Zákonem č. 55/2017 Sb. došlo mj. k novelizaci ustanovení tr. řádu upravujícího otázku zastoupení nezletilého poškozeného opatrovníkem. Z novelizovaného znění ust. § 45 odst. 2 tr. řádu lze usuzovat, že zákonodárce v případech absence zákonného zastoupení dítěte napříště preferuje jako právního zástupce nezletilého poškozeného v trestním řízení advokáta (tedy ne již orgán sociálně-právní ochrany dětí, jak tomu bylo doposud). V praxi nicméně takovýto advokát má v trestním řízení méně oprávnění než zmocněnec, na jehož bezplatnou pomoc mají jinak nezletilci nárok.

Právní zástupce druhé kategorie

Orgány činné v trestním řízení jsou povinny ustanovit, resp. navrhnout ustanovení opatrovníka dítěti v postavení poškozeného,[1] u něhož je dán střet zájmů s jeho zákonným zástupcem, popř. jinou osobou zastupující dítě ve výkonu jeho práv. Ustanovený opatrovník je poté ze zákona oprávněn vykonávat všechna procesní práva, která na základě zákona náleží přímo poškozenému. Otázkou nicméně zůstává, zda je opatrovník oprávněn vykonávat i práva, která v přípravném řízení nenáleží přímo poškozenému, ale pouze jeho zmocněnci. Zmocněnci poškozeného totiž ze zákona přísluší i oprávnění vyplývající z ust. § 51 odst. 2 tr. řádu. Zmocněnec má v souladu s tímto ustanovením právo být přítomen v zásadě při všech vyšetřovacích úkonech, jimiž se mají objasnit skutečnosti důležité pro uplatnění práv osob, které zastupuje, a jejichž výsledek může být použit jako důkaz v řízení před soudem. Zejména tedy může být přítomen u výslechů svědků, které navíc může s jejich výpovědí konfrontovat. Zmocněnec rovněž může klást proti průběhu úkonu nebo obsahu protokolu námitky ve smyslu § 55 odst. 1 písm. f) tr. řádu.[2]

Na nesprávnost praxe spočívající v omezování práv opatrovníka a na úskalí s ní spojená již v minulosti upozorňovali někteří odborníci a odbornice a nabízeli vcelku logické řešení – per analogiam přiznat v takovýchto případech opatrovníkovi nezletilého poškozeného stejná oprávnění, jako má zmocněnec.[3]

S tímto právním názorem se nicméně neztotožňuje Nejvyšší státní zastupitelství, které v této souvislosti vydalo metodický pokyn, v jehož rámci advokátům – opatrovníkům doporučuje, aby opatrovník, jenž je advokátem zapsaným v registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů, navrhl příslušnému soudu v souladu s § 51a odst. 4 tr. řádu ustanovení své osoby jakožto zmocněnce nezletilého. Obdobně by pak měl dříve ustanovený zmocněnec navrhnout ustanovení svojí osoby za opatrovníka nezletilého v případě, kdy tato potřeba vyjde najevo na základě § 45 odst. 2 tr. řádu. Pro úplnost je třeba rovněž uvést, že opatrovník nemůže ustanovit zmocněncem sebe sama, neboť plnou moc lze z podstaty věci udělit pouze jiné osobě.[4]

Lze uznat, že čistě gramatickým výkladem současné právní úpravy skutečně dojdeme k závěru, že opatrovníkovi nezletilého poškozeného náleží toliko práva, která má poškozený (tedy ne již ta, která má zmocněnec). Řešení, které navrhuje Nejvyšší státní zastupitelství, nelze přesto z hlediska ochrany práv nezletilých poškozených považovat za optimální.

Neduhy současné praxe

Praxe ukazuje, že přístup orgánů činných v trestním řízení ohledně participačních oprávnění opatrovníka nezletilého poškozeného v přípravném řízení dosud není jednotný. V některých případech dochází k vyrozumívání advokátů – opatrovníků o všech vyšetřovacích úkonech v rámci přípravného řízení, kterých se může účastnit i zmocněnec, a opatrovníkům je i umožněna aktivní účast na těchto úkonech, v jiných případech jsou opatrovníci vyrozumíváni pouze o výslechu dětí a následně až o možnosti prostudovat spis při skončení vyšetřování.

