Následující kratší text je zacílen do oblasti veřejného (resp. jeho pilíře správního) práva. Začneme poněkud lidověji, avšak o to upřímněji. Dlouhodobě nechápu, více než dvacetileté právní i mediálně-politické spory o tom, zda mají a mohou být zveřejňovány platy a mimořádné odměny pracovníků veřejné správy. Jak státní správy, tak i samosprávy…

 

Jedná se o nekonečný a zdlouhavý evergreen, který zaměstnává přes dvacet tři let mnoho erudovaných lidí a v součtu nás musel stát již miliony korun. Jen kolik zaměstnanců veřejné správy, ale i soudců, v rámci své pracovní doby (saturované samozřejmě z veřejných peněz) tuto problematiku muselo opakovaně řešit, a přitom se logicky mohli věnovat něčemu obecně užitečnějšímu.

 

Nevidíme to zásadní

Někdy to v českém veřejném právu vypadá[1], že kvůli jednotlivým stromům nespatřujeme celý les. I přes veškerou judikaturu Nejvyššího správního soudu i soudu ústavního, přes všechny  „testy proporcionality a platové nálezy“[2] a jejich mnohostránkové výklady a výklady těchto výkladů, těžko možno pochopit to stěžejní.

Ergo kladívko, proč údaje o hrubých platech a odměnách pracovníků veřejné správy a samozřejmě i komunálních, regionálních a celostátních politiků nejsou transparentně poskytnutelné veřejnosti , v režimu zákona o svobodném přístupu k informacím? Vždyť jde primárně o veřejné peníze, ze kterých jsou tyto platy a odměny placeny.

Jako protiargument bývá zejména uváděno, že by veřejní funkcionáři
a zaměstnanci byli vystavení údajné závisti ze strany méně eticky vyspělých spoluobčanů a údajně by se pak mohli stát terčem okradení či jiné trestné činnosti.

Za prvé: Jestliže předmětná data odmítáme občanské veřejnosti sdělit, anebo proces poskytnutí informací maximálně a nepředvídatelně komplikujeme, tak se naopak v žadatelích-daňových poplatnících nepřímo podporuje myšlenka: „Vidíte kolik tam berou…“, a paradoxně si odmítnutí žadatelé poté (nedbalostně či úmyslně) představují vyšší platy a odměny než je skutečnost.

Za druhé: Přesvědčení, že recidivista nebo recidivistka si bude tipovat potenciální oběti pomocí oficiální žádosti o informace v režimu informačního zákona je úsměvná a levitující mimo aktuální českou a moravskou realitu. Ostatně jak mi potvrdí i trestně-právní obhájci, většina krádeží ze strany recidivistů je spíše nahodilá a spontánní. A profesionální lupičské gangy (často s mezinárodním personálním prvkem) si poškozené vytipovávají jinými kanály a způsoby než pomocí zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.

Koneckonců „kriminálníky“ zajímá, kdo má zejména hotové peníze, zlato, diamanty, stříbro nebo cenné starožitnosti, což z údaje,  že referent krajského úřadu Bc. Tomáš Novák, Dis., dostal pololetní odměnu 3200 korun, a ne 1500 Kč (navíc hrubého) opravdu nevyčtou.

Přirozeně delikventi ani nepoznají,  zda si odměnu schoval skutečně doma pod polštář, anebo zda ji, z jejich pohledu lehkovážně, neutratil za odbornou literaturu či jazykový kurz. A impulzivně jednající provinilec, který potřebuje bez zbytečného odkladu peníze na alkohol, cigarety či drogy, jedná impulzivně a přepadne de facto nahodile (rozumějte bez hlubší analýzy) někoho v parku u vlakového nádraží a rozhodně nepočká až 15 kalendářních dnů než mu povinný subjekt poskytne informaci o výši platu nebo mimořádné odměny určitého úřednice nebo úředníka z Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Anebo jej, jako žadatele, dokonce povinný subjekt vyzve, aby doplnil, zda se pokládá za hlídacího psa demokracie a upřesnil veřejný zájem, který svou žádostí sleduje.

