Nejvyšší soud (NS) odmítl dovolání řidiče, který byl uznán vinným přečinem usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, 3, 4 tr. zákoníku. Trestného činu se obviněný dopustil tím, že jako řidič osobního automobilu nepřizpůsobil rychlost vozidla BMW svým schopnostem a okolnostem, které je možno předvídat, tak, aby byl schopen zastavit vozidlo na vzdálenost, na kterou má rozhled.

V místě, kde je stanovena nejvyšší povolená rychlost 70 km/h a je další značkou upozorněno na blížící se křižovatku s vedlejší pozemní komunikací, kde je nutnost zvýšené opatrnosti, přes vlastní znalost místních výškových oblouků silnice a jejího začlenění do terénu, jel v tomto úseku rychlostí 171,6 až 181,9 km/h. V důsledku toho nebyl v dané křižovatce schopen reagovat na osobní automobil Toyota Avensis, který právě odbočil z účelové komunikace a jel po této silnici ve stejném směru jako obviněný v BMW. Obviněný, který nedokázal potřebným způsobem zpomalit své vozidlo z vysoké rychlosti, zapříčinil prudký náraz přední částí vozidla BMW do zadní části vozidla Toyota, které bylo tímto nárazem odmrštěno mimo komunikaci, kde narazilo do svislých dopravních značek. Řidič i spolujezdkyně ve vozidle Toyota na místě zemřeli.

Obviněný byl za tento trestný čin odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tři a půl roku, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti, a to řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu osmi roků.

Obviněný ve svém dovolání rozporoval zejména vyhodnocení přitěžujících okolností ze strany soudů. Podle jeho názoru mu byly při ukládání trestu opakovaně přičteny jako přitěžující i okolnosti, jež jsou zákonným znakem trestného činu, podmiňující použití vyšší trestní sazby. Dále obviněný namítal, že soudy nedostatečně přihlédly ke skutečnosti, že v době trestného činu byl osobou blízkou věku mladistvým, konkrétně mu bylo 20 let. Naopak podle názoru státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství smrtelný následek dopravní nehody na dvou osobách a hrubé porušení zákonů o bezpečnosti dopravy brání snížení trestu na samotnou dolní hranici trestní sazby (3 roky) a jeho podmíněnému odkladu.

Mimořádně hazardní, riskantní a bezohledný způsob jízdy způsobil smrt dvou nevinných osob

NS dovolání obviněného odmítnul a konstatoval, že soud prvého stupně při ukládání trestu nepochybil. Hodnotil mimořádně hazardní, riskantní a bezohledný způsob jízdy obviněného přes jeho znalost uvedeného dopravního místa, tedy konkrétní charakter, intenzitu a závažnost jeho jednání, resp. porušení povinností obviněného jako řidiče motorového vozidla, jež bylo výlučnou příčinou vzniklého následku, a to aniž by skutečnost způsobení smrti dvou osob samu o sobě obviněnému přičítal dvakrát. Je zjevné, že řidičská arogance a agresivita obviněného projevující se opakovaným nerespektováním dopravních předpisů, a to přes opakovaný postih v podobě blokových pokut gradovala od dopravních přestupků až po způsobený smrtelný následek v posuzované věci.

NS upozornil, že obviněný jako nezkušený řidič v posuzované věci naprosto flagrantním způsobem (svědčícím o zcela hazardním přístupu k základním pravidlům bezpečnosti provozu) mimořádně hrubě porušil (de facto zcela ignoroval) dopravní předpisy, pokud překročil nejvyšší dovolenou rychlost o 100 km/hod. Pokud za daných okolností soudy dospěly k závěru, že je třeba na obviněného působit nepodmíněným trestem odnětí svobody, nelze takovému závěru ničeho vytknout, tím spíše za situace, kdy trest byl vyměřen v možném rozmezí od tří do deseti let při dolní hranici zákonné trestní sazby ve výměře tři a půl roku.

Rozhodnutí sp. zn. 6 Tdo 639/2023 je dostupné v databázi na webu www.nsoud.cz.

Zdroj: Nejvyšší soud
Foto: canva.com