Státní symboly jsou esenciálním prvkem každého státu, přičemž daný stát reprezentují a velká část států vychází při jejich výběru a tvorbě z historie, tradic a národních symbolů užívaných v dřívějších dobách. Státní symboly jsou též symbolem národní identity, svrchovanosti a v každém občanu dané země by měly evokovat pocit hrdosti a identifikace k příslušnému státu. Z toho také vyplývá, ne vždy zcela respektovaná, povinnost každého občana používat státní symboly vhodným, důstojným a reprezentativním způsobem, klást jim určitý význam při různých společenských akcích, a ctít tak tradici státu a své národnosti.

 

Užívání státních symbolů České republiky, zejména pak státní vlajky, v rozporu se zákonem je sice postihováno, avšak tato úprava je při zevrubnějším pohledu přinejmenším liberální a benevolentní, což ve svém důsledku může vést (a často i vede) k užívání státní symboliky, které není důstojné a vhodné a které sice nenaplňuje znaky tzv. hanobení (čti užívání v rozporu se zákonem), avšak v konečném důsledku může snižovat důstojnost a vážnost státních symbolů České republiky, čímž ve svém kontextu znevažuje Českou republiku jako takovou.

 

Právní úprava

Právní úprava státních symbolů, najmě pak státní vlajky jakožto jednoho z nejvýznamnějších a nejfrekventovanějších státních symbolů, je v právním řádu České republiky zakotvena nejprve v zákoně č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky (dále jen „Ústava“). Ústava ve čl. 14 stanoví, co jsou státní symboly.

Konkretizaci státních symbolů nalezneme dále pak v zákoně č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, kde konkrétně v § 4 najdeme legální definici státní vlajky. Zákonné podmínky a pravidla užívání státní vlajky pak stanoví zákon č. 352/2001 Sb., o užívání státních symbolů České republiky, kde ustanovení § 7 až 9 stanoví, kdy, kde a za jakých okolností se vyvěšuje státní vlajka, dále jaká pravidla musí být při vyvěšování dodržena, a v neposlední řadě v tomto zákoně nalezneme též sankce za užívání státních symbolů v rozporu s pravidly zde uvedenými.

Na první pohled je zřejmé, že právní úprava České republiky je v otázce hanobení, potažmo pak právní ochrany státních symbolů, liberální, neboť jednání, kterým dochází k dehonestaci státních symbolů, sankcionuje toliko přestupkem. V sousedních zemích, např. Polsku[1] či Německu[2], ale i v dalších evropských zemích jako je Řecko[3] či Španělsko[4], je oproti tomu hanobení státní vlajky považováno za trestný čin, za což v krajním případě hrozí trest odnětí svobody až do výše pěti let. Česká právní úprava umožňuje za protiprávní jednání v oblasti státních symbolů ukládat toliko pokuty ve správním řízení, a to do maximální výše 30 000 Kč dle ust. § 13 odst. 1 písm. a) až g) zákona o užívání státních symbolů.

 

Státní vlajka a napodobenina

Pro ukládání jakékoliv sankce je pak zásadní, že zákon o užívání státních symbolů rozlišuje mezi užíváním státních symbolů a užíváním napodobenin státních symbolů. Státním symbolem je totiž jenom taková vlajka, která naplňuje legální definici § 4 zákona o státních symbolech, a kromě svého grafického zobrazení tedy musí splňovat též poměr šířky k délce 2:3. Jakákoliv jiná vlajka, byť fakticky působí stejně, je z pohledu zákona toliko napodobeninou.

To je zásadní kupříkladu ve vztahu k ustanovení § 9 písm. j) zákona o užívání státních symbolů, který stanovuje, že na státní vlajce nesmí být kupř. žádný text, vyobrazení, obraz, znak nebo odznak.

Přesto můžeme být v dnešní době svědky nepřeberného množství, mnohdy nevhodných, úprav státní vlajky, např. v podobě vepsaných názvů obcí a jmen sportovců při sportovních událostech, vkládání znaků, obrazů, odznaků a dalších různých komunit, neziskových organizací, či spolků hájící práva národnostních či jiných menšin a užívání těchto „vlajek“ na různých veřejných akciích. Přesto takové jednání zpravidla nebude představovat přestupek pro porušení pravidel pro užívání státní vlajky.

V kontextu výše popsaných případů totiž jednak neužívají osoby přímo státní vlajku České republiky tak, jak je legálně vymezena v ust. § 4 zákona o státních symbolech České republiky, ale toliko její napodobeninu kupříkladu s jiným poměrem stran (popř. i jinou velikostí modrého klínu). Na užívání napodobenin státních symbolů České republiky se pak zákon o užívání státních symbolů, až na výjimku v podobě napodobeniny velkého státní znaku, nevztahuje.