Nemožnost účasti na úkonech v rámci přípravného řízení významně komplikuje základní roli právního zástupce poškozeného v trestním řízení, která spočívá zejména ve formulaci jeho nároku na náhradu újmy. Jednotlivé dílčí prvky tohoto nároku přitom často vyplývají nezřídka z výpovědí jednotlivých svědků, kteří jsou např. schopni podrobněji specifikovat, jak závažné protiprávní jednání bylo na dětech pácháno a jaké následky s sebou takovéto protiprávní jednání neslo. Je proto namístě, aby právní zástupci poškozených měli možnost efektivně bránit jejich zájem. Právní zástupce tak v daném případě zejména dohlédne na to, aby byly položeny důležité otázky směřující ke specifikaci negativních následků, které byly poškozenému způsobeny trestným činem, neboť takovýto poznatek je mj. následně zásadní ke konkretizaci návrhu na uložení povinnosti k náhradě nemajetkové újmy.

Na zmíněném stanovisku Nejvyššího státního zastupitelství lze ocenit, že nabízí řešení dosud problematické otázky zastupování nezletilých poškozených, kdy napříště jak orgány činné v trestním řízení, tak advokáti mají k dispozici určitý „návod“, jakým způsobem zajistit těmto osobám účinnou právní pomoc.

Z pohledu státu navíc lze nepochybně postup, kdy advokát – opatrovník sám sebe nechá ustanovit zmocněncem (resp. zmocněnec opatrovníkem), považovat za ekonomicky výhodný. V tomto případě totiž nebudou vznikat dublované náklady právního zastoupení, a stát tedy bude zmocněnci (resp. opatrovníkovi) vyplácet odměnu a náhradu hotových výdajů za právní zastupování vždy pouze za jeden konkrétní úkon jako jedné osobě.[5] Na druhé straně je otázkou, nakolik soudy budou akcentovat předmětné stanovisko a ustanoví zmocněncem skutečně téhož advokáta, který je opatrovníkem, v situaci, kdy pro daný postup neexistuje jakákoliv zákonná úprava a soudy v praxi v zásadě ustanovují zmocněnce podle předem určeného abecedního pořadníku.

Z pohledu advokátů tak půjde nadále nejspíše o postup méně preferovaný a nadále lze spíše očekávat pokračování praxe, kdy ustanovený opatrovník určí jako zmocněnce jiného „spřáteleného“ advokáta a odměnu po skončení řízení následně státu vyúčtují oba – jeden z titulu opatrovníka a druhý z titulu zmocněnce zvlášť zranitelné oběti. Toto lze ostatně považovat za postup vcelku legitimní, a to zvláště v situaci, kdy výše mimosmluvní odměny, na kterou má advokát nárok, zůstává již téměř 18 let navzdory inflaci stejná, a výkon advokacie ex offo tak v některých případech může připomínat spíše charitativní činnost.

Nabízí se rovněž systémová otázka. Jaký má smysl ustanovovat nezletilému opatrovníkem advokáta, jehož jediná role fakticky bude spočívat v tom, že za sebe zajistí jiného advokáta – zmocněnce, popř. požádá o soud o ustanovení své osoby s nejistou prognózou, zda takovému požadavku soud vyhoví? Domnívám se, že takovýto postup se nejeví jako příliš logický. Tuto výhradu lze přitom směřovat jak k zákonodárcům, tak k orgánům činným v trestním řízení aplikujícím předmětnou legislativní úpravu.

Řešení de lege lata

Již z důvodové zprávy k novele č. 55/2017 Sb. vyplývá, že opatrovnictví je v případě advokátů výkonem (státem) placené právní služby.[6] Pro advokáta tak ustanovením vzniká povinnost účinně bránit práva a oprávněné zájmy svého klienta ve smyslu § 16 zákona o advokacii. Tuto povinnost lze přitom jen stěží v plném rozsahu splnit, pokud je advokátovi umožněna toliko účast na úkonech, na nichž jsou přítomni nezletilí (tj. zpravidla jen jejich výslech), a následně pak, využije-li poškozený právo uplatnění nároku na náhradu újmy, při prostudování spisu ve smyslu § 166 odst. 1 tr. řádu. Z tohoto hlediska se proto za současné legislativní úpravy jeví jako účelné postupovat tak, jak navrhují ve svém článku Gřivna a Válková, tj. umožnit opatrovníkovi nezletilého poškozeného se aktivně účastnit všech úkonů, kterých se může účastnit zmocněnec.