 

Řešení jedné konkrétní výzkumné otázky

Nicméně opusťme již obecnou veřejnoprávní teorii a její kritiku a zaměřme se na jeden konkrétní právní problém z této informační oblasti.

In medias res – otázka:  V žádosti o informace podle zákona č. 106/1999 Sb. se žadatel mj. domáhá poskytnutí informace, proč byla vedoucímu pracovníku našeho městského (nebo krajského či jiného správního) úřadu mimořádná finanční odměna poskytnuta. Musí se žadateli dát i odůvodnění mimořádné odměny, nebo zcela postačuje holá výše poskytnuté hrubé odměny bez odůvodnění?

Na věc nutno pohlížet de lege lata následovně – žádost na poskytnutí informace o platových poměrech konkrétní úřední osoby v praxi bývá často opravdu doprovázena i „informační touhou“ po detailním zdůvodnění poskytnutých odměn.

Pro vyšší informační komplexnost nutno uvést, že dle ustanovení § 134 českého zákoníku práce může zaměstnavatel (zde městský úřad) za zdárné a včasné splnění mimořádného (nikoliv řádného)  nebo neobyčejně důležitého pracovního úkolu skutečně poskytnout zaměstnanci finanční odměnu. [3]

In medias res – pakliže je vedoucímu zaměstnanci vyplacena povinným informačním subjektem zmíněná finanční odměna, musí být skutečné pravdivé důvody žadateli v předepsaných zákonných lhůtách sděleny.

Nemožno na ně z právního pohledu nazírat jako na neposkytnutelné osobní údaje. Naopak, odůvodnění výše mimořádné odměny informují o veřejné nebo úřední činnosti dotčené osoby – srov. ustanovení § 8a odst. 2 informačního zákona.

Relevantní argumenty pro poskytnutí citované mimořádné odměny, ostatně poskytnuté z veřejných peněz, vyplývají z výsledků veřejné nebo úřední činnosti dotčené osoby. Taková data nespadají pod legální omezení daná zákonem číslo 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.

Nota bene jejich význam pro provedení veřejné (laické) kontroly nad hospodařením s finančními prostředky obce (města, kraje) určenými na odměňování zaměstnanců a zaměstnankyň naší veřejné správy, veřejně činných osob a funkcionářů je de facto nezastupitelný a nezpochybnitelný.

Dodejme, že zde ještě existuje další možnost, tedy že žadatel samostatně učiní žádost o informaci na to, zda byla určitému pracovníkovi vyplacena odměna (bez dotazu na její výši) a jaké byly důvody této odměny. Obdobně jako Odbor veřejné správy, dozoru a kontroly MV ČR[4] zde zastávám jednoznačný právní názor, že v těchto případech je informace zpřístupnitelná i bez provedení platového testu, neboť nejde o poskytnutí konkrétní výše odměny, ale o zpřístupnění informace odpovídající ustanovení § 8a odst. 2 informačního zákona.[5]

Platový test[6], jak jej kdysi „vynalezl“ Ústavní soud ČR by zde byl právně nadbytečný.

 

JUDr. Petr Kolman, Ph.D., vysokoškolský pedagog
Ilustrační foto: canva.com, archiv AD

 

---

[1] A samozřejmě nejenom v této oblasti.

[2]Viz nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1378/16 , ze dne 17. 10.  2017 (v širší odborné veřejnosti též hojně nazývaný jako „platový nález“).

[3] Plné znění ustanovení § 136 zák. práce: „Za úspěšné splnění mimořádného nebo zvlášť významného pracovního úkolu může zaměstnavatel poskytnout zaměstnanci odměnu.“

[4] Ředitelem tohoto odboru je nyní Ing. Bc. Miroslav Veselý

[5] Plně znění § 8a odst. 2 inf. zák. – „Povinný subjekt poskytne osobní údaje o veřejně činné osobě, funkcionáři nebo zaměstnanci veřejné správy, které vypovídají o jeho veřejné nebo úřední činnosti nebo o jeho funkčním nebo pracovním zařazení.“

[6] Nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1378/16