 

Imperfektní norma

Přes výše uvedené ani tímto nedostatky právních norem v oblasti státních symbolů nekončí. Nabízí se totiž otázka, zda by bylo přestupkem, kdyby se různé texty etc. v rozporu s § 9 písm. j) zákona o státních symbolech objevovaly na vlajce, která by legální definici naplňovala. Odpověď nicméně zní, že ani v takovém případě zjevného porušení pravidel stanovených zákonem o státních symbolech zřejmě o přestupek nepůjde.

Jediné jednání, za které je možno uložit sankci za přestupek, je uvedeno v ust. § 13 odst. 1 písm. a) zákona o státních symbolech. Aby při tom došlo ke spáchání přestupku, musela by dotyčná osoba svým jednáním zneužít, hrubě znevážit, zničit, poškodit nebo odcizit státní symbol České republiky nebo napodobeninu velkého státního znaku vymezenou v § 4a.

Přestože tedy zákon zcela přesně stanoví, že na vlajce se nesmí objevit žádný text, vyobrazení, znak nebo odznak, o přestupek půjde teprve v případě, kdy takový text, vyobrazení, znak nebo odznak vlajku hrubě zneváží, zneužije, nebo poškodí, a to současně za předpokladu, že nepůjde o pouhou napodobeninu státního symbolu.

Lze tedy říci, že pravidla užívání státní vlajky stanovené v § 9 zákona o státních symbolech, jsou tzv. imperfektními normami, neboť do okamžiku, kdy nedojde k např. hrubému znevážení, nelze tato pravidla jakkoliv vynucovat.

Podstatné je v tomto ohledu také to, že sankce za užívání státní vlajky v rozporu s ust. § 8 nebo § 9 zákona o užívání státních symbolů lze dle ust. § 13 odst. 1 písm. g) ukládat pouze při vyvěšování státní vlajky. Aby mohla být uložena sankce dle tohoto ustanovení, musí být opět naplněno kritérium státní vlajky ve smyslu § 4 zákona o státních symbolech a zároveň musí k užití vlajky v rozporu s ust. § 8 či § 9 zákona o užívání státních symbolů dojít při jejím vyvěšování a čistě dle jazykového výkladu, nikoli tedy jiných aktivitách (jakými může být třeba nošení vlajky v průvodech).

 

Závěr

S ohledem na shora uvedené nejsou popisování či jiné úpravy napodobenin státních vlajek výslovně v rozporu s výše citovanými právními předpisy, jde však o jednání krajně nevhodné, které nikterak nepřispívá k důstojnosti užívání české státní symboliky, a naopak vede k četným diskusím o vhodnosti a důstojnosti takového jednání.

Jakkoliv zákon o užívání státních symbolů, který můžeme označit za imperfektní právní normu, neshledává v takovém jednání znaky přestupku, je na místě vznést minimálně podnět k diskusi, kterou by byla rozšířena působnost shora citovaného zákona o užívání státních symbolů i na repliky a různé napodobeniny státních symbolů, zejména pak státní vlajky, které, ač nenaplňují legální definici státní vlajky dle zákona č. 3/1993 Sb., zcela užívají její význam (i když s drobnými rozměrovými nuancemi). Stejně tak je otázkou, jakou důležitost přikládáme pravidlům pro užívání státních symbolů, která sice stanoví zákon, ale nijak je nevymáhá.

Krajním východiskem této problematiky by mohlo být i znovuzavedení trestného činu hanobení státních symbolů do současného trestního zákoníku, které by ovšem vyžadovalo podrobnější a ucelenější diskusi s ohledem na lidskými právy deklarovanou a zaručenou svobodu projevu, která je v soudobé demokratické společnosti – i s ohledem na principy demokratického právního státu a koncept materiálního právního státu – jedním z nejdůležitějších, a to vše současně s respektem k elementární zásadě subsidiarity trestněprávní (i jiné) represe, a současně při zohlednění požadavku užití jakýchkoliv represivních nástrojů jako nástroje ultima ratio.

 

JUDr. Denisa Sudolská, autorka působí jako advokátka v Praze
Ilustrační foto: canva.com a archiv JUDr. D. Sudolské

 

---

[1] paragraf 137 polského trestního zákoníku,
viz (https://isap.sejm.gov.pl/isap.nsf/download.xsp/WDU19970880553/U/D19970553Lj.pdf)

[2] paragraf 90a německého trestního zákoníku,
viz (https://www.gesetze-im-internet.de/englisch_stgb/englisch_stgb.html)

[3] paragraf 191a řeckého trestního zákoníku, viz
(https://www.lawspot.gr/nomikes-plirofories/nomothesia/n-4619-2019/arthro-191a-poinikos-kodikas-nomos-4619-2019-prosvoli,
srov. https://www.ministryofjustice.gr/wp-content/uploads/2019/08/2aNomos_N.-4619_2019-%CE%A0.%CE%9A-1.pdf).

[4] paragraf 543 španělského trestního zákoníku, viz
(https://www.mjusticia.gob.es/es/AreaTematica/DocumentacionPublicaciones/Documents/Criminal_Code_2016.pdf, popř. https://www.conceptosjuridicos.com/codigo-penal-articulo-543