Stanovisko Nejvyššího státního zastupitelství, že okruh práv opatrovníka nemůže být oproti zákonnému zástupci rozšiřován dalším výkladem, se v tomto případě jeví jako zcela nepřiléhavé. V tomto ohledu lze např. úspěšně kontrovat, že opatrovníkům poškozených je v praxi běžně přiznávána na základě § 151 odst. 2, 6 tr. řádu, resp. na základě § 10 odst. 5 advokátního tarifu, odměna jako zmocněncům, ačkoliv pro to neexistuje výslovná právní úprava.[7] V daném případě je přitom extenzivnější výklad oprávnění opatrovníka nezletilého poškozeného zcela namístě a jeví se jako zcela legitimní s přihlédnutím k okolnosti, že právní pomoc je v tomto případě poskytována zvlášť zranitelné oběti, u níž je třeba důsledně dohlížet na uplatnění specifických práv, která takovéto oběti náleží, a chránit ji proti druhotné viktimizaci.

Jako ideální postup se však za dané legislativní situace jeví ustanovit nezletilému zmocněnce ex offo, neboť tímto rozhodnutím stát dostojí své povinnosti chránit v trestním řízení práva těch, jež nemohou svá práva dostatečně hájit sami.[8] Oprávnění ustanovit poškozenému zmocněnce státním zástupcem ostatně výslovně připouští i již zmíněný metodický pokyn Nejvyššího státního zastupitelství,[9] byť takovýto postup doporučuje pouze v případech, kdy opatrovník – OSPOD působí v řízení pasivně. Mám za to, že obdobný postup lze státnímu zástupci doporučit v zásadě vždy. Rovněž mám za to, že v takovém případě odpadne povinnost ustanovit nezletilému poškozenému opatrovníka podle § 45 tr. řádu v případech, kdy je ustanovení opatrovníka jinak zákonem vyžadováno.

Legislativní řešení

Určité zlepšení současného stavu by mohl přinést i návrh zákona o domácím násilí,[10] v rámci něhož se mj. počítá se zavedením práva pracovníků orgánu sociálně-právní ochrany dětí podat soudu návrh na ustanovení zmocněnce v trestním řízení, ve kterém je dítě obětí trestného činu.[11] Navrhovatelé k tomu uvádí, že „Na základě poznatků z praxe se navrhuje rozšířit povinnosti OSPOD tak, aby zjistí-li, že dítě je obětí trestného činu, okamžitě podají soudu návrh na ustanovení zmocněnce podle § 51a tr. řádu. V této souvislosti se poukazuje na to, že dítě má na bezplatného zmocněnce, který – je-li určen soudem, musí být kvalifikovaným advokátem – právo podle § 51a odst. 2 tr. řádu. Soud však zmocněnce určuje, pouze pokud si poškozený zmocněnce sám nezvolí. Účelem tohoto návrhu je řešit stávající nevyhovující stav, kdy se do role zmocněnců často určují sami pracovníci OSPOD (vystupující v řízení jinak v roli opatrovníků), a v rámci trestního řízení tak nejsou – s ohledem na nedostatečnou právní kvalifikovanost takových zmocněnců – dostatečně chráněna práva dítěte. Tyto nedostatky se objevují především v otázce (ne)uplatňování nároků nezletilých na náhradu škody a nemajetkové újmy. Jednoznačně stanovená povinnost OSPOD podat soudu návrh na určení zmocněnce pomůže předcházet nedostatečnému chránění práv nezletilých v trestním řízení.“[12]

Z předchozích odstavců tohoto článku je zřejmé, že současný problém je poněkud složitější, než je interpretováno v příslušné části důvodové zprávy k návrhu zákona o domácím násilí. Přesto se zdá, že v ochraně práv dětských obětí se blýská na lepší časy, když byl současný stav indikován jako nevyhovující a byly uskutečněny první kroky k jeho nápravě.

