Ústavní soud vyhověl ústavní stížnosti a svým nálezem ze dne 26. října zrušil rozhodnutí Ministerstva vnitra i na ně navazující rozhodnutí ministra vnitra, neboť jimi bylo porušeno právo stěžovatelky domáhat se stanoveným postupem svého práva u jiného orgánu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Stěžovatelka – státní občanka Ukrajiny – požádala v březnu roku 2020 o udělení státního občanství České republiky s odůvodněním, že od té doby, co před deseti lety opustila Ukrajinu, žije v naší zemi a má zde od roku 2013 trvalý pobyt. Uvedla, že v České republice má pevné pracovní zázemí, přátelské vazby a bydlí tady i její dvě děti se svými rodinami. K žádosti dále doložila množství listin, mimo jiné i doporučující stanovisko Úřadu městské části Praha 3, osvědčení o vykonání zkoušky znalosti z českého jazyka, základní znalosti ústavního systému České republiky a základní orientace v reáliích pro účely udělování státního občanství a potvrzení o bezdlužnosti. Z rovněž předloženého výpisu z evidence rejstříku trestů fyzických osob se podává, že ve vztahu k osobě stěžovatelky nejsou ke dni 25. 11. 2020 žádné informace o jejím odsouzení. Ministerstvo vnitra však s poukazem na negativní stanovisko bezpečnostní služby její žádost zamítlo z důvodu ohrožení bezpečnosti státu podle ustanovení § 13 odst. 3 zákona č. 186/2013 Sb., o státním občanství České republiky. Následný rozklad proti tomuto rozhodnutí zamítl ministr vnitra.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 22/20 ze dne 29. 9. 2020 a namítá, že nemá žádnou představu o důvodech, pro které byla její žádost zamítnuta. Uvádí, že sice byla v minulosti trestně stíhána a odsouzena, ale toto odsouzení již bylo zahlazeno. Pokud tedy byla její žádost zamítnuta právě z tohoto důvodu, potom podle jejího názoru správní orgány překročily svoje kompetence.

„Situace, která nastala v této věci, však není nepodobná střelbě na terč se zavázanýma očima,“ uvedl soudce zpravodaj doc. JUDr. Vojtěch Šimíček, Ph.D. Ministerstvo totiž žádost stěžovatelky zamítlo, přičemž ale stěžovatelku neseznámilo s důvody, pro které v řízení nebyla úspěšná; to však učinilo za situace, kdy svoje rozhodnutí opřelo výhradně o okolnosti, pro jejichž utajování není dán žádný zákonný a ani rozumný důvod, jelikož jsou stěžovatelce dobře známé a mohou být i veřejně dostupné. Takovýto postup ovšem Ústavní soud nemůže akceptovat a považovat za souladný s čl. 36 odst. 1 Listiny.

V důsledku zrušení napadených rozhodnutí a vázanosti právním názorem Ústavního soudu musí Ministerstvo vnitra o žádosti stěžovatelky o udělení státního občanství rozhodovat znovu, přičemž je však povinno  – pokud této žádosti nevyhoví – svoje rozhodnutí řádně, přezkoumatelně a přesvědčivě odůvodnit, a to v tom smyslu, v čem konkrétně spatřuje ze strany stěžovatelky ohrožení bezpečnosti státu, jeho svrchovanosti a územní celistvosti, demokratických základů, životů, zdraví nebo majetkových hodnot podle ustanovení § 13 odst. 2 zákona o státním občanství. S ohledem na obsah vyžádaného stanoviska bezpečnostní služby je přitom povinno takovéto rozhodnutí odůvodnit věcně a za použití principu proporcionality pečlivě posoudit, zda je tento důvod přiměřený a dostačující pro zamítnutí žádosti stěžovatelky.

V nálezu ÚS zdůraznil, že sice neexistuje právo na udělení státního občanství, ale správní orgány musí dodržet stanovený postup. Celý proces musí být zákonný, korektní, rozumný, předvídatelný a přezkoumatelný.

K výroku a odůvodnění nálezu uplatnil odlišné stanovisko soudce JUDr. Radovan Suchánek, Ph.D.

Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2116/21 včetně disentu je dostupný zde.

Zdroj: Ústavní soud
Foto: canva.com