22 CROSS Zlín projednávaném před Soudním dvorem EU v Lucemburku bylo dne 7. 9. 2023 předneseno stanovisko Generálního advokáta Manuela Campos Sánchez-Bordony v rámci řízení o předběžné otázce předloženo Krajským soudem v Brně.

SD EU řeší, zda je česká právní úprava v souladu s unijním požadavkem na zajištění efektivního soudního přezkumu v případech uzavírání smluv mezi zadavateli veřejných zakázek a vybranými dodavateli. V případech, kdy nabídku podal i jiný dodavatel, který se v hodnocení umístil líp, ale následně byl z řízení vyloučen, probíhá zpravidla přezkum postupu zadavatele. Jeho cílem je nejen ochrana práv vyloučeného účastníka, ale též zájem na co nejvýhodnějším zadání zakázky a efektivním nakládání s veřejnými prostředky.

Je logické, a i směrnice EU to tak vyžaduje, aby přezkum postupu zadavatele proběhl před tím, než je uzavřena smlouva s dodavatelem, který má nastoupit na místo vyloučeného účastníka. V ČR je tato podmínka zpravidla vynucována (a dodržována) jen po dobu správního řízení před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS), který postup zadavatele prověřuje jako první. Jeho rozhodnutí však nejsou rozhodnutími soudního orgánu, a nejsou tedy ani konečné ve smyslu jejich nenapadnutelnosti. Přesto však zadavatelé smlouvy podepisují často již v řádu několika dnů po skončení řízení před ÚOHS.

Žaloba ve správním soudnictví pak může, a často i vede k revizi jak rozhodnutí ÚOHS, tak postupu zadavatele. K čemu je ale podání žaloby v případě, že smlouva již byla uzavřena? Nestává se tak soudní přezkum jen jakýmsi akademickým cvičením, které sice poskytne odborný výklad ex post, ale nedokáže již zvrátit důsledky zadané (a mnohdy dokonce splněné) zakázky?

SD EU tak v podstatě hledá odpověď na to, zda se má zákaz uzavření smlouvy vztahovat i na dobu do podání žaloby ke správnímu soudu, resp. do doby, než soud bude mít možnost vlastním předběžným opatřením v odůvodněných případech uložit zákaz uzavření smlouvy, který by případně platil až do skončení soudního přezkumu.

Generální advokát ve svém stanovisku došel k závěru, že unijní právo nebrání tomu, aby se smlouva uzavřela před podáním správní žaloby, avšak za předpokladu, že dotčený (správní) soud může zadavateli a vybraném dodavateli uložit dočasný zákaz plnění smlouvy. Při tom vychází z předpokladu, že pokud přezkoumávané rozhodnutí správního orgánu (u nás ÚOHS) bude soudem následně zrušeno, bude mít toto za následek i zrušení všech navazujících účinků a kroků, jež zrušené rozhodnutí zakládalo, neboť tyto by byly zbaveny právního podkladu, který umožňoval jejich existenci. Tím tedy generální advokát říká, že možnost pozastavit účinnost smlouvy postačuje na zajištění účinnosti soudního přezkumu, protože v případě úspěchu vyloučeného dodavatele bude zrušeno nejen rozhodnutí správního orgánu, ale i smlouva, která „na jeho základě“ byla uzavřená.

Toto však v českém právním řádu neplatí. Zrušení rozhodnutí ÚOHS by i v případě, že byl vydán zákaz plnění uzavřené smlouvy, pouze vedlo k tomu, že zákaz plnění pomine a smlouvu bude možné plnit dále – zánik smlouvy by se nekonal. Věc by se pouze vrátila do správního řízení, které by však ÚOHS musel zastavit pro jeho bezpředmětnost (z důvodu, že v zadávacím řízení již byla uzavřena smlouva). Účinnost soudní ochrany by tedy v českých podmínkách zajištěna nebyla a pro českou vládu je to signál, že nezajistila soulad se směrnicí EU.

Bude otázkou, zda soudci SD EU vezmou v potaz, že správní soudy v ČR, a zřejmě i v jiných členských státech, obecně nemohou vyslovovat neplatnost (soukromoprávních) smluv na plnění veřejných zakázek, a tedy že zde unijní právo umožňuje předčasné uzavírání smluv jen virtuálně. Aby byl dosažen soulad práva ČR s unijním právem, jak je interpretuje generální advokát, musel by být proveden by to výrazný legislativní zásah prolamující oddělení pravomocí civilních a správních soudů. Správní soudy v ČR dnes nejenže smlouvy na veřejné zakázky neruší, ale nemají ani právní základ pro ukládání předběžných opatření, kterým by pozastavovaly jejich plnění.

Proti tomu se nabízí i jednodušší a logičtější legislativní úprava, která by se ale odchýlila od konstrukce předložené generálním advokátem – a sice zákaz předčasného uzavření smlouvy by začlenila do zákona na celou dobu správního řízení, a i po jeho skončení, a to až do doby, než by o možnosti uzavřít smlouvu rozhodl správní soud (resp. než by uplynula lhůta k podání správní žaloby).

Konkrétní řešení bude muset český zákonodárce zjevně přijmout, ať již se SD EU se stanoviskem generálního advokáta ztotožní, nebo ne. Bude jistě zajímavé sledovat, jak toto rozhodování nakonec dopadne, a to tím spíše, že téměř jistě půjde proti aktuálnímu vývojovému trendu, které v ČR směřují spíše ke ztížení cesty vyloučených dodavatelů (a nejen jich) k dosažení soudní ochrany.

Rozhodnutí SD EU můžeme očekávat v průběhu nejbližších měsíců.

Zdroj: Mgr. Lucie Vaculínova, Mgr. Marek Šimka, BP Advokáti
Foto: curia.europa.eu