Připomínkové řízení zákona o domácím násilí již bylo ukončeno a předpokládá se, že bude v nejbližší době předložen vládě.[13] V rámci odstranění nejednotné praxe a upevnění právní jistoty lze proto jednoznačně doporučit i změnu příslušných ustanovení trestního řádu tak, aby napříště již nezletilým poškozeným nebyl k právnímu zastupování v trestním řízení ustanovován opatrovník s nejistými pravomocemi. Naopak lze jednoznačně doporučit, aby takovýmto poškozeným byl povinně ustanovován zmocněnec – advokát, byť je otázkou, zda navrhovaná legislativní úprava, tj. povinnost orgánu sociálně-právní ochrany dětí navrhnout ustanovení zmocněnce, je tou optimální variantou, neboť v situaci, kdy dítě bude již mít zákonného zástupce či jinou osobu, která jeho jménem jedná, měla by to být primárně tato osoba, kdo poškozenému dítěti zmocněnce zvolí, a OSPOD by v tomto ohledu měl konat až subsidiárně.

V každém případě bude jistě zajímavé sledovat celý proces přijímání zákona o domácím násilí (a to nejen s ohledem na zájmy nezletilých poškozených).

Závěr

Za současného legislativního stavu lze v zájmu ochrany nezletilých poškozených doporučit eliminaci ustanovování opatrovníků v trestním řízení. Za vhodnou praxi je třeba naopak považovat ustanovování zmocněnců ze seznamu advokátů, kteří jsou bez jakýchkoliv pochybností oprávněni se jménem poškozeného aktivně účastnit úkonů v trestním řízení. Státní zástupci v takovémto případě lépe dostojí své povinnosti chránit v trestním řízení zájmy těch, kteří nemohou svá práva hájit sami lépe, než kdyby postupovali striktně dle litery zákona.

Je-li však již advokát ustanoven opatrovníkem nezletilého poškozeného, je žádoucí umožnit takovému advokátovi per analogiam aktivní účast u úkonů přípravného řízení, obdobně jako zmocněnci. V každém případě však lze doporučit změnu současné právní úpravy ustanovování opatrovníků nezletilých tak, aby praxe orgánů činných v trestním řízení byla jednotná a aby děti, které se staly oběťmi trestných činů, měly v trestním řízení zajištěnou dostatečnou právní ochranu svých nároků.

 

Mgr. Tomáš Stavrovský působí v AK Kalibová & Naskosová.

Ilustrační foto: pixabay

---

[1] Srov. § 43 tr. řádu.

[2] Srov. A. Draštík: Trestní řád: komentář, Wolters Kluwer, Praha 2017.

[3] T. Gřivna, H. Válková: Postavení a práva obětí trestných činů po novele č. 56/2017 Sb., s účinností k 1. 4. 2017, Trestněprávní revue č. 9/2017, str. 195.

[4] Stanovisko Nejvyššího státního zastupitelství 1 SL 735/2021 ze dne 13. 6. 2022.

[5] Srov. § 151 odst. 2, 6 tr. řádu.

[6] Důvodová zpráva k zákonu č. 55/2017 Sb.

[7] Např. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 8. 2020, sp. zn. 1 To 74/2020.

[8] Srov. nález Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 86/20.

[9] Stanovisko Nejvyššího státního zastupitelství ze dne 13. 6. 2022, 1 SL 735/2021.

[10] Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a další zákony v souvislosti s potíráním domácího násilí, dostupné v portálu Informačního systému ODOK Úřadu vlády.

[11] Srov. § 10 odst. 3 písm. f) zák. č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, v navrhovaném znění.

[12] Srov. důvodovou zprávu k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a další zákony v souvislosti s potíráním domácího násilí.

[13] Tisková zpráva: Vládní návrh zákona o domácím násilí zlepší ochranu obětí [online], [cit. 2023-05-24], dostupné z: https://www.vlada.cz/cz/ppov/rovne-prilezitosti-zen-a-muzu/aktuality/tiskova-zprava-vladni-navrh-zakona-o-domacim-nasili-zlepsi-ochranu-obeti-205280/.